Hermiona s Ginny seděly v kuchyni a pily víno. Hermiona totiž správně odtušila, že si jejich ,,muži" budou chtít hodně věcí říct o samotě. ,,Kdy mu to plánujete říct?" zeptala se Ginny.
Hermiona přimhouřila oči. ,,Co máš na mysli?" Ginny se musela pousmát. Napila se, aby vytvořila čas pro napínavou pauzu.
,,Ohledně tebe a Siriuse," odvětila nakonec. Hermiona překvapeně pootevřela ústa.
,,Jak...?"
,,Lehce," skočila jí do řeči Ginny. ,,Jsem ženská a taky mám zkušenost s láskou."
Hermiona se zasmála, aby tím setřásla pocit trapnosti. Nevadilo jí, že to Ginny poznala, spíš se cítila hloupě kvůli snaze to tajit. ,,Nedomlouvali jsme se. Myslím, že to necháme na jindy. Harry už takhle bude potřebovat čas na srovnání se s novou situací," odpověděla. Ginny usoudila, že je to správné rozhodnutí.

~~~~~

Do kuchyně vstoupil Sirius. Obě dívky vzhlédly. ,,Kdepak je Harry?" zeptala se Ginny.
,,Už je pryč," řekl Sirius.
 Ginny se zvedla od stolu.
,,Proč za mnou nepřišel?" zeptala se. Neznělo to vyčítavě, za to měl její hlas polekaný tón.
,,Potřeboval být sám," odvětil Sirius. Vypadal znaveně. Hermiona na něm poznala, že je vyčerpaný. ,,A nechtěl tě vyrušovat. Ale teď bude určitě vděčný za tvou přítomnost."
,,Dobře," pravila rozhodně. I kdyby měla rozehranou partičku pokeru nebo cokoliv jiného ,,rozdělaného", okamžitě by toho Ginny Weasleová nechala. Jakmile zjistila, že je potřeba u svého budoucího manžela, byla jednou nohou na odchodu. ,,Tak děkuju za všechno. Opatrujte se. A..." Zastavila se u Siriuse a podala mu ruku. ,,Siriusi, vítej mezi živými." Sirius se donutil k úsměvu a poděkoval. Pro ni to bylo taky těžké. Ginny totiž nezažila se Siriusem to, co s ním zažil Harry a Hermiona. Neznali se tehdy tak moc. Jakmile Ginny zmizela, jeho tvář znovu povadla. Hermiona k němu došla, pohladila ho po ztrápené tváři a něžně se zeptala, zda je vše v pořádku. Bezděčně pokrčil rameny.
,,Já nevím, Hermiono. Já nevím," zopakoval o poznání tišeji. Sklonil se a položil své čelo na Hermionino rameno. ,,Snad Harry jen potřebuje čas," zadoufal.
,,Určitě. Musí se z toho vzpamatovat," uklidňovala ho Hermiona. Všichni z této situace byli mírně otřeseni a Harryho chování bylo naprosto pochopitelné, jenže i ono chování Siriuse dostávalo do nepříjemné situace. Nepřiznal to, ale Hermiona moc dobře věděla, že se cítí nezvaný. Jako člověk, který přišel na večeři ke stolu, kde už jsou všechna místa zabraná. Domníval se, že Harry už měl po právu odtruchleno a měl i právo ,,jít dál", žít svůj vlastní život. Sirius se obával, že Harryho stáhl zpět do těch vzpomínek, kdy ještě truchlil a chtěl zpět svého kmotra. Neřekl to nahlas, přesto Hermiona věděla, že vše v Siriusově hlavě křičí: Nemám tu být. ,,Nemáš pravdu, miláčku," řekla jemně a zněla jako stařičká žena, která chlácholí svého manžela. Než Sirius stačil namítnout, že přece nic neříkal, dodala: ,,Viděla jsem, jak moc je Harry šťastný. Nikdy jsem ho neviděla šťastnějšího. Nemusíš se bát. Vše se vyvíjí tak, jak se vyvíjet má."
,,Vím, že máš pravdu. Vždycky máš pravdu," říkal Sirius a Hermiona očekávala, jaké ,,ale" přijde. Nedořekl to. Své ruce položil těsně pod Hermionina žebra a zmáčkl ji na znamení, že si váží její opory a že si uvědomuje její pomoc. Žádné ,,ale" nepřišlo, i když je v Siriusově duši třepotaly šedavé obavy. ,,Dnes nám připravím večeři já," pravil Sirius. ,,Potřebuju se nějak zabavit. Musím na to přestat myslet. Nechám tomu volný průběh." Hermiona položila své dlaně na Siriusovu hruď a vynutila si jeho pohled. Zahleděla se mu do očí s nefalšovanou láskou, s takovou formou lásky, která je nenápadná, jemná jako pápěří, ale o to větší má sílu.
,,Mám tě ráda, Siriusi. Jsem na tebe hrdá, jak jsi to zvládl."

~~~~~

Dočetla další kapitolu. Sirius v kuchyni vařil. Nechala ho o samotě, nechtěla ho rozptylovat, ani mu připomínat dnešní setkání s Harrym. Hermiona věděla, že stejně jako Harry potřeboval oddech ode všech - i od Ginny, tak i Sirius potřeboval klid ode všeho - i od ní samotné. A bylo to správné. Hermiona se necítila odstrčená, ani se na Siriuse nezlobila. Četba jí poskytla perfektní kratochvíli. Najednou ji však z nově rozečtené kapitoly vytrhl zvuk krbu. Někdo k ní chtěl zavítat. Věděla, o koho se jedná. Zelenavé plameny se objevily a vzápětí zmizely. Do obývacího pokoje vstoupil Harry. Hermiona vstala z pohovky a došla k němu. ,,Ahoj," řekla pouze, ale za to velice starostlivě a něžně. Harry se usmál, i když oči měl stále plné slz. Hermiona svého nejlepšího kamaráda objala.
,,Vrátil jsem se... Mohl bych mluvit se Siriusem?" zeptal se. Hermiona odvětila, že to není žádný problém a odešla do kuchyně, kde Sirius připravoval večeři.
,,Je tady Harry. Chce s tebou mluvit," zašeptala Hermiona. Sirius, který krájel zeleninu, překvapeně vzhlédl. Beze slova odložil nůž a zamířil do obývacího pokoje. Dokonce si ani neuvědomil, že si nesvlékl Hermioninu zástěru s růžovými puntíky.
,,Stalo se něco?" zeptal se stejnou starostlivostí jako před půl minutou Hermiona.
,,Ne, všechno je v pořádku," uklidnil ho Harry. ,,Jen jsem ti přinesl..." Natáhl k Siriusovi ruku. Sirius užasle otevřel ústa.
,,To jsi ji vážně celé ty roky měl u sebe...?" otázal se dojatě.
,,Bylo to jediný, co mi po tobě zbylo. Teď když jsi zpátky, bys ji měl mít u sebe ty," pravil Harry. Sirius se vděčně usmál a převzal svou koženou bundu.
,,Ani nevíš, co to pro mě znamená. Tohle je..." Hledal správná slova a nenacházel je. Místo toho svého kmotřence objal.
,,Nechceš zůstat na večeři?" nabídla Hermiona, když se od sebe Harry se Siriusem odtáhli.
,,Ne, děkuju. Potřebuju čas... Asi dneska budu trochu přecitlivělý, tak raději budu s Ginny, Ginny mi pomůže trochu se z toho překvapení dostat," vysvětloval Harry. ,,Ale jsem hrozně šťastnej!" dodal spěšně. Sirius mu odvětil, že to ví a že ho naprosto chápe. Rozloučili se dalším objetím a Harry odcestoval ke své budoucí manželce. Hermiona došla ke svému milovanému partnerovi v roztomilé zástěře a věnovala mu polibek.
,,Teď už stačí, abych si koupil novou motorku a můžeme spolu cestovat," pronesl nadšeně. Hermiona se zahihňala jako mladé děvče. ,,Už se nemůžu dočkat, až tě v té kožené bundě uvidím. Holkám se rebelové líbí."
,,Rebelové gentlemani," opravil ji a políbil Hermionu na čelo. ,,Pomůžeš mi s večeří, prosím?"
,,To je jasný, můj rebelský gentlemane," odvětila.