,,Na tvou absolutní výhru!" pronesl Sirius slavnostně s pozvednutou sklenkou v ruce. Hermiona se sice usmála, ale odvětila: ,,Nebuďme přílišnými optimisty. Je to maličká průběžná výhra. Rozhodně na mě čekají další trable a další Monkstanleyové..."
,,Ale teď už na to nebudeš sama," řekl Sirius. Na to si s ním Hermiona mileráda přiťukla.
,,A taky připíjím na mého nového spolubydlícího," pravila.
,,Na toho taky připíjím," zavtipkoval. ,,Mimochodem," pokračoval Sirius poté, co si lokl vína, ,,málokterý pár se k sobě nejdřív sestěhuje."
,,Dřív než co?" otázala se poměrně zmateně Hermiona.
,,No... než se tak nějak... seznámí blíž..." Hermiona věděla, že by to Sirius klidně dokázal říct na rovinu, ale schválně to téma obcházel po špičkách. Byla to součást jeho hry.
,,Já se domnívám, že se známe dostatečně," předstírala nedovtipnou Hermiona a nevinně zamrkala dlouhými řasami. Sirius ji prokoukl. Byla to součást jejich hry. 
,,Nehraj si na svatou, Hermionko," napomenul ji laškovně. Hermiona se hlasitě zasmála a protočila oči v sloup. ,,Zmiňuju to hlavně proto, abys mě třeba nechtěla zanedbávat, víš?" vysvětloval Sirius. Hermiona zavrtěla hlavou.
,,To bych si přece nedovolila. Chci se věnovat pouze a výhradně tobě," uklidnila ho.
,,Rád bych záruku, nebo slib, nebo smlouvu, abych nepřišel na ocet."
,,Hleď si vína, drahý," doporučila mu. ,,Tohle téma by se mělo probírat později a v jiné místnosti."
Sirius se spokojeně zakřenil. ,,Tak to pak jo..." řekl a znovu se napil. Hermiona zatím nevěděla, jestli se bude na tak důležitý krok cítit. Došla k závěru, že nebude nic plánovat a nechá věcem volný průběh. Byla si ale jistá, že je Sirius gentleman a dokud se nebude cítit připravená, tak to bude respektovat. Ale moc se nebála, protože věděla, jak na ni Siriusova přítomnost působí. Vlastně po něm toužila tisíckrát víc, než dávala najevo. Měla takové štěstí! Ten nejpřitažlivější a nejhodnější muž na světě opětoval její city! To se málokdy a málokomu poštěstí. Ale nemohla to na něj takhle vybalit. Musela aspoň trochu hrát stydlivou a odtažitou, to přece k ženám patřilo - neukazovat všechny karty naráz. Navíc by bylo asi děsivé, kdyby po něm začala křičet: ,,Bože, chlape! Ty mě tak bereš! Zbožňuju tě!" A tak tiše upíjela a sledovala Siriuse, jak si v ruce točí se skleničkou a pobrukuje si. A víc a víc se do něj zamilovávala.

~~~~~

Hermiona vyšla z koupelny jen v ručníku omotaném kolem svého těla. Sirius si ji se zalíbením prohlížel a pomalým krokem k ní mířil. ,,Jestli se chceš vysprchovat..." začala, ale Sirius ji přerušil polibkem. Nejenže Hermionu vášnivě líbal, ale zároveň se ji snažil pomalými krůčky vmanévrovat do postele. A Hermiona nebyla vůbec proti. Ani na vteřinu nezauvažovala o tom, že by Siriuse zastavila a požádala o čas navíc, o trpělivost či jinou výmluvu. Naprosto se oddala jeho vedení. Zastavili se těsně u postele.
,,Teď ti ukážu, jak moc tě miluju," zašeptal Sirius a jemně do Hermiony strčil. Ta dopadla do peřin s tichým vypísknutím. Sirius si vlezl za ní a začal ji zahrnovat polibky na tváři a krku.
,,Tak se mi zdá..." hlesla Hermiona, ,,...že mě musíš milovat vážně hrozně moc."
Sirius se zasmál a hodil po ní domýšlivý úšklebek. ,,To ještě nic není." Mrkl na ni jedním okem.

~~~~~

Hermiona objímala Siriuse kolem pasu, přitulena k jeho hrudi. Nemohla spát, stále přemýšlela. ,,Spíš?" zeptala se tiše Hermiona.
,,Trochu," zamručel Sirius, ale pak jemněji dodal: ,,Copak se děje?"
,,Měli bychom to Harrymu říct co nejdřív. Náhoda je blbec. Nechci, aby to zjistil nějakým hloupým způsobem."
Sirius chvíli mlčel. Hermiona se obávala, že spí, ale potom řekl: ,,Máš pravdu. Ale měli bychom to připravit, aby z toho neměl nějakej... šok..."
,,To je jasné," přitakala Hermiona. ,,Musíme mu to povědět opatrně."
,,Zítra to promyslíme. Teď se prospi. Nechci, abys ráno byla unavená kvůli tomu, že nedokážeš té své hlavince dopřát odpočinek," pravil starostlivě. Hermiona se zachichotala a chytila Siriuse pevněji.
,,Dobře. Dobrou," špitla.
,,Dobrou noc, zlato."

~~~~~

Hermiona se přemístila k Harrymu a budoucí paní Potterové. Ginny zrovna přicházela z kuchyně.
,,Že se ani nedivím... Hermiona u nás doma..." poznamenala, ale usmála se. ,,Posaď se. Zavolám ti Harryho a udělám ti kafe."
,,Díky, Gin," odvětila Hermiona a poslušně se usadila na pohovce. Do necelé minuty přišel Harry.
,,Ahoj, Mio," řekl a sedl do křesla. ,,Slyšel jsem, že jsi zaměstnala Lenku. To ti schvaluju. I když mi o tom místě nic moc neřekla..." Pak pokrčil rameny.
,,A jo... Lenka... Hm... Potřebovala jsem někoho, kdo má blízko k neviděnému a tajemnému světu mimo lidské chápání."
Harry chvíli přemýšlel, jak to Hermiona myslí, následně chápavě pokýval hlavou a poznamenal: ,,Takový ty věci s ufonama."
Hermiona se zasmála a přikývla, že něco na ten způsob. ,,Nicméně... Přišla jsem kvůli něčemu jinému. Ráda bych vás zítra večer pozvala k sobě domů. Potřebuju vám něco oznámit  a bude to vážně veliká věc." Harry tázavě zvedl obočí.
,,Půjde o ufony?"
,,Jsi jak Ron. Taky se upneš na jedno téma... Ne, nepůjde o ufony," ujistila ho Hermiona. ,,Půjde o mnohem, mnohem důležitější oznámení."
,,Tak jo. To mě trochu děsí," přiznal Harry. ,,Bude to špatná zpráva?"
,,Ne, to ne. Naopak. Jen to bude..." hledala správné slovo, ,,...překvapení." Mezitím přišla Ginny a podala Hermioně hrnek s kávou. Hermiona děkovně kývla hlavou.
,,Překvapení..." zopakoval Harry. ,,Máme koupit víno? Jako... na oslavu?" odtušil.
,,Rozhodně ne. Vše připravím. Vy hlavně dorazte. V osm večer, bude se vám to hodit?" Harry pohlédl na Ginny, Ginny pohlédla na Harryho. Oba přikývli.
,,Nic v plánu nemáme, takže žádný problém," řekla Ginny.

~~~~~

Sirius zezadu objímal nahé Hermionino tělo. Nedokázal zavřít oči.
,,Spíš?" zeptal se tichounce. Hermiona se maličko zavrtěla, zhluboka se nadechla a se zívnutím odvětila: ,,Ne..."
,,Nemůžu spát," řekl. Hermiona se přetočila na druhý bok a zadívala do Siriusovy tváře, která byla částečně schovaná ve stínech noci. Sirius se neusmíval, vypadal vážně. Podíval se Hermioně do očí a tiše přiznal: ,,Mám strach, jak to celé dopadne." Hermiona se něžně usmála, pohladila ho po tváři.
,,Já taky," pravila upřímně. ,,Ale věřím, že to zvládneme. Vždyť mu vlastně odhalíme úžasný zázrak."
,,Co když mě nebude chtít ve svém životě?" zeptal se vystrašeně. Hermiona si Siriuse přitáhla blíž k sobě a políbila ho.
,,Děláš si srandu? Konečně bude mít kmotra, po kterém se mu příšerně stýskalo celé roky. Doteď se mu stýská. Jestli jsem si něčím na sto procent jistá, tak je to Harryho potřeba mít po boku někoho z rodiny. A ty jsi jeho rodina." Poté ho znovu políbila, neboť ji Siriusovy obavy rozněžňovaly. Nejraději by na něj začala utěšitelsky žvatlat, jako by byl dítětem.
,,Takže to zvládneme?" otázal se.
,,Takže to zvládneme," odsouhlasila Hermiona.