Ráno si přivstala dřív, aby se před prací stavila za Siriusem. Ležel a vypadalo to, že ještě před vteřinou spal. Vběhla do jeho náruče. ,,Dopadlo to dobře," zašeptala, políbila ho a uvelebila se.
,,Jsem na tebe hrdej," odvětil Sirius.
,,Bez tebe bych to nezvládla. Děkuju ti. Nebýt tebe, nevyřešila bych tu situaci s Holoubkovou. Nebýt tebe, tak bych doteď nemohla spát. Víš, jak to bylo hrozný? Neustále jsem přemýšlela o tom, co proti mně Monkstanley použije... A když už se to stalo, ty jsi hned přišel s řešením."
Sirius se zasmál, i v jeho smíchu byla slyšet rozespalost. ,,Nechval mě tolik."
,,Naopak. Měla bych tě chválit častěji," oponovala něžně. ,,Měl bys vědět, jak moc je mi s tebou fajn, jak mi pomáháš, jak moc... tě mám ráda." Ještě nenastal vhodný čas, aby mu pověděla... Ještě se na to necítila, ještě nevěděla, jak se takové věci vyznávají. Nebylo přece kam spěchat.
Sirius se začal Hermioně vískat ve vlasech. Chtěla ho napomenout, že jí zničí účes, ale nechtěla, aby přestával.
,,Zůstaň tu dnes se mnou," požádal ji Sirius.
,,Nemůžu," odvětila lítostivě Hermiona. ,,Mám toho moc. A vsaď se, že se objeví Monkstanley a bude se se mnou dohadovat..."
,,Prosím," zašeptal a vlepil jí polibek na čelo. Vzhlédla k němu, smířlivě se usmála a zavrtěla hlavou.
,,Musím být nesmlouvavá. Zítra přijdu hned ráno a budu s tebou celý den, slibuju." Sirius se zatvářil zklamaně, úplně jiným způsobem než se většinou tvářil. Hermiona se kvůli tomu obličeji začala cítit provinile. Jako kdyby je  oba dva obklopil podivný smutek. ,,Je to přece jen jeden den - necelý jeden den," dodala. Nic to nebylo, uklidňovala se v duchu. Vždy se neradi loučili, tohle nebylo v ničem jiné.
,,Když já mám takovej divnej pocit," pravil Sirius. ,,Co když umřu steskem po tobě?"
,,O tomhle nevtipkuj," vyštěkla Hermiona prudce a zamračila se. Po chvíli promluvila již klidněji: ,,Promiň, nechci znít zle. Jen se o tebe příšerně bojím. O některých věcech se nežertuje, a tohle je jedna z nich." Sirius chvíli uvažoval, pak se jeho tvář rozjasnila.
,,Promiň. Byla to hloupá úvaha, ani nevím, jak mě taková blbost napadla. Navíc - proč by se to stalo..." řekl omluvně a pohladil ji po tváři. ,,Nebudu už vtipkovat o tak vážných tématech. Budu se na tebe těšit, Hermiono."
,,Budu se na tebe těšit, Siriusi," odvětila. Vyznávali si tím lásku? Hermiona nevěděla, ale doufala v to.

~~~~~

Monkstanley si vzal v práci dovolenou. Hermiona to uvítala s povděkem, i když věděla, že proti ní zase kuje pikle. Ale na jeden den od něj měla pokoj, a to se cenilo. U soudu se rozhodlo, že se již nebudou podávat látky, které by ovlivňovaly chování lidí. Už žádné veritasérum. Hermiona vyhrála, přesto se zatím nedokázala radovat. Schraňovala si nadšení až na setkání se Siriusem. Plánovala, jak to společně oslaví. Denní věštec skutečně nevyšel. Hermiona věděla, že jim tím způsobila škodu, ale mohli si za to sami (bídáci).

~~~~~

Těšila se, až si konečně zaleze do postele a prospí se. Připravila si čaj a na chvilku se posadila v obývacím pokoji. Během chvilky se objevil návštěvník. Z krbu vystoupil Harry. V ruce držel Denního věštce. ,,Nejspíš bychom si měli promluvit," řekl. Hermiona si stoupla.Byla překvapená, přitom se to dalo čekat. Krátce Harryho objala.
,,Jistě," pravila a dovedla ho do kuchyně. ,,Dáš si víno?"
,,Ne, díky. Stačí voda," odvětil. Hermiona mu podala skleničku a posadila se naproti němu.
,,Co se děje, Mio?" zeptal se Harry se starostlivostí i nedůvěrou. Hermiona sklonila hlavu, aby svému kamarádovi nemusela koukat do očí. ,,Dřív jsme si říkali všechno. Poslední měsíce jsi odtažitá. Nevím, co se s tebou děje. Nerad bych věřil, že jde o to, co chtěla napsat Holoubková. A co úplnou náhodou dnes ve Věštci nevyšlo."
,,Jak jsem ti již říkala," začala Hermiona, ,,nemůžu ti o tom nic říct."
,,Vážně, Mio? Vážně? A takže jde o nějakýho chlapa?" Krátce na něj pohlédla. ,,Takže jde o chlapa," usoudil správně. ,,Merline, neříkej, že jde o Malfoye!"
Šokovaně vzhlédla. ,,Proč tě napadl Malfoy?!"
,,Nechceš mi o tom chlapovi nic říct... Takže je to asi někdo, koho bych ti neschvaloval... Takže Malfoy," vysvětlil svou dedukci Harry. Hermiona se zasmála.
,,Mám tě tak moc ráda, Harry," řekla a natáhla se přes stůl, aby ho pohladila po ruce. ,,Neboj, Malfoy to není."
,,Dozvím se vůbec někdy, o koho jde?"
Hermiona se jemně pousmála. ,,Určitě," řekla, ale najednou ji přepadl strach. Co když... Odehnala tu myšlenku. Zahnala všechny své obavy a pochyby. Všechno bude dobré, v pořádku, dokonalé... 
,,Nenapovíš mi aspoň trochu?" zeptal se Harry.
,,Je to někdo, koho máš moc rád," odvětila pouze Hermiona. Harry se zamyslel, ale své nápady si nechal sám pro sebe.