Neřekli si, co ten polibek znamenal. Místo toho mlčky pokračovali ve svém ,,přátelství". Ale když se loučili, políbili se znovu. Už mírněji, bez té naléhavosti, kterou předtím cítili, ale přesto to byl krásný polibek. Hermiona dorazila domů celá omámená. Padla na postel a jen dýchala. Nic víc nemohla dělat. Jen myslela na Siriuse, s nádechem i výdechem byl v její mysli stále a pořád jen on. Měla pocit, že se zbláznila, ale zároveň měla dojem, že konečně je vše tak, jak má být. Najednou celý ten svět, kde se děly nepravosti, dával aspoň trochu smysl. Nejraději by se za Siriusem vrátila a vrhla se na něj. A zůstala s ním. Napořád. Opustila by svůj domov, nechala by svou práci, nikomu by nic neřekla - a zůstala se Siriusem. Byl to sice nereálný plán, ale velmi se jí zamlouval.

~~~~~

,,Pane Flicku," začala Hermiona, ,,plánuji odvetu. Nicméně budu potřebovat vaši pomoc."
,,Paní ministryně, víte, že jsem na vaší straně. Kdykoliv budete cokoliv potřebovat, stačí říct," ujišťoval ji Flick. Teprve teď mu pohlédla do očí.
,,Nejsem si jistá, jestli budu úspěšná. Možná budete riskovat svůj krk, jen kariérní krk, o život by vám nešlo," dodala kvapně, protože to vyznělo tak, že se vydají do skutečné bitvy. Flick se tiše pousmál.
,,Vím, že byste neriskovala naše životy. Ohledně práce..." odmlčel se a chvíli uvažoval. ,,Pokud nebudete ministryní, stejně bych odešel. Takže si myslím, že vlastně nic neriskuji."
,,Dobrá," řekla Hermiona s vděčností. ,,Pak od vás budu potřebovat, abyste sjednal setkání celého ministerstva."
,,Prosím?" otázal se Flick a několikrát zamrkal.
,,Samozřejmě na to máte spoustu času, počítala bych, že bychom to spojili s vánočním setkáním. Zamluvit vhodné místo a informovat všechny zaměstnance. Úplně všechny."
,,Takže Vánocemi ukončíme všechny neuzavřené záležitosti?" odtušil Flick.
,,Doufám. Mezitím bych vás ještě požádala, abyste mi zařídit soudní jednání ohledně podávání lektvarů za účelem získání informací pro Ministerstvo kouzel jeho zaměstnanci."
Flick se znovu usmál, tentokrát víc a s větší jistotou. ,,Jak žádáte. Vaše přání je mým rozkazem."

~~~~~

,,Vy jste se do toho tedy vskutku pustila, že, paní ministryně?" poznamenal jeden ze soudců.
,,Dělám jen to, co si myslím, že je správné," odvětila Hermiona. ,,Ale máte pravdu. Nyní se snažím víc zapojovat do života ministerstva a života kouzelníků."
Soudce pokýval, že rozumí a prohlédl si pergameny, které předložila. ,,Takže... Žádáte nás, abychom projednali užívání veritaséra, správně?"
,,Ano. A dalších lektvarů, které ovlivňují přemýšlení a chování vyslýchaného," dodala.
,,Co vás k tomu vede?" zeptala se postarší žena.
,,Domnívám se, že jsou to středověké metody. Zároveň by se neměla magie využívat. Každý má mít právo říct buďto pravdu, nebo lhát." Mezi lidmi starostolce to zašumělo.
,,To je velice odvážné tvrzení, paní ministryně," pravil stejný muž, který s ní mluvil předtím.
,,Je to přeci jen forma nátlaku. Taky už neužíváme fyzické tresty k tomu, abychom někoho donutili mluvit. Tak proč tolerovat psychické týrání?" Mezi soudci se znovu spustila debata šeptem. ,,Navíc bych chtěla zmínit i to, že Odbor záhad tyto lektvary používá i u osob, které neprovedly nic špatného," pokračovala Hermiona.
,,Dobrá, dobrá..." zarazil ji jemně soudce. ,,Pokud budete souhlasit, vyslechli bychom si názory zaměstnanců Odboru záhad a Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů a potom bychom rozhodli."
,,Jistě," odsouhlasila Hermiona.
,,Zároveň si prostudujeme případy, které jste nám poskytla jako důkazní materiál, že se lektvary využívají nadbytečně a zbytečně."

~~~~~

Zaťukala a vstoupila. Sirius stál u okna. Hned, jak ji uviděl, se jeho tvář rozzářila. ,,Tolik jsem se na tebe těšit, kotě," řekl. Stačilo jí tak málo, aby se cítila spravená a napravená. Stačil jeho jediný úsměv a znovu měla důvod, proč to nevzdávat. Hermiona za sebou zavřela a vydala se k němu. Taktéž jí šel v ústrety. Zastavili se těsně u sebe, Hermiona vzhlédla, Sirius se mírně sklonil. Políbili se. Chytil ji kolem pasu. Hermiona spočinula jednou rukou na jeho hrudi, druhou ruku položila na jeho rameno.
,,Byl to tak dlouhý den. Náročný a dlouhý den. Málem jsem se našeho setkání nedočkala. Zdálo se mi, že hodiny vůbec neubíhají. Jako by se zastavil čas," stěžovala si Hermiona.
Sirius položil své čelo na její. ,,Už jsi tu, už jsme spolu," utěšoval ji tichým hlasem a palcem kroužil v jejím pase. Znovu zvedla bradu, aby naznačila, že ji má Sirius políbit. Díkybohům tak učinil. ,,Chceš se posadit a popovídat si, nebo tě mám jen líbat?" zažertoval.
,,Těžké rozhodnutí..." pravila Hermiona a odmlčela se. ,,Než se rozhodnu, mohl bys... prosím... pokračovat?"
Sirius se lišácky ušklíbl a položil svá ústa na její.