Mezitím Hermiona vše připravila. Vzhledem k tomu, že měla nastudované všechny knihy o Bradavicích, nebylo zase těžké vyčarovat to, co chtěla vyčarovat. Navíc se mohla trochu uklidnit, rozhodla se, že zbytek večera se nenechá Siriusem vyvést z míry a nebude myšlenkami bloudit v zákoutích jeho těla. Když se Sirius vrátil, uviděl hvězdné nebe místo stropu. Efekt to byl naprosto dokonalý. Hermiona na sebe byla pyšná. Měsíční svit osvětloval jinak potemnělou místnost. Na zemi byla rozprostřena deka, na ní už seděla Hermiona. ,,Na tvé narozeniny jsem chtěla vytvořit něco speciálního," vysvětlila.
,,Tak to se ti povedlo," řekl Sirius obdivně.
,,Pyžamo ti sluší. Jak se v něm cítíš?"
,,Jako v nebi," odpověděl. Usedl k ní a vzal si kostičku chedaru ze sýrového talíře. ,,Pyžamo skvělý, sýr taky... Mé dřívější oslavy bývaly divoký, ale tohle je mnohem lepší."
,,Divoký?" zopakovala Hermiona se lstivým úsměvem. ,,Čím to bylo? Snad ne...?" Schválně to nedořekla a podala mu lahev šumivého vína, nebyla totiž v otevírání tak zběhlá, aby si na to troufla. Za to držela skleničky.
,,Och! Tak tohle bývalo skutečně součástí mých oslav," řekl Sirius a zasmál se. Se vzájemnou pomocí si nalili sklenku.
,,Na tvé zdraví, Siriusi," pronesla slavnostně Hermiona. Přiťukli si a napili se. Sirius spokojeně zamručel. Hermiona už dávno věděla, co s ní dělají jeho vzdechy, mručení a jiné projevy spokojenosti. Přivřela oči a nařídila si Siriuse neposlouchat. Musela se soustředit a Sirius ji naprosto a totálně odváděl od rozumného uvažování.
,,Alkohol... Ach, bohové..." mumlal. Hermiona se zahihňala. Dokázala si představit, jaký je to pocit znovu a zároveň poprvé ochutnat alkohol. ,,Nesměj se, tohle je božský..."
,,Jsem ráda, že si to užíváš," odvětila Hermiona a pohladila ho po hřbetu ruky. To si neodpustila. Musela se ho aspoň krátce dotknout, aby se ujistila, že je tu s ní. Sirius sklouzl pohledem ke své ruce, pak se očima vrátil k Hermionině tváři.
,,Snažíš se mi ukázat krásy světa skrze jídlo, pití a hvězdy?" otázal se. Hermiona se sladce zakřenila a odpověděla: ,,Pouze s tebou chci oslavit první posmrtné narozeniny. Nic víc v tom nehledej."
,,Takže ani tvá krása není záměr, jak mě udržet naživu?" zeptal se narovinu. Hermiona vyzývavě našpulila rty.
,,Co ty si to o mě myslíš, Siriusi? Že bych na tebe zkoušela jakési techniky svádění?" otázala se místo odpovědi. Sirius pokrčil rameny, nahnul hlavu na stranu a prsty jí přejel od čelisti ke krku až ke klíční kosti. Tolik se soustředil na její kůži, až se skoro mračil.
,,Chtěl bych tu být, když jsi dospívala. Chtěl bych tě pozorovat, jak se měníš v ženu. Rád bych tě během těch let přiváděl do rozpaků," vrněl nejhlubším tónem, který od něj kdy slyšela.
,,To můžeš dohnat teď," pravila Hermiona. Nevěděla, jestli tak rychle zapůsobilo víno, nebo ji Siriusova přítomnost dostala za hranici slušného chování. Jeho ruka stále odpočívala na její klíční kosti, otálel, nechtěl se od ní odtahovat. Nakonec však ruku svěsil. Vzal si skleničku a pořádně se napil. Věnoval Hermioně dlouhý pohled do očí.
,,Noc je ještě mladá," zašeptal, jako kdyby Hermioně chtěl vysvětlit, proč ještě neučinil žádný ,,dramatický" krok.

~~~~~

Leželi na zádech a dívali se na hvězdy. ,,Chybí mi volnost," zašeptal Sirius. Hermiona k němu natočila hlavu a věnovala mu starostlivý a soucitný pohled.
,,Já vím. Mrzí mě to."
,,Proto to neříkám. Chtěl jsem ti poděkovat, protože tyhle maličkosti, které pro mě děláš, mi pomáhají," řekl, chytil ji za ruku a přitáhl si ji k sobě. Políbil ji přesně na ohnutých kloubech prstů. Hermiona záviděla vlastní ruce, že ji líbají jeho rty. ,,Kdybych se vrátil mezi živé..." začal a dlouze se odmlčel.
,,Ano?" pobídla ho k pokračování Hermiona. Sirius se zadíval na nebe a uvažoval.
,,Kdybych mohl být živý a být kdekoliv se mi zlíbí..." začal znovu. ,,Mohl bych být živý s tebou?"
,,Nejsem si jistá, jestli tvému dotazu správně rozumím," špitla Hermiona.
,,Rád bych... Chtěl bych.... Budeme navždy přáteli?" zeptal se nakonec. Nechtěl říct to, co řekl. Hermiona nechtěla slyšet to, co slyšela.
,,Proč bychom nebyli přáteli?"
,,Já nevím... Kdybych někdy třeba udělal nějakou hloupost... A ty bys mi ji třeba neodpustila..." vysvětloval nejednoznačně a značně podivně.
,,Není nic, co bych ti neodpustila," řekla Hermiona. Sirius se narovnal do sedu a zadíval se na ležící Hermionu. Jeho tvář vypadala ztrápeně. Zavrtěl hlavou.
,,To neříkej. Mohl bych tě vzít za slovo. Mohl bych ti uvěřit," pravil smutně. Hermiona se taky posadila a zadívala se mu do očí.
,,Ale já ti říkám pravdu. Není nic, co by naše přátelství zničilo. Nemůžeš udělat nic, za co bych se na tebe zlobila," ujišťovala ho. Sirius ji popadl za paže, ne násilně, ale přesto s jistou náruživostí. Než se vzpamatovala, políbil ji. Jeho rty nebyly měkké, jak si představovala. Byly pevné a rozhodnuté zůstat na jejích ústech do konce světa. Nejenže se neodtáhl, čehož se obávala, přidal na síle a líbal ji čím dál vroucněji a vášnivěji. Nemohl přestat, i když jejich rty začaly být lehce přecitlivělé a bolavé. Hermioně by v tu chvíli bylo jedno, i kdyby jí Sirius svým líbáním sedřel rty do krve. Chtěla, aby ji líbal a nic jiného nevnímala. Pak jí lehce jazykem přejel po horním rtu a Hermiona zavzdychala jako žena, která propadla muži - úplně a naprosto. To Siriuse trochu probralo, zastavil se a otevřel oči. Viděl její chvějící se řasy. Naposledy svými rty pozdravil její ústa a odtáhl se. Když pobral dech, zeptal se tiše a možná i vyděšeně: ,,Ani teď se na mě nebudeš zlobit?" Hermiona konečně na něj pohlédla, ústa měla mírně pootevřená a narůžovělá od tlaku, který na ně byl vyvíjen po minimálně tři a půl minuty.
,,Měla bych se zlobit, že jsi mě políbil, nebo že jsi přestal?" zeptala se, ale tím mu vlastně odpověděla. Rozněžněle a úlevně se usmál.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Pěkné velikonoční svátky, dámy!