3. listopad nastal brzy, ale Hermiona se nemohla dočkat, takže se jí to zdálo jako celá věčnost. Měla všechno perfektně naplánované a tolik se těšila. Seděla doma a hleděla na seznam věcí, které by mohly být důvody, proč být rád na světě. Vše jen tak rychle přelétla pohledem a zastavila se u poslední poznámky. Láska? Nervózně se kousla do spodního rtu. Tehdy jí na ten nápad přivedl Harry, který jako nejdůležitější věc ve svém životě uvedl Ginny. Jak šel ale čas, její myšlenky se k tomuto ,,tématu" uchylovaly čím dál častěji a bez jejího zapříčinění. Rozhodně si nemyslela, že by se do ní mohl Sirius zamilovat. To by bylo velice pošetilé si myslet. Ale mohla se ho pokusit aspoň trochu rozptýlit. Přece jen nebyla zas tak ošklivá, docela vyrostla do krásy a dle svého vlastního mínění dokázala  muže zaujmout. Vstala od stolu a vydala se ke svému šatníku. Hledala nejvhodnější šaty, nakonec je i našla. Vybrala si vínové midi šaty s krajkou, měly sukni ,,áčkového" střihu, takže se v nich i dobře pohybovalo. K nim si vybrala černé lodičky. Do vlasů si vpletla černou stužku. Když byla ustrojena, zadívala se na sebe do zrcadla a došla k závěru, že je nádherná. Věnovala sama sobě úsměv. 

~~~~~

Siriuse skutečně přemístili do nového pokoje, kde je nemohl nikdo sledovat. Hermiona ho tam už dvakrát navštívila, takže nebloudila. Šla na jistotu. Zastavila se u dveří, upravila si vlasy a zhluboka se nadechla. Hermiona si vzala pouze dárek pro Siriuse, všechny ostatní věci nechala na chodbě. Napočítala do pěti, zaklepala, napočítala do pěti a vstoupila. Sirius vzhlédl a překvapením pootevřel ústa. ,,Ahoj," pozdravila Hermiona a pod jeho pohledem znejistila. Nesměle postávala u dveří a čekala, až Sirius něco poví. Nakonec jí došlo, že nejspíš bude muset začít rozhovor sama. ,,Víš, jaký je dnes den?" zeptala se a popošla k jeho posteli.
,,Den krásek?" odtušil. Hermionino srdce se roztančilo tak zběsile, že jí málem vyletělo z hrudního koše a opustilo tuto galaxii. Snažila se to na sobě nedat znát. I tak podle horkých tváří věděla, že celá rudne.
,,Ale kdepak," odpověděla po chvilce, kdy posbírala své rozumné uvažování, které se taky rozuteklo. ,,Dnes máš narozeniny." Sirius zvedl obočí.
,,Vskutku? To už je dnes?" Hermiona pokývala hlavou. Popostoupila zase o kousek blíž. ,,Jako oslavenec musím říct, že jsi mi dala krásný dárek."
,,Ještě jsem ti nic nedala," podivila se Hermiona a pohledem upozornila na balíček, který držela v rukou.
,,Koukat se na tebe je dar," odpověděl. Hermiona zamýšlela se Siriusem lehce flirtovat, ale očividně se toho ujal on sám - a mnohem lépe než Hermiona. Nedokázala se totiž tvářit normálně, když ji takhle chválil. Neuměla skrývat rozpaky.
,,Ty jeden lichotníku. Tohle mi nemůžeš říkat, já bych potom zpychla," řekla. Další krůček a už byla u něj. Sirius se narovnal do sedu a posunul se tak, aby si mohla Hermiona sednout vedle něj na lůžko.
,,Zblízka jsi ještě krásnější!" zvolal Sirius. To Hermiona nemohla unést. Takhle okatě jí lichotit... To by se mělo šarmantním mužům zakázat! Vždyť by na to mohla umřít. Hloubka jeho hlasu jí vibrovala v uších. Určitě jen vtipkoval, pouze přeháněl, nesměla to brát doslova! Zakazovala si připustit, že by Sirius Black mohl být skutečně tak moc uchvácen jejím vzhledem. ,,Mio?" zaslechla jeho hlas.
,,Hm?" zeptala se pouze citoslovcem, protože na nic víc se nemohla zmoct. Sirius se něžně pousmál, u očí se mu vytvořily vějířky vrásek - bohové, nejnádhernějších vrásek na světě! Za ten úsměv by se na něj mohla vrhnout a nikdo by jí to nemohl mít za zlé, protože ten úsměv s těmi vráskami u očí si o to prostě koledoval. Musela se ovládnout! A vnímat jeho slova, protože jí evidentně něco říkal.
,,Nezatoulala ses v myšlenkách? Už dobrou minutu jsi nepromluvila," řekl mile.
,,Promiň. Ano. Jo, jo, už jsem v pořádku," vykoktala ze sebe Hermiona. ,,Takže - všechno nejlepší, Siriusi." Podala mu balíček. Sirius poděkoval a začal ho rozbalovat.
,,Páni. Pyžamo," podivil se a prohlédl si ho. Vybrala ten nejpříjemnější materiál.
,,Chtěla jsem, abys měl na sebe něco, co není tak kousavé jako nemocniční oblečení," vysvětlila.
,,Hermiono, tohle je perfektní. Jsi hodná," řekl a nahnul se k ní. Políbil ji na tvář, Hermionino tělo se napjalo v očekávání a křičelo na ni, aby svou hlavu natočila trochu doprava, aby se setkala jeho ústa s jejími. Po ničem jiném netoužila. Ale musela se ovládnout! Sebekontrola, sebekontrola, šeptala si v duchu. Jeho vousy ji lechtaly na kůži. Cítila jeho vůni. Byla najednou tak slabá, tak malátná - nejraději by se mu vzdala, zamávala by bílým šátkem na znamení, že se mu podrobí a přistoupí na všechny jeho příkazy. Odtáhl se od ní, v myšlenkách lítostivě zakňučela. ,,Nejraději bych si ho vyzkoušel hned." To ji vytáhlo nad hladinu, do té doby se utápěla v touze.
,,Ach jistě... Vyzkoušej si ho. Počkám na tebe," řekla kvapně, protože se jí hodilo, aby Sirus na chvíli zmizel v koupelně. Usmál se a přejel jí prstem po nose.
,,Neuteč mi," pravil a odešel se převléct.