Pondělní ráno nesla Hermiona těžce. Nejenže nemohla být se Siriusem, navíc musela do práce, kde ji pitomec Monkstanley pomlouval. Předchozí noc, když se vrátila od Siriuse, přemýšlela o své práci a jestli její činy nějak ovlivňují životy ostatních. Došla k závěru, že toho moc jako ministryně zatím nedokázala. Do jedné do rána proto sepisovala svůj ,,první dobrý skutek". Hned jak uviděla Flicka, předala mu pergameny a dopis.
,,Pošlete to, prosím, do Bradavic. A pergameny předejte radě starostolce," pravila Hermiona rozhodně. Flick na Hermionu pohlédl přesně tak, aby ji donutil ještě dodat: ,,Začínáme měnit svět, pane Flicku." Spokojeně se usmál, kývl hlavou a šel plnit její úkoly.

~~~~~

,,Ahoj," pozdravila Hermiona rozzářeně Siriuse. Ten odložil rozečtenou knihu a prohlédl si ji.
,,Vypadáš šťastně," konstatoval. Hermiona přitakala, posadila se na kraj jeho postele a chytila ho za ruku.
,,Mám dobrý pocit. Myslím, že jsem svou práci konečně chytila za správný konec," odvětila.
,,Týká se to mé osoby?" zeptal se Sirius a mrkl na ni. Hermiona se zasmála.
,,Svět se netočí jen kolem vás, pane Blacku. Ale souvisí to taky s neprávem a pochybením ministerstva. Povím ti o tom víc, až soud rozhodne. Je jasné, jak se rozhodnou - důkazy mluví jasně, ale stejně to nechci zakřiknout a raději počkám."
,,Takže mi vlastně nic neprozradíš," odhadoval Sirius a odhadoval správně. ,,I tak se raduju s tebou." Hermiona vděčně stiskla jeho ruku. Bylo zvláštní, jak si na to oba rychle zvykli. Jako by se drželi za ruce od počátku věků, bylo to pro ně tak přirozené. Hermiona se zhluboka nadechla nosem a musela se zachichotat jako malé děvče. ,,Co se děje?" zeptal se Sirius. Hermiona se zastyděla.
,,Voníš zase po mýdle," odpověděla. Tato odpověď Siriuse zaskočila a nevěděl, jak si ji má přebrat.
,,A to je špatně?"
,,Naopak. Je to hrozně hezká vůně," uklidnila ho Hermiona. Sirius přimhouřil oči a slabě se zasmál.
,,Pochválila jsi mi zrovna, že pěkně voním, nebo jsem si to špatně vyložil?" Hermiona se místo odpovědi začervenala a pravila, že pouze mluvila o mýdle jako takovém.

~~~~~

Hermiona si sedla do nejzazšího koutu soudní síně a napjatě vyčkávala. Členové rady starostolce se sešli během následujících pěti minut. Někteří si pročítali spisy, jiní se mezi sebou bavili. ,,Zahajujeme soudní přelíčení ohledně navrácení kouzelnických pravomocí čaroději křestním jménem Rubeus, příjmení Hagrid. Předveďte jej, prosím." Otevřely se dveře, kterými vstoupila mohutná postava. Hagrid nesměle pozdravil.
,,Pane Hagride," začala jedna z předních členů rady, ,,na popud paní ministryně jsme znovu otevřeli váš případ. Prošli jsme nové důkazy a rada starostolce dospěla k závěru, že jste byl neprávem odsouzen za čin, který provedl někdo jiný."
Hagrid se rozhlédl po místnosti, dokud jeho oči neuviděly známou tvář. Hermiona na něj nenápadně mávla, Hagrid se mírně pousmál.
,,Tímto se vám omlouváme. Bude vám navrácena hůlka a budete mít možnost doučování v Bradavicích, profesory jsme již předběžně informovali, že budete brát soukromé lekce. Stanete se plnohodnotným členem kouzelnické společnosti." Hagrid vytřeštil oči, několikrát zamrkal a pak ze sebe vydal: ,,Jakože... Fakt?" Zeptal se opatrně, bál se, že se přeslechl, nebo že si to rada rozmyslí.
,,Slyšel jste správně. Není důvod, aby vám bylo odepřeno vzdělání a moc používat hůlku," odvětila žena. Ostatní členové souhlasně přikyvovali.
,,Jako... Tak jako jestli je to fakt tak, tak to moc děkuju," zahuhlal Hagrid. Další půl hodinu se četl změněný rozsudek, důkazy, důsledky, oficiální prohlášení... Hagrid vše odsouhlasil, znovu poděkoval, pak poděkoval ještě jednou a soud skončil.

~~~~~

Hermiona vyšla ze soudní síně jako poslední, kráčela pomalu a důstojně. Zastavila se, když uviděla, že na ni čeká Hagrid. Usmála se. ,,Jsem ráda, že to dopadlo dobře," řekla mu místo pozdravu. Hagrid Hermionu chňapl do svých obřích rukou a pevně ji objal. Hermiona se trochu dusila, ale nechtěla mu kazit radost, tak se snažila lapat po dechu a nestěžovat si.
,,Ty seš ta nejlepší ministryně na světě, Miono! Nečekal jsem, že se tohodle dne dožiju!" říkal dojatě Hagrid a podle tónu jeho hlasu bylo jasné, že pláče. Hermiona chtěla odpovědět, že to nestojí za řeč, jenže sotva dýchala, natož aby něco říkala. Nakonec ji Hagrid položil zpátky na zem, Hermiona se trochu zapotácela, ale udržela rovnováhu.
,,Vlastně se divím, že se o tohle nezasloužil už před lety Brumbál, když bylo jasné, že jsi nic neudělal.
,,Todle je nejhezčí věc, kterou pro mě kdy kdo udělal," hlesl a otřel si obrovské slzy, které se mu kutálely po tváři k vousům.
,,Hagride, budu muset jít, ale domluvím se s Harrym. Oslavíme to společně, ano?" To Hagrida znovu dohnalo k slzám. Pokýval vlasatou hlavou a poděkoval.