Hermiona musela počkat na chodbě, než Siriuse zbaví hadiček a obléknou ho do něčeho, v čem se bude dobře chodit. Seděla na lavici a popíjela kávu. Kolem ní prošla do pokoje vysoká žena, Hermionu napadlo, že nejdřív bude muset vyzkoušet pohyblivost jeho nohou. Na vlastní kůži nikdy rehabilitaci nezažila, ale představovala si, že žena Siriusovi říká: ,,Zkuste pohnout prsty u nohou." ,,Pokrčte pravou nohu." ,,Zakruťte kotníkem proti směru hodinových ručiček." Ale byly to pouze její domněnky. Po chvíli se otevřely dveře a vykoukla vysoká žena.
,,Můžete jít dál," oznámila.

~~~~~

Narovnal se do sedu. Hermioně teprve v tu chvíli došlo, jak hubený Sirius je. Pyžamo na něm plandalo. Sirius se otočil tak, aby mu nohy samovolně sjely z lůžka. Rukama se podepíral, dokud se jeho chodidla nedotýkala země.
,,Až budete připraven, můžete vstát. Když tak vás chytíme," pravila léčitelka. Sirius kývl hlavou, že rozumí. Rozhýbal prsty u nohou, zhluboka se nadechl a zvedl se. Trochu se zakymácel, v tu ránu k němu doběhla Hermiona a chytila ho za paži.
,,Ty mi vůbec nedůvěřuješ," popíchl ji Sirius a věnoval Hermioně skoroúsměv.
,,Jen se o tebe bojím, je to poprvé, co stojíš na nohou," obhajovala se Hermiona.
,,A teď už mě pustíš, když vidíš, že to zvládám?" otázal se.
,,Raději ne. Budu tě držet celou dobu," odvětila.
,,Paní ministryně, pán to nejdřív musí zkusit sám. Teprve když bude skutečně potřebovat, tak mu pomůžeme," řekla léčitelka. Hermiona její postupy nechápala.
,,Já chci pomáhat předem," trvala na své.
,,Tvá tvrdohlavost je někdy nesnesitelná," neodpustil si Sirius.
,,Nesnesitelná bude bolest, až spadneš na podlahu," opáčila ostře Hermiona. Siriusovi se oči rozzářily pobavením.
,,Hermionko," oslovil ji tentokrát něžně, ,,pusť mě. Musím to zkusit sám. Neboj, nespadnu... A kdyby přece jen, tak mi pomůžete vstát." Hermiona nesouhlasila, ale pustila Siriusovu paži. Stále byla připravena ho zachytit, stále ve střehu vyčkávala, co se bude dít. Sirius učinil maličký, skoro nepatrný krůček.
,,Je to těžší, než jsem si to pamatoval," přiznal Sirius.
,,Zvyknete si," řekla s úsměvem léčitelka. Další krok byl stejně malý, ale už jistější. Sirius si troufl na delší krok, ale při něm se mu podlomila kolena. Z jedné strany ho zachytila Hermiona, z druhé strany léčitelka. Stačilo jen lehké podepření, Siriusovo tělo nabíralo sílu. Po pár minutách se Sirius rozchodil poměrně dobře, sice stále vypadal toporně a těžko ohýbal kolena, ale to už bylo jen o cviku. Poděkoval léčitelce, ta odvětila, že se vrátí nadcházejícího dne a odešla.

~~~~~

Den se chýlil ke svému konci, obloha potemněla, oba věděli, že to znamená brzké rozloučení. Hermioně se nechtělo odcházet, ale musela se pořádně prospat před nedělním výletem do Dyrnetownu. ,,Děkuju ti za dnešek," řekla skoro až lítostivě. Sirius byl očividně překvapen, zvedl obočí v údivu.
,,To já bych měl poděkovat tobě," odvětil. ,,Dneska jsem měl pocit, že být naživu není až tak špatné." Hermiona se pousmála.
,,Nápodobně," pravila a snažila se znít, že vtipkuje... Jenže v jejím hlase se zrcadlila všechna bolest, všechny potíže v práci a nekončící únava.
,,Mohl bych tě na chvíli držet za ruku?" zeptal se Sirius a zdálo se, že se za svůj dotaz stydí. Hermioně se hned dýchalo líp, její hrudní koš rozkvetl.
,,Prosím tě o to!" pravila přesně tak, jak to cítila - po ničem jiném netoužila. Chytili se jako dva školáci a spadla z nich tíha špatných dní. ,,Ráda sem chodím, nejraději bych tu zůstala napořád," přiznala Hermiona.
,,To neříkej. Přece bys nechtěla být zavřená mezi čtyřmi stěnami," řekl Sirius.
,,Jde o to, s kým bych tu byla," dodala, aby vysvětlila svou myšlenku. ,,Kdybych tu byla sama, tak by se mi to vůbec nelíbilo. Ale kdybychom tu byli spolu...?" Pohlédla na něj a uviděla něco neuvěřitelně krásného. Sirius se na krátkou vteřinku pousmál. Nikdy neviděla nádhernější úsměv. Skoro se do toho malého pousmání zamilovala.
,,Sice bys mi po nějaké době lezla na nervy, ale mohla by to být zábava," uznal Sirius a přejel palcem po hřbetu její ruky. Jeho dotek příjemně šimral.
,,Ponorková nemoc by se nám vyhnula obloukem, vždyť jsme proti ní naočkovaní," zavtipkovala Hermiona.