Oklepala si popel ze županu a vystoupila z krbu do obývacího pokoje. Za okny už dávno bylo vidět slunce, hodiny ukazovaly něco málo po deváté. Jediná kladná věc byla, že nemusela do práce. Byla neděle. Věděla ovšem, že kdyby se něco stalo, znovu jí začne houkat poplašný systém a byla s tím poměrně smířená, nebo si to aspoň nalhávala. Byla ministryně, musela být jako skaut - vždy připravena. Hermiona si povzdechla. Byla vyčerpaná, ale nedokázala by usnout. Uvařila si proto kávu a sedla si ke kuchyňskému stolu. Zírala před sebe a míchala lžičkou. Nedokázala tomu uvěřit, stále ji svíral strach. Možná se jí to zdá, třeba se za chvíli probudí a nic z toho nebude pravda. Nestávalo se to často, jen občas mívala takhle živé sny, ale možnost tu byla. A pokud byla vzhůru a dělo se to... Bylo to vůbec možné? Oblouk nikdy neodhalil svá tajemství, bylo jasné, že je to místo, kde jsou mrtví... Nebo skoro mrtví... Nebo znovuživí... Hermioně došlo, že uvažuje nad věcmi, o kterých nic neví a tím pádem nic nevymyslí. Napadlo ji, jak zajímavé by to bylo, kdyby byl Sirius v pořádku, probral se a mohl mluvit o tom, co se na druhém konci oblouku děje. Zavrtěla hlavou. Nesměla nad ním přemýšlet jako nad živým, musela být skeptická a nečekat zázrak. Dýchat neznamená nutně žít... Odložila lžičku na stůl a napila se. Káva už byla úplně studená, Hermioně to nevadilo, chtěla kofein a bylo jí jedno v jaké formě se do jejího těla dostane.
,,Paní ministryně?" ozval se hlas z obývacího pokoje. Hermiona na vteřinu zavřela oči a zanadávala. Došla do pokoje, z krbu vylezl Flick. ,,Tak jsem přinesl složku, jak jste chtěla," řekl a podal jí pergameny svázané v kůži.
,,Netušila jsem, že budete takhle rychlý," pravila Hermiona, tím chtěla obhájit to, že je stále v nočním úboru.
,,Chtěl jsem vám to přinést co nejdřív, abyste si mohla všechny informace pečlivě pročíst... I když moc poznatků tam není," dodal s mírným zklamáním v hlase Flick.
,,I tak vám děkuji. Prostuduji si to během dneška, ale až poté, co dopiju kávu a odpočinu si," řekla Hermiona.
,,Ach, jistě," řekl kvapně Flick, pochopil Hermioninu narážku. ,,Nebudu vás zdržovat. Měla jste náročnou noc. Mějte se krásně."
,,Vy též," popřála mu Hermiona a trochu se usmála. Flick vlezl do krbu, oznámil svou cílovou destinaci a zmizel v zelených plamenech. Hermiona se vrátila ke své kávě, po pár minutách ji přemohla zvědavost a otevřela spisy. Hledala jakoukoliv informaci, jakoukoliv zmínku, jakoukoliv maličkost, která by ji ujistila, že Sirius bude žít.

~~~~~

Odpoledne měla Hermiona pročtenou většinu pergamenů zkoumající oblouk, popisující situace, kdy a komu se událo něco podivného v jeho okolí, o hlasech... Nepřineslo jí to žádné nové poznatky, spíš ještě více znejistěla. Promnula si unavené oči, složku zavřela a odebrala se do ložnice. To že se nepřevlékla během celého dne, byla teď její veliká výhoda. Mohla padnout na postel, zahrabat se pod peřinu a zavřít na pár minutek oči...

~~~~~

Probudila se uprostřed noci. Zamrkala do tmy, prudce se narovnala do sedu a rozsvítila lampičku. Zdálo se jí to? Nebo se to stalo? Znejistěla. Rozespalost ji natolik zmátla, že nevěděla, jestli je sobota v noci (kdy měla sen o Siriusovi), nebo neděle večer (kdy všechno bylo reálné a skutečně se událo). Vylezla z postele a zamířila do kuchyně. ,,Prosím, ať je to pravda, ať je to pravda," šeptala Hermiona. Na stole ležela složka o tajemném oblouku. Hermiona, která do té doby zadržovala dech, pokojně vydechla. Stalo se to, našli Siriuse a teď byl v nemocnici. Hermiona si dovolila malý úsměv. Vždyť tu byla naděje! Teď teprve viděla ten rozdíl: Když byl Sirius pryč, když byl mrtvý, nebyla naděje. Ale teď tu byl! A byla šance (je jedno, jak moc malá), že se zotaví. Hermionu tato malá naděje naplnila hřejivým pocitem. Na chvíli odložila všechny pesimistické scénáře a dovolila své představivosti se rozvinout. Mohl žít! Mohl být šťastný! Mohl se vrátit do Harryho života!