,,Paní ministryně, rád vás vidím!" volal hlas někde za Hermioninými zády. Hermiona se nechtěla otáčet, ale musela. Předstírala, že jí Monkstanley nevadí.
,,Taky vás ráda vidím," zalhala.
,,Když už jsem vás potkal... Chtěl jsem vás informovat, že se rozmluvil," pochlubil se Monkstanley. Hermiona prohrála, stačilo mu pár dnů a Sirius už se s ním bavil víc než se svou známou. Skvělé, to jejímu sebevědomí vážně pomohlo...
,,Úžasné," poznamenala chladně.
,,Zatím z toho nemáme ucelený obraz, ale rýsuje se to poměrně dobře a rychleji než jsem očekával."
,,A je..." Uvažovala, jak se správně zeptat. ,,Je spokojený?" Monkstanley se zářivě usmál.
,,Ale paní ministryně," oslovil ji, jako kdyby nebyla svéprávná. ,,Jsme tu od toho, abychom zjišťovali podstatu smrti, nejsme terapeuti."
,,Tak jsem to nemyslela..." obhajovala se slabě Hermiona, ale došlo jí, že to nemá cenu. Monkstanley ji prostě vůbec neuznával jako ministryni a na tom nemohla nic změnit. Poděkovala mu za informace a odešla.

~~~~~

Měla půlhodinu na oběd, ale měla jiné plány. Vyšla na ulici, Londýn byl zahalen v zářijové melancholii, lidé už začínali nosit kabáty a  vzduch byl chladný. Byli s Harrym domluveni přesně na půl jednou, ale Harry nikde nebyl. Hermiona začala nervózně poklepávat nohou, to chytila od Flicka, ten to dělal poměrně často. Z rohu ulice vyběhl její nejlepší kamarád. ,,Promiň, promiň, nestíhám!" omluvil se a padl Hermioně do náručí.
,,Řekla bych ti, že to nevadí, ale mám jen vážně půlhodinu a ani minutu navíc," pravila. Oba se vydali do své oblíbené kavárny. Hermiona si objednala zázvorový čaj, Harry poprosil o latté. ,,Tak co jsi mi chtěl?" zeptala se Hermiona. Nebyl čas na zbytečné dotazy.
,,Zaprvé jsem se chtěl ujistit, že jsi v pořádku," začal Harry.
,,Je mi líp," špitla Hermiona a poděkovala za jeho starost. Ve skutečnosti jí nebylo o nic líp, jen se naučila na Siriuse nemyslet (nebo ne neustále). Zaháněla úvahy o něm. Nic jiného jí ani nezbývalo.
,,Zadruhé jsem se tě chtěl zeptat na důležitou věc. Jak budu mít svatbu..." Hermiona se musela zasmát, jak jí to připomínal. ,,Prostě... Já nikoho nemám, jen tebe..."
,,Harry, víš že už jsi požádal Ginny? Říkáš mi tu nádherné věci... Jenže já si tě vzít nemůžu," zažertovala Hermiona a laškovně se usmála. Harry položil svou pravou ruku na levou stranu své hrudi, jako by byl zasažen.
,,Právě jsi mi zlomila srdce! Nevím, jak budu žít s vědomím, že jsi mi dala kvinde!" Trochu se otřepal a pokračoval: ,,Takže přichází na řadu plán číslo dvě. Když nebudeš mou manželkou... Šla bys mi za svědka?" To Hermiona nečekala. Moc nad tím nepřemýšlela, ale domnívala se, že Harry řekne třeba Ronovi. Ale když nad tím uvažovala, bylo logické, že oslovil ji. Byli si skutečně blízcí. Nejbližší. Trochu zmijozelsky si pomyslela, že Ron byl vlastně jen do počtu, ale jen vtipkovala. Věděla, že byl Ron plnohodnotným členem jejich přátelského spolku. Měla ho ráda, jen si ho trochu dobírala.
,,Bude mi samozřejmě ctí. Ráda, velice ráda půjdu," souhlasila Hermiona.
,,Tak to šlo lehce," poznamenal s uchechtnutím Harry. ,,Tímto jsme domluveni. Tím pádem nám na tlachání o hloupostech zbývá...?"
Hermiona se podívala na hodinky: ,,Necelých patnáct minut."

~~~~~

,,Merline, mně se nechce zpátky do práce," zakňourala Hermiona a položila čelo na Harryho hruď.
,,Ale no tak..." utěšoval ji a poplácal ji přátelsky po rameni. ,,Chráníš kouzelnický svět, to je přece super poslání." Hermiona se podívala na Harryho a udělala zoufalou grimasu.
,,Nepůjdeš tam místo mě?"
,,Já už svět zachránil, teď jsi na řadě ty," odvětil. ,,Navíc... Jako bystrozor v terénu si nemůžu jen tak začít hrát na ministra."
,,Tak se opatruj. A děkuju za setkání. A děkuju, že můžu být tvým svědkem."
,,Nápodobně, Hermiono," pravil Harry, ještě jednou ji objal a rozloučil se s ní.

~~~~~

,,Vrátila jste se akorát včas," pronesl Flick ve stejné vteřině, kdy Hermionu uviděl.
,,Stala se nějaká pohroma, že?" Hermiona si byla naprosto jistá, že se stalo něco příšerného. Vždy když opustila svou kancelář se stalo něco hrozného.
,,Pohroma? Tak bych to nenazýval. Gilda Wickedová z Ústředny pro výmaz paměti má narozeniny a nechala vám v kanceláři kousek dortu." Hermiona byla příjemně překvapená.
,,Tak to bych jí měla jít popřát, což?" Flick zavrtěl hlavou.
,,Není potřeba. Stačí, když jí pošlete přání písemně. Ona totiž stejně všechno zapomíná."