Hermiona otevřela nateklé oči a natáhla se pro skleničku vody. Zapřísáhla se, že už nikdy nebude pít a byla si vědoma toho, že lže. Pomalu, velice pomalu vstala z postele a došla si pro lektvar proti bolehlavu. Bylo brzké ráno, ještě nemusela do práce, ale věděla, že jednu věc raději vyřídí pomocí korespondence. ,,Bohové, ochraňujte mě," zašeptala a posadila se ke stolu. ,,Accio psaní potřeby." Polkla svou hrdost (moc jí stejně nezbývalo) a začala psát:

Vážený pane Monkstanley,

dlouho a pečlivě jsem přemýšlela o tom, co jste říkal. Došla jsem k závěru, že máte pravdu. Neměla jsem do záležitostí Odboru záhad jakkoliv zasahovat. Pan Flick Vám předá všechny spisy a ode dnešního dne budete spravovat případ Vy a vaši kolegové.

Zároveň se omlouvám za potíže, které jsem tímto jednáním způsobila.

S pozdravem

Hermiona Grangerová

Dopsala, třikrát si dopis pročetla, zapečetila ho a šla za svou sovou. Ta si nespokojeně načechrala peří, evidentně se chystala k spánku. ,,Odpusť mi, Ululko," řekla Hermiona, pohladila ji a dala jí pamlsek. Ulula vzala Hermionu na milost. Aspoň někdo mi dokáže odpustit, pomyslela si Hermiona. Vypustila Ululu do rozjasňujícího se nebe a sama se vydala do kuchyně.

~~~~~

Drdol, kalhotový kostýmek a nudná rtěnka. Nacvičila si klidný a sebevědomý výraz. ,,Ministerstvo kouzel," oznámila a zmizela v zelených plamenech. Vystoupila z krbu, zkontrolovala si rukou účes a vydala se do své kanceláře. Posadila se a zjistila zajímavou věc. Po dlouhých dnech, kdy neměla chvíli oddechu, najednou měla trochu času. Nemusela mít výčitky svědomí, nemusela se zaobírat Siriusem, nemusela se dohadovat s Odborem záhad. Byla už zase jenom ministryně. Spadl z ní veliký kámen, předala tu tíhu lidem, kteří si s ní uměli (narozdíl od Hermiony) poradit. Dovolila si malý úsměv. Rozhodla se správně. Krátké zaklepání, Hermiona věděla, kdo to je. Ani nemusela vyzývat k tomu, aby vešel.
,,Dobré ráno, paní ministryně," zahlaholil Flick a věnoval své nadřízené úsměv.
,,Dobré ráno. Pane Flicku, přicházíte v perfektní čas. Potřebuji, abyste složku o panu Blackovi předal panu Monkstanleymu."
Flick se zarazil a chvíli tiše uvažoval. ,,Znamená to to, co si myslím, že to znamená?" zeptal se. Hermiona odpověděla, že to znamená přesně to, co si Flick myslí. ,,Paní ministryně, víte, že vždy absolutně souhlasím s vašimi rozhodnutími, ale..." Odmlčel se a znovu uvažoval. ,,Nechcete si to ještě rozmyslet?"
,,Není si co rozmýšlet," odvětila Hermiona. ,,Už nad tím nechci přemýšlet, chci se od toho distancovat, dát ruce pryč a nevměšovat se do cizích záležitostí."
,,Jde o vašeho přítele, není to cizí záležitost," oponoval Flick.
,,Není to můj přítel, nebyli jsme přátelé. Pouze jsme se znali," opravila ho Hermiona.
,,Nechci odmlouvat a vymlouvat vám vaše rozhodnutí..."
,,Tak to nedělejte," skočila mu do řeči Hermiona. Flick se zatvářil zklamaně. ,,Vážně se mi to nepovedlo, věřte mi. Rozhodla jsem se správně."
,,Mě přece nemusíte přesvědčovat..." řekl Flick a maličko se pousmál. ,,Nemám do toho co mluvit."

~~~~~

Hermiona se už chystala domů. Byl to nezvyk končit skutečně na konci pracovní doby. Měla před sebou celý večer, kdy se bude moct věnovat sama sobě. Zaklepání, ráznější než Flickovo.
,,Dále!" zvolala Hermiona.
,,Dobrý podvečer, paní ministryně," pozdravil ji Monkstanley a vešel do kanceláře.
,,Potřebujete něco?" zeptala se Hermiona trochu netrpělivě. Nenáviděla ho, skutečně ho nesnášela, podrýval její autoritu, nechtěla s ním vůbec ztrácet čas.
,,Přišel jsem vám poděkovat. Rozhodla jste se správně a je vskutku šlechetné, že jste ustoupila," řekl a křečovitě se zasmál, aby ukázal své dokonale bílé zuby (určitě použil bělící lektvar). Nejraději by mu ten perfektní chrup vyrazila z úst svou pěstí.
,,Jen mě, prosím, informujte, kdyby se dělo něco důležitého," požádala ho Hermiona.
,,Zajisté," zašvitořil Monkstanley. ,,Již jsme začali s první etapou. Brzy budou výsledky," ujistil ji. ,,Uvidíte tu rychlost. Jsme připraveni konat. Důležitá je objektivita a profesionální přístup," pokračoval ve vychvalování sama sebe. Hermiona poprosila bohy o trpělivost.
,,Hodně štěstí," popřála neupřímně a Monkstanley se stejnou neupřímností poděkoval.