Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

9. Tak to ne...

Panebože, to byla doba. Kolik, rok? Rok a půl? Můj styl se zase změnil a dlouhá odmlka napomohla vzniku nových chyb. Až je najdete, dejte vědět. Třeba i v dělení odstavců, ve všem. Za tuto pauzu můžou taky "menší" problémy s domluvou s  Knihomolka_M. A s další kapitolou to bude snad ještě horší... No nic, užijte si to.

-----------------------------

Všechny čtyři dračice už nějakou chvíli letěly. Mezitím, co Kapka dováděla, dělala otočky, vývrtky a různé vzdušné útvary (no prostě blbosti), vepředu se hádali Zlodějka s Hlubinou. Ona je ale ignorovala, protože už dlouho se necítila takhle volná. A to dokonce ani když cestovala podél oceánu kolem bahnoletů. Teď byla ve společnosti, kde se cítila mnohem bezpečněji.

S Hlubinou se jí usmířit nepodařilo, ale s tím si teď hlavu nedělala. Nechtěla si kazit dobrou náladu. Radši přemýšlela o všech dračicích, k nimž se doslova vparazitovala a teď s nimi cestovala. Asi by se měla stydět, ale to ukázkově přehlížela a dělala jakoby nic. Ona by bez nich totiž netrefila vůbec nikam... No jo, takhle to dopadá, když nedáváte pozor ve škole.

Lavinu ani pořádně neznala, ještě s ní nepromluvila a vlastně jí to moc nelákalo. Jen věděla, že je spíš skoupá na slovo, samotářská a odhodlaná. Jo, a taky mocná a silná bojovnice! Vždyť v Aréně dle všeho přetrhla svá pouta! Kapka z toho byla lehce nervózní. Navíc ji Lavina očividně moc nemusela, tak se od ní radši držela dál.

Zlodějku úplně v lásce neměla, ale začínalo jí docházet, že v mořeletském království byla spoutaná mnoha pravidly a takhle byla mnohem volnější. Vlastně začínala být té rudohnědé dračici i vděčná. Taky jí postupně docházelo, že se v její společnosti cítí sama sebou, z čehož byla zmatená. Prostě začínala mít tu dračici ráda. A z toho se jí lehce točila hlava.

Hlubina jí přišla dost přátelská a Kapka měla za to, že by si s ní mohla rozumět. Jenomže to pokazila, takže Hlubina na ni byla naštvaná. Ale Kapce se s ní povídalo dobře. Obzvlášť o jejich společném bývalém domově, mořeletském království.

Zrovna dělala otočku, když si všimla několika nejasných letících šmouh na obzoru, které se dost rychle přibližovaly. Lekla se tak, že málem přestala mávat křídly, protože jí okamžitě došlo, o koho se jedná. Nebeleti. Totiž, nebyla zas tak pitomá, jak si to o ní určitě myslela Zlodějka. Když se vzpamatovala, otočila se a co nejrychleji letěla za rudohnědou a tmavomodrou dračicí dopředu. Po té, co je dohnala, si potřebovala chvíli oddechnout a tak nic neříkala. V tu chvíli uslyšela hlas naštvané Hlubiny.
,,Co si jako myslíš, RUDĚNO?!" poslední slovo úplně zařvala, a v tu chvíli Kapce došlo, jak se jmenuje ona nebeblbka. Ruděna. A očividně to jméno neměla moc v lásce, protože vypadala dost navztekaná. Kapka se toho rozhodla využít.

,,Hele, Ruděno, všimla sis těch pěti strážných za námi?" Nebeletka se nejprve prudce otočila na Hlubinu, ale pak jí zřejmě došlo, že to nebyla ona. Pomalu se otočila na Kapku a ta jí z očí mohla vyčíst čirou nenávist.

,,Samozřejmě, že a-" začala sebevědomě, ,,Strážní!!!" vyjekla a zrychlila. Hlubina s Kapkou se na sebe podívaly, a obě se rozletěly za Ruděnou.

,,Lavino!" Kapka se rychle zastavila a otočila na ledoletku, ,,Honem!" vykřikla a rozletěla se.

Hlubina se zastavila a natočila se směrem k nim. Potom se obě obrátily zpátky směrem k Ruděně, ale ta už tam nebyla.

,,Já ji zabiju!" zanadávala Kapka a křikla na Hlubinu: ,,Počkej chvíli! Nebeletům neuletíme!" Hlubina se na ni otočila a po chvilce trhaného, váhavého letu doopravdy začala zpomalovat, až zastavila. Kapka si oddechla a obrátila se zase na Lavinu aby ji popohnala. Ledoletka naštěstí zrychlila, takže byla těsně u Kapky.

,,Musíme se jim schovat! Neuletíme jim, jsou to nebeleti. Navrhovala bych támhle ty jeskyně." Kapka trhla hlavou směrem k malým roztroušeným jeskyňkám ve velkém masivním kusu skály, která byla nedaleko. Sama doufala, že další dvě dračice budou souhlasit, protože se dost bála. Děsila jí možnost, že by je stráž dohnala, jelikož podle ní proti nim neměly žádnou šanci. Vždyť to byly tři dračice, z toho dvě celkem hubené, proti pěti namachrovaným a vycvičeným strážným! Kapka se zhluboka nadechla, aby se zklidnila, a vyletěla směr jeskyně. Za sebou slyšela tlukot křídel Hlubiny, ale Lavinin ne, ani její prudké oddechování. Lavina totiž měla jedno křídlo potrhané.

,,Lavino, leť!"

,,Budeme bojovat!"

,,To nezvládneme, poleť!" vykřikla napůl hystericky Kapka. Zastavila a otočila se na vzdorující Lavinu.

,,My je porazíme!"

,,Nemáme šanci! Jsou vycvičení a sehraní, co jsme proti nim my? Letíme, hned!" V Kapce jakoby se na pár vteřin probral rozený vůdce. Lavina to asi vycítila, protože se nakonec rozletěla směrem k jeskyním.

Kapka honem zalétla do nejbližší z jeskyňek doufajíc, že ji neobjeví. Zjistila, že jeskyňka má i ohyb a tak se celkem spokojeně natiskla ke stěně v zatáčce. Barvu šupin změnila na temně zelenou, pro lepší maskování. V té chvíli si uvědomila jednu zásadní chybu svého rozhodnutí. Lavina bude z těhle skal svítit jako maják! Naštvaně a zároveň zděšeně si odfrkla. Proč jí to nedošlo?!

Zvenku se ozval tlukot křídel a tlumený hovor. Strážní už jsou teda tady. Jako bez dechu poslouchala vrzání drápů jednoho z nich po podlaze jeskyňky. Vrzání na chvíli ustalo a pak se zas rozezněly v momentě, kdy se strážný vracel zpět na denní světlo. Kapka si neslyšně oddechla. Nevšiml si jí.

Slyšela, jak se dohadují před další jeskyní. Pak bylo chvíli hrobové ticho. A pak opět slyšela hlasy strážných.

,,Nikde tu nejsou. Říkal jsi, že tady budou alespoň tři z těch uprchlíků." zavrčel výhružně první ze strážných, zřejmě jejich velitel

,,Ale já viděl že sem letěly! Vážně, věř mi Blesku! Obloha tvrdila, že je taky viděla!" oponoval vedoucímu Bleskovi druhý strážný.

,,Mě do toho netahej Šípe! Já jen poznamenala, že to ony možná byly, ale nejsem si jistá." obhajovala se Obloha.

,,Prosím, přestaňte se hádat!" zazněl čtvrtý úpěnlivý hlas, ,,Je tu ještě asi deset jeskyňek ve kterých by se mohly schovávat! Tak je pojďme prohledat."

,,Červeň má pravdu. Aspoň se potom ukáže, jestli jsi nelhal. Tak dem." rozhodl Blesk. ,,Ohni, hoď sebou! Tak jdem třeba k téhle."

Pátý strážný byl zjevně myšlenkami úplně jinde. Ozval se tlukot křídel. Poté bylo chvíli napjaté ticho. A pak se ozval výkřik.

,,Jedna z nich je tady, pojďte honem sem! Tak dělejte!"

Kapka celá zkoprněla. Okamžitě jí došlo co se stalo. Našli Lavinu! Chvíli se zdráhala vyletět z bezpečného úkrytu jeskyně, ale pak se přinutila k akci. Vystřelila z jeskyňky a mířila ke zvukům boje. Viděla ze své skrýše nejistě vykukovat Hlubinu. V rychlosti na ni křikla ať si pohne a dál ji neřešila. Vlétla do Lavininy jeskyňky, jak ji pro sebe nazvala. Pohledem našla Lavinu. Vedle ní leželo jedno mrtvé tělo strážného s tím, že druhého rdousila. Zároveň zvládala odrážet útoky dalších tří strážných. Kapka chvíli přepkapeně zírala, ale pak zařvala a vrhla se na nejbližšího ze strážných.

Nebo spíš strážnou. Byla to zřejmě ona Obloha. Kapka se prala co jí síly stačily, ale stejně to nebyla žádná sláva. Na souši se v podstatě ještě nikdy neprala. Výcvik měla na boj ve vodě. Na zemi už to bylo horší.

V průběhu jejího zarputilého boje dovnitř opatrně nakoukla Hlubina. Když se vzpamatovala z počátečního šoku, vrhla se do boje na pomoc dalším dvěma dračicím.

Postupně Lavina zlikvidovala dohromady dva ze stráží, plus jednoho se chystala dorazit, Hlubina držela jednoho pod krkem (ten měl dokonce i dlouhý a hluboký šrám na břiše) a Kapka, ta celkem drobnou omráčenou Oblohu prostě a jednoduše zalehla.

,,Ne!" ozval se jeskyní zděšený výkřik kříženky. Ta si totiž všimla, že Lavina se chystá zabít nebeleta kterého držela.

,,Musím. Jinak nás prozradí!" Lavina slezla z polomrtvého strážného.

,,Ani za nic! Ti se nevzpamatují aspoň dva dny! Prosím, už dost!" Všechny dračice se otočily k polomrtvým nebeletům.

Jejich debatu přerušil až hlas Ruděny.

,,Ne! Neumírej! Prosííím! Já tě miluju!" kvílela srdceryvně. Jakmile strážný, kterého zrovna pustila Hlubina, naposled vydechl, spokojeně se usmála a sebrala mu všechny šperky.

Ostatní dračice na ní jen zaraženě koukaly a úplně zapoměly na svoji předchozí debatu. Jen vyjukaně koukaly na 'Zlodějku'.

,,No co je?" ptala se Ruděna. První se vzpamatovala Lavina.

,,Co tu děl-" ani nestihla dokončit větu.

,,Proč si zdrhla? Co si o sobě myslíš? Vždyť jsme kvůli tobě všechny málem umřely!" ječela hystericky Kapka.

Nebeletka se jen posměšně ušklíbla a ignorovala ji. Poté se ale rozhodla, nejspíš pod tíhou pohledů všech okolo, něco říct.

,,A to mě má zajímat? Vy jste mi úplně ukradený... Jde mi pouze o jednu jedinou věc," řekla pohrdavě. Jakou věc, to asi říct nehodlala, ale Kapce to bylo v tuto chvíli jedno.

,,Jedno? Jako vážně? To snad není pravda... Letíme spolu už nějakou chvilku a tobě jsme pořád ukradené? Já nemám slov. Ty asi opravdu nemáš srdce," hluboce se zasmušila Kapka. To Ruděnino prohlášení se jí opravdu hodně ranilo. Měla dojem, že teď s ní nějakou chvíli nepromluví, nebo na ni bude nepříjemná. Minimálně. Rozhodla se kašlat na všechny okolo a odletěla kousek pryč, potřebovala být sama.

💧💧💧

Vrátila se asi za hodinu, ostatní dračice stále byly v jeskyni. Nejspíš se celou dobu o něčem dohadovaly a když se Kapka objevila v jeskyni, všechny ztichly. První promluvila Ruděna.

,,Ha, naše malé uražené dráče přišlo. Myslela jsem, že odletíš a my už tě neuvidíme... Jaká škoda," řekla pohrdlivě. Kapka se její tón rozhodla ignorovat, byla na to připravená.

,,Chm, mě se jen tak nezbavíte. Navíc, i když jsi úplně pitomá, mám ráda společnost. A vám jsem asi taky chyběla, když jste mě tu nenechaly," odsekla.

Po delší odmlce se Hlubina jako první odvážila něco říct.

,,Letíme teda dál? Tohle postávání mi přijde dost nebezpečné. Ještě bych chtěla chvíli žít," prohlásila a vydala se směr ústí jeskyně. Ostatní dračice se prostě jen zvedly a šly za ní. Nutno podotknout, že Ruděna si u toho něco mrmlala, ale to všichni ignorovali. Tak se vydaly dál.

💧💧💧

Kapka opatrně přišla k Hlubině. Byl už večer a ony zastavily na noc. Opět si, v podstatě už klasicky, našly ideální skrytou mýtinku na přenocování.

Kříženka se moc chtěla s Hlubinou usmířit. Její prohlášení bylo pochopeno dost nesprávně a pak se jí ještě pokoušela podplatit. To nebyl nejlepší počin a ona to teď chtěla napravit. Obvzlášť potom, co se jí dnes tak dotklo prohlášení Ruděny.

V barvě uklidňující modři se posadila vedle zasmušilé mořeletky.

,,Hlubino? Můžu si s tebou prosím promluvit?"

,,Když musíš..." zamručela dračice, ,,Tak dobrá, ale rychle. Nemám na tebe náladu."

,,Děkuju. Víš, já bych se ti chtěla moc omluvit. Když jsem prohlásila to s tím postavením, tak jsem se divila, jak se na něm může nacházet tak sympatická dračice. Prostě mi to nedávalo smysl. Teď se ti nechci nijak vlichocovat, celé co jsem řekla, a ještě, řeknu myslím upřímně.

To nabízení ryb taky nebylo zrovna nejlepší tah, ale já tě nechtěla nijak zaskočit ani urazit. Ano, přiznávám, v podstatě jsem tě chtěla trochu uplatit. Ale to bylo proto, že jsem tě ještě pořádně neznala a nevěděla, jak svou omluvu začít. Navíc Ruděna to jen zhoršila. Proto jsem si k omluvě vybrala chvíli, kdy je na lovu ona i Lavina. Před Lavinou bych se cítila nesvá, ale Ruděna by se do toho začala míchat a mít blbé poznámky. A to já teď opravdu nechci. Přeju si, abys pochopila, že mě moc mrzí že jsem tě urazila a chtěla bych se s tebou dál přátelit, jestli se to dá tak nazvat.

Děkuju, že jsi mě vyslechla." zakončila Kapka vyčerpávající proslov, který vymýšlela polovinu dne. Teď jen doufala,že na Hlubinu alespoň trochu zapůsobila.

Tmavomodrá dračice na ni beze slova zírala. Dokázala že sebe vydat jen něco, co se podobalo zcroptění umírající krávy, ale jinak nic. Po asi deseti minutách trapného ticha to Kapka začínala vzdávat... A to to vymýšlela tak dlouho!

,,Nooooo... Já myslím, že bych se s tebou klidně bavit mohla. Jsi celkem fajn," vypadlo z Hlubiny. Kapka zajásala, v duchu i nahlas. A že to bylo těsně, hned na to se na mýtince objevily Ruděna s Lavinou. Nebeletka po nich jen hodila pohledem a dál je ignorovala. Absolutně nadšená Kapka se otočila na vyjukanou Hlubinu.

,,Jdu si taky sehnat něco k jídlu. Jdeš se mnou?"

,,Ahem, asi ne, já... Ne. Spíš nemám hlad."

,,Fajn, ale nechceš něco třeba donést? Teda, po dnešku bys rozhodně měla něco sníst, bylo to vyčerpávající." Kapka se snažila neobratně zamluvit nevhodnou větu.

,,Díky, asi bych si i něco dala," odvětila jí na to Hlubina. Kapka si hluboce oddechla a spkojeně odešla na lov.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro