Ruděna se pomalu otočila na Kapku.

,,Co ti je po tom? Chceš nás sledovat, nebo co jako?!" zeptala se velmi agresivním tónem rudohnědá dračice.

,,Uhmmm... Ne. Jen jsem chtěla vědět, kam poletíte dál. Zajímalo mě, jestli máme společnou cestu." bránila se naprosto zmatená a lehce vyděšená Kapka. Lavina je sledovala z odstupu s trochu nepříjemným pohledem, křížence rychle došlo, že je určený pro ni. Hlubině se Kapky očividně zželelo, tak se ji pokusila bránit.

,,Ruděno klid. Vždyť se jen zeptala. Nemusíš být pořád tak agresivní," potom se otočila na Kapku, ,,Letíme si pro Aartef-"

Ruděna se po Hlubině ohnala a Lavina v e stejnou chvíli zařvala, než zmatená mořeletka vůbec stihla dokončit větu.

,,Musíš všechno vykecat? Jsi úplně mimo, nebo co? Snad jsme se dohodly, že to nikomu říkat nebudeme!" šlo vidět, že Ruděna se držela že všech sil, aby se po Hlubině nevrhla. Ta vypadala, že jí došlo co udělala a měla pohled zabodnutý do země. Kapka byla ale maximálně zmatená. Nechápala vůbec, ale vůbec nic. K jejímu překvapení jí ale nebyl na místě amputován jazyk Ruděnou ani se na ni Lavina nepokusila spáchat atentát. Podle jejich výrazů by to i klidně čekala. Místo toho se na ni Hlubina podívala a položila jí tu nejdebilnější otázku. ,,Kapkou? Znáš pohádku o kouzelném svitku?

💧💧💧

Kapka si sice dvě a dvě dohromady spojila a došlo jí, že ti tři magoři se jaly najít slavný kouzelný svitek - Artefakt. Ale pro jistotu jim nic neřekla. Tendenci zemřít neměla. Tak si tedy odkašlala a začala vyprávět: ,,Kdysi dávno žila jedna krásná mořeletská princezna Chaluha, která byla zakletá. Kletbu na ni uvalila zlá magdračice Leda, co jí záviděla její krásu."

,,Ale já to znám s ledoletskou princeznou Ledou a nebeletskou čarodějnicí Javorou!" ohradila se Lavina. To, že ledoletka je záporačka by snesla, ale to, že je zlá bezcharakterní svině se jí opravdu nelíbilo. Tu pohádku přece všichni znali.

,,Tak to teda ne! Jména si plést můžeš, ale tohle ti nedovolím sebrat. Javora je přece hlavní hrdinkou slavné beletrie nebeletského paláce Trampoty zlodějky Javory!" ohradila se Nebeletka.

,,Ale to je přece jedno. Ruděna," zmíněná se Kapčiným směrem nehezky podívala, ,,to určitě zná s princeznou nebeletkou, ale teď vyprávím já, takže ticho." Utnula protesty Kapka. Může si to přece vyprávět jak chce. Ruděna uraženě zavrčela.

,,No, abych pokračovala, proto Leda proměnila Chaluhu ve slimáka-" Hlubina najednou vyprskla smíchy. Očividně to znala jinak, ,,-a schovala ji na pustý a malý ostrůvek v mořeletském království. Tam ji hlídal obrovský nebelet Sluncák, kterého Leda očarovala. Z toho čarování ledoletka úplně zešílela, a myslela si že je nejkrásnější v celé Pyrrhii." Ruděna už zase chtěla něco namítat, očividně s velmi dobrou náladou. Kapka jí flákla přes čumák a chtěla nerušeně pokračovat dál. Ale to by si nebeletka nikdy nenechala líbit a málem po Kapce vystartovala. Naštěstí jí urychleně zarazila Lavina, které se nechtělo sledovat malicherné hádky a bitky. Kříženka tedy lehce vyjukaně pokračovala, ,,Kde jsem to skončila? Jo, už vím. Mezitím všichni mořeleti truchlili, protože princezna Chaluha byla velmi oblíbená. Nikdo nevěděl, kam Leda Chaluhu ukryla.

Královna byla zoufalá, a snažila se najít někoho, kdo by její dceru zachránil. Po dlouhých pěti letech hledání se našel udatný mořelet Chaluhák, který byl bezhlavě zamilovaný do princezny."

,, Uhm, tohle je bormální? Kolikrát ji vlastně viděl naživo?" přemýšlela nahlas Hlubina. Na to chytla Ruděna záchvat smíchu. Kapka si povzdechla, a prostě dál vyprávěla.

,,Jakmile zjistil, co se jí stalo, okamžitě se rozhodl vydat na záchranou výpravu. Doneslo se mu, že k vykonání onoho úchvatného činu bude potřebovat kouzelný svitek, nazývaný Artefakt. Během týdne se připravil na dlouhou cestu, a vyrazil.

Dlouho, předlouho se trmácel po Pyrhii. Zažil toho spousty. Například zabil obří mořskou obludu, přepral deset nejlepších bojovníků z celé Pyrhie, nebo přežil deset štířích bodnutí zaráz. Ano, byl to velký hrdina, po celém kontinentu známý a opěvovaný, ale pořád nenašel zlou Ledu, ani Artefakt. Dokonce ani nezjistil, kde skrývá princeznu Chaluhu. Cestoval po Pyrhii už dobrých deset let, vydobyl si slávu a na princeznu postupně zapomněl."

,,Nebyl do ní náhodou hluboce a bláznivě zamilovaný? To jde takhle na někoho zapomenout?" přerušila Kapku Hlubina, která se zdála být opravdu zmatená.

,,Co já vím, je to příběh. Kašli na to. A jestli mě ještě jednou přerušíte, tak končím s vyprávěním. Ruděno, ty se tak netvař. Takže, Chaluhák se vyžíval ve své oblíbenosti a neustále konal hrdinské činy. Ochránil královnu pískoletů před dračí zmijí, navštívil Štíří doupě. Prostě pravý pohádkový hrdina.

Jednou, z čista jasna, narazil na překážku. Byla to velká ostnatá planina, která se nedala přeletět, ani obejít. Mezery mezi ostny byli velmi malé, ale Chaluhák se nenechal odradit. Právě v tu chvíli si totiž vzpomněl, proč se vlastně vydal do světa ze svého domova v mořském království. Vydal se hledat zakletou mořeltskou princeznu Chaluhu, která byla prokletá zlou a šílenou ledoletskou magdračicí Ledou. Právě tu taky chtěl najít, spolu s legendárním svitkem, Artefaktem, který má vysvobodit princeznu, které patřila jeho láska.

No, tak Chaluhák prostě dal křídla co nejvíc nahoru, a pokusil se projít. Nepovedlo se. Nakonec, po mnoha neúspěšných pokusech, přišel na správný způsob jak se mezi ostny dostat. Musel být svisle k zemi, s rozpjatými křídly, a drápy se zachytávat ostnů. Takto překonal první překážku. Chaluhák správně usoudil, že když půjde po překážkách, dostane se k vytouženému Artefaktu.

Další na něj čekala vodní stěna, která sahala i do hloubky a byla asi kilometr dlouhá a nekonečně vysoká. Ale né že by to Chaluhákovi nějak vadilo, on byl přece mořelet a uměl dýchat pod vodou! A tak stěnu proplaval, utkal se s obří chobotnicí," v tomto momentě Kapka pčíkla, protože měla prudkou alergii na chobotnice, ,,A dostal se ze zvláštních lepivých chaluh. Po překonání této překážky musel drahný kus jít vyprahlou pouští, což pro něj bylo čiré utrpení. Ale to už na něj čekala další zkouška.

Chaluhák zděšeně zíral na obří stěnu dáhnoucí se donedohledna vzhůru. Po chvíli obcházení našel ve stěně mezeru. Prošel jí, a kousek před ním byla rozdvojka. A tak přišel na to, že se dostal do gigantického bludiště. Celý den v něm zoufale bloudil, nic však nenašel. Bloudil a bloudil, celý týden, když tu to náhle spatřil. Zvláštní nadpřirozené světlo linoucí se z jedné z odboček. Došel k onu místu kde zjistil, že stojí před obrovským rotujícím portálem. Opatrně se k němu přibližoval. Chvíli si ho upřeně prohlížel, a pak do něj pomalu a rozvážně vkročil.

Ocitl se ve zvláštní kruhové jeskyni, uprostřed které byl kamenný podstavec. A na něm ležel onen legendární svitek, Artefakt, který mu měl pomoct zachránit princeznu Chaluhu.

Honem tu kouzelnou větcičku popadl a zamířil k malému kuželu světla, což byl asi východ z jeskyně. Jakmile vylezl otvorem, vynořil se v čistě bílé mlze. Neviděl ani na krok, dokonce po té bělostné hmotě i chodil.

Když v tu se ozval hlas: 'Kam by ses přál dostat, udatný válečníku?'

'Za princeznou Chaluhou!' odpověďel okamžitě a bez váhání Chaluhák. V tu ránu kolem něj začala všechna bílá kroužit v oslepujícím víru. Pak se ozvalo lupnutí a Chaluhák stál uprostřed moře na malém písečném ostrůvku, kam oko dohlédlo jen samá voda.

Najednou se ozval vzteklý řev. Náš hrdinný mořelet se otočil. To, co spatřil, už nikdy nezapomněl. Nad ním se tyčil opravdu děsivý a obrovský nebelet. Ale nejstrašnější na něm byly jeho oči. To vlastně ani nebyly oči. To byla zarudlá, odporná bělma. Jakoby toho draka posedl nějaký netvor, nějaký démon. A Chaluhák nebyl daleko od pravdy. Tohoto obřího nebeleta Děse totiž ovládala Leda, která už zjistila, že hrdinný zachránce princezny Chaluhy již dorazil.

Chaluhák měl strašný strach, ale nedal to na sobě znát. Vrhl se na Děse a začal se s ním prát na život a na smrt. Chvíli prohrával, chvíli vyhrával a boj byl nerozhodný. V jednu chvíli si Chaluhák začal udržovat převahu. Po chvíli Děsova ochablého vzpouzení se, mořelet přitiskl nebeleta k zemi.

'A teď mi pověz kde je princezna!' zakřičel Chaluhák poraženému do tváře. Děs, skoro mrtvý a zbavený nadvlády Ledy jen chabě trhnul ocasem k jednomu z balvanů a pak vydechl naposled. Hrdinný mořelet se k balvanu opatrně blížil. Co na něm spatřil ho ale obravdu zarazilo. Po kamenu se plazil hnědý slimák a natahoval tykadla směrem k Chaluhákovi. Tomu chvíli trvalo, než mu došlo, že se dívá na samotnou princeznu mořeletů. Připadalo mu to dost divný, až absurdní. Vždyť by to měla být krásná dračice, a ne jen nějaký slimák na kusu šutru. Další hodnou chvíli mu trvalo, než vykoumal že princezna bude asi zakletá.

Hned ho napadly aspoň tři způsoby odvrácení kletby.
1. Zamilovat se do princezny. Ale byl do ní byl zamilovaný už dlouho a dle všeho se jaksi neměnila. Takže tahle možnost vypadla
2. Najít Ledu a zabít jí doufajíc, že to princezně vrátí podobu. Což by zase trvalo roky, takže nic. Nebo se Ledu pokusit přemluvit, ale zase by to trvalo strašlivě dlouho a byla by to vysloveně sebevražda.
3. Princeznu políbit. Tato možnost mu připadala nejvíce pravděpodobná, plus mu zůstala jako poslední varianta. Líbat slimáka se mu moc nechtělo, to zaprvý. Za druhý by princeznu při procesu mohl spolknout, a to by nebylo dobrý ani pro ni, ani pro něj. Nechtěl mít už PŘEMĚNĚNOU princeznu v žaludku. To by byl jeho konec.

Chaluhák se začal ke slimákovi opatrně přibližovat. Opatrně k němu naklonil hlavu a s jistým odporem ho políbil. Najednou se kolem slimáka rozprskli oblak růžovo-fialového prachu s modrými jiskřičkami, až se Chaluhák rozkýchal. Z oblaku prachu vystoupila nádherná princezna Chaluha.

Tak šťastně a za velké slávy dolétli domů, vzali se a měli pět dětí.
KONEC!"

Kapka si v duchu oddechla. To bylo teda něco. Povídat pohádku těmhle třem je... Výzva. Beze srandy. Když se na ně podívala, Lavina se tvářila znuděně, Hlubina zamyšleně a Ruděna... Ruděna normálně usnula! Potvrdilo jí to následné zachrápání. Kapka uraženě vstala že sedu, poodešla kousek dál a lehla si.

💧💧💧

Kapka se chvíli po dopovězení pohádky přemístila za Hlubinou. Chvíli tam jen tak seděla, promýšlela si co řekne. Potom se odhodlala ke snad nejhloupější otázce svého bytí. Zhluboka se nadechla a...

,,Ehm, Hlubinooo? Netušíš úplnou náhodou, jak se odtud dostanu do pralesa? Tak nějak jsem kdysi ve škole úplně nedávala pozor... Teda cooo? Uch..."

Hlubina na ni zírala s dokonalým WTF výrazem. Ruděna vedle ní najednou vydala prazvláštní chrčivý zvuk a potom dostala obrovský záchvat smíchu. Umírala tam dost dlouho. Mezitím se Kapka pomalu ale jistě začala propadávat do země. Jakmile se madam nebeletka trochu uklidnila, vypadala, že se jí v hlavě vylíhl šílený plán. Kapka se v duchu zděsila a čekala, co z dračice vyleze.

,,Hele, to musíš furt rovně, rovně a rovně, až doletíš k ledovým planinám, tam se dáš doprava, hned to tam potom je. V takovém údolíčku, víš... A je tam taky poněkud zima..." hodila Ruděna po Kapce vědoucí pohled a znovu málem vybuchla smíchy. Hlubina ovšem opět nepochopila vtip, a celé to rudohnědé dračici zkazila.

,,Co to meleš?" osočila se Hlubina na nebeletku, ,,Vždyť to musíš ještě kousek s námi, potom takovým výrazným průsmykem doleva a potom pořád rovně. Vždyť to musíš letět ještě chvíli s námi a potom, u takového průsmyku, odbočit doleva. Potom musíš letět nad bahnoletským královsvím podél hor, a pak tam budeš. Žádný sníh a ani zima tam nebude, jen příjemné teplo."

Ruděna na mořeletku jen chvíli vražedně koukala a potom se s povzdechem vzdálila. Na celou scénu Kapka koukala se zdviženými obočními šupinkami. V duchu nad Ruděnou kroutila hlavou a smála se jí, jelikož jí to nevyšlo.

Uhm. Já vím, že jste čekali fakt dlouho. A k Vánocům bych vám chtěla dát dárek v podobě jedné kapitoly za každou adventní neděli, na Vánoce a na Nový rok. Snad se mi to podaří. Nejsem si jistá, jestli to úplně oceníte, ale to je fuk. Bude to posun pro mě. (Mimochodem, já vím, že už jsem opravdu otravná, ale kdo z vás tu je, tak jenom hoďte jakoukoli věc do komentářů. Aspoň budu mít přehled o tom, pro kolik lidí tuhle zbytečnost vlastně píšu)