Je hned za pevnou zdí.
Číhá, vím, že bdí.
Ví, že jsem kořist snadná,
jako ta křehká laňka ladná.

Schoulená v klubíčku, zase vyhrává.
Má psychika už to dosti nedává.
Nesmíš se vzdát, už máš pevné základy.
Trpěla jsi kvůli tomu různé výklady.

Už nikdy neutéct, nenechat se srazit.
Naději už nenechat si vraždit.
A i když máš slzy v očích,
nesmíš se už víc otočit.

Je to o síle, je to o vůli.
Otázka je, kdo ti to dovolí.
Bojíš se sebe, bojíš se okolí.
Začínáš dusit se, u sebe v pokoji.

Jakoby to vše šlo pryč,
ale ta nejistota se vrací.
Nalezla jsem konečně klíč,
tak proč ho zase ztrácím?

Sleduješ, jak ti odcházím,
sleduješ,  jak v dáli mizím.
Nevíš, nevíš, že slzy nemizí,
ale já vím, že ty, už nikdy nezmizí.