Zase se k tobě pomalu blíží.
Opatrně neslyšně se plíží.
Z ničeho nic tě zas zranila.
Kéž by se jednou nevrátila.

Nechci už nic z toho slyšet.
Nechci zase tak připadat.
Nebo si myslíš, že si chci nadávat?
Jako hlupák vypadat...

Bolí to a mně slova dochází.
Už vím, odkud bolest pochází.
Pro jednou vím, co mi schází,
ale stejně jsem boje neschopná.

Rýmy se postupně rozpadají.
Mé verše dosti upadají.
Má naděje kráčí k záhubě.
Jednou snad už strach nebude.