Dva rudé kameny zality stříbrem.
Jak my rudé oči na to pak přijdem?
Každý se bojí, vždyť jsme oči tmy,
snad nezůstaneme takové navždy.

Proč vidím v tvých očích strach?
Zoufalství totiž je jeho brach.
Potom se nediv, že naše duše umírá,
radost v něm totiž není jediná.

V té tmě tmoucí, dvě rudé očí.
Bolest v tvé duši a hlava se točí.
Nezapomínej, je lidské se bát.
Ale není dobré celý den lkát.

Vím, je to kruté, ale ruku ti podávám.
Ne vždy mám čas, ale když můžu, pomáhám.
Proč se tak díváš? Proč dnes naříkáš?
Smutný se dívám, jak přede mnou utíkáš.

Jak tě mám dohnat, když utíkáš do tmy?
Jak tě mám najít, když se v duši tvé setmí?
I tak tě hledám a lampou svítím.
Jdeš jak můra ke světlu, ale lapena jsi sítí.