Oči jsou okna do duše,
ale jak mi tahle věta pomůže?
Možná že tak všichni vidí utrpení
a nebo to, že naděje už prostě není.

Okno, ukazuješ mi krásy okolí,
ale duše má se s tím nespokojí.
Chtěla by utéct, chtěla by se skrýt.
Ale nemá jak žal svůj utišit.

Okno, tak čisté až průzračné,
jako bys bylo zázračné.
Ale nemůžeš mi pomoci,
od té ubíjející bezmoci.

Jsi jen okno, za nic nemůžeš,
ale ani mi nepomůžeš.
To ti však nemůžu vyčítat.
Můžeš jen slzy bezmocně počítat.

Otevřu tě v temnu noci
a to přesně o půlnoci.
Na sklonku dvou všedních dnů,
pod tím oknem spočinu.