Jeden krok navíc a dolů padáš.
Jedno slovo navíc a tak moc to bolí.
Jedno oko navíc a navždy hledáš.
Jedna rána navíc a už se to nezahojí.

Navíc být na světě, v rodině, městě.
Nikdo nedoprovází tě na cestě.
Vykouzlit úsměv, sic slza je v oku.
Nevzmůžeš se na další sloku.

Bolí to víc a víc každým dnem.
Jak nekončící pochmurný sen.
Jako krutá noční můra.
Hrubá jako stromu kůra.

Na paty se ti lepí smůla.
Naděje někde usnula.
Prázdné oči a falešný úsměv,
nechápeš, jak jsi s tím mohla uspět.

Vždyť máš pomalu slzy v očích.
A svět se dál krutě točí.
Nikdo se za tebou neotočí.
V křeči se do klubíčka stočíš.

Nikdo neslyší tvůj křik.
Nikdo ti nepomůže.
Vnímat tě, je přebytečný zvyk.
A ty se na víc nezmůžeš.

Zůstaň tu ležet, stejně tě nikdo nehledá.
Zůstaň tu s námi, tebe děvče, nikdo nezvedá.

________________________________________________________________________________

A kromě básničky, která asi není zrovna smysluplná, tu máte i mé vykecávání.

@Ona_s_perem, peříčko, děkuji ti, že jsem tě mohla poznat. A za tvou pomoc. S tebou se důvody hledají lépe.