Kapka si rádoby radostně poskakovala, studovala všechno možné a schválně pořádně zdržovala. Hrozně se bavila při pohledu na Zlodějčin výhružný výraz. Potom ale protočila oči a Kapka se rozhodla začít. Zastavila se s jedním pařátem nad zemí, důstojně ho položila a sedla si.

,,Jak se jmenuješ?!" vyštěkla na Zlodějku. Snažila se o klidný tón hlasu, ale i tak na ní bylo vidět že je pořádně naštvaná. Zlodějka se jen uchechtla.

,,To bys chtěla vědět, co?" zeptala se na dost hloupou otázku s otravným smíchem, tak se Kapka rozhodla i hloupě odpověďet.

,,Jo."

,,Tak díky, že to vím!" odbyla ji s úšklebkem Zlodějka. Tak teď se Kapce zhroutil celý plán, a měla chuť tu zpropadenou dračici na místě zabít.
Celou další cestu lesem Kapka zarytě a uraženě mlčela. Najednou jí do nosu udeřila lahodná vůně králíka, a za chvíli ho i spatřila. Všimla si, že Zlodějka už se k němu plíží a tak se rozhodla procvičit svůj jed. Třeba by potom nebeletka už nebyla tak drzá.

Nachystala se, trochu vysunula spodní čelist a plivla. Ozvalo se krátké zasyčením a jed se vydal na svou leteckou dráhu. Hned co svůj jed vyplivla, věděla, že se netrefila. Správně by měla doufat v to, že se jed nebeletce vyhne, ale ona tak nějak doufala v opak. Trefila se do drápu na kloubu, rostoucím na jejím pravém křídle.

Zlodějka že sebe dostala krátké zaječení, které muselo být slyšet až v nebeském paláci, a začala si dráp zběsile otírat o vše kolem.

,,Juj," řekla tiše Kapka, a všechno jen sledovala, i když měla co dělat, aby nebouchla smíchy.

Zlodějka se na ni prudce otočila, a ona chvíli nevěděla co dělat. Rozhodla se zahrát nevědoucí.

,,Ehm..." Kapka nasadila ten nejpřesvědčivější výraz nevinny. Zlodějka pozvedla místo nad očima, kde se u paběračů nachází obočí.

,,Co je?" Kapka se snažila znít co nejvíc nechápavě, ale vůbec jí to nešlo. V duchu mohla umřít smíchy ze Zlodějčina výrazu. Poté bolestně sykla, a Kapka zjistila, že její jed se už na nebeletce nenachází. Už to nemohla vydržet, a řekla jí pravdu.

,,Víš... Tak nějak jsem po dešťoletech podědila jejich jed?" vysvětlila Zlodějce s nervózním smíchem. Asi to na ni udělalo dojem, protože chvíli jen zaraženě zírala, a pak bleskurychle zamrkala. Zavrtěla hlavou, a vypadala hodně překvapeně a zadumaně. Poté se jí šokovaně zeptala.
,,To jsi mě vážně chtěla zabít?!" vypálila. Kapka si nebyla jistá co na to říct, a tak jí prostě odhalila pravdu.

,,Ehhh... No... Víš... Já chtěla trefit toho králíka." oznámila nebeletce opět s nervózním smíchem. Zlodějka vypadala extrémně zaraženě a překvapeně. No jo no, moc svůj jed ještě neovládá, ale jak se to asi měla naučit?! Po zbytek lovu se jí nebeletka rozhodla ignorovat, a Kapka se zase rozhodla trénovat míření se svým jedem. Snažila se trefit list lopuchu, ale absolutně jí to nešlo. Nemohla odhadnout vzdálenost, a jed se jí špatně ovládal. Přemýšlela, jestli by jí to šlo líp kdyby nebyla z části mořelet. Z jejího soustředění ji vytrhla Zlodějka se svou nemístnou poznámkou.

,,Jak si můžeš s tvými mířícími schopnostmi věřit, že takhle trefíš ten list?" odfrkla si. V Kapce to začalo vřít.
,,Doufám, že když si to natrénuji, nebudu trefovat ostatní draky do drápů!" jen dost jedovatě odsekla a Zlodějce se dál nevěnovala. Místo toho se neustále snažila trefit ten proklatý list. Úplně ignorovala dračici která se za ní pokoušela lovit, a naschvál dělala co největší rámus. Jeden výpliv ale moc uspěchala, a její černý jed jí spadl přímo mezi patřáty.

,,Jej!" vyjekla vyděšeně a trochu couvla. Zlodějka se na ni tázavě otočila, a poté se uchechtla. Kapka jí zpražila nehezkým pohledem. Měla by si to zkusit sama, a pak by uznala jak je to těžké!

,,Ale copak? Jsme rozená dešťoletka a neumíme používat ani svou přirozenou zbraň?" dělala udivenou Zlodějka, a Kapka měla chuť jí ukousnout hlavu. Ale jedno jí nedocházelo. Jak jako rozená dešťoletka?! Vždyť jsem kříženec... Pak to pochopila.

,,Ty seš asi úplně blbá. Kdybych měla pravý dešťoletský jed, tak nepřijdeš jen o dráp, ale i o kůži na křídle!" vysvětlila dračici, která ještě nepochopila že je kříženka, Kapka.

V tu chvíli se Zlodějka šíleně rozesmála, a doslova sebou flákla o zem. ,,To... Ty..." snažila se že sebe mezi záchvaty smíchu dostat slova, ,,Ty se opravdu hodláš chlubit tím, že místo králíka jsi zasáhla dračici stojící tři kroky od něj?!" Kapka se na ni zuřivě podívala.

,,A kde bych se to asi podle tebe mohla naučit?!" Teď Kapku doopravdy zajímalo, co na to řekne Zlodějka. Nebeletka se zvedla, ale pak pod náporem smíchu málem zase spadla na zem. Poté že sebe dostala hodně hloupou odpověď.

,,Hmmm... Já nevím... Třeba v Pralese?" Kapka jí přejela pohledem, který říkal něco ve smyslu 'ty jsi vážně úplně blbá' a odpověděla.

,,Asi těžko, tam jsem v životě nebyla. Já žila u mořeletů." až teď zřejmě začal Zloděje plně docházet význam jejích slov, protože jí úsměv odumřel na rtech.
,,Ale jistě, dešťoleti přece normálně dýchají pod vo- počkat, ty máš žábry!" zarazila se druhá dračice.

,,Samozřejmě," odpověděla nadšená Kapka, ,,Jsem poloviční mořeletka..."
Zlodějka nasadila nepřítomný pohled, a chvíli přemýšlela. Potom to celé shrnula.
,,...Aha. Takže kříženec, který žil v mořském království."

Kapku už tohle nebavilo, a tak začala z jiného soudku.

,,Mimochodem, ty si na mě nevzpomínáš?" snažila se rudohnědé dračici osvěžit paměť. Dle všeho se jí to ale slušně nedařilo. Zlodějka jen protočila oči.

,,Tak vzpomínáš?!" zeptala se Kapka už trochu ostřeji. Nebeletka opět protočila oči, ale tentokrát k tomu něco řekla. Konečně.

,,Ne. My se neznáme."

,,Rudých nebeletek s vakem na krku a náušnicemi v uchu v Pyrrhii moc není..." Kapka Zlodějku ostražitě sledovala. Ta smutně zašilhala směrem ke svému uchu, a Kapka si až teď všimla, že náušnice je tam jen jedna, z původních dvou nebo tří.

,,Když mě tak dobře znáš, proč ses ptala na jméno?" zeptala se provokativně. To už Kapka vážně nevydržela a vybuchla.

,, Když se někdo najednou objeví a zničí i život, asi se ho neptáš na jméno!" vztekle zaječela Kapka. Zlodějka mlčela, ale ona chtěla, aby na to něco řekla. Nebeletka na ni upírala falešný soucitný pohled, a to se Kapce absolutně nelíbilo, tak začala znovu mluvit.

,,Měsíc nebo dva zpátky, mořeletské království. Jeskyně s pokladem." pokusila se Kapka Zlodějce pomoct najít ztracenou paměť. Té to zřejmě nepomohlo, protože jen otevřela tlamu, ale pak jí bezeslova zavřela. Asi chtěla něco namítnout, ale pak si to rozmyslela. Kapka se rozhodla pokračovat.
,,Pod vodou. Dva strážní. Korýš a Vlnovec. Nevzpomínáš si?!" poslední větu doslova vyjekla, a měla co dělat, aby se na nebeletku nevrhla. Zlodějka naklonila hlavu na stranu, a vypadala že přemýšlí. Potom pomalu a opatrně odpověděla.

,,Ty možná znám..." řekla a nejistě se na Kapku podívala.

,,Jasně že je znáš!" doslova vybouchla Kapka, a dál vysvětlovala, ,,Vlnovce jsi omráčila a Korýše podplatila!"

Viděla, že nebeletce asi svitlo, protože se jí v očích zračilo pochopení. (Tak tohle je hodně divná věta...) Chvíli zírala někam za Kapčino rameno.

,,Ty... Ty jsi ta kterou jsem naaranžovala do té jeskyně?" bylo na ní dost vidět, že je sama zděšená z toho co řekla. Kapka měla zase chuť jí zabít, a předat Šarlatě. Začala opakovaně zarývat drápy do země ve snaze se uklidnit.

,,Dooobře...?" zasmála se rozpačitě nebeletka. ,,Hele... Klídek, jo?" snažila se Kapku uklidnit, ale tímhle jí akorát ještě víc rozdmýchala. Začala si v hlavě přehrávat úryvek nějakého svitků, aby na chvíli zapomněla na nebeletku, která před ní rozpačitě přešlapovala. ,,Podívej, já jsem nevěděla že to bude takhle..."
Kapka by jí nejraději něco odsekla, ale ve snaze se uklidnit raději mlčela. Zlodějka vypadala mnohem rozpačitěji než předtím, a Kapka místo hněvu cítila chladné uspokojení z toho, že nebeletku takhle decimuje, ale nedala na sobě nic znát.

,,Heh... Pro tebe to mořeletské království asi znamenalo dost, že?"

,,Jo." ucedila Kapka tak jedovatě, že jí kapka dešťoletského jedu spadla mezi pařáty. Zlodějka přešlápla, a sklopila hlavu. Kapka se smutně nahrbila, a vzpomínala na širý oceán. Najednou se nebeletka narovnala, a ušklíbla se.

,,Ale podle toho, jak znám Korálu, bys měla být ráda, že jsi odtamtud vypadla." Kapku překvapilo, že Zlodějka zná Korálu, a tak se zeptala: ,,Ty znáš moji královnu?"

,,Tvoji?" dračice se pobaveně zašklebila, ,,Teď už ne... Předpokládám, že tě vyhostila, nebo tak něco?"

Kapka užuž chtěla něco odseknout, ale potom smutně svěsila hlavu.

,,To máš vlastně pravdu." Kapka si v duchu nafackovala za to, že se před touhle dračicí takhle otevřela a sesypala, ale pak zahnala tyhle myšlenky, a čekala na reakci Zlodějky. Ta jen naklonila hlavu na stranu a lehce znechuceně pronesla: ,,Aha." To Kapku dostalo, a tak jen nechápavě zopakovala: ,,Aha???"

Nebeletka byla zase ve své kůži a tak jen zvesela pokrčila rameny, což Kapku drtilo i štvalo zároveň.

,,Jakou reakci očekáváš? Mám tě politovat? Pokárat? Vysmát se ti?"
Po této větě měla Kapka už asi po milionáté co dělat, aby nebeletku před sebou nezakousla. Zlodějka si jejího vnitřního boje určitě všimla, protože se ještě víc usmála a zamávala Kapce před čumákem jejím už ne-drápkem.

,,Měj se! Už dobrou chvilku mě tady obviňuješ z ničeho. Jestli ty to neumíš, já jdu něco ulovit!" nebeletka se otočila a odkráčela pryč. Zmatená, smutná a hlavně rozzuřená Kapka na ni zírala neschopná slova. Pak si jen odfrkla, a odešla na opačnou stranu.

Po chvíli našla potůček, ve kterém plavaly ryby. Kapka se zaradovala, a nachytala tři pro Hlubinu, a pár pro sebe. Najednou ucítila slabou a lákavou vůni. Nic takového ještě necítila, a tak se vydala po pachu. Ten ji zavedl o kousek dál po proudu potoka a tam to bylo. Přesněji strom plný kaki, což Kapka samozřejmě nevěděla. Okamžitě to ochutnala, zmámená tou úžasnou vůní. Když se po dobré půl hodině hodování zvedla, pořád se tvářila zasněně. S myšlenkami úplně jinde vzala u potoka tři ryby pro Hlubinu, a vydala se směr palouček

💧💧💧

Když došla až k okraji mýtinky, z bloumání jí vytrhl otravný hlas Zlodějka.

,,Kde je naše neschopná ozdůbka?" tahle posměšná slova Kapku zasáhla, ale nedala to na sobě nijak znát. Místo toho zahuhlala: ,,Tady jsem."

Kapka se potřebovala dostat k Hlubině, ale nebeletka jí v tom dost zavazela. Tak to prostě vyřešila tím, že se mezi ty dvě vecpala. Zlodějka jen podrážděně zavrčela, ale jinak nic nenamítala.

,,Jak se dařil lov?" optala se Kapka Hlubiny, a postrčila dvě ryby směrem k ní. Ta se honem odsunula, a poněkud pisklavým hlasem se zeptala: ,,Proč to strkáš přede mě?" Kapka se zarazila.

,,Ty si ty ryby nedáš?" zeptala se nechápavě a zklamaně.

,,To je pro mě?" vypadlo nakonec z Hlubiny a Kapce došlo, že tohle jí hodně nevyšlo.

,,Ehm... Jo." povzdechla si, a dál sledovala Hlubinu.

,,Ale tobě zbývá jen jedna!" namítla bouřlivě modrá mořeletka.

,,Já jsem měla ovoce. Zjistila jsem že mi chutná víc." řekla jí na to Kapka, a usmála se.

,,A...ha. Díky, ale já už si lovila. Proč jsi nalovila víc, než potřebuješ? Kořisti by sis měla vážit." Kapka se v duchu ušklíbla. Tak tohle rozhodně nevyšlo.

,,Hm, tak to sním já. A promiň, že jsem ti chtěla udělat radost." řekla jí na to ublíženě Kapka, a okamžitě všechny ryby schlamstla.

,,Už bychom měli letět." ozvala se po chvíli trapného ticha Lavina. To se ale zřejmě nelíbilo Hlubině.

,,Počkat, ty jdeš s námi?" Ledoletka trhla hlavou k nebeletce: ,,Tahle mi to dovolila."

,,Nevidím problém." ustoupila. Nakonec se všechny dračice odrazily a vzlétly.
,,Co si myslíš že děláš?" zeptala se naštvaná Zlodějka Kapky, když už chvíli letěli. Kříženka honem vymýšlela nějaký důvod, a pak prostě řekla: ,,Letím stejným směrem jako vy," řekla neutrálně, a doufala, že nebeletka to už nebude dál rozebírat.

Hahahaha, nebo něco podobného vyšlo ze Zlodějky a Kapka se na ni zaraženě podívala. Co jí na tom příjde tak divný? Měla pocit, že tuhle dračici nikdy nepochopí.

,,To ale neznamená, že se vetřeš mezi nás!" Překvapeně se podívala na nebeletku, a napadlo ji, jestli náhodou nežárlí. Nutně to potřebovala zjistit, a tak se zeptala: ,,Proč ti to tak vadí?" Nahodila konverzační tón, aby spíš přiměla nebeletku odpovědět.

,,Dělej si co chceš." dostala ze sebe přiškrceně po dlouhém mlčení dračice, a odletěla do vedení.

2001 slov! Teda, ještě že jsem tu minulou kapitolu oddělila, i tohle je dvakrát víc než píšu normálně...
No nic, tak zatím! (Nebo, jakože, dneska vydám ještě jednu novou knihu, ale což)