13 - Musíš odejít
Smykem jsme bral každou zatáčku, která mě přibližovala k jejímu domu. Stoprocentně jí tam najdu. Zhluboka jsem dýchal a adrenalin jsem cítil do morku kostí. Rozhostil se ve mně, jako parazit. Rychle jsem řadil a jel snad sto padesát. Nevím, co to do mě vjelo. Po chvilce jsem byl u jejího domu. Vjel jsem na trávník a nezajímalo mě absolutně, že jsem jí právě zničil trávník. Vylezl jsem a nechal jen tak otevřené dveře od auta. Vyběhl jsem ke dveřím, které jsem následně vykopl. Otevřeli se a bouchli do zdi, kde stoprocentně udělali důlek. Stáhl jsem v malé hale a rozhlížel se. Vlevo ode mě byla kuchyň s obývákem a naproti mně schody. Vyběhl jsem je, protože jak jsem se díval v obýváku nebyla a v kuchyni taktéž. V druhé patře se nacházeli dva pokoje. U prvních jsem popadl kliku a otevřel dveře. Malý pokoj s manželskou postelí. Nikdo tam nebyl. V pokoji byli ještě jedny dveře. Přišel jsem k nim a otevřel je. Nikde, nikdo. Opět. Nezavřel jsem dveře a šel na chodbu k druhým. Otevřel jsem je. Tentokrát mi něco řeklo ať to udělám pomalu. Opatrně jsem vešel do pokoje a uviděl ji ležet na posteli. Ležela tam a spala. Nechtěl jsem ji budit, tak jsem vyšel z pokoje. Sešel schody a zavřel vchodové dveře. Znovu jsem se rychle dostal do pokoje a sundal si koženou bundu ve které mi bylo už celkem vedro. Pohodil jsem jí jenom tak na zem. Sundal jsem si u postele boty a lehl si opatrně k ní. Objal jsem jí okolo pasu a políbil do jejích zrzavých vlasů. Něco zamumlala, ale pořád spala.
,,Miluji tě,‘‘ zašeptal jsem jí do ucha, tak jemně, jakoby jí to pošeptal vánek. Nechtěl jsem jí probudit. Spala dál a já vdechoval její vůni. Voněla, tak nádherně. Její vlasy voněli po jahodách. Byl jsem tiše a jenom pozoroval její obličej. Byla ponořená do snů. Jemně oddechovala a zase se nadechovala. Byla taková roztomilá, když spala. Vtáhl jsem rty dovnitř a tím je navlhčil.
,,Jak dlouho mě pozoruješ?‘‘ uslyšel jsem hlas, který se linul z jejích rtů. Neodolal jsem. Natáhl jsem se k ní a políbil jí. Čekal jsem, že mi polibky bude vracet, ale ona mě místo toho odstrčila. Podívala se na mě smutným pohledem. Trochu se zvedla a opřela se o ruce. Udělal jsem to samé.
,,Neměl bys tady být,‘‘ řekla pokleslým tónem a dívala se na své ruce, které si pohrávali s prostěradlem. Díval jsem se na ní a nevěděl, co na to říct. Tahle situace byla hodně trapná. Dá se říct, že jsem se jí vloupal do domu a jen tak si k ní lehl.
,,Harry, musíš odejít!‘‘ Konečně se na mě podívala a zvýšila hlas na důraz jejích slov. Pozvedl jsem obočí a pak se na ní následně zamračil.
,,Nechci odejít!‘‘ Taky jsem zvýšil hlas, aby mi konečně rozuměla. Pokroutila nad tím hlavou a zvedla se. Odcházela z pokoje. Rychle jsem vstal a surově jí chytil za ruku až zasyčela.
,,Kam si myslíš, že jdeš?!‘‘ vykřikl jsem po ní, jako po malém dítěti. Věděl jsem, že to přeháním, ale nemohl jsem si pomoct. Zase mi nervy tekli přes okraj.
,,Pusť mě Harry! Co to s tebou je?!‘‘ vykřikla ona po mě a snažila se dostat z mého sevření. Neviděl jsem v jejích očích strach. Viděl jsem tam zlobu. Stejnou, jakou cítím právě teď já. Když se jí to nevedlo, tak přišla ke mně blíž. Dívala se mi do očí a viděl jsem v nich zlobu, která stále rostla. Ucítil jsem bolest na nose. Začala mi z něho téct krev. Pustil jsem jí a ona odcházela. Opravdu mi dala pěstí?!
,,Andy! Kurva děláš si prdel?!‘‘ zakřičel jsem za ní a šel tam kam šla ona. Scházela schody a já ji byl v patách. Ve mně bylo tolik zloby, že jsem se bál, že jí ublížím. Sešli jsme schody a já ji namáčkl na zeď. Díval jsem se jí chladně do očí.
,,Co si myslíš, že děláš?!‘‘ vyjela po mě a já nevěděl kde se to v ní bere. Držel jsem její ruce pevně na zdi. Tak silně, že je nemohla cítit.
,,Za tu pěstí zaplatíš!‘‘ zakřičel jsme po ní a ona se začala smát. Pustil jsem její ruce a udeřil jí do obličeje. Nedal jsem jí facku, ale dal jsem jí pěstí, stejně jako ona mě. Necítil jsem žádnou bolest. Dala obličej na stranu a potom se na mě otočila. Pustili jsme se do sebe a začali jsme se totálně prát. Několikrát mě udeřila do hrudě. Tomu jsem se smál. Pak popadla obyčejnou dřevenou židli, co byla na chodbě a rozbila jí o mě. Upadl jsme na zem a Andy popadla kus té židle a mlátila mě s tím po zádech. Syčel jsem na ní bolestí. Pak jsem se zvedl a přehodil si jí přes rameno. Potom jsem s ní hodil o zeď.
,,Co ty mrcho? Nestačilo?!‘‘ zařičel jsem. V puse jsem cítil krev a z té její tekla taktéž. Byla na čtyřech a já k ní přišel.
,,Tohle bylo naposledy!‘‘ Napřáhl jsem nohou a dvakrát jí kopl do břicha. Lehla si a moje hruď se zdvihala. Co jsem to udělal?! Zasekl jsem se v pohybu a slzy se mi drali do očí. Polkl jsem a stál tam. Jenom jsem se díval, jak se pomalu zvedá. Stoupla si naproti mně a otřela si krev od pusy.
,,Už nebudeš mít syna,‘‘ oznámila mi a chytla se za břicho. Hlavní dveře se rozletěli.
,,Gratulujeme! Konečně se probudil náš Harold!‘‘ zakřičela osoba, která stála mezi dveřmi a usmívala se. Za ní se přidala další.
KAŽDÝ KDO ČTE VOTE A KOMENT!:3
Do komentářů vám hodím link na společnou povídku, co mám s Dee! A ještě na Psychopata!<3
I <3 U !!!
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro