„Tony..."

S trhnutím se probudil a otevřel oči do hotelového pokoje. Pohledem k oknu zjistil, že je stále hluboká noc; odhadoval, že usnul sotva na půl hodiny. Opatrně zahýbal hlavou ze strany na stranu. Usoudil, že po divoké zábavě ostatní usnuli stejně jako on. Stejně unavení, stejně nazí.

Mladá brunetka spala zády k němu přitisknutá kulatým zadečkem k jeho boku. Ve slabém světle dvou nočních lampiček a vlastního reaktoru její křivky moc neviděl, ale u žaludku ho zalechtalo, když si připomněl, jak po nich jeho prsty a jazyk bezostyšně klouzaly. Její prsa se mu ani nevešla do rukou, ale to mu nebránilo v tom, aby to zkoušel zas a znovu.

Tony měl hlavu položenou na paži muže o něco mladšího, než byl sám. Jeho pravidelný dech vnímal na rameni. Za ním ležela štíhlá blondýnka. Její ňadra překryl dlaněmi snadno. Přesto nedokázal říct, která se mu líbila víc. Asi mu to bylo s ohledem na množství vypitého alkoholu, což dokazovaly prázdné láhve na stolku před postelí, úplně jedno.

Chtěl si užít. Přijít na jiné myšlenky. Chtěl dělat něco, co mu vygumuje hlavu alespoň na chvíli.

A to se mu podařilo.

V duchu uznal, že dnešní noc byla jedna z nejdivočejších, co kdy zažil. Ani nedokázal říct, co všechno s trojicí dělal. Jedna situace mu ale v hlavě utkvěla velmi barvitě. Ležel u ní na zádech. Jazykem dráždil klín blondýny. Brunetka ho kouřila, zatímco ji druhá žena uspokojovala prsty. A celé to završil muž, který mu držel nohy ve vzduchu a přirážel do něj jako smyslů zbavený.

Jen si na to vzpomněl, v penisu mu cuklo. Kousl se do rtu a mírně se zavrtěl. Měl by se zvednout a jít, dokud ostatní spí.

Alespoň si myslel, že spí. Když se odhodlával zvednout, ruka muže pod ním se pohnula a natočila mu obličej na stranu. Poddal se polibku, který následoval vzápětí. Dokonce se usmál, jakmile se spolu jazyky začaly líně převalovat v jedněch i v druhých ústech. Líbilo se mu, jak druhý muž líbá. Tento polibek nebyl tak vášnivý jako ty v noci, ale o to víc si ho mohl vychutnat.

Druhou ruku, která se o okamžik později začala sunout k jeho slabinám, však překryl svou rukou. „Už půjdu," řekl tiše, aby nevzbudil spící ženy.

„Proč?" zamumlal muž a i s Tonyho dlaní na své mu začal kreslit prstem kolečka na vnitřní straně stehna.

„Je to tak akorát," opáčil Tony a pohlédl mu do modrých očí.

„Není," nesouhlasil muž a bez varování do něj zatnul nehty. Tony zasyčel. V penisu mu znovu zacukalo. „Celou dobu jsem se o tebe musel dělit. Pojď si to rozdat bez nich," přikázal chraptivě, vrhl se na jeho ústa a nalepil se na něj co nejblíže. Tvrdým mužstvím ho tlačil do boku. A vytrvale se sunul k cíli, který z Tonyho klínu chtivě trčel.

„Tony!"

„Sakra," zahučel do polibku.

„No tak, čeká na tebe někdo doma, že tak pospícháš?" zabručel muž zklamaně a mírně se odtáhl.

To Tonyho nakoplo víc než hlas, na který si už zvykl. „Ne," zachraptěl a otočil se k němu čelem. Začal mu doteky oplácet se stejnou vášní jako před usnutím.

Nemusel se držet přece zpátky. Nikdo na něj nečekal. Nikdo nepřijde. Tak proč by si nemohl dál užívat. A ať na něj hlas volá klidně do rytmu. Bylo mu to jedno.

Odtáhl se, vzal ho za ruku a táhl z postele dolů. Brunetku pohyb částečně probudil. Otevřela oči, zjistila, že je v posteli víc místa, a přesunula se k druhé ženě, kterou objala a znovu usnula. Tony mezitím popadl první nedopitou láhev, napil se a nabídl muži.

„Kam jdeme?" zeptal se muž zvědavě, když se taktéž občerstvil.

Tony mávl rukou. „Třeba mě ohni o stůl, to je jedno." Sjel ho očima od zrzavých vlasů až po paty. Nebyl jeho typ. Vlastně byl totální opak Lokiho. Menší, silnější, pihovatější. A proto si ho vybral. Záměrně volil takový typ, který mu Lokiho nebude připomínat. Protože na hlasy si mohl zvyknout. Ale na Lokiho nepřítomnost ne. Potřásl hlavou. Přitiskl se k němu. Klekl si před něj a vzal mu penis do úst. Líbilo se mu, jak začal sténat. Vzrušoval ho jeho výraz. Jak ho chytil za vlasy. Jak určoval tempo.

Měl v krvi dost alkoholu na to, aby si užil podřízenější roli.

Muž se dlouho uspokojovat nenechal. Ani ho neohnul o stůl. Prostě ho náhle obešel, klekl si za něj a zatlačil mu na záda.

Tony na všech čtyřech přijímal, co dostával. Užíval si to. Bylo mu jedno, že bude mít od koberce spálená kolena. Fňukal, vzdychal a sténal jako děvka pokaždé, když špička penisu narazila na uzlíček nervů v jeho nitru.

Záměrně se nechával píchat, i když měl radši, když mohl on píchat druhého. Tohle byla však jediná možnost, kdy mohl nechat představivost, aby dělala, co po ní chtěl.

Pokud si ho nějaký chlap bral zezadu, mohl předstírat, že je někdo jiný. Jakmile na něj neviděl, mohl si představovat, že ho šuká Loki.

Věděl, že pokud by k tomu došlo, tak by sex stál za mnohem víc. Užil by si ho mnohonásobně lépe. Byl si jistý, že Loki by se ho dotýkal jinak. Líbal by ho jinak. Hladil by ho jinak. Píchal by ho jinak. Netušil jak, ale předpokládal, že by se chvěl z nitra duše a v hlavě by neměl jedinou jinou myšlenku, než že je konečně úplný. Bral by si ho někdo, koho miloval i po dlouhých měsících, které strávil marnými pokusy o vytvoření obleko-skafandru. Ale i přesto, že věděl, že ho jeho vlastní představy ničí ještě víc než opakující se noční můry, tak si nedokázal pomoct.

„Zaber," zavrčel, když se blížil k vrcholu. Vždy se staral o to, aby se napřed postaral o partnera v posteli. Nechtěl si nechat poškodit svou playboyskou pověst. Dnes mu to však mohlo být jedno. Zrzek může pokračovat, i když už jeho semeno bude na koberci.

Naštěstí muž poslechl. Chytil ho za boky a zrychlil. Tony si nemohl pomoct rukou. Musel udržovat stabilitu. Rychlejší pohyby však rozpohybovaly i jeho penis, který ho v pravidelných rychlých intervalech plácal do břicha. Díky tomu se mu jen o chvilku později zatmělo před očima a setmělý pokoj byl svědkem jeho třetího orgasmu té noci.

Trpělivě držel, dokud se neudělal i muž, přestože ho už všechno bolelo. Kvitoval, že trval na kondomu. Nedokázal si představit, že by z něj mělo ještě pár hodin vytékat mužovo semeno a dráždit rozbolavělý konečník. Konečně se sesunul do sedu a opřel se o muže, který se usadil vedle něj.

„Teď už ale fakt půjdu," zabrblal Tony unaveně. „Na tohle začínám bejt starej."

„Nesmysl," zasmál se zrzek. „Jsi v dokonalý kondici," polichotil mu a pohladil ho po břiše. „Jen bys měl víc jíst."

„Napíšu si to do diáře," ušklíbl se Tony a zvedl se. Zkontroloval, že ženy stále spí. „Jdu si dát sprchu. Sám."

„Byl bych hodnej," sliboval muž a protáhl se. „Taky už mám dost."

Tony ho příliš nevnímal. Proběhl sprchou a oblékl se. Náhle pocítil nutkání okamžitě vypadnout, i když se celou dobu cítil dobře. Možná právě proto. Divokým mejdanem ztratil čas, který mohl věnovat výrobě skafandru.

„Uvidíme se ještě?"

Tony se otočil na muže, který se osprchoval v mezičase, co se Tony soukal do džínů a trička. Opravdu mu byly volnější. Ani si doteď nevšiml. Ale co věděl, tak jídlo přes den nějaké konzumoval. Určitě minimálně jedno. A přece neustále zobal nějaké oříšky nebo sušené ovoce. To se taky počítalo jako jídlo, ne? Nemohl za to, že neměl hlad ani chuť k jídlu.

„Zavolám ti," slíbil Tony, ale nemínil to dodržet. Nikdy nikomu nezavolal. Neměl proč. Nikdo ho nezaujal natolik, aby s ním chtěl strávit další noc. Natož ještě delší čas. Kromě Lokiho, který byl v nějaké prdeli, do které Tonyho nevzal s sebou.

„Nezavoláš," povzdechl si muž a přistoupil k němu. „Tak mi dej aspoň pusu na rozloučenou."

„Máš pravdu, nezavolám," usmál se a políbil ho. „Ale ne proto, že bych si to neužil. Bylo to skvělý."

„Bylo," souhlasil. „Budeš chybět i holkám," poznamenal a ukázal za sebe směrem k posteli. „My bysme po tobě alimenty nechtěli."

„Ani byste nemohli. Nechal jsem se zneplodnit," vysvětlil ze zvyku. „Pokoj je zaplacenej do zejtřejšího poledne."

Tiše za sebou zavřel dveře, když se rozloučil. Sjel do spodního patra hotelu a vyšel do teplé noci. Mávl na první taxi v řadě zaparkovaných před hotelem. Hrklo v něm, jakmile se usadil na zadní sedadlo. Řidič měl černé dlouhé vlasy po ramena. Víc z něj neviděl, ale i přesto se mu srdce rozbušilo tak rychle, že měl dojem, že fibriluje.

„Kam to bude?" zeptal se muž lámanou angličtinou se silným přízvukem. Ve zpětném okénku se jejich oči setkaly a Tony schlípl. Rozhodně neřídil Loki. Byl to nějaký velmi tmavý Ind, nebo nějaká podobná národnost. Jakmile položil ruku na řadící páku, odhalil silně chlupaté předloktí a masivní zlaté hodinky. Ne, to rozhodně nemohl být Loki.

Tony nahlásil adresu a zhroutil se do sedačky. Tohle se mu stávalo často. Jakmile se aspoň trochu uklidnil, nebo mu bylo dokonce dobře, stalo se něco, co mu náladu opět zadupalo pod zem. Neustále potkával na ulici lidi, kteří na první pohled vypadali jako Loki. Mnohokrát k někomu přišel a zažil zklamání nebo trapnou chvíli, protože člověk, kterého oslovil, nebyl bůh.

Drtilo ho to. Ásgard opustil na začátku prosince, když v New Yorku začal padat sníh. Do Miami utekl před Vánoci. Čekal by, že teď, koncem března, už bude v pohodě. Nebo alespoň částečně. A místo toho zjišťoval, že je mu čím dál hůř. To, že slyšel volání, viděl ve stínech tmavou postavu a vídal Lokiho tam, kde nebyl, jeho rozpoložení ještě zhoršovalo.

Měl pocit, jako by ho každým dnem ubývalo. Cítil se necelý, jako by někdo vzal nůž a neustále z něj ukrajoval velmi tenké plátky. Nedokázal to vysvětlit, ale už si zvládal představit, co autoři červené knihovny měli s tím, když se někdo cítil bez druhého neúplný. Scházela mu část duše, která zůstala s Lokim.

Nenáviděl to. Nechtěl to. Chtěl se zbavit závislosti, lásky, posedlosti, nebo ať se to jmenovalo jakkoliv, na bohu. Už mu ani nesešlo na tom, jestli ho Loki opustil, nebo na tom vážně měla podíl Sif. Nezáleželo na důvodu. Jen na skutečnosti, že za ním nepřišel. Přece Loki musel vědět, že on se na Ásgard nedostane. Nepřišel však ale příliš dlouho, aby mohl brát teorii se Sif vážně.

Zlobil se i na Thora. Sice věděl, že se na Zemi nevyskytuje často – a nechápal, jak to doktorka Fosterová zvládá vydržet –, ale mohl aspoň poslat zprávu a... a nic. Tony si povzdechl. Bylo to pořád dokola. Bylo mu pořád hůř a hůř.

Taxikáři zaplatil o mnoho víc, než mu měl dát. Bylo mu to jedno. Nezáleželo mu na penězích. Nezáleželo mu na ničem. Zamířil rovnou do dílny. Ignoroval Jarvisovy návrhy na spánek nebo jídlo.

„Připrav pokus číslo dvě stě sedmdesát čtyři."

Já vím, že to tak úplně nevypadá a u mě jste to asi nikdy neslyšeli, ale... Bude líp. Fakt. Spěje to k tomu, i když to tak nevypadá.