Loki frustrovaně uhodil pěstí do zdi v královských zahradách. Už nevěděl, kam v paláci jít. Prošel všechny chodby, které Tonyho učil nazpaměť, a všechny odbočky v nejbližším okolí. Strážní a služebnictvo hledali v ostatních částech obrovského komplexu. Každou chvíli se mu srdce rozbušilo očekáváním, že už mu někdo nese dobré zprávy, aby ho opětovně zalévali vodopádem zoufalství.

Nebyl si jistý, kolikrát ještě tu špatnou zprávu snese. Jediné, co ho lehce konejšilo, byla skutečnost, že dokud ho nikdo nenašel mrtvého, pořád zůstávala naděje, že někde je naživu.

Napřahoval se k dalšímu úderu, když za sebou uslyšel spěšné kroky. Srdce se mu opět rozbušilo. Otočil se a pohlédl do blankytně modrých očí. Rytíř ani nemusel promluvit. Přečetl v nich další neúspěch. Se zavrtěním sklopil hlavu a svěsil ruku. Povolil pěst a znaveně se opřel o zeď.

„Prohledali jsme všechno," referoval Fandral tiše. „Celý palác i pozemky. Nikdo ho nenašel. Nikdo ho neviděl odcházet."

Loki zvedl oči. „Neovládá magii. Nemohl se teleportovat nebo vypařit. Někde být musí."

„Někde jistě je. Ale v paláci ne," odpověděl Fandral a přejel si hřbetem dlaně čelo. I on vypadal, jako by toho moc nenaspal. „Thor s Hogunem z výšky kontrolují palácové okolí. Volstagg s osmi muži znovu prohledávají sklepení. Ale..." na okamžik se zarazil, aby se nadechl. „Nemyslím, že ho najdou."

„Co navrhuješ?" ptal se bůh unaveně. Adrenalin a strach, které ho poháněly celé ráno, už dosáhly kritické meze. Cítil, že pokud se urychleně nedozví, co se s Tonym stalo, ať už cokoliv, tak buď zešílí, nebo vypne a zhroutí se. A nebyl si jistý, co by byla lepší varianta jak pro něj, tak pro okolí.

„Půjdeme za Heimdallem. Ten bude vědět, kde je," navrhl rytíř a Loki vytřeštil oči.

„Měl jsem za ním někoho poslat rovnou," zasténal Loki, útrpně zavřel oči a zaklonil hlavu podél zdi. „Mohli jsme –"

„Loki, stačí," zarazil ho Fandral dřív, než mohl do zdi namísto pěsti narazit temenem, a položil mu ruku na rameno. „Hlavně si to nevyčítej. Jsi unavený. Máš o něj strach. Je pochopitelné, že začneš hledat v nejbližším okolí. Udělal bych to stejně."

Bůh neochotně znovu navázal oční kontakt. Aniž by to nějak vědomě korigoval, vytáhl koutky rtů nahoru, když viděl upřímnou starost. Fandral mu rozuměl a chtěl mu pomoci. A zřejmě dokázal i přes znatelnou únavu logicky přemýšlet. Na rozdíl od něj. V jeden okamžik pocítil touhu se nechat obejmout a dovolit mu, aby ho utěšil a slíbil, že všechno bude v pořádku. Věřil, že by mu poskytl potřebnou podporu. A na pár chvil by mu tím vlil novou naději do žil. Neudělal to však.

Zvedl ruku, chytil jeho dlaň a s přikývnutím ji stiskl. Pak počkal, až ruku stáhne a vykročil zpět do paláce. Potřeboval jím projít, aby si vzal koně, nebo létající stroj, aby se k Heimdallovi dostal co nejdříve. „Půjdeš se mnou?" požádal tiše. Skoro opatrně. Pokud to Tony dobře odhadl a Fandral skutečně považoval smrtelníka za soka, tak si dokázal představit, s jakou nechutí by ho chtěl vůbec najít.

Na druhou stranu už pomáhal hledat. A Loki cítil, že jeho podporu potřebuje. I kdyby jen na prvních pár kroků. Opět se propadal do bahna zoufalství z vlastní neschopnosti. Nenáviděl to.

„Samozřejmě," odpověděl Fandral bez zaváhání a jestli v sobě dusil jakoukoliv nechuť, tak zůstala bezpečně uschována v jeho nitru. Srovnal s ním krok a společně se jali proplést chodbami paláce tou nejkratší cestou.

Loki si vděčně oddechl. Celé tělo se mu třáslo nervozitou a ani ho v tu chvíli nenapadlo se to snažit jakkoliv skrýt. Předně na to neměl energii, ale ani k tomu neměl důvod. Každý v paláci věděl, že se od Tonyho v bezvědomí prakticky nehnul. Každému, kdo měl mozek a oči, muselo být jasné, že mu na Tonym záleží více než na sobě. A jelikož Tony na bojišti nezahálel a mnoha bojovníkům nějakým způsobem pomohl nebo přímo zachránil život, věděl, že ho nehledají jen proto, že jim to Loki nařídil.

Cítil vůči tomu vděčnost, ale ani ta nedokázala zmírnit obavy a stres, který jím lomcoval. Heimdall mu dá odpověď, kterou hledal. Nemělo smysl se zabývat tím, že za ním mohl vyrazit hned, jakmile zjistil, že Tony není v posteli. Pokud by se teď zhroutil a nadával si do idiotů, nikomu by nepomohl. To si mohl nechat na později. Teď bylo nutné se k němu dostat co nejdříve a konečně se dopátrat nějaké odpovědi. Ať už bude jakákoliv, ušetří ho další nevědomosti.

Podvědomě zrychloval. Fandral ho znepokojeně pozoroval, ale bez problému nasadil stejné tempo. Křižovali rozlehlé chodby, které se během dopoledne probudily k životu. Vyhýbali se služebnictvu spěchajícímu splnit své povinnosti. Potkávali strážné, kteří stále poslouchali rozkaz a hledali smrtelníka. Míjeli Ásy, kteří neměli tušení, co se děje a proč je celý palác na nohách.

„Nikdy bych nevěřil, že to řeknu," zabrblal Fandral udýchaně, „ale asi stárnu. Ten palác je nekonečný."

„Držíš se skvěle," ujistil ho Loki a nějakým záhadným způsobem dokonce vyčaroval malý úsměv.

Fandrala to zřejmě povzbudilo. Zazubil se na něj. „Přece se nenechám zahanbit. I kdybych měl vypustit duši, nedopustím, abych nevydržel déle než ty."

Loki měl podivný pocit, že nemluví jen o rychlé chůzi. Chtěl na to nějak zareagovat, ale blížili se k východu a kolem nich už bylo příliš lidí, než aby chtěl pátrat po původním smyslu pronesených slov. V dalším okamžiku si všiml Thora, který se k nim blížil.

„Našli jste ho?" zeptal se hned, jakmile byl dostatečně blízko.

Thor si vyměnil pohled s Fandralem a zavrtěl hlavou. „Je mi líto, bratře. Hogun ještě létá nad městem, ale..." výmluvně cukl rameny.

„Dobře. Pokračujeme," opáčil Loki, zhluboka se nadechl a chtěl se znovu vydat na cestu, když se široká vstupní brána otevřela a do paláce vešla Sif. Zamračil se. Ta byla poslední, koho chtěl toho mizerného rána vůbec potkat.

„Co se to tu děje?" ptala se a zmateně se rozhlížela, jak všude poletují lidé. „Někde hoří?"

„Anthony se ztratil. Hledáme –," vysvětloval Fandral, ale Loki mu skočil do řeči.

„Kdes byla?" zeptal se chladně.

„Co je ti do toho?" odsekla a založila si ruce na prsou.

„Od rozbřesku Tonyho hledáme," ucedil a zatnul ruce v pěsti. „Na to, jak moc velká jsi s ním byla kamarádka, se nezdá, že bys ho pomáhala hledat."

„Netušila jsem, že ho hledáte," bránila se s pokrčením ramen. „Všeotec mě poslal vyřídit rozkaz Heimdallovi. Teď jsem se vrátila, když to tak potřebuješ vědět."

„Jaký rozkaz?" zajímal se Thor.

„Mraziví obři se dozvěděli o bitvě a o tom, že byl použitý Tesseract. Chtějí ho vrátit. A žádají zpět svého vězně," sdělovala s pohledem upřeným Lokimu do očí. Samolibě se usmála, když si všimla, jak zbledl. „Všeotec naneštěstí tentokrát nesouhlasí s jeho vydáním. Ale aby uchránil Ásgard před jejich vpádem, nakázal Heimdallovi uzavřít bránu. Nikdo se nedostane ani sem, ani jinam."

Loki měl neodbytné tušení, že má Sif v kapse nějaký triumf. Proč by se jinak tak vesele usmívala? Ona byla mezi prvními, kdo si stěžoval pokaždé, když nemohla opustit Ásgard. Že ho šestý smysl nezklamal, zjistil vzápětí.

„Anthony měl vážně štěstí, že stihl projít a vrátit se domů, než jsem rozkaz vyřídila."

„Lžeš," osočil ji okamžitě, ale v hloubi duše věděl, že říká pravdu.

Proto ho nemohli najít. Tony nebyl na Ásgardu. Odešel. Probudil se, odešel a nechal ho tady. Odešel bez něj. Bez rozloučení. Bez vysvětlení.

„A proč bych to dělala?" odfrkla. „Já nemám potřebu lhát jako ty." Ušklíbla se a zúžila pohled. „Vzhledem k tomu, jak se tváříš, ti neřekl, že chce odejít, co? Řekni, Loki, jak chutná zrada? Jaké to je, když ti člověk, kterému věříš, bodne dýku do zad?"

Lokimu se začalo zatmívat před očima. Cítil, jak mu v hrudi roste dravé zvíře, které chce rozsápat ženino hrdlo a labužnicky se zakousnout do ještě tepajícího srdce.

„Sif, uklidni se," brzdil ji Fandral a se starostlivým pohledem těkal očima mezi ní a Lokim.

Thor naopak pozoroval pouze Lokiho. Viděl zelené ohníčky okolo zápěstí. „Sif, zmiz odsud."

Neposlouchala ani jednoho z nich. „Chudáčku, ani se nerozloučil, co?" šila do Lokiho dál. Její oči byly jako dva kusy kamene. „Proč by to taky dělal. Proč by měl zůstat tady s tebou, když se mohl vrátit mezi své přátele. Tam, kam patří. A sice bych byla mnohem radši, kdyby tě vzal s sebou, ale nedivím se, že nechtěl. A ani se nedivím, že odešel dřív, než mohl zjistit, že tě přestane za pár týdnů zajímat."

„Sif –"

„Loki –"

V mžiku se Lokimu v rukách zhmotnily dvě dýky. Skočil po ní. Přiložil jí hrot jedné k pulzující žíle na krku. „Pokračuj," vyzval ji medovým hlasem. „Mluvila jsi s ním? Odvedla jsi ho k Bifröstu? To ty jsi zařídila, aby odsud odešel a nikdo ho u toho neviděl?"

„Nestojíš mi za tu námahu," odfrkla. „To, že jsi zrádce, ti kdykoliv zopakuju přímo do očí a nepotřebuju k tomu využívat odchodu smrtelníka."

„Nezradil jsem," připomněl jí. „Pomohl jsem nám vyhrát."

„Jedna výjimka neznamená, že to už nikdy neuděláš. A teď mě buď zabij, nebo mě pusť. Nechci, aby ses mě dotýkal," zavrčela tak tiše, aby ji slyšel jen on. „Ani on nejspíš nechtěl. Proto odešel, když k tomu dostal příležitost. Smiř se s tím."

Loki skutečně uvažoval, že ji zabije. Ruka se mu třásla námahou, jak se nedokázal rozhodnout, zda jí proklát hrdlo, nebo ji pustit. Nenáviděl ji. Tak moc ji nenáviděl! A ta slova, kterými jej zraňovala, nenáviděl ještě víc.

Vůbec nevnímal ostatní. Pokud na něj někdo mluvil, neslyšel je. V uších mu šuměla krev. Okolí se smrsklo na jeden odhalený krk a špičku dýky. Dýchal trhaně. Nitro se mu trhalo na kusy. Rány, které Tony předtím tak trpělivě sceloval, se znovu rozšklebily a jejich okraje byly zubatější než dřív.

Chtěl ji zabít. Ulevit si. Vypustit stres a mizérii. Dojít k zadostiučinění. Uklidnit se. Toužil prostě bouchnout, nechat akumulované emoce vybouřit a zůstat prázdný jako pohár.

Jenže co by pak byl zač? Zrůda. Vrah. Zabil by ji jen proto, že mu řekla špatné zprávy. Proto Tony odešel bez rozloučení? Protože věděl, že i se snahou takové myšlenky nedokáže potlačit? Věděl, že s původem nedokáže bojovat? Poznal to už tehdy v jeho hlavě, kdy viděl víc, než by mu kdy odkryl?

Do očí se mu nahrnuly slzy. Prudce Sif odstrčil. Nevšímal si, že se zapotácela a málem upadla. Beze slova vrazil do Thora a Fandrala a rychlým krokem zamířil do své komnaty. Nemohl tu zůstat. Nedošel ani za roh a tekly mu slzy po tvářích. Nechtěl, aby ho takhle někdo viděl. Rozběhl se. Viděl rozmazaně a víceméně běžel po paměti.

Zhroutil se na zem hned, jak za sebou zamkl.

Ahoj!

Tak už víme, proč Loki nemůže běžet za Tonym. Má zavřenou cestičku. Ups. Snad ji otevřou brzy. Nebo třeba použije tajnou pěšinku. Uvidíme.
Každopádně musím říct, že tu mám Fandrala velmi oblíbeného. Fakt to s Lokim myslí dobře.

Mějte se krásně. Blíží se prázdniny, těšíte se? Máte plány?

W.