Jakmile Steve vešel za Brucem do pracovny, věděl, že je něco špatně. Jindy tak pečlivě uklizené stoly byly plné nástrojů, petriho misek, kádinek, tácků a dalších věcí, které ani neznal. Mezi tím se povalovaly papíry různých velikostí s porůznu psanými poznámkami, tužky, obaly od kdovíčeho, talíř se zbytkem večeře a dva nedopité hrnky kávy. Skříňky po obvodu místnosti měly otevřená dvířka. Většina obrazovek, které obvykle ukazovaly různé procesy výzkumu nebo sledování, byla temná a vypnutá. Jen na jedné se ukazovala srdeční křivka a hodnoty tepu, tlaku a teploty.

V rohu velké místnosti, kterou již dříve stavebně rozdělili na několik částí, stála pohovka vhodná na přespání jednoho člověka. Na ní seděl Bruce, obličej skrýval v dlaních a na stolečku vedle si Steve všiml zpola vypité karafy jakéhosi tmavě hnědého alkoholu.

Nečekal na nic; okamžitě se rozešel za svým milencem a zastavil se těsně před ním. Dřepl si před něj a položil mu ruku na koleno. „Bruci," oslovil ho tiše, „co se stalo? Tony...?"

„Probral se," hlesl.

„To je dobrá zpráva, ne?" poznamenal Steve s úsměvem. „Tak –"

„Jsem kretén," odpověděl s jasně patrným zoufalstvím, aniž by zdvihl hlavu z dlaní. „Strašně kreténskej kretén."

Steve nakrčil starostí čelo. Sedl si na jednu nohu, pohladil Bruce po předloktí a zavrtěl hlavou. „Nejsi," oponoval. „Co se stalo? Jak ti můžu pomoct?"

„Mám sedm doktorátů," řekl Bruce těžce a zvedl hlavu. Zadíval se na Steva krví podlitýma očima. „Sedm doktorátů, a přesto jsem udělal tak zásadní chybu, že bych je měl všechny vrátit a ještě si nechat dát od Hulka přes hubu."

Steve potřásl hlavou. Opatrně vzal jeho ruce do svých. „Co kdybys mi to řekl od začátku? Vůbec ti nerozumím," vyzval ho a jemně hladil jeho hřbety dlaní.

Bruce se s povzdechem narovnal. Naznačil hlavou, aby se Steve posadil vedle něj. Jednu ruku si uvolnil, sáhl po nedopité sklenici a obrátil ji do sebe. Sklopil pohled. „Mohl jsem Tonyho zabít. Nevzal jsem mu krev. Neudělal toxikologii. Když jsem viděl ty rozsypaný prášky..." Obrátil se na Steva s pohledem štvaného zvířete a silně mu tiskl prsty. „Automaticky jsem předpokládal, že se otrávil. Naštěstí jsem mu dal jenom něco na hydrataci, ale co kdybych mu dal špatný léky? Co kdyby nějaké potřeboval, ale já mu je nedal, protože jsem myslel, že je narvanej analgetikama? Co kdybych ho já otrávil špatnou kombinací léčiv? Udělal jsem úplně základní školáckou chybu. Automaticky jsem předpokládal, že se chtěl sjet nebo zabít. Jsem kretén."

„Bruci," namítl Steve měkce, „ty rozhodně nejsi kretén. Jsi především člověk. A lidi dělají chyby."

„Jenže jsou chyby a chyby," odfrkl Bruce a zlostně odložil sklenici na stolek. Přestal drtit Stevovu dlaň a zajel si prsty do vlasů. „Ale to není to nejhorší, víš?" pokračoval rázně. „Nejenom, že jsem ho mohl zabít –"

„Nezabil," připomněl mu dostatečně hlasitě.

„– já ho zklamal. Zklamal jsem ho. Jako přítel." Pohlédl mu znovu do očí. Ty jeho se leskly zoufalstvím a potlačovanými emocemi. „Měl bys vidět ten jeho výraz. Takhle mizerně mi nebylo ani po tom, co jsem zlikvidoval Harlem. Radši bych ty domy zbořil znovu, než aby se tak na mě ještě jednou podíval. Kdokoliv z přátel."

„Bruci, poslouchej mě." Steve si přisedl co nejblíže to šlo. Znovu vzal jeho ruce do svých. „Nikdo není dokonalý. To ani nejde. Každý dělá chyby."

„Ale každá chyba ti neoddělá kámoše," odsekl Bruce a zaťal ruce do pěstí. Na krku mu naběhla zuřivě tepající žíla. Zhluboka dýchal a snažil se držet Hulka pod kontrolou. Nebylo by vhodné, aby se proměnil proto, že měl vztek sám na sebe.

„Tys ho ale neoddělal. Sice jsi udělal chybu, ale nebyla fatální. A víš, že znovu už ji neuděláš," domlouval mu Steve tiše. „Díky tobě se Tony probudil. To je dobrá zpráva. Ta by měla převážit nad tím negativním, co se stalo a znovu už se nebude opakovat."

„Tak snadné to není," hlesl Bruce s povzdechem. Jeho slova měla však pozitivní účinek; uklidnil se téměř okamžitě. Jako ostatně pokaždé, protože Steve zkrátka věděl, co říct, kdy to říct a hlavně jak, aby jeho druhé já dokázal ukonejšit.

„Neříkám, že to je snadné. Samozřejmě že není. Kdyby bylo, netrápí tě to. Kdyby tě to netrápilo, nebyl bys člověk. Ale důležité je se ze svých chyb poučit. A já nemám strach, že bys dopustil, aby se to stalo znovu," povídal a zvedl ruku, aby ho pohladil po tváři. „Já jen nechci, aby ses trápil zbytečně dlouho něčím, co už se stalo. Protože to zpátky nevrátíš a dopadlo to dobře."

„Jenže už mi nebude věřit," připomněl mu sklesle. „Myslí si, že si myslím, že je feťák." Promnul si navlhlé oči a unaveně si přejel dlaní přes obličej. „K čemu mi jsou doktoráty, když podělám tak základní věc a ještě to završím totálním zabitím sociální interakce? Kdybych –"

„Zase ti věřit začne," ujišťoval ho Steve povzbudivě. „Tony ti věřil už předtím. Probíral s tebou i věci, které by nikomu jinému neřekl. Bude možná chvíli naštvaný, ale zase se to spraví. Postěžuje si Lokimu a ten mu pomůže pochopit. Ten ví, jaký jsi. Řekl bych mu to sám, ale se mnou o tomhle mluvit určitě nebude."

Bruce se nevesele ušklíbl. „No, to je druhá věc," zamumlal a zvrátil hlavu do opěradla. „Loki s ním nedorazil."

„Nedorazil?" podivil se Steve překvapeně a poposedl si. „Jak to? Zdrželo ho něco s přesunem kamenů do jejich světů? To měl ale udělat přece Thor... Přijde později?"

Bruce  zavrtěl hlavou. „Já nevím, Steve. Asi ne. Tony říkal, že Loki odešel z Ásgardu."

„Proč by to dělal? Vždyť mu seděl u postele dnem i nocí celou tu dobu, co jsme tam ještě byli," přemýšlel nahlas. „Budu první, kdo přizná, že byl k jejich vztahu skeptický, ale... Po té bitvě jsem pochybovat přestal. Loki byl polomrtvý strachy, že se Tony neprobere."

„No právě," přitakal Bruce a pokrčil rameny. „Nenacházím důvod, proč by odcházel bez něj. Nedává to smysl."

„A jak se sem Tony vůbec dostal?" ptal se Steve zaraženě. „Jako jasně, Bifröstem, ale..."

„Prý ho k němu zavedla Sif. Řekla mu, že Loki odešel a že chce královna jeho hlavu, protože mu to dává za vinu," vysvětlil doktor ponuře.

Steve na něj vyjeveně hleděl. „Větší hloupost jsem už dlouho neslyšel. Neříkej, že tomu vážně Tony uvěřil."

„Uvěřil. A já se nedivím," komentoval a zavřel oči. „Vem si, že se probudil z bezvědomí. Už předtím měl něco s hlavou, ta jeho dezorientace mi nedá spát. A teď se probral po víc jak týdnu, co byl v bezvědomí, a ona tohle na něj vysypala okamžitě, podle toho, co mi říkal. Myslím, že měl co dělat, aby vůbec pochopil, že není na Zemi. Měl ještě pár dní ležet, odpočívat, a ne se hned vydat na cestu. Mohlo ho to zabít. Vlastně se nedivím ani tomu, že se hned na to zhroutil doma. Sejmula by ho i obyčejná procházka v parku."

„Ale to by přece Loki ani Thor nedovolili –"

„Jak vidíš, tak dovolili. Asi tam nebyli. Kdo ví?" zahučel Bruce zklamaně. „Měl jsem tam zůstat. Minimálně bych nedopustil, aby v tomhle stavu cestoval přes Duhový most. Měl jsem –"

„Už dost, Bruci," zarazil ho Steve, vzal ho jemně za bradu a donutil ho se mu podívat do očí. „Přestaň si vyčítat, co nemůžeš změnit. Jestli ho Sif vystrnadila z Ásgardu, tak to tak Loki nenechá. Jakmile to zjistí, tak se sem určitě přihrne."

„No jo, ale to se stalo v noci," doplnil Bruce tiše a opřel se mu do dlaně. „Za chvíli bude další noc. Pokud to je, jak říkáš, tak... kde je? Už by tu měl dávno být."

„No..." zamyslel se Steve. „Asi ho něco zdrželo?" navrhl, ale i jemu samotnému to znělo nepřesvědčivě.

„Víš, mám strach, aby to nebyla pravda. Protože pokud se Loki neobjeví a opravdu se na Tonyho vykašlal, tak... bude moje selhání to poslední, co bude Tonyho trápit." Prkenně se natáhl pro karafu a dolil sklenici. Napil se a zbylou polovinu podal Stevovi. Druhou neměl v dosahu. „Neznám Tonyho nijak moc dlouho. Jen z článků v novinách, které ho vždycky vykreslovaly jako playboye. Ale v těch posledních měsících... on se do Lokiho zamiloval ještě dřív, než to sám zjistil. Jestli se na něj Loki vykašlal, tak ho to zničí."

Steve se beze slova napil a přikývl. Opřel si hlavu o Brucovo rameno a zachvěl se, když ho objal okolo ramen.

Na tohle nebylo potřeba reagovat.

Bylo to horší, než jak si myslel, když vstupoval do laborky. Mnohem horší. Bruce ještě v takovém stavu neviděl. Nikdy ho neviděl plakat. Ani teď ne přímo, ale opuchlé oči byly samy o sobě důkazem. Dokázal si představit, s tím pocitem viny, který teď Bruce zaléval jako ledový vodopád, že si bude Tonyho stav vyčítat ještě dlouho.

A pokud se k tomu přidá ještě Lokiho odmítnutí, tak to Bruce bude brát jako další selhání.

Nikdy dřív by tomu nevěřil, ale doufal, že tu Loki nejpozději do rána bude.

Uííí, tohle je napínavé, co? Kde se ten Loki fláká? Musím říct, že mě tahle kapitola velmi bavila. Nejen proto, že tyhle dvě hrdličky dostaly zase nějaký prostor, ale nedávno jsem si pouštěla Iron Mana 3 a mě strašně baví ta potitulková scéna, jak Tony všechno Brucovi vypráví a ten usnul už v začátku vyprávění a vysvětluje, že nemá trpělivost na "tenhle typ doktora", Tady sice neusnul, ale to zabití sociální interakce mi k tomu tak nějak zahrálo do karet a hlavně ten film dokazuje, že mu Tony fakt věří. Teď jen, aby si tu cestu k sobě našli zpátky. A jestli vám tyhle plky nedávají smysl, tak nevadí, není to důležité.

Každopádně příště už bude Loki. Musíme se dozvědět, jak to vypadá na Ásgardu.

Mějte se krásně.

W.