„Mám dobré zprávy," prohlásil Loki, jakmile vešel do dveří. Vzápětí mu všechen úsměv zamrzl na rtech. Počítal, že v jejich improvizované pracovně budou v sestavě z posledních dnů. Sifin úšklebek, který byl první, co uviděl, ho vyvedl z omylu. „Oh. Vítejte zpátky," řekl chladně směrem k ženě, ale na ostatní se usmál a chlad slov tak lehce zmírnil.

„Nemohli jsme se dočkat," zašveholila Sif s neupřímným úsměvem, zatímco si bůh sedal na volné místo mezi Tonym a Stevem. „Můžeme tedy začít, když už jsme tu konečně všichni?"

Tony Lokiho povzbudivě pohladil po stehně a neušlo mu, jak Fandral do Sif šťouchl, aby ji krotil. „Zdá se, že klídek skončil," zamumlal a usmál se, když ho bůh beze slova chytil za ruku, propletl prsty navzájem a nechal je položené na stehně.

„Nemůžeme se dočkat," zahlásil Volstagg. „Už se všichni nudíme. Je čas vyrazit."

„Brzdi svý nadšení, vikingu," zarazil ho Clint. „Taková sranda to nebude."

„Jsou jich tisíce," navázala Natasha ponuře. „Celý den nedělají nic jiného, než že bojují. Mají hlavně meče, kopí a luky, ale viděli jsme i moderní zbraně. A všichni mají ta brnění, co Tony zkoumal."

„Nebude to prdel," shrnul Clint suše. „A pokud neseženeme posily, tak se ani nemusíme o nic snažit. Stačí počkat na konec."

„Nemůže to být tak strašné," zabrblal Thor nedůvěřivě. „Je nás dost. Ásové jsou jedni z nejlepších bojovníků. A máme Hulka," vypočítával na prstech a zazubil se.

„Kdybychom tam vpadli, jak jsi chtěl," ozval se Fandral a počkal, než s ním hromovládce naváže oční kontakt, „už neexistujeme. Clint nepřehání. Je jich jako kobylek. Pokud nemáš v záloze dalších dvacet Hulků, nemáme šanci."

„Zahlédli jste Saurona?" zajímal se Steve, který zaujatě všechno poslouchal nakloněný nad stůl.

„Ne," zavrtěla Sif hlavou. „Neviděli jsme ani velitele. Jenom řadové vojáky. Nedostali jsme se dovnitř. Vůbec netušíme, kolik vojáků může být uvnitř opevnění, co jsme viděli na záznamech," sdělovala a s mrzutým výrazem se obrátila na Fandrala, který její slova kývnutím potvrdil.

„Hradby jsou černé a vysoké. A netuším, jak je zvládli postavit, ale jsou z černých dokonale hladkých kamenů. Spáry jsou tak tenké, že jsem mezi ně nedostal ani čepel nože," doplnil rytíř kysele s očima zapíchnutýma do stolu.

Tony si všiml, že se Fandral tváří, jako kdyby byl nanejvýš zklamaný sám za sebe. Na Lokiho se od jeho příchodu ani nepodíval. Tony se domníval, že Fandral doufal, že přinese lepší zprávy. Nejlépe takové, že rovnou Saurona sejmul a v kapse má další kameny, které by mohli uložit v ásgardské pokladnici. Nemohl říct, že by mu to vadilo. Cokoliv, co zaručilo, že Fandral v Lokiho očích nestoupne na hodnotě, se počítalo.

Tak moc si užíval, že jsou v tahu. Že Sif Lokiho neuráží. Že se Fandral nemotá okolo. Že má Lokiho téměř jen pro sebe.

Uteklo to příliš rychle.

Jeho nálada klesala a přistihl se, že vůbec nestíhá další popis planety, na kterou se zřejmě vydají pro jistou smrt. Teď, když Lokiho sotva našel. Teď, když si konečně uvědomil, že se v jeho srdci zrodila láska, se měl vydat někam, odkud se s největší pravděpodobností nevrátí, a pokud ano, tak určitě ne všichni.

Nevnímal, že Hogun s Volstaggem, Clintem a Rogersem rozebírají rozmístění sil, hradeb a další skutečnosti, které byly důležité. Nemohl se na ně soustředit. Veškerá jistota, kterou cítil, dokud byli pryč, se vypařila s návratem hezouna.

„Taky tam mají čaroděje," protnul místnost Sifin hlas, který Tonyho vrátil k soustředění. „Viděli jsme jich šest, ale asi jich je víc. Co myslíš, troufneš si na ně?" zeptala se Lokiho napřímo. Kupodivu bez útočného tónu.

„To jsou ty dobré zprávy, které jsem chtěl sdělit, když jsem přišel," odvětil Loki upjatě, pustil Tonyho ruku a uhladil si vlasy, než se nahnul ke stolu. „Počítal jsem s tím, že Sauron čaroděje mít bude. Proto jsem svolal mágy z ostatních světů a vyzval je ke spolupráci. Souhlasili. Bude nás nejméně patnáct. A každý z nich přivede několik tisíců bojovníků. Jediné, co potřebují, je zadat jim datum, čas a souřadnice." Povytáhl obočí nad jejím ohromeným výrazem a usmál se. „Překvapuje tě, že i já znám své hranice?"

„Popravdě ano," pokrčila rameny. „To jsou každopádně opravdu dobré zprávy," uznala neochotně. „Pokud přijdou."

„Přijdou," ujistil ji Thor. „Jednáme s nimi od toho dne, co jste odjeli. Poté, co Loki zjistil, co je nejspíše hlavní cíl Saurona."

„Nech mě hádat," řekl Clint se zakroucením očí. „Půjdeme zničit Prsten do Mordoru?"

„Ne," zasmál se Bruce, který do té doby spíše jen poslouchal, „tohodle Saurona nezabije zničení kamenů. Musíme ho porazit standardními postupy."

„Co myslel tím Prstenem?" zamumlal Loki k Tonymu a znovu ho pod stolem chytil za ruku.

„Vysvětlím později," slíbil s úsměvem a v duchu se uchechtl. Všichni Ásové se svorně tvářili, jako by se právě dozvěděli, že se Slunce otáčí. „Pořád ale ještě nemáme dořešenou tu zásadní věc," ozval se nahlas. „Proti Sauronovi nemůžeme bojovat se zbraněma, který nebudou odpovídat těm jeho."

„To už jsme probírali –" začal Thor.

„Tak to musíme probrat znovu," odsekl Tony.

„O co jde?" ptala se Natasha zvědavě.

„Předpokládáme, že Sauron má nějaké kameny moci. A že je použije," zabručel Steve.

„A pokud nebudeme mít k dispozici taky nějaké, tak nás lusknutím vymaže ze světa," přidal se Volstagg.

Sif, které docházelo, o čem se mluví, rezolutně zakroutila hlavou. „Nemůžete mu je dát do ruky!"

„A je to tu zas," povzdechl si Loki a vyčítavě se otočil na Tonyho. „Bylo to nutné?"

„To teda bylo," přitakal Tony a zamračil se. „Musíme mít obranu."

„Chceš říct, že nás chceš darovat nepříteli na zlatém podnose," odfrkla Sif a zamračila se. „Nic jiného totiž Loki neumí."

„Sif," ozval se Fandral varovně, ale ta ho neposlouchala.

„Vidím, že sis moje varování nevzal k srdci," pokračovala směrem k Tonymu. „On –" ukázala prstem na Lokiho, „– se nikdy nezmění. Vždycky zradí. Ty si myslíš, že kvůli tobě zahodí tisíc let staré zvyky. Ale no tak, Anthony. Nebuď naivní."

„I kdyby to bylo tak, jak říkáš," ozval se Steve vážně, „tak my prostě nemáme jinou možnost. Buď půjdeme na porážku, nebo na ni půjdeme aspoň se šancí, že se Loki skutečně změnil. A Tony není jediný, kdo mu věří. Já mu věřím také."

„Myslím, že jsi momentálně asi jediná, kdo mu nedůvěřuje," doplnil Hogun s pokrčením ramen za mohutného pokyvování Volstagga. Clint nataženou dlaní naznačil padesát na padesát, ale nahlas neřekl nic.

„Vážně?" ušklíbla se a založila si ruce na prsou. „Pokud je to tak, proč tedy kameny nemáme?" zeptala se, přejela je postupně pohledem a zastavila se na Thorovi. „Ódin mu nevěří, že? Jak by taky mohl. Škoda, že zrovna Loki je ten jediný, kdo je umí použít. Musí to být neskutečné zklamání."

„Všeotec váhá," připustil Thor poměrně klidně, ale bylo na něm znát, že by nejraději křičel. Na spánku mu zuřivě tepala žíla a svaly na pažích měl zaťaté. „To ale neznamená, že Lokimu nevěří."

Sif pohrdavě cukl hlavou. „Jistě."

„Možná by ses konečně mohla hodit do klidu, Amazonko," navrhl Tony blazeovaně a nevšímal si, že ho Loki pod stolem varovně kopl. „Nevím, co máš pořád s Lokim za problém, ale už to přeháníš a už to není ani vtipný. Všichni tady víme, že ho nesnášíš a nevěříš mu. Není potřeba to opakovat v každý větě. Je to už celkem nuda."

Měl toho plné zuby a věděl, že Loki také. I periferně si všímal, jak zatíná čelist a drží se, aby Sif nezabil. Nemluvě o tom, že mu ruku drtil tak, že se ani nepokoušel vykroutit. Taky by o ni mohl přijít. A on ji potřeboval. Víc si Sif nevšímal. Obrátil pohled na boha hromu. „Chci mluvit s Ódinem," řekl dřív, než se stihla ohradit.

„Ne," nesouhlasil Loki okamžitě. V té samé chvíli si konečně uvědomil, že Tonyho ruku svírá jako ve svěráku a opatrně ho pustil. Viděl, že Thor nad Tonyho požadavkem uvažuje a oči mu ztvrdly. „V žádném případě."

„Proč?" zeptali se Thor a Tony současně.

„Prostě ne," rezolutně zamítl.

„Loki," řekl Tony a stočil k němu oči. „Kdy jinej by měl Ódina přesvědčit než já?"

„Napiš mu dopis," odsekl a tvář se mu stáhla do kamenné masky. „Nepůjdeš za Ódinem."

„Proč s tím máš problém?" zeptal se Bruce opatrně. „Tohle by mohlo pomoct."

Loki sevřel rty do přímky. Co by jim měl říct? Že on sám nevěří Ódinovi natolik, aby dovolil Tonymu za ním jít a setrvat v jeho blízkosti? Nezáleželo mu na tom, co všechno by Tony Ódinovi řekl. To už navíc jistě udělala matka. Ale co když Ódin jen předstíral, že Lokimu odpustil? Jak snadno by mu mohl ublížit tím, že by se něco stalo Tonymu. Ne. To nemohl riskovat. Nehodlal dopustit, aby měl takovou zbraň k dispozici. Nejen, že by ho to zničilo, ale navíc by to odnesl i Tony, který za nic nemohl. Zavrtěl hlavou. Nechtěl jim to sdělit nahlas. Upřel svůj pohled Tonymu do očí a doufal, že mu z nich obavy vyčte a nebude trvat na tom nesmyslném plánu, který stejně nevyjde. Pokud se Ódin nějak rozhodl, nedalo se ho obvykle přesvědčit.

„Jenom bys marnil čas," hlesl a vítězoslavný úsměv Sif se mu zařízl do nitra. Zatraceně, proč mu její slova a pohledy pořád ubližovaly? Mělo by mu to být jedno. Tonymu na něm záleželo. To bylo to podstatné. Ne nějaká zhrzená potvora!

„Jsem docela přesvědčivej, brouku, když potřebuju," ujistil ho s úsměvem, „a my tohle fakt hodně potřebujeme."

„Já to zařídím," slíbil Thor, napil se piva a začal se Clinta vyptávat na další podrobnosti z místa jejich mise.

Konverzace se protáhla dlouho do noci. Plánovaly se podrobnosti, laborovalo nad možnostmi a rozdávaly se úkoly. Loki v duchu pěnil a na Tonyho ani Thora se ani nepodíval. Pokud nemusel, nemluvil. Když už něco řekl, zkrátil to na minimum. A jakmile měl možnost, vystřelil ze svého místa jako čertík z krabičky, aniž by si kohokoliv všiml.

„Co ho tak žere?" zamumlal Tony, který jeho skrytý vztek vnímal celou dobu. Nechápal ho. Ale ustupovat nehodlal.

„To nevím," připustil Steve, který se akorát také zvedal. „Běž to zjistit, než bouchne."

„Jo, jasně," zasmál se Tony hořce. „Asi jako bych věděl, kam šel. A i kdybych to věděl. Vždyť sakra pořád netrefím ani do jídelny. Jak mám najít jeho v paláci velkým jak kráva?"

„To není normální," starostlivě prohlásil Bruce. „Co jsi říkal, že se stalo? Bouchnul ses do hlavy?" ptal se, zatímco zastrkával brýle do kapsičky u košile. „Možná máš otřes mozku."

„Mám maximálně otřes prostorový orientace," odbyl ho s mávnutím ruky. „To nevyléčíš. Musí to přejít samo. Jenom to dlouho trvá," povzdechl si, prohrábl vlasy a promnul si oči. Byl unavený. Chtěl jít spát. Místo toho bude muset někde najít boha a nevěděl, jestli se mu to podaří ještě v tomto století.

„Třeba –"

Tony zavrtěl hlavou. „V pohodě, díky, kámo." S dalším povzdechem se zvedl, nechal projít Volstagga a Natashu a vyšel za nimi ven; rozhodnutý, že půjde jedním směrem a vždy zahne doprava. Tak by se mohl zpátky dostat bez bloudění. A pak začít další směr. Jakmile však vyšel ze dveří, zjistil, že na něj Loki o kousek dál čeká opřený zády o zeď a s rukama založenýma. Jeho naštvaný výraz se mu vůbec nelíbil. Přesto se odhodlal k úsměvu, zatímco se k němu loudavě přibližoval. Čekal, až všichni odejdou, než došel před něj. „Čekáš na mě," kvitoval vděčně.

Loki protočil očima. Samozřejmě že čekal. Nechtěl ho pak hledat. „Nepůjdeš tam," zopakoval znovu rázně.

„Já se tě ale neptám, zlato," odpověděl klidně. „Je to možná naše jediná šance, jak ho přesvědčit, aby nám kameny svěřil. Teda tobě, že jo. Pro ostatní jsou to jenom hezký těžítka na papíry." Usmál se, v prázdné chodbě mu položil ruku na rameno a jemně ho pohladil. „Já tu jedinou možnost nehodlám promarnit. Prostě tam půjdu, ať se ti to líbí, nebo ne."

Bůh odvrátil pohled. „Ví, že jsi moje slabost," řekl chraptivě. „Využije tě proti mně. Ublíží ti, aby ublížil mně."

„To už by udělal," nesouhlasil Tony. „Nic se mi nestane. Nemusíš se o mě bát. Ale teda musím říct, že mi to lichotí."

Loki frustrovaně zavrčel: „Ber to, sakra, vážně!"

„Beru," ujistil ho, sjel dlaní po rameni a vzal ho za ruku. „Nikdy jsem nic nebral vážnějc."

„Tak proč tam chceš jít? Proč –"

„Brouku, jestli to nevíš, tak jsi buď neskutečně slepej ignorant, nebo já totálně neschopnej dát najevo, že mi na tobě záleží," vydechl, zarazil se a poklepal si prstem na spodní ret, zatímco Loki na něj rozčarovaně zíral. „A upřímně nevím, co je horší, takže doufám, že to bude kombinace mojí neschopnosti a tvý slepoty. To by bylo fifty – fifty."

Loki se kousl zevnitř do tváře. Cítil, jak ho něco tlačí za očima a cosi bolí na hrudi. Zase. Pokaždé, když mu Tony dal nějak najevo, že ho má rád a záleží mu na něm, měl Loki dojem, že se rozloží na atomy, rozpláče se jako sentimentální pako a nohy se mu změní na roztavené želé. „Jsem slepý ignorant," šeptl, jemně ho volnou rukou pohladil po tváři a v obličeji se mu vystřídalo množství emocí. „Naštěstí mi pomáháš vidět."

Tony se usmál, vybídl ho k chůzi a nechal se otočit správným směrem. Do Lokiho komnaty došli mlčky, aniž by se pustili. O chvíli později se uvelebili v posteli. Leželi na boku obličeji proti sobě. V krbu plápolal oheň, přestože nebyla zima. Praskot plamenů uklidňoval a jejich světlo je osvětlovalo o něco lépe než reaktor, který slabě prosvítal skrze černý nátělník.

„Ještě se zlobíš?" zeptal se Tony. Jednu ruku si dal pod hlavu, druhou natáhl, aby mohl Lokiho pohladit po paži.

„Já se nezlobil," namítl Loki a zamračil se. „Já jen nechci, abys chodil za Ódinem."

„Já tam ale musím, víš?" oznámil mu, zatímco dvěma prsty pochodoval po Lokiho paži tam a zpátky. „My ty kameny potřebujeme."

Loki zavrtěl hlavou, obrátil se na záda a jeho ruku chytil do své. „Nedá nám je. Ty budeš ztrácet čas. Budeš riskovat, že ti ublíží, jen proto, aby mi znovu ukázal, že může všechno," zopakoval s očima pevně upřenýma nad sebe. Znovu ta proklatá voda, co se mu cpala do očí. Nechtěl plakat. Ale jen představa, že by mu Ódin Tonyho vzal, mu plíce stahovala šněrovačkou a srdce řezala na tenké plátky.

„Jenže bez nich to nemá smysl," vysvětloval trpělivě. Zvedl se na lokti a o kousek se přisunul. „Bez šutrů to můžeme rovnou zabalit, protože Saurona neporazíme."

„Já vím," hlesl poraženě. „Ale může ho přesvědčit matka."

„Ne," řekl s úsměvem, přisunul se úplně k němu a lehl si tak, aby si mohl hlavu opřít o bohovo rameno. „Musím to bejt já. Tohle je moje osobní věc, protože... teď je to jiný."

„Co je jiné?" nechápal Loki.

„Tahle bitva." Přitáhl si Lokiho ruku ke rtům a něžně mu na ni vtiskl polibek. „Poprvý mi záleží na výsledku. A chci pro to udělat úplně všechno, co bude nutný." Natáhl se, obrátil Lokiho obličej k sobě a pohlédl mu do očí. Srdce se mu sevřelo a rozbušilo. Viděl vlhkost, která se v nich skrývala. Miloval ho za to ještě víc. Ukazovala ho zase o něco lidštěji. „Pokaždý, když jsem s někým bojoval, jsem chtěl vyhrát. Přesvědčení je dobrej hnací motor. Ale dělal jsem to proto, že jsem chtěl dělat dobrou věc a vyrovnat to, co provedly moje zbraně. Jenže teď je to jiný. Teď... Chci přežít. Dřív mi na tom nezáleželo. Teď jo. Chci vyhrát, abych mohl bejt s tebou, protože tě miluju. Musíme to přežít oba. A bez Ódina, bez jeho povolení, to nedáme. Takže za ním půjdu a prostě mu vysvětlím – jakkoliv –, že nám ty šutry zkrátka dá. Tečka."

Naklonil se nad Lokiho a nedal mu šanci odpovědět. Políbil ho. Musel ta slova potvrdit.

Ahoj.

Jak se máte? Doufám, že klidněji než já. Musím říct, že letošní pracovní rok začal opravdu stylově. Zbožňuju dělat věci, kterým nerozumím. Tak mi držte palce, že se mi to podařilo.

Jak se vám líbila kapitola? Musím říct, že tahle je jedna z mých oblíbených. Nejen, že je jedna z nejdelších, ale velmi dobře se mi psala. Prostě Tony, co vyznává Lokimu lásku? Ano prosím!

Těším se na vaše komentáře.

Mějte se krásně.

W.