„Může mi někdo vysvětlit, co se odpoledne stalo?" požádal Thor, sesunul se na pohovku ve společné komnatě Avengers a unaveně si zastrčil dlouhé vlasy za ucho. „Bolí mě z toho hlava. Všichni jen naznačují, ale nikdo se nenamáhá mi sdělit pravdu. Hogun s Volstaggem mlží, Sif mi odmítla říct cokoliv a Fandrala pro jistotu ani nemůžu najít."

„Lady Sif měla proslov," objasnila Natasha s úšklebkem a stručně převyprávěla, co jim, ale především Tonymu, řekla.

„Výborně," zamumlal sarkasticky. „To nám ještě chybělo."

„Nejde ani tak o to, co řekla," ozval se Steve. „Spíš o to, co z toho plyne."

„Co jako?" nechápal Thor. „A kde je vlastně Loki s Anthonym?"

„Jsou spolu v zahradě, co taky jinýho," vložil se Clint do hovoru nezaujatě. „Počítám, že Loki buď ještě vysvětluje, nebo už probíhá usmiřovací miliskování. Nebojím se, že by si to nevyjasnili."

Steve protočil očima a zavrtěl hlavou. „Jak moc může tohle ovlivnit spolupráci?" nedal se vyrušit. „Sif očividně Lokiho přinejmenším nemusí. Může to mít vliv na ostatní bojovníky?"

„Ne," nesouhlasil Thor po krátkém zamyšlení. „Muži poslouchají mě a Lokiho. Ať si bratr myslí, co chce, pořád je ctěný jako ásgardský princ. I přes to, co udělal, je stále možnost, že získá trůn, pokud se mi něco stane. Říkat mu to ale nemusíte. Docela se mi líbí, jak je teď krotký a spolupracující."

„Tak to nejsi sám," opáčil Clint suše.

„Budeme zticha," slíbila Natasha a postupně všechny přejela očima. „To znamená, že nic neřeknete ani Tonymu, jasné?"

„Samozřejmě, Nat," souhlasil Bruce a ani se nesnažil skrýt pobavení. „Osobně si tedy nemyslím, že by Loki přestal být, hm, krotký a spolupracující, kdyby se dozvěděl, že je pořád možnost, že bude král Ásgardu, ale svezu se s většinou."

„Proč myslíš, že by to nemělo vliv?" zajímal se Steve a zvědavě naklonil hlavu na stranu.

„Protože jediné, co ho aktuálně zajímá, je Tony," objasnil ochotně a na Stevovo začervenání se kousl do rtu. „Jsem si docela jistý, že bez trůnu se obejde, ale bez Tonyho už ne."

„Myslíš, že je to tak vážné?" ptal se Thor zamyšleně. „Je pravda, že jsem nikdy Lokiho takhle... neviděl, ale taktéž jsem s ním v posledních dnech trávil jen minimum času, takže..."

„To musí vidět každý, kdo se jen trochu dívá kolem sebe," podotkl Clint, opřel se a zazubil se. „Viděli jste je včera a dneska? Na dnešek Tony nespal tady, ale u Lokiho. Nemám podrobnosti, co přesně spolu dělali –"

„Clinte!"

„Ale no tak, Steve, přestaň bejt prudérní. Zkrátka dneska byli jako sluníčka, takže něco mezi nima proběhlo. Ti dva se od sebe nehnou. Jenom by mě zajímalo, jestli si vůbec uvědomujou nerovnosti." Zadíval se na Thora a nakrčil čelo. „Jak máš vyřešený to, že je Jane smrtelná a ty ne? Jde to vůbec nějak řešit?"

Thor přikývl. „Je to trochu komplikované, ale ne neřešitelné. Nicméně i když máš možná pravdu, přesto bych byl raději, kdyby o této možnosti Loki nevěděl. Aspoň ho ušetřím dalšího zklamání, pokud by se na tu možnost znovu upínal."

„Jak se dá řešit nepoměr mezi bohem a smrtelníkem?" ptala se Natasha.

Bruce si sundal brýle a pohlédl na ni. „Líbí se ti nějaký bojovník?"

„Ne," ujistila ho s mávnutím ruky. „Jsem jen zvědavá."

„Zkus se zeptat Lokiho," navrhl záhadně Thor a zvážněl. „Abych ale rozptýlil vaše obavy. Bojovníci budou poslouchat hlavně mě a Lokiho. Rozkazy Sif, Hoguna, Fandrala a Volstagga spadají pod nás. Pokud by tedy Sif zkusila nějaký převrat, což se nestane, tak to nebude mít znatelný vliv. Předpokládám, že vy budete všude, kde bude potřeba. Jako vždy."

Bruce přikývl. „Hulka bys stejně nemohl řídit."

„Jsi si s ní docela jistý," poznamenala agentka. „Proč?"

„Fandral ji ohlídá," vysvětlil Thor. „Teda napřed ho budu muset najít, ale –"

„No, tak to ji bude hlídat ten pravej," odfrkl Clint a zakroutil hlavou.

„Proč?" ozval se Bruce.

Clint se zhoupl na židli a lokty opřel o stehna. „Hádej, Bruci. Fandral se okolo Lokiho od začátku motá jako včela okolo medu."

„Tonymu nic neudělá," řekla nejistě Natasha.

„A víš to jistě? Aby to nakonec nedopadlo tak, že Fandral Tonyho nějak odstřihne, aby se k Lokimu mohl dostat blíž." Obrátil se na boha a nevesele zdvihl koutek. „Pokud bude Fandral hlídat Sif, tak by bylo dobrý, aby někdo ještě hlídal Fandrala. Jenom pro jistotu. Chápeš. Myslím, že chceme všichni Tonyho zpátky vcelku."

Thor zaúpěl.„To je hloupost. Fandral s Lokim se znají tisíc let a Fandral nikdy ani nenaznačil, že by měl o bratra zájem."

„Když myslíš," pokrčil Clint rameny. „Jenom upozorňuju. Pro jistotu. Chápeš."

„Když o tom tak mluvíme, tak Sif na Tonyho taky nekouká úplně nezištně," podotkla Natasha.

„Na Tonyho zírá každá žena v paláci," odfrkl Steve a zazubil se na její vražedný pohled. „Kromě tebe, samozřejmě."

„Jako všude," doplnil Bruce pobaveně. „Loki si vybral velmi žádaného... kamaráda."

„Prej kamaráda," vyprskl Clint smíchy. „Tak se tomu dneska říká? Steve je taky tvůj kamarád?"

„Jistě," odpověděl mu bez uzardění. „Ten nejlepší. Znáš to, do nepohody i do postele –"

„Bruce," zasykl Steve a zrudl.

„Ale zlato," povzdechl si, natáhl se a chytil ho za ruku. „Myslel jsem, že to házení munice Clintovi už jsi vzdal."

„Myslím, že to bude trvat ještě pár veřejných pus, než mu to dojde," řekla Natasha sladkým hlasem a vstala. „No, nevím, jak vy, ale já jdu spát. Uvidíme se zítra. A doufám, že už se konečně začne něco dít. Začínám se nudit."

Clint také vstal, pohlédl z okna do zahrady a usmál se. „Taky jdu. Půjdu si ráno zastřílet. Půjdeš se mnou?" nabídl jí a připojil se k ní. Její odpověď se ztratila v zavrzání dveří.

Thor si položil hlavu do dlaní. „Proč zrovna já mám řešit, jestli někdo žárlí na někoho jiného?" zabručel.

„Zvykej si," poradil mu Bruce. „Jestli budeš král, budeš řešit i horší věci."

„Asi máš pravdu. Půjdu najít Fandrala. A pak pít. Přidáte se?"

„Ne," odpověděl Bruce a pohlédl na Steva. „Máme tu něco neodkladného k řešení."

Thor na ně chvíli zamyšleně hleděl, než se mu rozjasnil obličej. „Oh. Jasně. Chápu! Nenechte se rušit. Něco neodkladného k řešení se musí... neodkladně řešit. Dobrou noc," popřál jim a zamrkal při odchodu.

Bruce počkal, až Thor odejde. Pak se obrátil na Steva.

„Zlobíš se," zkonstatoval Kapitán zahanbeně.

„Proč si to myslíš?" ptal se Bruce a povytáhl jedno obočí.

„Protože kdybych byl normální člověk, tak už mám kosti na kaši," podotkl a hlavou hnul směrem ke svému zápěstí. „Máš neuvěřitelnou sílu i takhle."

„Promiň," zamumlal, pustil ho a stáhl ruku k sobě. „Ale ne, nezlobím se. Jen je mi to líto."

„Což je ještě horší, než kdyby ses zlobil," zhodnotil Steve a sklopil hlavu. „Já –"

„Steve, já po tobě nechci, abys jednal proti svému přesvědčení. Nemusíme se k sobě tulit na veřejnosti. Nemusíme se držet za ruce a kdovíco jiného. Ale mohl bys aspoň přestat vyšilovat. Předně tě pak Clint zbytečně prudí, protože mu nahráváš na smeč. A neposlouchá se to úplně nejlíp."

„Máš pravdu," uznal sklesle. „Ubližuju ti."

„Na druhou stranu, když mi jednou za čas tu pusu venku dáš, tak si tě přestanou všímat. Clint tě provokuje cíleně a ty mu na to vždycky naběhneš," doplnil Bruce poměrně laskavým hlasem.

Steve se zatvářil jako školák přichycený na hruškách. „Já vím. Omlouvám se. A vím, že to není poprvé. Ani o tom poprvé nemluvíme. Zkusím... s tím něco dělat." Posunul se na pohovce, aby byl k doktorovi co nejblíže. „Odpustíš mi?" požádal, vzal ho za ruku a pohladil ho po hřbetu dlaně. „Nechci o tebe přijít, protože se chovám jako někdo zamrzlý v minulém století."

„To by moje láska byla hodně slabá, kdyby neustála jednoho zmrzlouna," zasmál se a smích se promítl i do jiskřiček v hnědých očích. Nastavil rty pro polibek a spokojeně zapředl, když ho dostal společně s doteky, které rozhodně zamrzlé nebyly. „Možná," poznamenal udýchaně, „by to něco neodkladného přece jen potřebovalo neodkladně řešit."

„Souhlasím," zachraptěl Steve a jedním mocným škubnutím muže postavil na nohy a odvedl do ložnice.

„Jak vlastně Clint věděl, kde Tony s Lokim jsou?" zapřemýšlel Steve později s hlavou uloženou na Brucově hrudníku. „Tys mimochodem taky nevypadal překvapeně."

„Viděl služebnictvo, jak nosí nějaké věci za živý plot, na který je vidět z okna. Deku, jídlo a podobně. Myslím, že Loki zařídil, aby se Tony najedl," vysvětloval ochotně a hladil Steva po svalnatém rameni. „No a pak viděl dvě postavy v pláštích s kapucí, jak tam jdou."

Steve zafuněl do jeho hrudi. „To mohl být přece kdokoliv."

„Když jsi cvičený na pozorování lidí, tak je poznáš i podle stylu chůze. A Clint se v tomhle vyzná."

„Pravda," zamumlal, vtiskl mu polibek vedle bradavky a nadzdvihl se na lokti, aby jich mohl přidat několik dalších. „Takže jsme o nich mluvili a oni byli zatím pod oknem."

„Ano," souhlasil a zavřel oči, aby si měkké rty na své kůži lépe vychutnal. „Myslím, že Loki to místo vybral záměrně. Určitě chtěl, abychom věděli, že je Tony v pořádku."

„Myslíš, že se vážně dali dohromady?" zeptal se a na okamžik přestal s polibky.

„Nevím, jak moc vážné to mezi nimi je, ale..." připustil Bruce a nehty přejel po Stevových ještě zpocených zádech, „rozhodně mezi sebou mají něco intenzivního. Možná sami ještě netuší jak moc. Každopádně by byla škoda, kdyby jim to někdo narušil."

„Hmm," zamumlal Steve a bez varování vzal bradavku mezi zuby, až si od Bruce vysloužil hrdelní sten a nehty hluboko v zádech. „Tak snad Loki umí vysvětlovat. Tony nevypadal zrovna potěšeně z toho, co o něm Sif říkala." Zvedl se na čtyři a posadil se obkročmo na jeho boky. Pohladil vztyčený penis a olízl se. „Zato ty vypadáš, že bys chtěl potěšit znovu."

Bruce se zvedl na loktech, v očích divoký lesk. „A ty zase, že hodláš žvanit, místo abys nasedl."

„Neboj, miláčku," zavrněl, natáhl se pro lubrikant a o chvilku později už splnil přání svého milence. „Určitě to nehodlám prokecat."

Tony naproti tomu vůbec netušil, že se nachází na dohled okna, které měla společná komnata orientované do zahrady. Vzhledem k jeho nefunkčnímu orientačnímu smyslu ani nevěděl, že ho Loki vzal ke křídlu, kde byli Avengers ubytovaní. A kdyby to snad i věděl, bylo by mu to jedno. Zatímco Steve se nechal pohltit okamžikem s Brucem, Tony si spokojeně vychutnával Lokiho rty.

A když ho náhodou nelíbal, tak se k němu alespoň tiskl, dotýkal se ho, opíral se, objímal ho a nechal se objímat. Užíval si, že se s ním může mazlit jen proto, že to oba chtějí. Že to není jen potřeba přežít a zůstat příčetný.

A také využíval toho, že je Loki ochotný mluvit a odpovídat na jeho otázky.

„Vážně jsi s nikým nechodil?" ptal se zvědavě, zatímco držel jeho dlaň ve své ruce a jemně ho hladil.

Loki nakrčil čelo a pokrčil rameny. „Nejsem si úplně jistý, co to obnáší na Midgardu," připustil. „Několikrát jsem se zkoušel někomu dvořit, ale velmi rychle jsem zjistil, že to není nic pro mě. Nedokážu vydržet s někým, kdo se mi nevyrovná."

Tonyho píchla u žaludku vyslovená pravda. Jelikož byl však posilněný místním vínem, nevzalo ho to tolik, jak by mohlo, a byl schopný reagovat s klidem v hlase. „A jak dokážeš vydržet se mnou?"

„Úplně normálně," ujistil ho a propletl své prsty s jeho. „Jsi dostatečně hezký a inteligentní na to, abys se mnou udržel krok. Navíc nás spojuje víc než tohle."

„Jsem smrtelník. Ty jsi bůh. Jak s tebou mám držet krok?" poukázal na zjevnou skutečnost.

„Už jsem ti říkal, že to není neřešitelné." Mírně se zamračil a zvedl mu bradu. „Myslel jsem, že v tom už máme jasno."

Tony uhnul hlavou a překryl druhou rukou jejich spojené dlaně. „A máme? Totiž... já to řešení neznám. A jo, uvědomuju si, že máme asi první nebo druhý regulérní rande a za tejden můžeme zjistit, že se prostě nechceme, jenže... Pro mě je to těžší než pro tebe."

„Ano, to si uvědomuji. V mnoha aspektech je to pro tebe těžší. Nejen v našich kulturních rozdílech," odvětil Loki dutě. „A věř mi, že bych tě toho rád ušetřil, ale sám to už nedokážu. A ani nechci."

„Teď ti asi nerozumím," přiznal Tony zmateně. „Co nedokážeš? Co nechceš?"

Loki se zhluboka nadechl. „Nedokážu se tě vzdát. To jsi ostatně zjistil už včera," připomněl skutečnost, že byl ochoten udělat téměř cokoliv, aby byl jeho. „Ani se o to nechci pokoušet. A nechci se dívat, jak jsi s někým jiným. Avšak zároveň si uvědomuji, že pro tebe nejsem žádná výhra. Jsem možná bůh, ale od šílenství mě dělil vlas, za který jsi mě kdovíjak dostal zpátky." Sklopil pohled do klína a sáhl po poháru, z nějž se dlouze napil. I jemu silný ásgardský alkohol rozvazoval jazyk. „Magie mi pomohla určité... věci... skrýt, ale pořád tam jsou. Pořád se může stát, že se rozsypu, když na mě sáhneš."

„Včera ses nerozsypal," připomněl mu jemně a nechal zatím být, že mu opět neodpověděl na řešení problému bůh a člověk. „Ani dneska se nesypeš."

„Ne, ale –"

Dal mu prst na rty. „Já nepotřebuju mít všechno hned. S tím, co děláme teď a co jsme dělali včera, můžeme fungovat dlouho. Já si uvědomuju, že to nejde lusknutím prstu. A vážně bych vydržel i jako kamarád, kdybys to nechtěl jinak. Ale zrovna tohle jsem nemyslel, když jsem říkal, že je to pro mě těžší než pro tebe."

„Ne? A co tedy?" podivil se Loki zvláštně nakřáplým hlasem. Tonyho ujištění, že to zvládne i bez toho, aby zašli výrazně dál, ho bolelo v hrudi tak, jak to ještě neznal. Měl dojem, jako by bolest popoháněla srdce, aby mu vyskočilo z hrudníku a rozběhlo se ke smrtelníkovi. Byla to láska? Mohla láska takhle bolet? Nevěděl to. Nemohl to vědět. Nikdy to nezažil. Za tisíc let neměl k nikomu tak blízko jako k Tonymu. Ale ačkoliv to tak zvláštně bolelo... chtěl tomu propadnout beze zbytku.

„Je zkrátka těžký si bejt jistej, že... Sakra. Tohle prostě neumím," reagoval Tony nejistě. „Že... Za pár let budu starej, mrzutej, ošklivej a neschopnej, pokud mě něco nezabije dřív. A ty budeš vypadat pořád takhle nádherně a mladě," vysypal ze sebe a rychle se napil. Začínala se mu motat hlava, ale mysl mu naštěstí stále fungovala. „Proč bys to měl chtít? Proč, když máš vedle sebe hezouna na stejný úrovni, kterýmu by stačilo říct a snesl by ti modrý z nebe?"

Poslední slova jen šeptal. Jako by snad vyslovená potichu mohla neznít tak ufňukaně a ublíženě.

„Cože? Koho?" divil se Loki.

„Fandral je z tebe na větvi, brouku. Divim se, že sis nevšiml. A nalijeme si čistýho vína - on je pro tebe mnohem perspektivnější partner než já," upřesnil dutě. Dopil pohár a doufal, že sebou nesekne, až se bude zvedat. Kolik jich vypil? Čtyři? Měl dojem, že minimálně deset. Cítil, že je opilý. Jen proto dokázal o Fandralovi mluvit. Jen proto dokázal Lokimu narovinu říct o svých obavách. Kdyby zůstal střízlivý, nechal by si je pro sebe a trápil by se tím pouze v soukromí.

„Pojď sem," vyzval ho bůh jemně a počkal, až se mu smrtelník nemotorně usadí po boku. Otočil se k němu, vzal jeho tváře do dlaní a políbil ho. „Fandrala znám celý život. Je to asi jediný přítel, kterého tu mám. Nikdy jsem na něj nemyslel jinak. Ano, je hezký, chytrý a zábavný. To máte společné. Ty máš ale něco, co on nemá."

„A to je co?" ptal se omámeně.

„Moji důvěru," doplnil okamžitě. „Ty jsi jediný, komu věřím a komu dovolím mi stát za zády."

Tonymu slzely oči, když se na boha usmál. „Dobře, tohle už v tom životopise bude vypadat docela dobře."

„Neřeš teď, co bude aktuální až za velmi dlouho," zašeptal mu u ucha a políbil ho na krk. „Všechno má svůj čas. A teď nastal čas jít do postele."

„Budeš si mě muset zvednout," upozornil ho a dal si ruku před ústa. „Ups. To jsem tak nemyslel. Myslel jsem postavit. Na nohy, proboha! Postavit na nohy. Ne zvednout jako zvednout. Chápeš?"

Loki zakroutil očima. „To víš, že ti pomůžu na nohy. Nenechám tě tu přece." Zazubil se a pevně ho objal, když oba stáli a Tony se zakymácel. „Příště vezmu něco slabšího," spekuloval, když se s ním vydal směrem ke své komnatě. Postel už čekala.

Poslední dny jsou náročné. Nestíhám, jsem znovu nemocná, do toho nemocná malá, takže to je fakt nádhera. Tak prosím o pochopení, že všechno vychází se zpožděním. Doufám, že se vám vývoj situace líbí. Na všech frontách. To je skoro čas, aby se něco podělalo, ne? Ale budu ještě chvíli hodná. Nechám je možná ještě pár dní v klidu. Teda, co já. Všechno si to dělají sami.

Mějte se krásně.

W.