„Slyšel jsem, že je tvoje magie už v pořádku," poznamenal Bruce, když se k Lokimu připojil v místnosti, kterou překřtili na laboratoř.

Jednalo se o obyčejnou rozlehlou kruhovou místnost s kamennou podlahou a klenutým stropem s těžkými dubovými trámy. Oproti jiným zde však mohli předměty, které přinesli ze Země a rozestavili na dřevěné stoly, napojit na energii získávanou z krystalů. Krystaly se propojily s kabely a bateriemi a fungovaly jako zdroj elektřiny.

Naštěstí jich nepotřebovali mnoho. Jejich detektor, který byl před dokončením, fungoval za základě energie obloukového reaktoru a nepotřeboval dobíjení. Přesto se některá zařízení bez dalšího zdroje neobešla.

„Také mi to bylo sděleno," opáčil Loki, odhrnul si vlasy z obličeje a dál posouval po dotykovém displeji rysku, kterou nastavoval zaměření detektoru. Po doktorovi se ani neohlédl.

„Nezkoušel jsi to?" podivil se Bruce, usadil se na lavici vedle něj a zahleděl se na displej.

„Ne," odpověděl, napsal pár poznámek na papír a začal posouvat další rysku.

„Tohle bych posunul sem," navrhl Bruce, nastavil další parametr a zaměřil se na boha. „Bojíš se, že to nebude fungovat?"

Loki si povzdechl. „To je komplikované," zamumlal, svěsil ramena a složil ruce do klína.

Ano, bál se, že to nebude fungovat. Že se mu magie plně nevrátila a on to zjistí ve chvíli, kdy na ni bude spoléhat. To už by na jeho pošlapané sebevědomí byla poslední kapka. Skončil by jako totální rozbitá troska neschopná ničeho. Nebo že opět selže, až usne a bude nejzranitelnější a sám. Zároveň se však obával, že magie fungovat bude. To by znamenalo, že ho Tony opustí. Zřejmě zůstanou přáteli, jak se dohodli, ale Loki tak přijde o to, co doposud dostával.

Jeho téměř nepřetržitou přítomnost. Dotek dlaně, která k té jeho pasovala, jako by pro ni byla stvořena. Průpovídky, které ho dříve neskutečně rozčilovaly, ale nyní je toužil poslouchat celý den, pokud by to znamenalo, že je Tony s ním. O objetí před spaním, které slibovalo a přinášelo pocit naprostého bezpečí. O sametové rty, které ho dokázaly dostat z temnoty na světlo.

Věděl, že je to nutné. Museli se od sebe vzdálit alespoň v určitých aspektech. Nesměl svou sobeckou touhou Tonymu zničit život. Nesměl ho nechat doufat v něco, co nemůže být.

Tohle však Bannerovi neměl v plánu říkat. Nemohl to říct nikomu. Mohl mu však říct něco jiného.

„Spíš mám obavu, že fungovat bude," doplnil a propletl si ruce v klíně.

„Proč? Magii přece chceš zpátky," nechápal Bruce a pokýval na Thora, který se k nim připojil.

Loki si bratra nevšiml. „Protože teď jsem pro ně neškodný. Dokud nemohu plnohodnotně kouzlit, nejsem pro ně přílišná hrozba. Mají mě v hrsti, protože mě mohou kdykoliv vrátit tam, odkud mě vytáhli."

„To by určitě neudělali," přesvědčoval ho a snažil se očima naznačit druhému bohu, aby ho podpořil.

Zvedl k Bannerovi obličej a kysele se zašklebil. „Doposud se nikdo nevyjádřil k tomu, co se mnou mají v plánu. Nečekám výhody. Už dávno ne. Tady se nikdy nehrálo na nějakou spravedlnost."

„Nikdo s tebou nemá žádné plány, Loki," vstoupil do hovoru Thor a Loki sebou cukl.

„Jak dlouho jsi tady?"

„Teď jsem přišel." Obešel oba muže, přitáhl si jednu lavici, kterých bylo v místnosti několik, blíž, aby mohl Lokimu hledět do očí. „Chci ti říct něco důležitého."

„Tak mluv," vyzval ho Loki chladně. „Nemohu se dočkat. Pokud mi ale znovu chceš zopakovat, že mě tam vrátíš, tak se přestaň namáhat a prostě to udělej, nebo mě zabij."

Thor obrátil oči v sloup a naklonil se k němu. „Víš co, podívej se raději sám. Jinak bys mi asi nevěřil. Bruce nám chvilku ticha promine."

„Mám odejít?" reagoval Bruce pohotově.

Loki zavrtěl hlavou. „Ne, to není nutné." Natáhl ruku a zastavil ji těsně před Thorovým čelem. Od jeho kůže jej dělila tak malá vzdálenost, že zřetelně cítil teplo, které z boha hromu vyzařovalo. Zjisti, že mu srdce tluče rychleji, přestože si příliš neuvědomoval proč. Nedělal to poprvé. Vzpomínky někomu četl už mnohokrát. U Thora se ani nemusel bát, že mu nenávratně poškodí mozek. „Jsi si jistý?" zeptal se tiše.

„Naprosto. Podívej se, ať se dál nedohadujeme." Jen na okamžik přelétl pohledem zpět ke smrtelníkovi. „Zašel jsem za otcem, aby nám půjčil Tesseract, nebo jiný kámen, jak jsi mě žádal. Za okamžik ti sdělím výsledek. Loki, začni."

Loki se nenechal dát pobízet. Ani se nestaral o to, jak Bruce reagoval. Prsty se mu třásly, když je napevno přiložil k Thorovu čelu, zavřel oči a nechal zelenou záři přeběhnout z dlaně na jeho hlavu. Jemně zapustil výhonky magie do jeho mysli a mimoděk strnul. Čekal, že se to nepodaří. V hrudi se mu zhmotnila směs tísně a radosti, že to dokázal.

Rozlehlým trůním sálem se ozývalo hlasité dunění Thorových kroků. Šel vyrovnaně, přestože s ním lomcoval vztek. Poznat však šel jen, pokud si někdo všiml, že se na několika místech zdí drolí omítka. Snad ještě nikdy necítil takovou zlost vůči svému otci. Tak silnou, že kdyby chtěl, tak blesky, jež cítil ve svých žilách, by po vypuštění dokázaly celý palác srovnat se zemí.

„Jdeš pozdě," řekl Ódin z výšky svého trůnu, zatímco v klidu krmil jednoho ze dvou havranů zbytky z hostiny.

„Zato tys nepřišel vůbec," ucedil Thor a zaujal víceméně uvolněný postoj s rozkročenýma nohama a rukama za zády.

„Neměl jsem nikde být," namítl Všeotec. „Ty jsi ale měl být zde. Máme toho hodně o čem hovořit."

„To máš pravdu. A můžeme začít tím, proč jsi dovolil, aby Lokiho obři mučili hůř něž kohokoliv jiného."

„Nikoho mučit jsem jim nedovolil," řekl poměrně klidně, ale i na tu vzdálenost, ze které na svého syna shlížel, mohl Thor vidět, jak se v jeho jediném oku mihlo podráždění. „A pokud jsme u Lokiho, tak tobě nikdo nedal právo marnit mé příkazy. Jak sis mohl dovolit porušit dohodu a unést vězně z jiného světa? Překročil jsi své pravomoci," ucedil a rukou odvolal havrana, který s nespokojeným krákáním odletěl na jedno z vysokých oken.

„Posloucháš se vůbec, otče?" odsekl. „Kdybych Loki nedostal ven, tak už by byl mrtvý, nebo šílený. Víš vůbec, co mu tam udělali? Víš, z čeho jsem ho dostal ven?"

„Nemusel jsi ho vůbec dostávat ven. V této době už by měl přístup ke své magii pod kontrolou a dostal by se z vězení sám." Ódin se postavil, opíral se o kopí, jež kdysi dostal od Lokiho darem, a pomalu scházel po schodech dolů. „Utekl by sám a nikdo by nemohl vinit Ásgard. Nikdo by nepocítil nutnost na nás za porušení dohody útočit. Ale tys jim ho vzal a na nás se teď obrátí hněv celého Jötunheimu!"

„A to by právě neměl!" vykřikl Thor jeho modré oči potemněly, jako by se v nich schylovalo k bouři. „Uzavřel jsi dohodu s vrahy, kteří dohodu nectí. Laufey možná dohodu ctil, dokud ještě žil, ale jeho syn už ne. Podvedli tě. Ty, mocný král devíti světů, ses nechal uchlácholit dohodou, která byla porušená ještě dřív, než zaschl inkoust na pergamenu!"

„O čem to mluvíš?" očividně se zarazil Ódin a poprvé na něm Thor zahlédl nejistotu.

„O tom, že do Lokiho vložili magii, která ho měla zničit. Snažili se ho zlomit a ukrást mu příčetnost. Dělali si z něj loutku." Zamračil se, prstem píchl otce do hrudi a skrze sevřené zuby zavrčel: „Já to viděl. Viděl jsem, co mu dělali. Viděl jsem, jaká troska se z něj stala, když jsem ho vynášel z díry, kterou my bychom ani nedokázali vymyslet, natož ji využívat tak jako oni."

Přestával se kontrolovat. Svaly na rukách zatínal, až mu všude viditelně nabíhaly žíly. Dlaně se mu třásly zlostí, ale i snahou udržet svou zuřivost v sobě. Nechtěl vypustit blesky. Ještě je neuměl plně ovládat. Že je má, zjistil až v Jötunheimu. Díky nim věděl, že je nenapadnou. Musel o dva kroky odstoupit a zhluboka dýchat, aby zvládl pokračovat.

„A za to můžeš ty. Ty jsi ho tam nechal zavřít. Mého bratra jsi nechal podstoupit takovému mučení, že může být rád, že vůbec stojí na nohách. A protože do něj vložili jejich odpornou magii, matka ho málem zabila při pokusu vrátit mu schopnost kouzlit. Protože ty jsi to dopustil!"

„To by stačilo –"

„A víš, co je na tom nejhorší?" nenechal se zastavit. „Teď si o mně myslí, že já s jeho uvězněním souhlasím. Protože jsem to musel být já, kdo ho držel ve spolupráci tím, že jako hrozba nad ním visel jeho návrat. Protože jsem netušil, jak zareaguješ. A jen bych tě rád upozornil, že ti nedovolím ho do Jötunheimu vracet. Ani kamkoliv jinam zavírat."

Ódin ztěžka dosedl na spodní stupeň zlatých schodů. Oko měl zamlžené a tvář ztrhanou žalem. „Tohle se nemělo stát. Lokimu se nemělo nic stát. Měl dostat jen lekci, ale fyzicky mu nikdo neměl ublížit."

„Ale ublížil. A nebýt Anthonyho, zemřel by."

„Co ten s tím má společného?" ptal se Ódin vyhasle.

Thor se mírně uklidnil a posadil se vedle otce. Uvědomoval si, že se možná měl trochu krotit. Otec byl vzhůru sotva dva dny a oslabení spánkem bohů na jeho tváři zůstávalo stále patrné. Potřeboval mu to však všechno říct. Musel mu vysvětlit, že udělal chybu, když Lokiho předal obrům. Potřeboval se podělit o mizérii, kterou cítil, když byl nucen Lokiho držet v šachu.

„Nějakým způsobem představuje kotvu, která Lokiho drží v realitě. Moc tomu nerozumím, matka ti k tomu řekne víc. Před chvílí Lokiho zachránil a zrušil kletbu obrů," vysvětlil a unaveně si otřel tvář. „Loki bude v pořádku. Díky Anthonymu a jeho daru, kterému nikdo pořádně nerozumí, ale naštěstí ho má."

„Dobře. Později mu poděkuji," hlesl Ódin a zaostřil zrak někam před sebe. „Jak jsi dostal Lokiho ven?"

Thor se usmál a roztáhl prsty. „Zjistil jsem, že mohu sesílat blesky. A pohrozil jsem jim, že pokud mi Lokiho nevydají, tak se postarám o to, aby se jeho snaha o zničení Jötunheimu dokončila. Uvěřili poměrně snadno. Vědí, že pokud jen jeden obr opustí jejich svět, tak ho zničím. A udělám to."

Ódin pokýval hlavou. „Ano, já vím, že ano. Tys byl vždycky horlivý."

Thor chvilku mlčel a nechal otce přemýšlet o všem, co na něj vysypal. „Potřebujeme Tesseract, nebo alespoň jeden ze tří kamenů," oznámil následně.

„Proč?" ptal se Ódin obezřetně.

„Loki s doktorem Bannerem ještě na Midgardu sestrojili zařízení, které nám může pomoci vystopovat Saurona –"

„Saurona?"

„Interní vtípek," zamumlal. „Toho, co chce kameny pro sebe. Potřebují alespoň jeden kámen, aby mohli nastavit hledání podle jeho energie."

„Nepůjčím Lokimu ani jeden z kamenů."

„Ale –"

„Je to příliš nebezpečné. Nebudu riskovat, že s ním uteče."

„Loki se změnil. Pomáhá. Dovedl nás k Rubínu. Kdyby chtěl, mohl si ho už dřív vzít. Věděl, kde se nachází. Nemá v plánu s ním utéct," přesvědčoval ho Thor naléhavě.

„Přesto je moje odpověď stejná."

„Možná u toho použití nebude muset Loki ani být. Myslím, že Bruce to zvládne sám. Celé to s Lokim vymysleli."

„A kdo mi zaručí, že mu ho nepředá?" tázal se Ódin s povytaženým obočím.

„Já," ujistil ho okamžitě.

„Je mi líto, ale nevěřím ani tobě. Sice s dobrými úmysly, ale i tak jsi porušil mé příkazy," vysvětlil mu tiše.

„Tak si to pohlídej sám. S tím nikdo nebude mít problém. Nebo pošli matku. Potřebujeme ho."

„Zvážím to."

„Dobře," odpověděl a postavil se na nohy. „Musím se vrátit zpět. Loki spí a hlídá ho Fandral. Anthony je ještě u matky. Jdu zjistit, zda něco nepotřebují."

Ódin jen nepřítomně přikývl, ztracen ve vlastních myšlenkách.

Loki už chtěl vzít ruku zpět, když se před jeho oči dostala do popředí ještě jedna vzpomínka, která musela být sotva hodinu stará.

Ocitl se na okraji cvičiště a jako Thor sledoval spolu s ostatními bojovníky zápas před sebou. Ačkoliv by to spíše pojmenoval jako tanec. Tony se Sif se v prašném prostředí jen míhali. Ruce a nohy se pohybovaly tak rychle, že je sotva stíhal sledovat. Kopy střídaly údery a chvaty. A s každým se k sobě dostávali oba dva blíž, až skončili těsně na sobě.

Tony objímal Sif zezadu a držel ji předloktím pod krkem. Druhou ji držel kolem pasu. Ústa měl těsně vedle jejího ucha a něco jí naléhavě říkal, ale na tu dálku to nemohl slyšet. A Sif se usmívala jako sluníčko. Přestože prohrála při zápasu se smrtelníkem, usmívala se, jako by se stalo přesně to, co chtěla.

Jako Thor přeneseně cítil radost a dobrou náladu z probíhajícího zápasu. Po stažení dlaně zpět k tělu se cítil, jako by dostal perfektně mířenou ránu do žaludku. Byl ještě příliš unavený, než aby dokázal dokonale udržet emoce v klidu. Naštěstí rozhovor Thora s Ódinem dostatečně dokázal zakrýt to, že ho sžírala žárlivost.

Nebesa, musel se Tony tisknout zrovna k Sif? Zrovna k ní! Netušil, co jí říkal, ale nemohl přehlédnout ten lesk v očích, který jej málem oslepil. Evidentně se dobře bavil. Musela být příjemná změna se odreagovat mezi ostatními a neřešit jen jeho rozbitou mysl.

Věděl, že mu v tom nesmí bránit. Musel mu umožnit normálně žít. Ale proč to musela být ona? Ta, která ho nenáviděla nejvíc, přestože si neuvědomoval, čím ji proti sobě tak moc popudil. Dříve bývali přáteli. Bojovali spolu. Vzájemně se kryli. Jedna chyba v ní však vyvolala větší zášť než u ostatních. A možná jen u ní. Fandral se s ním zřejmě přátelil dál. Hogun s Volstaggem na něj alespoň neútočili ani slovně. A Thor...

Ukázalo se, že je celou dobu na jeho straně. Tím, že mu odkryl rozhovor, který proběhl v době, kdy on spal pod Fandralovým dohledem, mu odkryl i myšlenky a pocity. Cítil Thorovu bolest nad jeho utrpením.

Zdráhal se uvěřit tomu, že by to Ódin takto nechtěl, ale jisté bylo jedno. Výlet do Thorových myšlenek mu obrátil svět vzhůru nohama.

Tadá!
Všimli jste si, že kapitoly teď vychází fakt pravidelně (nebudeme počítat, že tahle vyšla o den dřív, protože zítra nebudu mít čas)? Já z toho mám radost a věřím, že to tak zůstane, protože momentálně vůbec nemám ani chuť psát nic jiného (drabble zase nebudeme počítat) a momentálně mám předepsaných dalších šest kapitol, takže na tři měsíce máme vystaráno. A když se mi jich podaří napsat ještě pár do zásoby, tak to začnu sypat jednou týdně, ať to do příštího léta stihneme. :-D

Co říkáte na dnešní část? Překvapili vás Thor s Ódinem? Já od začátku tvrdím, že tu Thor nemá být úplný vocas, tak snad už mi věříte. A ukazuje se, že ani Frigga, ale ani Ódin nejsou neomylní. Možná je čas předat žezlo někomu mladšímu.

Příště už budou zase kluci. Těším se na vaše komentáře.

Mějte se krásně a ať vám zbytek prázdnin utíká co nejpomaleji.

W.