„Chybí nám Tony," poznamenal Clint, když přehlédl jejich skupinku, co se porůznu rozesadila v jejich společné komnatě. Suplovala jakýsi obývací pokoj. Byla rozměrná, vkusně zařízená několika křesly a zdobenými pohovkami, a vedly z ní troje dveře, které pokračovaly chodbičkami do ložnic. „A taky Loki a Thor."

„Tonyho jsem viděl naposledy, než nás ti jejich služební odvedli," odpověděl Steve a zamračil se. „Myslel jsem, že ho někdo přivede."

„Tony je s Lokim," řekla Natasha a protáhla se na křesle. Překřížila natažené nohy v kotnících před sebou a pokrčila rameny. „Viděla jsem, že ho vede ještě s tím blonďatým rytířem někam pryč. Zajímavé ale bylo, že vedl on Lokiho a ne Loki jeho."

Bruce povytáhl obočí a bezděky si hrál s třásní na čalounění pohovky. „Jak to myslíš?"

„No," zamyslela se, „vypadalo to, že nevnímá, co se kolem děje. Tony ho doslova táhl za ruku za sebou. Šel jak loutka na provázku."

„Co to znamená?" vydechl Steve a pohlédl na Bruce, jako by snad mohl vědět nějaké vysvětlení. Ten však jen pokrčil rameny.

„To znamená, že můžeme spadnout do pěknejch sraček, pokud Lokimu hráblo. Teda ještě víc než doteď," zhodnotil Clint suše. „Furt mu úplně nevěřím, ale jestli je jedinej, kdo může chytit Saurona..."

„Vždyť mu stejně nefunguje magie, tak moc pomoct nemůže," odvětil Steve. „Jaký to tedy bude rozdí?"

Clint povytáhl obočí. „Chceš, aby zešílel? Paseku může udělat i s tím omezením, co má."

„Nebudeme z toho dělat drama," klidnil je Bruce a dal si záležet, aby se na kapitána nepodíval. „Co my víme, třeba mají bohové nějaké formy transu. Panikařit můžeme až potom." Rozhlédl se, přestal žmoulat střapec a položil si ruku na břicho. „Neříkal někdo o něčem k jídlu? Mám hlad."

„A mně se chce spát," opáčila Natasha znuděně. „Potřebuju nahnat ten deficit."

„To bys měla, jinak se zejtra na té hostině opiješ moc brzo," zasmál se Clint.

„Nemluv o jídle," zaúpěl Bruce a teatrálně se zlomil v pase.

Steve obrátil oči v sloup. „Tamhle je nějaká zlatá šňůra. Určitě je to zvonek na služebnou, nebo tak něco. Zazvoním a –" Zaklepání na dveře přitáhlo jejich oči k nim.

„Jste tu všichni, výborně," zahlásil Thor, jenž vstoupil, aniž by čekal na vyzvání. Za ním vstoupilo několik dívek nesoucích tácy s nejrůznějším masem, omáčkami, chlebem, ovocem, vínem a pivem. „Doufám, že je všechno v pořádku."

„V naprostém," přikývl Bruce zasněně a natáhl se pro kus pečeného kuřete. Pokud to bylo kuře.

„Nevíme, kde je Loki s Tonym," informoval ho Clint a zatímco si bral korbel s pivem, pohledem vyprovázel obzvlášť hezkou služebnou z komnaty.

„Můžeš být klidný," uklidňoval ho, přisedl si k nim pustil se do jídla. „Jsou spolu v Lokiho komnatách. Zřejmě tam zůstanou."

Clint s Natashou si vyměnili pohled. „Tony tu chůvu bere dost vážně," utrousila a natáhla se pro hrozen vína.

Steve pokrčil rameny. „Aspoň je Loki pod dohledem."

Thor přikývl. „Připojí se k nám ráno. Ukážeme vám palác a začneme pracovat. A večer..." usmál se postupně na každého z nich, „se budeme bavit a seznamovat."

***

Královna Ásgardu už poněkolikáté toho večera a noci zvedla oči směrem ke dvoukřídlým dveřím z těžkého dubu zdobených zlatým vyřezáváním.

Poprvé, když jí rytíř Fandral s mírným zděšením v očích sděloval, že je Loki duchem nepřítomen ponechán v péči smrtelníka, kterého zná jen Thor. Odešel až poté, co ho ubezpečila, že se o syna postará. Musela se pousmát nad horlivostí, kterou Fandral prokazoval. Těšilo ji, že alespoň někdo dával najevo zájem o jejího syna, kterého téměř všichni odsoudili a zavrhli.

Podruhé se ve dveřích málem srazila se služebnou. To když sama vyrazila za synem zjistit, co se mu stalo. A uklidněná se vrátila zpět do svého křesla poté, co jí dívka referovala, že je Loki v pořádku a ve své obvyklé kondici. Zaúkolovala ji, aby jemu i jeho společníkovi donesla něco k jídlu, a aby ji okamžitě informovala, kdyby se s jeho stavem cokoliv změnilo.

Nyní do dveří vstoupil Ódin. Mírně se usmála. „Vypadáš neklidně," zkonstatovala. Postavila se a nalila mu bylinkový nápoj, který měla neustále připravený na stolku, do šálku. „Tohle ti pomůže."

„Jsem neklidný," souhlasil, rázně vešel dovnitř a políbil nastavenou tvář, než se posadil. „Ty jsi to věděla?"

„Co máš na mysli?" zeptala se, pohodlně se opřela a uhladila si splývavou látku bílých šatů.

„Víš dobře, co mám na mysli. Je tady Loki. Co tu dělá? Jak se dostal ven? A jak je možné, že ho sem Thor vzal?" ptal se ostře a ani se nenamáhal předstírat, že není z celé situace nahněvaný.

„Thor ti to nevysvětlil?" odpověděla otázkou.

Ódin zavrtěl hlavou. „Ne. V rámci zachování rodinného zdraví ho přijmu až zítra po hostině. Dnes by se mohlo stát, že by oba skončili v cele."

Frigga povytáhla obočí. „Nemyslíš, že už trest vypršel?"

„I kdyby ano, tak nepřísluší Thorovi, aby o tom rozhodoval."

„Rozhodla jsem to já," odvětila klidně. „Ty jsi spal. Déle než obvykle. Nevěděla jsem, jak dlouho bude tvůj spánek ve zlatém loži trvat. Blíží se hrozba devíti světů. Lid potřeboval krále. A někoho, kdo bude schopný se hrozbě postavit."

„A to má být Loki?" odfrkl posměšně. „Jmenuj mi jediný případ, kdy něco dělal pro někoho jiného než pro sebe."

„A poslední týdny nic neznamenají? Snaží se pomáhat," namítla a v očích se jí zablýskalo.

„To tvrdí on. Možná," pokrčil rameny a zadíval se na ni pozorněji. „Zlobíš se."

„Samozřejmě se zlobím," vyprskla, zvedla se na nohy a začala pochodovat sem a tam, gestikulujíc při tom rukama. „Vydal jsi našeho syna Jötunům."

„Musel jsem," vysvětlil tiše. „Hrozilo nám napadení."

„Ubránili bychom se. Všichni by bránili své životy a své domovy," odsekla.

Ódin se k ní připojil a postavil se před ni. Dlaně jí konejšivě položil na ramena. „Víš dobře, že bychom prohráli. Nevydal bych ho, kdyby to nebylo nutné. Musím hlídat rovnováhu všech devíti světů. Nemohu život jednotlivce postavit nad všechny ostatní, ani když je to náš syn. To musíš chápat."

Rezignovaně si povzdechla. Oči se jí zaplnily vodou. „Měl jsi ho tedy zabít a ne ho vystavit jejich věznění," zašeptala zlomeně.

Pohladil ji po tváři a přitáhl si ji do objetí. „Drahá, kdybych ho zabil, nemohli bychom se teď hádat. A Loki by nemohl, jak jsi před chvílí řekla, pomáhat proti nepříteli. Nemohl by zachraňovat devět světů."

Zvedla k němu hlavu. „Stejně se zlobím."

„To je v pořádku. Dokud se na mě zlobíš, vím, že ti na mně záleží," řekl s úsměvem. „Víš, že já nikdy nedělám nic bezdůvodně."

„Ale jaký jsi měl důvod k tomuhle?"

„Loki potřeboval čas se nad sebou zamyslet. Víc ti neřeknu." Políbil ji na čelo a vydal se k odchodu. „Dobrou noc, drahá."

Frigga dlouho hleděla na zavřené dveře a přemýšlela nad jeho slovy. Nesouhlasila s tím, co udělal. Ale žila už příliš dlouho, než aby věřila, že to Všeotce nemrzí. Věděla, že i on své syny miluje. Oba. Avšak dokázala pochopit, jak těžké je břímě vládnutí, které s ním zažívala tisíce let.

Všichni v paláci, kromě několika služebníků a kuchařů, kteří její domov připravovali na další den, už spali, když vzala svícen, pomocí magie zapálila jeho knot a bosa se vydala po chodbách k Lokiho komnatě. Nepotkala živou duši. Měsíc ozařoval chodby svým svitem, svíčku měla spíše pro uklidňující pocit, který její plamen přinášel.

Zhluboka se nadechla, než dveře potichu otevřela a vešla dovnitř. Zastavila se několik kroků za prahem a v obličeji se jí zobrazila starost společně s dojetím. Loki spal stočený do klubíčka zády přitisknutý ke smrtelníkovi s modře zářícím hrudníkem, kterého neznala. Hned jí však bylo jasné, že se jedná o toho, o němž mluvil Fandral. Všimla si ochranitelské paže svírající Lokiho břicho a musela se usmát. Stejně opatrně, jak přišla, zase odešla. Věděla, že s mužem je její syn v bezpečí. Teď už mohla klidně spát.

Loki poznal, že je to ona, ještě než otevřela dveře. Jen ona tím svým specifickým způsobem chytala kliku. Jen ona svými bosými kroky vyluzovala konkrétní neslyšný zvuk, který spíše cítil. Jen ona měla tu dokonalou vůni, jako by se kolem něj prohnala jarní bouře, odvála vše špatné pryč a ponechala po sobě jen svěží ráno.

Neotevřel oči. Chvěl se a doufal, že tím Tonyho neprobudí. V duchu mu děkoval, že mu svou přítomností umožnil první setkání s matkou prožít v předstíraném spánku. Necítil se na to, aby s ní navázal oční kontakt a mluvil s ní. Velmi dobře si uvědomoval, že k ní byl naposledy hrubý. Stále se cítil v právu, nehodlal brát zpět ani slovo. Ale s odstupem týdnů si už dokázal připustit, že se měl trochu krotit a volit svá slova jinak. Více diplomaticky, méně bolestivě.

Jen, co odešla, chytil muže křečovitě za ruku, prudce se otočil čelem k němu a zabořil si čelo do jeho hrudníku. Namodralá záře mu vůbec nepřekážela. Naopak; světlo jej svým způsobem uklidňovalo stejně jako paže, která jej ovinula kolem pasu, i dech, jenž si našel cestu do havraních vlasů.

Cítil se bezmocný a zranitelný víc, než když ho obři mučili. Věděl, že před matkou, a nyní ani před Tonym, nedokáže udržet své srdce uzavřené. Nedokázal skrývat veškeré city. Poškozená magie mu to znemožňovala a on tu situaci nenáviděl, ale zároveň za to byl v nejzazším kousku duše rád, protože ho to sblížilo se smrtelníkem. Kdyby mu nedovolil do svého nitra nahlédnout, nikdy by ho na svou stranu nedostal. A on ho potřeboval. Bytostně. Nutně. A taktéž po tom toužil, i když věděl, že to je to poslední, co by měl chtít.

Ahoj.

Tak dneska trochu pohled do zákulisí, aby se nám ostatní postavy nezatoulaly. Tak nějak doufám, že nebude problém, že Thor Lokiho osvobodil, aniž by to Ódin povolil. No ale myslím, že už to částečně vysvětluje Thorovu nervozitu a nevrlost.

Mějte se krásně ♥

W.