„Dneska vypadá o něco líp," poznamenal Banner tiše. Připojil se k Tonymu na okraji místnosti, kde miliardář seděl na barové židli, s nečitelným výrazem upíjel ze své skotské a hleděl na video, které jim přehrával Jarvis. „Konečně se vyspal?"

Tony potřásl hlavou. Nevnímal pořádně ani neútěšnou krajinu před sebou, ani lidi v obývacím pokoji porůznu rozesazené na sedačce. Myslel na dnešní ráno a uvažoval, zda neudělal chybu. Věřil, že odmítnutí Lokimu v širším měřítku prospěje, ale nemohlo to zároveň více ublížit teď? Co když ho tím naštval natolik, že bude bojkotovat spolupráci? Ale rozhněvaný se mu nezdál, spíše zraněný a uražený. „Cože?"

Banner se chápavě pousmál. „Říkám, že dneska vypadá líp," zopakoval a kývl hlavou směrem k Lokimu.

„Jo," souhlasil Tony. „Bylo na čase, ne?" řekl lehce. Očima pohlédl k Rogersovi. „Ten tvůj taky vypadá klidnějc. Možná bys ho mohl krotit pravidelně, aby nebyl tak nervní."

„Vynasnažím se," zasmál se. „Dej mi ještě tak rok, nebo dva, a možná se nebude tak moc stydět."

Tony povytáhl obočí. „Tak to doufej, že ty dva roky máš," zamumlal a zaměřil se na obrazovku.

Ukazovala svět tak ponurý a šedý, že na něm nebylo možné zahlédnout ani kousek zelené vegetace. Jen lišejník a fosforeskující houby se dokázaly udržet na holých skalách a neduživých keřích. Odhadoval, že tam nikdy nesvítí slunce, a voda, pokud se na planetě vůbec vyskytovala, bude černá, smradlavá a zkažená. Pohled byl veden odněkud shora, nejspíše z kopce. V údolí Tony zahlédl jakési město uspořádané do spirály postavené z šedých kvádrů.

„Připomíná mi to Temný svět," zamyslel se Thor.

„Tam je větší tma," nesouhlasil Loki, „navíc elfí stavby jsou mnohem velkolepější. Tohle je ukázka ubohé existence, která se ve vývoji zasekla někdy před tisíci lety. A v neposlední řadě nezapomeň, že elfové spí. Zato tito," ukázal na obrazovku, „jsou poměrně dost vzhůru."

„Co jsou zač?" zeptala se Natasha a předklonila se, aby lépe viděla na obrovskou armádu oděnou v destičkové zbroji, kterou měl Tony uloženou v dílně. „Jsou jich tisíce."

„Vyrovnaní jako podle pravítka," komentoval Clint zaujatě. „Takovou disciplínu jsem už dlouho neviděl. V tom mraku za nima jich budou další tisíce." Pohodlně se opřel a protáhl se. „Zdá se, že Sauron vysílá svý vojska z Mordoru. Budou i olifanti?"

Loki i Thor se na něj nechápavě podívali. Tony se pousmál. „Vtipný, že to zmiňuješ, Legolasi."

„Sauron je náhodou poměrně dobré jméno pro někoho, o kom nic nevíme. Ani bych se nedivil, kdyby někde čekala Orodruina na svůj Prsten, v tomto případě kámen," přidal se Steve s pokrčením ramen.

„Já se dost divím, že vůbec znáš Pána prstenů," přiznala Natasha.

„No, vzhledem k tomu, že ho Tolkien psal za války –"

„Oh, a tys mu dělal konzultanta?"

„Ne, ale –"

„Mohl by mi někdo vysvětlit, o čem se to tu mluví?" požádal Thor hlasitě.

Tony mávl rukou. „Jedna knížka. Nic, co by tě zajímalo," utrousil kousavě a stihl si všimnout, že se Loki na okamžik usmál, než se vrátil ke svému chladnému výrazu. „Tohle bude asi jeho Barad-dûr," ukázal na obrazovku. Jarvis zřejmě část videa přeskočil na scénu, na níž se objevil hrad. Jednalo se o čistě účelový komplex budov za ohromnými hradbami, který se do jednoho záběru ani nevešel. Hradby protkané úzkými otvory poskytovaly úkryt pro stovky střelců a vzhledem k enormnímu počtu různě velkých věží a věžiček s praporci si Tony ani nechtěl představovat, kolik válečníků se dovnitř vejde celkově.

„Tohle nevypadá moc dobře," zkonstatoval Steve. „Bez armády se neobejdeme."

„Pracuje se na tom," odpověděl Thor. Na předchozí Tonyho uštěpačnou poznámku nehodlal odpovídat. „Dáváme dohromady muže na Ásgardu. Brzy se k nim připojíme."

„Ale co teď?" ozval se Bruce. „Co tam bylo dalšího?"

„Nic, pane," zašuměl Jarvis. „Záznam byl náhle přerušen."

„Kde se ta koule našla?" zeptal se Tony.

Thor pokrčil rameny. „Válela se v harampádí, které odněkud přinesli Hogun se Sif. Posbírali toho víc a nepamatují si, kde to nalezli."

„Takže to může taky bejt pěkně starý," odfrkl si Tony.

„A odkudkoliv, protože nikdo z úžasné družiny bojovníků nepřemýšlí dál než na špičku meče," přisadil si Loki jízlivě.

„Co budeme teda dělat?" utnula Natasha hádku dřív, než mohla vzniknout, a donutila tak Thora zavřít ústa ještě před odpovědí.

„Hledat," pokrčil Loki rameny, „co jiného."

„A jak?" zajímal se Bruce.

Loki se zamyslel a pohlédl z okna. „Nejlepší by bylo získat midgardský kámen a zvětšit moc. Momentálně, pokud to někdo neztratil, by na Ásgardu měly být dva kameny. Kdybychom měli třetí, tak bychom pravděpodobně Saurona přilákali k nám a nemuseli bychom ho hledat."

„A ani trochu nemyslíš na to, že bys ho použil, že?" rýpl si Thor. „Nemysli si, že se k Tesseractu a Růži dostaneš."

Loki se nepříjemně usmál. „V pořádku. Já je nepotřebuju. Nepotřebuju žádný kámen na to, abych odvrátil hrozbu nepřítele, který již minimálně jeden má. Možná nám bude stačit, když ho pěkně poprosíme, aby dal devíti světům pokoj."

„Bod pro něj," zamumlala Natasha směrem k Bartonovi.

„Dvojitej," souhlasil pobaveně a otočil se na bohy. „Víme aspoň přibližný místo toho kamene?"

Loki přikývl. „Je v srdci Evropy."

„Tak fajn. Co kdybys mi ho popsal a řekl mi, kde je? Nudím se a Natasha taky. Zaletíme si pro něj," navrhl a protáhl se. V očích mu svítily žhavé ohníčky. „Můžeme vzít ještě vyvětrat Kapitána, ať si Bruce chvíli vydechne."

Steve zrudl. „Nemůžete už s tím dát pokoj?"

Natasha se sladce usmála. „Promiň. Líbí se mi, jak se červenáš."

Tony se naklonil k Bannerovi. „Proč mu prostě nedáš před ostatníma pusu? Měli byste klid."

Bruce ani nemrkl a zamumlal sotva slyšitelně: „Taky se mi líbí, jak se červená."

Tony vyprskl smíchy a všechny oči se k němu tázavě obrátily a zůstaly na něm viset. Jen Loki se odvrátil hned, co se jejich pohledy setkaly. Vyslal k nim neodolatelný úsměv. „Kdy vyrážíte? A co budou dělat ostatní?"

„Neřekli jsme, že tam pojedou," namítl Thor. „Měl bych pro to jít já."

„Ty?" vyprskl Loki. „Ten kámen je zasazený v korunovačních klenotech. Nejsi schopný se tam dostat, aniž by ses nechoval jako slon v porcelánu. Oni to zvládnou."

„A ty bys to zvládl také, že?" odsekl Thor a v očích mu zablýskalo.

„Samozřejmě," odvětil Loki klidně. „Ale ty bys mě tam nepustil, takže oni tři budou muset. Já budu jako hodný chlapec tady, ve své luxusní zlaté kleci, a budu se snažit vyčíst něco ze starého dialektu. Možná zjistím, že poslední sklizeň obilí sežraly uhranuté krávy."

„Neprovokuj," varoval ho Thor mrazivě.

Loki se postavil přímo před druhého boha a pohlédl mu do očí. „Já provokuju? Jak bych mohl. Řídím se příkazy. Poslouchám tě. Nemůžeš mi nic říct."

„Až na ten tvůj útěk," zavrčel a dal si ruce v bok.

„To nebyl útěk," oponoval a v duchu si říkal, že má štěstí, že v noci spal. Jinak by nevydržel ten odsuzující tón hlasu. „Sháněl jsem informace asi jako ten špión, kterého zabili těsně po tom, co ho napíchli na kameru. A teď, když dovolíš, se půjdu věnovat lepší práci než si povídat s tebou." Otočil se k bratrovi zády a s nechutí došel před Starka. Oslovil však Bannera. „Jak jste našli Tesseract?" zeptal se a kromě krátkého chladného pohledu se na miliardáře ani nepodíval.

„Nastavili jsme satelity a všechno, co šlo, na gama záření," vysvětlil doktor, „ale našli jsme tě díky něčemu jinému."

„Nevadí. Je potřeba to nastavit znovu. Jakým způsobem to můžeme udělat?"

„Propojím Jarvise se softem S.H.I.E.L.D.u," řekl Tony a velkoryse se usmál. „Můžeš si hrát dole vedle dílny. Je tam celkem pěkný počítačový doupě."

„Pomůžu ti," nabídl se Bruce.

Loki přikývl. „Dobře. Vysvětlím agentům, kam mají letět a co mají udělat. Pak se tam sejdeme." Na Starka se už nepodíval. Ani nepoděkoval, přestože mu nabídl velmi slušné zázemí pro studium a práci. Teď to nedokázal ocenit a jeho přítomnost ho dráždila.

Neměl dost času, aby se přenesl přes zklamání, kterému ho vystavil. Odmítnutí jeho jako milence pro něj byla větší rána, než když se mu někdo postavil jako panovníkovi. Postel byla mnohem osobnější. Odkryl se mu. Nabídl se mu. Odhalil svou touhu a pokusil se ho svést. A on ho odkopl jako kus hadru, přestože předchozího večera tvrdil, že až bude skutečně chtít, tak se rád přidá.

A on přece skutečně chtěl. V tu chvíli, kdy se vedle něj probudil vzrušený, po něm toužil. Po něm a po pocitu, který by mu souhlasem věnoval. Po úctě k sobě samému. Po něčem, co by mu ukázalo, že je víc než rohožka. Někde v koutku vědomí věděl, že právě tím, že ho odmítl, mu ponechal alespoň tu zbylou příčetnost, a měl by mu být vděčný. To však nebylo tak silné jako ublížení a vztek, které nedokázal uspokojivě schovat za masku nezájmu.

K Natashe, Clintovi a Kapitánovi se vrátil s pochmurným úsměvem. „Nechceme upoutat pozornost. Pokud to nebude nutné, nikoho nezabíjejte. Sežeňte si přesnou repliku rubínu a vyměňte ho. Nikdo netuší o pravém původu kamene. Všichni ho považují jen za drahý kámen, za součást koruny Karla IV., takže nebude speciálně zabezpečený. Před vámi tedy budou jen dveře a pancéřová skříň. Obojí má sedm zámků."

„Jednoduchý jako krádež Mony Lisy," zabroukal Clint spokojeně. „Zejtra jsme zpátky."

„Brnkačka," souhlasila Natasha. „Budu pilotovat."

„Na jednu věc jste zapomněli," usadil je Steve. „Nemáme tu repliku, a pokud chceme, aby u toho nepanoval žádný rozruch, musíme ji sehnat dřív, než se pustíme do výměny. A umíte vůbec někdo pracovat s klenoty?"

„Hm. Tak nám to asi zabere o den déle," zabručela Natasha, ale vzápětí se usmála. „Uděláme si dovolenou. Bude romantika," zasmála se a šťouchla Kapitána do žeber. „Neboj se, Steve. Klenoty mám zmáknuté. Jde se balit. Praha čeká!"

Loki se zamračil. „Neřekl jsem, že je kámen v Praze."

„To ani nemusíš. Karel IV. je po světě celkem známý, víš?" usmála se a povytáhla obočí. „Steve by si mohl vzít na starosti arcibiskupa –"

„Nezabiju –"

„Stačí si s ním povídat –"

„To dořešíme po cestě," usadil je Barton. „Za dvě hodiny odlet."

Loki přikývl a chtěl se vydat pryč a využít chvíle samoty, aby mohl přemýšlet. Počítal, že ještě nastane srdceryvné loučení mezi Bannerem a Rogersem a u toho nehodlal být. Ačkoliv před ostatními se sova zmůžou na podání ruky, stejně se na to nechtěl dívat. Thor se mu však postavil do cesty po dvou krocích. „Co ještě?" zahučel otráveně. „Vidíš, že se snažím, ne?"

Thor mu pohlédl do očí. Propaloval ho tak intenzivním pohledem, že měl tendenci se přikrčit. Neudělal to jen proto, že v místnosti nebyli sami. „Hlídám tě, Loki," prozradil mu se skrytou výhrůžkou. „Máš poslední šanci. Radil bych ti, abys ji využil. Anthony tě nebude chránit a omlouvat věčně. Ani nevím, proč to dělá, ale jeho vliv není nekonečný. Pamatuj na to."

Loki polkl a pohledem zavadil o Tonyho. Nakláněl se k Bannerovi a něco mu tiše říkal. Kdovíproč ho zasáhla neurčitá tíseň. Zřejmě z důvodu, že se opět ukazovalo, že ho potřebuje. Nemělo to souvislost s tím, že se u toho Banner usmíval jako sluníčko. Neochotně vrátil zrak do modrých očí boha. „Ještě něco?" zeptal se naoko znuděně a teatrálně zívl. „Nudím se."

Thor se ušklíbl. „Tak si tu nudu užij, bratře. Protože pokud nás zradíš ještě jednou, tak na tu nudu budeš vzpomínat jako na nejsladší okamžik, který jsi prožil."

Otočil se k němu zády. Neviděl hrůzu, která se Lokimu vepsala do tváře.

Tony si všiml. Nakrčil nad tím obočí a povzdechl si. Příliš nevnímal, že Thor oznámil odchod na Ásgard, kde měl vykonávat přípravy na svolání vojska. Žaludek se mu sevřel obavami, že se Loki vrátí do stavu před návratem magie. Rozhořela se v něm touha mu pomoct. Nelíbilo se mu, že ho Thor udržuje v napětí pod pohrůžkou trestu; dle jeho názoru už si ho odpykal alespoň za dva životy.

Nevěděl však, co by měl udělat.

Ahoj.

Další kapitola je tu. A další mám rozepsanou, takže by mohla vyjít zase celkem brzy. Jak se vám líbí spojení s Karlem? Mně to před lety přišlo jako celkem fajn myšlenka, když vezmeme v potaz, že by se měly kameny používat na něco okázalého. Tak jsem to nechala.

Každopádně co myslíte, jaký bude mít na kluky dopad to ráno? Dejte mi vědět. A mějte se krásně.

W.