Tony hodnou chvíli hleděl na prázdný rám dveří, než se odhodlal konečně zvednout zadek. Přemýšlel nad slovy boha a vůbec se mu nelíbilo, že dávají až děsivý smysl. Zjišťoval, že v posledních týdnech jeho genialita dostává poměrně na frak. Možná to bylo tím, že nad některými zažitými věcmi zkrátka hlouběji nepřemýšlel a bral je jako samozřejmost. Jenže Lokiho argumenty ho nutily myslet i na to, co by ho normálně ani nenapadlo.

Avšak ať už chtěl spekulovat nad tím, jestli svobodný je, nebo vlastně není, nezáleželo na tom až tolik, když se mu do popředí veškerých idejí stejně cpal jistý bůh falše. A nejhorší na tom všem bylo, že se musel držet zpátky. Kdyby se prostě na něj mohl vrhnout a udělat si s ním pár pěkných chvilek, tak by se mu pročistila hlava a mohl by ji zaměstnat důležitějšími záležitostmi. Protože však nemohl, pokud z boha nechtěl udělat totální trosku, tak věnoval zbytečnou pozornost i tomu, na co by měl okamžitou odpověď.

Z toho důvodu usoudil, že potřebuje na chvíli vypadnout z mrakodrapu. Sice kolegům slíbil, že dá vědět, až se Loki probere, ale... To mohlo počkat. Jakmile se vrátí, ozve se jim a sám bude schopnější a čilejší. Ano. Pomyslně se poplácal za tak úžasný nápad po zádech a na rtech se mu rozlil úsměv. Na nezbytnou dobu zmizel v ložnici a ve sprše, aby se převlékl do něčeho pohodlnějšího a slušivějšího. O chvíli později už uháněl ve svém autě po městě.

Nechal si větrem čechrat vlasy a ještě na telefonu instruoval Jarvise, aby Lokimu zajistil večeři a kromě poslíčka bez jeho vědomí nikoho nepustil dovnitř, ani ven. Pak už boha pustil z hlavy. Zapadl do jednoho baru VIP klubu, kam měl právo přednostního vstupu. Jen chvilku mu trvalo, než si vyhlédl vhodnou kandidátku na uvolnění. Nezdržoval se přílišnou konverzací, tentokrát na to neměl náladu. Chtěl si jen užít bez zbytečných řečí. Svůj šarm ale zahálet nenechal, ani svou pověstnou galantnost. Jen se protentokrát nezabýval objednáváním pokoje; rychlovka na zamčených záchodech – tímto způsobem využívaných více než na šňupání kokainu – posloužila více než skvěle. A poté, co jí velkoryse nechal psát další útratu na svůj otevřený účet, až dokud klub neopustí, ani ona neměla námitky.

Domů se tak vrátil s mnohem lepší náladou. Usměvavý, spokojený a především uspokojený vešel do obývacího pokoje, kde našel Lokiho na pohovce.

Bůh ležel na zádech, ruka mu visela z gauče a na zemi se válel svitek. Vypadal by z dálky téměř uvolněně, kdyby sebou necukal.

Tonyho úsměv rázem zmizel. „Sakra," zavrčel a přisedl si k němu do úrovně pasu. Sáhl Lokimu na orosené čelo a zanadával znovu. Opět se mu vrátila horečka. Čelo měl stažené bolestí. Vlasy se mu zamotaly přes obličej. Bledé rty silně kontrastovaly s nachovým obličejem. Hrudník se mu nepravidelně zvedal a srdce bušilo nepřirozeně rychle. Z úst vycházelo pofňukávání. Jediné, co Tony považoval za dobré znamení, bylo, že ze silně zavřených očí nevytékaly žádné slzy. „Co to zase je?" zahučel a chtěl se zvednout, aby došel pro mokrý hadr.

V tu chvíli však Loki vymrštil ruku, chytil Tonyho za paži a bolestivě mu ji zmáčkl. „Prosím," zašeptal a jeho tón hlasu Tonyho zabolel ještě více než stisk.

Se zafuněním vypáčil svou paži ze sevření a místo toho jej chytil a propletl s ním prsty. „Co potřebuješ? Jak ti mám pomoct?" zeptal se a snažil se nevnímat svěrák místo dlaně. Bylo mu jasné, že má Loki další noční můru a že ji způsobuje horečka. A možná to ani nebyla noční můra. Možná zkrátka blouznil. Tak jako tak ho to děsilo a vyvolávalo to v něm lítost a touhu mu pomoci.

Bůh nereagoval. Jen prosil. Pořád okolo opakoval jedno jediné slovo. Prosím.

Tony se kousl do rtu a položil mu dlaň na tvář. Loki se prohnul v zádech do luku a sevřel ho ještě pevněji. A vzápětí se uklidnil. Povolil celé napnuté tělo, sbalil se do klubíčka a přitulil se k Tonyho boku, aniž by se probudil. Ruku mu držel dál, ale už ne tak pevně. Na rtech mu pohrával úsměv. Dech se stal pravidelným a vrásky na čele se mu vyhladily.

„Ty vyloženě chceš, abych tu byl s tebou, co?" zabroukal smrtelník pobaveně a zakroutil hlavou. „Jenže tohle je docela nepohodlný, víš?" pokračoval s úsměvem a ulehčeně si oddechl. Sice nerozuměl tomu, že znovu bohu nějak pomohl se uklidnit, ale pocítil úlevu, že se tak stalo. Nechtěl opět hystericky volat Bannerovi a řešit, co s ním má dělat. Pokud bude stačit, že bude vedle něj, tak proč ne. Jen se chtěl sám uvelebit lépe.

Sám už cítil únavu, i když sotva večer pokročil. Usoudil, že je to tou nezvykle silnou psychickou zátěží, kterou bůh způsoboval. Spát se mu však zatím nechtělo. „Tak jo, brouku, dej mi vteřinu," zamumlal, vymanil se a postavil se. Než rychlým krokem došel pro tablet a sklenici se skotskou, vrátil se Loki do stejného stavu jako předtím.

Tony si povzdechl, posadil se k jeho hlavě a odhrnul Lokimu vlasy z čela. I ten jediný dotek stačil na to, aby se muž opět začal uklidňovat. Aniž by se probral, přehodil si ruku přes Tonyho stehna a uvolněně vydechl. Ten zakroutil hlavou, pokrčil nohy v kolenou a začal brouzdat po internetu. Začetl se do několika článků tak moc, že si vůbec nevšiml, kolik uběhlo času, než Loki otevřel oči.

Bůh jako první zaregistroval něco, co si nepomyslel, že ještě někdy v životě ucítí. Klid způsobený vytrvalým a jemným pročesáváním vlasů. V té chvíli měl dojem, jako by se vrátil v čase do svých dětských let a odpočíval s hlavou uloženou v matčině klíně. Už jen vyprávění pohádky k té dokonalosti patřilo. Málem o ni zaprosil, ale zarazil se, jakmile se nadechl a do nosu mu vnikla mužská vůně smíchaná s náznakem dámského parfému.

Takže ho hladil Anthony. Nebesa, proč? A proč on ho objímal? Pamatoval si na svitky, ve kterých si četl ještě dlouho poté, co odložil krabici od nějakého divného masa v housce na stůl. Pak už kolem něj panovala jen tma, zima, smích a strach; nekonečně dlouho. Až dokud se neobjevilo zářivé světlo a neobjalo ho ve svém konejšivém náručí.

Znovu měl noční můru. Znovu podlehl únavě a usnul. A zřejmě se znovu dostavil smrtelník, aby ho z ní vyvedl. Nechápal, jak to fungovalo. Ale teď, s hlavou ponechanou napospas něžným prstům, přitulený k jeho boku, se cítil tak bezpečně, že zatoužil znovu usnout a nejlépe se snad ani neprobudit, pokud by to mělo pominout. Avšak jakmile už byl jednou vzhůru, hlad po odpovědích ho přemohl.

Potřeboval vědět, jak k tomu došlo. Kdy se to stalo a jak. A jedna část v mozku se i dožadovala odpovědi, jestli s tou ženskou spal, nebo ne. Ale i kdyby mu měl celý Yggdrasil spadnout na hlavu, věděl, že se na to nezeptá. Nic mu do toho nebylo. Neměl na takové otázky právo. Ani na ten divný pocit uprostřed břicha, který mu našeptával, že by se zeptat měl.

Zamračil se a v duchu potřásl hlavou.

„Jak k tomu došlo?" zeptal se neutrálně.

Tony sebou škubl. Podíval se na boha, ten svou pozici nezměnil. A tak v hlazení pokračoval. Lokiho vlasy se mu líbily. Jemné jako samet. Klouzaly mu mezi prsty tak přirozeně, jako by je k tomu někdo stvořil. „Asi beze mě nemůžeš bejt," řekl. Mělo to znít provokativně, ale moc se mu to nepodařilo.

„Vysvětli mi to," přikázal a neochotně se zdvihl. Otřásl se náhlým chladem a pocitem prázdna. Upřel na Tonyho oči a ani se nesnažil oponovat. Nejen, že by se vzájemným špičkováním odklonili od původního tématu, ale oba věděli, že ho potřebuje, ať to bylo sebevíc frustrující.

„Možná se podívej sám." Podal bohu tablet a zívl. „Jarve, záznam."

Program spustil zrychlené přehrávání chvíli poté, co Loki usnul a svitek mu vypadl z ruky. Nějakou dobu se nic nedělo, ale pak Tonymu ztuhla krev v žilách. Jarvis pustil přehrávání v normální rychlosti. Loki na videu vykřikl a ne jednou.

„Stáhni hlasitost."

Jarvis poslechl a Loki vděčně přivřel oči. Prožívat noční můru na vlastní kůži už znal. Nelišilo se to od toho, co snášel u obrů. Sice se probudil bez fyzických zranění, ale prožíval to stejně intenzivně. Ovšem dívat se na sebe a slyšet svůj křik tomu dodalo další stupeň hrůzy. Roztřásl se. Zapnul znovu zrychlené přehrávání a silně se kousal do rtu, až si ho poranil. Zmítal se na pohovce téměř až do chvíle, než Anthony přišel domů. Zvuk si už nepustil. Nepotřeboval ho. Stačilo mu vidět, jak se v jeho přítomnosti zázračně rychle uklidňuje.

Upustil si tablet do klína. „Tohle je strašně špatně," zašeptal a otřásl se chladem.

„Proč máš tyhe stavy?" zajímal se Tony.

Loki neurčitě cukl rameny. Magie se zřejmě dostatečně neobnovila a nedokázala vzpomínky potlačit. Jak by taky mohla, když se dosud pořádně nevyspal? Ta chvíle po boku smrtelníka byla žalostně krátká. „Možná to způsobují ty svitky. Mohou být začarované, aby způsobovaly –"

„Tak to je hodně trapný," odfrkl Tony a založil si ruce na hrudi. „Nemyslíš si, že ti to žeru, že ne?" Naklonil se dopředu a zamračil se. „Nejsem idiot."

„Nejsi. Já vím," souhlasil a objal si ramena. Styděl se za to gesto. Jenže mu byla taková zima. Osamělá zima. Proč prostě nemohl dál spát a nechat se hladit po vlasech? Proč musel být tak slabý a rozbitý, že po něčem takovém vůbec prahl?

„Hele, brouku, nemusíš mi nic říkat. Teda vlastně jo. Řekni mi, co ti pomůže se toho zbavit," vyzval Tony boha a sebral z jeho stehen přístroj, který následně položil na stůl. „Protože takhle nemůžeš fungovat. Jestli se tu budeš hroutit, tak ti nemám jak pomoct. Nebudou mě poslouchat."

Loki si to uvědomoval. Tíha z důsledků mu seděla na hrudníku a znemožňovala mu se pořádně nadechnout. Hrozil mu návrat k obrům a jejich mučení. Věděl, že se musí sebrat a vydat ze sebe to nejlepší. Ale zmáhalo ho takové vyčerpání! Věřil, že by mu stačil jeden normální spánek. Pak by se konečně pořádně magie vrátila a pomohla mu bolestné vzpomínky schovat hluboko do nitra alespoň do doby, kdy už nebude záležet na tom, zda konečně úplně zešílí.

Teplé prsty pod bradou mu jemně zdvihly obličej. Setkal se s pohledem plným upřímnosti, ve kterém se odrážela jeho vlastní nerozhodnost. Toužil ho požádat o pomoc. Ale copak ho mohl žádat o společnost v posteli? Ty poznámky by ho v tomto okamžiku nejspíše dohnaly k slzám.

„Loki," oslovil ho hedvábným hlasem a zklamaně se pousmál. „Vážně jsem se dostatečně neosvědčil ani na to, abys mi řekl, jak ti mám pomoct?" Pustil bohovu tvář a s povzdechem se vydal k baru, aby si dolil. „Dole jsi po mně pomoc chtěl. Potřeboval jsi ji tak moc, že bys mi byl ochotnej dělat děvku," připomněl mu tiše, zatímco lil jantarovou tekutinu z karafy do broušené sklenice. „Víš, nemůžeš po mně chtít něco a dělat přesnej opak. Důvěra musí bejt oboustranná. Takže až ti to dojde, tak víš, kde mě najdeš."

Na jeden lok vypil svůj drink a bez otočení Lokiho nechal samotného.
Nezlobil se na něj. Chápal ho. Ale nehodlal se mu vnucovat, nebo ho přemlouvat. Musel přijít sám. Věřil, že přijde, proto nechal dveře do ložnice otevřené. V pyžamu si zalezl do postele a pohodlně si lehl. Nemusel čekat dlouho. Sotva se stihl převléct.

„Potřebuju se vyspat," hlesl Loki mezi dveřmi. „Myslím, že magie bojuje s únavou. Pořádně jsem nespal... už nevím jak dlouho."

Tony zdvihl obočí. „Tohle byl problém říct?" ujišťoval se překvapeně. „Chceš prášek na spaní?"

Zavrtěl hlavou. Nadechl se. A pohlédl mu zpříma do očí. „Potřebuju tebe," oznámil stručně a v duchu ho prosil, aby ho nepopichoval.

Poklepal na místo vedle sebe. Měl na jazyku milion poznámek, ale všechny do jedné spolkl. Místo toho zlomeného muže jen vyprovázel pohledem. Obdivně se ušklíbl, když magií změnil oblečení na pyžamo. A uvelebil se na své polovině v dostatečné vzdálenosti od druhého muže. „Zhasni, Jarve," požádal, a jakmile se tak stalo, natáhl ruku a vyhledal Lokiho dlaň. „Bylo to vážně tak těžký?" tázal se tiše.

„Je těžké přiznat slabost," vysvětlil sotva slyšitelně. „A ještě těžší je ti poděkovat, protože obyčejné díky nedokáže vystihnout –"

„Tak mi neděkuj," zarazil ho Tony, „a kdyby ti ruka nestačila, tak jsem ti k dispozici celej. Ve vší počestnosti."

Loki ve tmě vděčně zavřel oči a chytil ho pevněji. Smrtelník nemohl tušit, co pro něj to obyčejné gesto znamenalo. A on to slovy nedokázal vyjádřit.

Tramtadadá! Konečně se mi podařilo k tomu sednout. Trvalo to hrozně dlouho, takže doufám, že mi tu někdo ještě zůstal. Hodně se mi líbí ten Lokiho přístup, ale trochu se bojím, že je to jen tou únavou. On je vůbec v tomhle přepisu nevyzpytatelný a Tony až moc galantní, ale pořád je to lepší než ta první verze (ve které se tohle ani nestalo). Věřím, že další díl bude mnohem dřív, protože mi momentálně kluci dost okupujou hlavu, ale radši nebudu nic slibovat, protože už od ledna šíleně bojuju s časem. Tak mi držte palce a dejte vědět, jak se vám to líbí.

Mějte se krásně.

W.