Loki zadumaně seděl na pohovce, studoval starodávné runy a v hlavě si je překládal, aby z nich dokázal získat ucelený text. Příliš mu to nešlo. Ne snad, že by tomu jazyku nerozuměl, ačkoliv se jednalo o poměrně starý dialekt, který už dnes sotva někdo dokázal interpretovat. Musel se více zamyslet, ale rozuměl tomu. On však měl poněkud jiný problém. Nedokázal se soustředit.

Předchozí den mu zabrnkal na poškozené nervy takovým způsobem, že se vůbec nedivil, že se mu vrátila noční můra. Jakmile se z ní s křikem probral, už neusnul. Neodvážil se. Navíc se po ní probudil tak unavený, jako by nespal minimálně dva týdny. S tím by si však ještě poradit dokázal. Co mu dělalo starosti, byl Anthony.

Mrazilo ho z něj. Vnímal jiskření, které by dokázalo zapálit slámu jedinou myšlenkou, a to ho děsilo. Věděl, že není dostatečně připravený na to, aby mohl nechat z jisker zažehnout plamen. Hrozil se toho, že by ho zlomil i úplně obyčejný polibek. Přestože dělal hrdinu, uvědomoval si, že by ztratil i poslední kousky příčetnosti. Věřil tomu. A přesto ho Anthony přitahoval stejnou měrou, jakou ho chtěl mít daleko od sebe.

Kvůli tomu hleděl na znaky a nevnímal, co znamenají. Přehrával si jejich včerejší skoro-pusu a následnou nanejvýš napjatou večeři. Nedivil se, že Anthony velmi rychle zmizel ve své dílně tvořit kdovíco. On sám se odebral do propůjčené ložnice ihned po jeho odchodu.

Ani teď tu smrtelník nebyl. Jarvis ho stroze informoval o tom, že se šel proletět. Nevadilo mu to; koneckonců doufal, že bude mít alespoň lepší atmosféru na studování. Jak naivní myšlenka! Nyní by naopak uvítal, kdyby tiše seděl někde poblíž a měl ho tak na dohled, avšak ne přímo na dosah. Třeba by mu k němu myšlenky nelétaly tak často.

Cinknutí výtahu ho napřed nechalo klidným, dokonce se usmál. Že Anthony nepřijde dveřmi, mu došlo až o několik úderů srdce později. To už mu do očí mířily Natashiny zbraně.

„Kde je Stark?" zavrčela. Ruce s pistolemi se jí ani nehnuly. Za ní stál zbytek Avengers včetně Thora.

Loki pomalu položil svitek do klína a neohroženě na ni pohlédl. „Venku."

„Cos mu provedl?" vyhrkl Thor, jako by ani nevnímal bratrovu odpověď. Rychle zkrátil vzdálenost mezi nimi, chytil do pěsti Lokiho košili pod krkem a začal ho tahat do stoje.

„Nic," zasípal Loki a automaticky se chytil Thorových zápěstí. „J-je venku," zopakoval. „Pusť –"

„Thore, pusť ho," krotil ho Bruce. „Přece si nemyslíš, že by tu jen tak klidně seděl, kdyby mu něco udělal. Jarvis by nám dal dávno vědět."

Thor zamrkal. Pustil bratra, něco zamumlal a posadil se na pohovku. Ostatní kromě Bruce následovali jeho příklad, jen Loki se rychle zdvihl a se záchvatem kašle se vydal ke dřezu. V duchu pěnil a nejraději by ho znovu bodl. Nebránil se jen proto, aby to nepřehnal, a oni si to nevyložili jinak. Třesoucíma rukama si nalil vodu do sklenice. „Jarvisi," zachraptěl, „informuj pána domu, že má návštěvu." Na moment se zamyslel. „Prosím," dodal ještě a sjel Avengers pohledem. Konečně se napil a uvolnil sevřené hrdlo.

„Už je na cestě," ujistil ho Jarvis ve stejné chvíli, kdy se vedle Lokiho postavil Bruce.

Nenuceně si nalil kávu z kávovaru a opřel se bedry o kuchyňskou desku tak, aby viděl těžce oddechujícímu bohu do očí. „Vypadáš hrozně," zkonstatoval tiše jen pro jeho uši. „Kdys naposledy spal?"

„V noci," odsekl a narovnal se. „Co se staráš?"

„Myslíš dnešní noc? Nevypadáš na to," odvětil klidně. „Jsi bledý, máš kruhy pod očima, třesou se ti ruce. Potřebuješ se vyspat."

„Dík za radu," odpověděl ironicky. „Někdy to zkusím."

Banner se napil a pokrčil rameny. „Jak myslíš. Můžu ti tu nechat něco, po čem spát budeš. Není to slabost."

Loki v duchu zvolal souhlas. Ta představa klidného bezesného spánku, po němž by se probudil odpočatý, ho lákala víc než cokoliv. „Říkám, že jsem v pohodě," lhal bez mrknutí oka. Nehodlal přiznávat, že má problém, ani před léčitelem.

„Stejně ti je tady nechám," pokrčil rameny a odešel si sednout vedle Rogerse.

„Možná bys nám mohl říct, co je novýho," navrhl Clint, který se pohodlně rozvaloval po křesle a brousil si špičku už tak extrémně ostrého šípu. „Steve s Brucem nám toho řekli včera docela dost, ale byli trochu rozrušení, tak by možná nebylo špatný, kdybys nám řekl víc."

„A taky nás dva čeká dlouhý rozhovor, bratře," přisadil si Thor nesmlouvavě.

Loki pobaveně zakroutil hlavou. „Vidím, že jsem na roztrhání."

„Trhal by ses hezky, jen co je pravda," zasmála se Natasha a natáhla si nohy před sebe. „Až tu skončíme, můžeme to zkusit."

„To je pozvánka na rande?" uculil se a povytáhl obočí. Připojil se k nim a posadil se v dostatečné vzdálenosti od ostatních. Potlačil zívnutí. Vážně se mu chtělo spát. Navíc se mu začínal mlžit pohled a hlava mu třeštila. Předpokládal, že to byla reakce na Thorovo nepříliš jemné chycení pod krkem.

„Tak určitě," odvětila sarkasticky. „Po ničem netoužím víc než po možnosti jít s tebou na schůzku."

Loki se neupřímně usmál. „To každý, agentko."

„Dost her, Loki," ozval se Thor rázně. „Mluv, dokud máš čím. Tvé možnosti se vyčerpaly. Zradils nás. Pokud nepředložíš něco, co by mi změnilo názor, tak –"

„Nemůžeš mě tam vrátit," namítl rychle. „Potřebujete mě."

„Pokud zjistíme, že jsi neužitečný, tak tě potřebovat nebudeme a prostě si poradíme sami," odvětil stroze. „Tak na to mysli. A spusť. Vyčetl jsi něco z těch svitků, které jsi tak nutně musel jít hledat, aniž bys nás o tom informoval?"

Loki nasucho polkl. Neošít se před skupinou smrtelníků ho stálo všechno sebeovládání, které mu zbývalo. Potřeboval Starkovu podporu, i když si to přiznával jen nerad. Jak měl vždy rád plnou pozornost všech, dnes se mu vůbec nelíbilo, že se na něj upírají oči ostatních. Kde vězel? „Zatím ještě ne," přiznal. „Neměl jsem dost času na –"

„Neměl jsi dost času?" zahřímal Thor a zaťal čelist. „A co jsi dělal celé ty týdny? Opaloval ses na sluníčku?"

„Ten dialekt je dávno mrtvý," zavrčel a založil si ruce na hrudníku. „Je velice těžké ho překládat, navíc většina svitků pojednává o tom, kolik se sklidilo obilí a tuřínu. Najít tam nějakou informaci, která by nám k něčemu byla, je mravenčí práce. Nemůžu si dovolit text přeskakovat. Jestli to umíš lépe, tak směle do toho!"

„Je vážně krása vidět rodinu pohromadě, co?" zašveholil Tony vzápětí. Dorazil nikým nepozorován a s pokřiveným úsměvem se opíral o vyvýšené prosklené dveře, za nimiž ho robotický sluha postupně zbavil částí brnění. Rozešel se směrem k nim. „Když vidím tu kupu sourozenecký lásky, tak jsem docela rád, že žádnou rodinu nemám. Dali jste si něco k pití, doufám?" pokračoval v mluvení a cestou analyzoval Lokiho tvář. Zdál se mu na pokraji zhroucení. Takhle nazelenalý byl naposledy předtím, než ho vzal Thor na Ásgard.

„To není tvá věc, Anthony," zpražil ho Thor. „Loki se provinil a musí za své činy nést odpovědnost."

„Vždyť to dělá, ne?" pokrčil rameny. „Otevřel kouli. Za pár hodin bysme měli mít výsledky. Do tý doby možná přelouská ty divný hieroglyfy, co do nich zíral celou noc. Nebo aspoň nějaký." Vzal do ruky karafu se skotskou a nalil si. Natáhl ruku směrem k ostatním. „Dá si někdo?"

„Já snad i jo," ozval se Clint a protočil oči. „Za celou dobu jsme se nikam nepohli. Bylo by fajn začít řešit důležitý věci a ne poslouchat děti na pískovišti."

„Bod pro tebe," zamumlala Natasha. Ostentativně ignorovala nasupené pohledy obou bohů a široce se usmála.

„Oukej, naleju –"

„Kdes vůbec byl?" zeptal se Steve.

Tony povytáhl obočí, podal Clintovi sklenici ze silného skla a pohodlně se rozvalil s nohou přes nohu vedle Lokiho. Blíž, než by si sedl normálně. Dostatečně daleko, aby nezačal vyšilovat. „Teď jsem u výslechu? Měl jsem snad zaracha?"

„Nebuď hned tak nabručený, Tony," uklidňoval ho Bruce s povzdechem. „Loki není zrovna důvěryhodný článek, nic ve zlém –" podíval se na boha a omluvně se zašklebil, „– a některé z nás poněkud rozrušilo, když jsme ho tu našli samotného, tak –"

Tony se chytil za srdce a vykulil oči. „Báli jste se o mě?" S hranou povýšeností se obrátil na boha po své pravici. „Vidíš, brouku, měli o mě strach."

Loki zamrkal. Absolutně se nechytal. Hlava ho bolela tak, že čekal, kdy mu praskne. Pohled se mu mlžil. Anthonyho viděl ještě docela dobře, protože seděl blízko. Bratr už vypadal jen jako červenočerná skvrna a ostatní taktéž. Pokrčil rameny, aspoň v to doufal. Nebyl si úplně jistý, co se děje okolo něj, natož co dělá jeho tělo.

„Tohle vážně nikam nevede," zahučela Natasha. „Musíme začít něco dělat. Loki, řekni, co víš. Ať se někam hneme."

Oslovený měl dojem, že její hlas slyší z velké dálky, zpomaleně a překvapivě hluboce. Neporozuměl však ani slovu. Propadl se do černé tmy. Bolest, když přepadl dopředu a hlava se mu odrazila od mramorové podlahy, ani necítil.

Tony zareagoval okamžitě. Jen odložil sklenici, už se skláněl nad bohem a otáčel ho na záda. Banner se k němu připojil o vteřinu později.

„Vezmeme ho do pokoje," nařídil doktor a vzal ho za ramena. „Vem ho za nohy. A, ostatní, uhněte."

„Jasně," zamumlal Tony a zafuněl námahou. „Sakra, jsem zapomněl, že je docela těžkej."

„Zaber," uzemnil ho.

Steve vyskočil na nohy. Zjistil, že pomoci nést ho nemůže, tak jim aspoň otevřel dveře do ložnice a obrátil Thora zpět do obýváku.

„Co mu zas je?" ptal se Tony. Soustředěně se mračil a automaticky položil dlaň na bledé čelo. „Sakra. Úplně hoří."

„Řekl bych, že je to jen důsledek nějakého většího vyčerpání. Potřebuje si hlavně odpočinout. Dám mu něco, po čem bude pár hodin spát," odpověděl Bruce tiše, zatímco se hrabal v brašně a hledal potřebné preparáty.

„Vždyť se mu vrátila magie. Neměl by spánek potřebovat, ne?" připomněl Tony. Nebyl tu nic platný. Tady nešlo o ošetření povrchových zranění, ale jen o píchnutí sedativ. Bruce ho k ničemu nepotřeboval. Přesto zůstával po ruce, kdyby náhodou. Žádnou spojitost s podivným pocitem v žaludku to nemělo. Necítil o Lokiho obavy. Rozhodně ne žádné osobní. Jen ho potřebovali. Ano.

„Metabolizmus bohů fakt neznám," připustil Bruce. „Třeba se nevrátila úplně. Nebo i tak potřebuje spát. Řekne nám to večer. Měl by být mimo minimálně do večeře." Píchl bohu dávku sedativ a druhou vtiskl Tonymu do ruky. „Kdyby náhodou."

„Jasně." Přikývl. Odvrátil se, mimoděk se sklonil a urovnal mu přikrývku. Vzápětí v něm hrklo. Pozapomněl, že tu není sám. Ale to gesto nic neznamenalo. Že ne?

„Tony," oslovil ho Bruce a počkal, až se muž otočí a pohlédne mu do očí. „Bude v pořádku."

„No, to by asi měl. Bude se nám hodit jeho pomoc," odpověděl s pokrčením ramen.

„Proto ti to neříkám," ujistil ho s povytaženým obočím.

Tony se na něj podíval stylem ty-ses-asi-zbláznil, než bez jediného otočení opustil ložnici. K jeho slovům se ale upnul, aniž by to plánoval. Bude v pořádku.

Musí být.

Upřímně si říkám, že jsem zvědavá, jak to nakonec všechno bude. Jelikož se mi postavy úplně odklánějí od původních charakterů (hlavně Tony a Loki), tak bude fakt vtipný to všechno nakonec pospojovat. Ale oni to zvládnou. Budou muset, protože když mě neposlouchají, tak já dávám ruce pryč.

Mějte se krásně.

W.