„Měli bychom jim to říct," ozval se Steve, jakmile dorazil s Brucem na základnu. Prudce se odpoutal a ani nečekal, až mu druhý muž odpoví. Prostě z auta vyletěl jak na pérku a nervózně popocházel před vozidlem, dokud se k němu nepřipojil.

„Nechceš to nechat na ráno? Je docela pozdě. Stejně teď v noci nic nevyřešíme," domlouval mu Bruce a chytil ho za ruku. Podzemní parkoviště S.H.I.E.L.D.u zelo v tuto noční hodinu prázdnotou, nic mu tak nebránilo svou náklonnost dát najevo.

„Já mu prostě nevěřím," odtušil Steve a mimoděk stiskl jeho dlaň pevněji. Jako by se nedokázal uklidnit, ošíval se a neustále gestikuloval prázdnou rukou. „Nebo věřím, já nevím. Ty mu věříš? Co když si to vymyslel? Prostě... Vždyť se sebral, zmizel, neřekl ani slovo... nelíbí se mi to."

Bruce ho jemně natlačil zády k autu a donutil ho opřít se o dveře. „Tony mu věří," připomněl mu tiše. Opřel se rukama vedle Rogersovy hlavy a mírně se k němu naklonil. „Tony je dost chytrý na to, aby se nenechal opít rohlíkem."

Steve nakrčil obočí a začal si pohrávat s jedním z knoflíčků na doktorově košili. „Jenže co když ho očaroval? Pak by poznal houby a ne to, jestli si tu pohádku vymyslel..."

„My ale nemáme jinou možnost," připomněl mu laskavým hlasem ve snaze ho uklidnit. „My mu věřit musíme. Nebo jim, to je jedno. Skutečně ho potřebujeme, a pokud se rozhodl nás zradit, jak jsme v loji tak jako tak. Dokud ale neudělá nic dalšího, tak –"

„Já vím," povzdechl si a přešlápl. „Hlava si to uvědomuje, ale nějak to není schopná přijmout. Jsem nervózní. Nedělá mi dobře s ním spolupracovat. Chtěl ovládnout Zemi, přitáhl sem mimozemšťany a –"

„Vidím, jak jsi napjatý," zarazil ho a něžně se otřel nosem o jeho tvář. Boky se přiblížil k němu a přišpendlil ho k autu. Kolenem začal vyvíjet mírný tlak na slabiny. „Potřebuješ uvolnit a ne myslet na psychopatického boha," zašeptal a vytvořil cestičku drobných polibků od tváře až k ušnímu lalůčku.

Steve mu položil ruce na hrudník. „Někdo nás uvidí," namítl a pokusil se ho zlehka odstrčit.

„Nikdo tu není," přesvědčoval ho se rty na uchu. Jazykem polechtal jemnou kůži a kolenem přitlačil na mužství, které se začínalo probouzet k životu. Usmál se, jakmile uslyšel zrychlující se dech. „Je dávno po půlnoci. Nikdo sem nepůjde..." Jednou rukou ho pohladil od tváře až po rozkrok, který stiskl. Dočkal se zasténání, jež ho povzbudilo. Rozepnul mu knoflík džínů dřív, než se muž zmohl na protesty. A pokud nějaké snad chtěl sdělit, nedovolil mu to. Uzamkl mu ústa svými rty v polibku, jazykem prozkoumal vlhkou tmu a rukou nahmatal tvrdý sval v kalhotách.

Steve automaticky vyklenul boky dopředu a přivřel oči. Nehty zaťal do širokých ramen a zakňučel do polibku, než jeho rty osaměly. Zastřeným zrakem pozoroval, jak se Bruce snižuje na kolena a sotva popadal dech. Ani ho nenapadlo se přesvědčit, zda někdo přece jen nejde, nebo jestli na ně nemíří jedna z kamer. Šikovná ústa ho pohltila a mozek poslala na dovolenou. Mírně pokrčil nohy v kolenou, opřel se zády více o auto a prsty zapletl do hnědých vlasů.

„Bože," zasténal a pohyboval se proti němu. Nedokázal to ovládnout, i kdyby snad chtěl. Krev se nahrnula do jednoho bodu a odpojila od kyslíku vše, co se netýkalo touhy. Naopak, čím déle hbitý jazyk laskal jeho nejcitlivější místa, tím více pracoval adrenalin. Jeho dech se zrychloval a srdce tlouklo nesnesitelně hlasitě. V uších mu šumělo a na čele se mu leskly perličky potu. Prsty ho zatahal za vlasy. „Bruci, já – už budu," upozornil ho někdy mezi hlasitými vzdechy.

„Jen do toho," pobídl ho, stiskl mu stažená varlata mezi prsty a rty pevně obemkl okolo žaludu. Vzápětí hluboce zabručel a zakmital jazykem na špičce a dočkal se vytoužené odměny. Zadržel dech a sál z mužství všechnu horkou tekutinu, až dokud se mu v ústech nepřestalo cukat. Až poté mu Steve pustil vlasy a dovolil mu se odtáhnout. Postavil se, udělal dva kroky na stranu a vyplivl důkaz jejich povyražení na beton parkoviště.

„Promiň," hlesl Steve provinile. Tváře mu hořely temnou červení a rychle si vracel kalhoty do původního stavu. Adrenalin vyprchal a vzrušení nahradil stud. Nejen, že se udělal extrémně brzy. Ale ještě to bylo tak intenzivní, že ho nenechal uhnout. Věděl, že Bruce odmítá polykat a respektoval to. Avšak dnes mu nekompromisně držel hlavu. Nedal mu na výběr. Cítil se kvůli tomu mizerně a euforie z orgasmu tak rychle opouštěla jeho vědomí.

Bruce ho místo odpovědi políbil dostatečně hluboce, aby mu dal ochutnat sebe samého. Nic mu nevyčítal; mohl ho dodělat rukou. Neudělal to. Zůstal tam, kde ho Steve chtěl mít. Už jen proto, že využil jeho zdrcenosti a roztěkanosti a splnil si tak svůj tajný sen aspoň částečně. Vykouřit svého milence na místě, kde je mohl kdykoliv kdokoliv překvapit, už se skoro blížilo sexu na takovém místě.

Usmál se a uhladil mu rozcuchané vlasy. „Líbilo?" zeptal se a skousl si ret.

„Nedokážu uvěřit, že jsem to udělal," přiznal a zrudl více než kožené prvky na vlastní uniformě. „Bylo to... Bože, dokonalý. Ostatně nevím, proč se ptáš," povytáhl obočí, „udělal jsi ze mě nadrženého puberťáka."

„Byl jsi rozkošný," zašeptal, pevně ho objal a jen ho chvíli držel. Užíval si jeho blízkost.

„Ale stejně bychom jim to měli říct," řekl Steve po nějaké době, kdy se konečně vydýchal a mohl si být jistý, že mu želatinové nohy nevypovědí službu. „Jestli to neuděláme a oni ráno zjistí, že to víme už –"

„Fajn," povzdechl si Bruce a protočil oči. Pobídl ho k chůzi a zařadil se po jeho boku. Vstoupili do výtahu a nechali se vyvézt na patro se zasedací místností. „Natashu ale budíš ty," oznámil mu nekompromisně, jakmile jejich kroky začal tlumit šedý koberec.

„Proč byste mě měli budit?" ozvala se agentka těsně za nimi.

Steve se usmál. „Spíš ty vůbec někdy?" zeptal se a otočil se na rudovlasou agentku, která se tvářila tak, že mírně znejistěl. Mohla je snad vidět? Polkl.

„Když je to nezbytný," připustila s pokrčením ramen. „Takže co jste potřebovali?"

„Svolat poradu," informoval ji stručně. „Bylo by fajn, kdyby se dostavil i Fury, Clint a Thor."

Natasha se ležérně opřela o stěnu a vyklenula obočí. „Je půl druhý ráno. Nepočká to? Nemáte na práci něco lepšího?"

„Já mu to říkal," bránil se Bruce. „Neposlouchá."

„Musíš si ho líp vycvičit," poradila mu a jen chybělo, aby vyplázla jazyk. Očividně se dobře bavila.

Steve zrudl, ale její poznámku ignoroval. Došel k závěru, že to viděla na kameře. Nebo to poznala z jeho výrazu. Natasha přece věděla vždycky všechno. Nehodlal to však dát najevo. Byl přece voják. Dokázal se tvářit jako že nic. „Nepočká. Pomůžeš nám?"

„Ráno chci vanilkové latte s karamelovou pěnou. Bez cukru. A opečený toust s malinovou marmeládou," nařídila a odlepila se od stěny.

„Ano, paní," ujistil ji Bruce se širokým úsměvem a vydal se se Stevem na opačnou stěnu. „Zařídíme Thora. Necháme ti Nicka a Clinta."

„Jste dva a já jedna. Dost nevyrovnaný úkol," zabrblala naoko a vypjala hruď. „Měli byste to všechno nechat na mně. Abyste se někde nezapomněli."

„Co –" vyhrkl Steve, ale Bruce ho se smíchem zarazil.

„Nedávej jí munici," poradil mu a hravě ho šťouchl do boku. „Pojď. Najdeme Coulsona. Ten nám sežene Thora."

Steve se zatvářil ublíženě. „Ona o tom ví," hlesl napůl zoufale. „Určitě to viděla na kameře. Proč by jinak čekala za dveřma výtahu?"

Bruce potřásl hlavou, zpomalil a pohlédl na jeho profil. „Lituješ toho?"

„Ne, to ne," ohradil se rázně. „Jen..."

„Tak je to v pořádku. I kdyby se koukala, tak co. Stejně nebylo nic vidět, když to vezmeme do detailu. Celého jsem tě schoval," upozornil ho s cukajícími koutky.

Kapitán se bezmocně uchechtl. Skoro spíše hystericky. „Proč já?"

„Protože mě miluješ."

„A to jsi vypadal ze začátku tak klidně a romanticky," obvinil ho. „A přitom je to s tebou samý adrenalin."

„To ti mělo být jasné," zasmál se. „Část osobnosti je Hulk. To je synonymum pro adrenalin."

„Jak jsem mohl zapomenout?" zvolal do stropu a spráskl ruce. Mezitím došli ke kanceláři Coulsona. Steve zaklepal. Bylo na čase řešit důležitější věci.

O půl hodiny později už seděli všichni v zasedačce.

„Doufám, že to stojí za to," zahájil poradu Fury. Ani se nesnažil skrýt své podráždění. Mnul si ospalé oko a netvářil se dvakrát přívětivě.

Ani Thor se zrovna neusmíval, ale Thor byl od zmizení bratra nabručený pořád. Pokud se ho nesnažil najít na všech devíti světech, stěžoval si u Jane a vyčítal si, že mu věřil.

Natasha se oproti nim tvářila pobaveně a Clint znuděně. Ani jeden z nich nevykazoval známky ospalosti.

„Loki se vrátil," oznámil Steve bez obalu. Nemělo smysl chodit okolo horké kaše. Bylo lepší to prostě vyklopit a nechat ostatní, ať se s tím popasují po svém. Bruceova ústní práce měla ale přece jen kýžený efekt. Možná jeho mysl neodvedla od myšlenek na psychopatického boha – to označení se mu líbilo –, ale už celou situaci dokázal brát s větším klidem. Neměl dojem, že by se z toho měl zhroutit. A to se počítalo.

„Tak to vysvětluje Starkovu nepřítomnost," poznamenal Clint suše. „Říkal jsem si, jestli byl natolik pod parou, že nešel probrat. A on má doma bůžka."

Thor zamrkal. „Cože?"

„Říkám to dobře, kapitáne?" obrátil se Clint na Stevea. „Je u něj, ne? Jinak byste to nevěděli. Šli jste přece za ním."

„Správně."

Thor se zvedl tak rychle, že za ním s třeskotem židle spadla na zem. V blankytně modrých očích šlehalo rozhořčení. „Jdu pro něj," zavrčel.

„Já bych to nedělal," snažil se ho mírnit Bruce.

„A to jako proč?" ptal se Fury. „Proč bychom ho za tu zradu neměli přitáhnout hezky za obojek?"

„Protože by mu asi hráblo," nadnesl.

„To by byla opravdu novinka," utrousil Clint.

„Loki věděl, co se stane, pokud zase zradí," řekl Thor odevzdaně. Počáteční vlnu vzteku vystřídala podivná melancholie. Natáhl ruku. Kladivo s kovovým zasvištěním přistálo v jeho dlani s děsivou definitivou.

„On nás asi nezradil," ozval se Steve váhavě, přesto dostatečně nahlas, aby ho ostatní zřetelně slyšeli.

„Z čeho tak soudíš?" zajímala se Natasha. Předklonila se za stolem, odhrnula si vlasy za ucho a sepjala ruce. „Co říkal?"

Steve stručně převyprávěl obsah jejich hovoru ve Starkově mrakodrapu. Během mluvení v zádech cítil spokojený a povzbuzující pohled svého milence, který mu dodával potřebnou podporu. „Neříkám, že mu věřím," zakončoval svou řeč, „ale je pravda, že pokud mu nedáme šanci, tak taky můžeme zjistit, že už žádnou další nemáme."

Thor, který si během poslouchání opět sedl, promluvil: „Co navrhuješ?"

Kapitán pokrčil rameny. „Počkat do rána. Pokud skutečně hodlá studovat nějaké svitky, co si přinesl, tak nám dá ráno víc odpovědí. A pokud ne... Tak už nás stejně zradil a pár hodin navíc na tom nic nezmění."

„Proč jste nás tedy volali uprostřed noci?" zabručel Nick a zabubnoval prsty o stůl. „A vůbec. Je bezpečné, aby s ním byl Stark samotný? Teď, když má Loki magii zpět, tak mu nic nebrání, aby ho ovládl."

„Nechtěli jsme rozhodnout sami. Je lepší se na ráno se připravit," odpověděl Banner klidně.

„Neodpověděli jste ale na zbytek otázky."

„Nemáme na to odpověď. Tony si věří a zřejmě věří i Lokimu. Na nás je, abychom se spolehli na jeho úsudek a na to, co nám Loki řekl," vysvětlil Bruce.

Clint se poškrábal na zátylku. „Takže si toho shrneme. Nějakej zmetek nás chce vyhladit. A máme se spolehnout na slovo pomatenýho boha – nic ve zlým, Thore – a Starkův pocit. Hele, jak moc byl nalitej?"

„Zdál se střízlivý," objasnil Steve.

„Fajn." Lukostřelec se zazubil a mrkl na Natashu. „To by mohlo trumfnout Budapešť."

Agentčiny oči zasvítily. „Jdu si nabít pistole."

„Takže se to odkládá na ráno?" ujišťoval se Thor zmateně. Vypadal, že neví, zda čekat, nebo na Lokiho letět rovnou.

„Ano," rozhodl Fury nakonec a potlačil zívnutí. „Nezapomeňte mě informovat. Ale až ráno."

„Pokud nějaké nastane," zamumlal Steve. Ale toho už nikdo neposlouchal.

Ahojky.

Dneska Tony s Lokim nebyli, ale aspoň jsme mohli nahlédnout kapitánovi do hlavy, a to se taky počítá, ne? Tady proběhla oproti původní verze taky drobná změna, původně se spolu vyspali po poradě přímo v zasedačce, ale tohle se nám všem tentokrát zdálo lepší. Aspoň nebyl hysterickej. A taky to bylo asi o tisíc slov kratší. A ten jejich vztah mě i po letech zase baví, tak vás snad taky. Příště už budou kluci. 

Mějte se krásně. 

W.