„Viděl jste teď někdo Tonyho?" zeptal se Steve po příchodu na základnu, kde nalezl agenty a Bannera usazené u stolu. Nenuceně se usadil vedle doktora, sáhl doprostřed stolu pro jednu z posledních máslových sušenek a svraštil obočí. „Neukázal se od doby, kdy Loki zmizel."

Natasha pokrčila rameny. „Nechodí přece na žádnou poradu," odpověděla. „Nejspíš dělá na těch věcech od Thora, pokud se nesnaží poslat játra na vycházku. Vážně, docela se divím, že mu ještě fungují."

„Možná má náhradní. Nebo další reaktor, co místo střepin od srdce odpuzuje alkohol od jater," zapřemýšlel Clint a sám se svému vtipu krátce zasmál.

„To sice ano," opáčil Steve k Natashe a Clintovu narážku nebral na zřetel, „ale obvykle komunikuje aspoň nějak. A teď nic. Od chvíle, kdy Thor řekl, že Loki zmizel a Heimdall ho nedokáže najít, je prostě zticha. Je to přinejmenším podivné."

„Ty myslíš, že to má nějakou souvislost?" Clint se zhoupl na židli a mírně se k němu přes stůl naklonil. „Proč by mělo?"

„Mohlo by být," řekl Bruce tiše a zamyšleně si mnul kořen nosu. „Docela dost ho bránil. A i když se vztekal, že ho musí mít u sebe, tak bych řekl, že ho to zas až tak moc neotravovalo. Víc mu vadilo to, že mu to Nick přikázal, než aby to mohl nabídnout dobrovolně."

Agentka těkala mezi ním a přikyvujícím Stevem očima. „Nemyslíte, že mu začal věřit, že ne? Takovou chybu by Tony neudělal."

„Co ty víš? Z toho, co mi Loki řekl, spolu vycházeli dobře. Možné je všechno," poznamenal věcně.

„A souhlasíš s Kapitánem, protože tomu věříš, nebo protože s ním spíš?" zeptal se Clint narovinu. Budiž mu ke cti, že ve tváři nepohnul jediným svalem, když Steve prudce zčervenal a odvrátil se.

Bruce naopak zůstal ledově klidný. „To, s kým spím, nebo nespím, nemá na můj úsudek vliv, Clinte," odvětil a potřásl hlavou. „Jen přemýšlím nad tím, co jsem viděl. Jejich interakce byla přinejmenším zajímavá, aspoň to, co jsem viděl a co mi Jarvis pustil z lékařského hlediska. Loki mu z nějakého důvodu asi začal důvěřovat. A podle toho, jak se Tony snažil udržet Lokiho na Zemi, si myslím, že je to vzájemný."

„Nebo ho očaroval," navrhla Natasha.

„Tony neměl modré oči," připomněl jí Barton.

„Mohl ho očarovat jinak –"

„Nemohl, nemá přece magii –"

„Osobní kouzlo se nepočítá do magie –"

„Vždyť byl chodící troska, kde by vzal osobní kouzlo?"

„A sejde na tom?" utnul debatu Bruce dříve, než se stihla svrhnout v hádku. „Thor se vrátí zítra. Třeba nám řekne víc. A já za Tonym zajdu a zjistím, co se děje. Třeba se vážně jen zabral do práce. To by taky nebylo poprvé."

„Půjdu s tebou," nabídl Steve a současně s tím se zvedl ze židle.

„Jak jinak," zamumlal agent a nápadně si začal prohlížet toulec se šípy, který měl do té doby položený vedle sebe na zemi.

„Nech ho," šťouchla do něj Natasha a mile se na Kapitána usmála, „Byl to koneckonců jeho nápad. Jestli zrudne ještě víc, spletu si ho s kečupem. Nic ve zlém, Steve. Je to roztomilé."

„Jste nemožní," zpražil je Bruce ve stejné chvíli, co Kapitán afektovaně odešel z místnosti, a následoval ho, aniž by se staral o to, co ti dva odpověděli. „V pořádku?" zeptal se ho, jakmile se k němu připojil na chodbě. Nenápadného doteku hřbetu dlaně si neměl kdo v prázdné chodbě všimnout.

„Ano," povzdechl si a společně vyrazili do garáží S.H.I.E.L.D.u. „Nechápu, jak se z debaty o Tonym došlo k nám dvěma," zahučel s vrtěním hlavy.

„Baví je tě provokovat," odvětil Bruce. „Kdybys mě jednou před nimi políbil, dali by pokoj."

„Myslíš, že by to bylo tak snadné?" Došel k červenému kabrioletu, otevřel muži dveře a sám se vydal k místu řidiče. „Pochybuju o tom."

„Myslím, že ano. Teď provokují, protože si nejsou jistí a mají dojem, že se za to stydíš. Jakmile jim ukážeš, že jsi tu situaci přijal, přijmou to i oni," podotkl věcně.

Steve zařadil rychlost a vyjel. Po očku sledoval mužův profil. Hnědé laskavé oči, vlnité vlasy tmavšího odstínu, kde sem tam prokvétaly stříbrné pramínky. Jemné vrásky v koutcích, jež se při každém úsměvu prohloubily. Podivný paradox; Bruce byl o mnoho let mladší, a přesto vypadal minimálně o deset let starší. Mlčel, až dokud nezajel do garáže ve Stark Toweru. „Víš, že se nestydím, že ano?" ujišťoval se se sklopeným zrakem. „Jen je pro mě pořád nové, jak... nemůžu si zvyknout na to, že je náš vztah v dnešní době normální. Nestydím se za tebe."

Bruce se s jemným úsměvem obrátil na svého milence a dvěma prsty ho chytil za bradu. Otočil mu hlavu a zlehka ho políbil. „Já vím," ujistil ho. „Pojďme za Tonym. Pak mi to můžeš ukázat doma," zaflirtoval a začal vystupovat z auta. Jakmile však udělal krok směrem k výtahu, ozval se Jarvis.

„Dobrý den, pánové. Pan Stark je momentálně zaneprázdněn. Mám vás vpustit do obývacího pokoje a vyřídit, že si máte udělat veškeré pohodlí. Připojí se k vám později."

Muži na sebe nechápavě pohlédli.

***

„Děláš to blbě," rozčiloval se Tony. „Udělej znovu sken celý koule. Najdi skulinu, i kdyby měla bejt nanometr velká. Prostě se dovnitř dostat musíme!"

„Pane, víte dobře, že můj sken je zcela bezchybný stejně jako tři sta čtrnáct pokusů předtím. Ta koule nemá jediné poškození, otvor, škrábanec, nic. Pila vám od ní odskočila. Nedokážeme se do ní dostat," hovořil robotický sluha s klidem, který Tonyho vytáčel snad ještě víc než to, že se Loki neukázal už dva týdny.

Dva týdny! Skřípal zuby při pomyšlení, že se nechal nachytat. Že mu to divadlo, které sehrál při odchodu, sežral i s navijákem. Od Thora věděl, že se mu magie vrátila a tři dny zůstával v bezvědomí v péči matky. A pak najednou nic. Prostě zmizel nějakou tajnou cestičkou a slehlo se po něm všech devět zemí Yggdrasilu.

„Tak to zkus po tři sta patnáctý. Někde děláš chybu," zavrčel, napil se rovnou z láhve a otřel si ústa do rukávu. Vlastně ani netušil, proč se celou dobu snažil do toho předmětu dostat, když byl Loki pryč. Tu zradu měl čekat. Nadával si za to, že si dovolil mu věřit. Vážně si myslel, že ty slzy byly skutečné. Ne. Využil ho. Ani netušil k čemu přesně, ale nehorázně ho to štvalo. A možná i trochu bolelo, protože mu urazil pýchu a pošramotil ego. Nic víc v tom samozřejmě nebylo. Ne. Jen princip.

„Možná to po tři sta osmdesáté vyjde," ozval se náhle za Tonym sametový hlas.

Smrtelník ztuhl. Vlasy na zátylku se mu zježily. Jak to, že ho Jarvis neupozornil? Ach, ano, magie. Zřejmě se teleportoval přímo k němu. „Jdeš pozdě," řekl chladně a pomalu zaťal prsty pravé ruky v pěst. Nehty si zaryl do dlaně. Nesmí podlehnout jeho slovům. Jasně slyšel, jak se jednotlivé tóniny přelévaly okolo něj, jako by ho chtěly konejšivě obejmout. Muselo mu být mnohem lépe. To sice věděl, ale přesto někde v zadním koutečku duše pociťoval něco vzdáleného spokojenosti nad tím, že je bůh naživu a zjevně uzdravený.

„Bylo to nutné," vysvětloval Loki omluvným tónem.

„Jasně," odfrkl si. „Nutnější než záchrana vesmíru, o který jsi tu tak hezky posledně povídal? Co může bejt důležitější? Stavil ses u kadeřnice, nechal si upravit vlasy a na dva tejdny ses u ní zašil?" útočil a při posledních slovech se konečně otočil.

Musel uznat, že ho změna, jež se s bohem udála, lehce vyvedla z míry. Po zraněních nebylo ani památky. Stál před ním v tmavě modrém, dokonale padnoucím obleku, černé dlouhé vlasy sčesané dozadu se mu leskly, zlomený nos se srovnal. Na první pohled se zdálo, že polomrtvý bůh vůbec neexistoval. Až pozorné oko si mohlo povšimnout napjatých ramen a nejistoty v očích, které napovídaly, že není vše úplně v pořádku. Jak by také mohlo? Ani nevěděl, co přesně se Lokimu stalo, ale málokdo by skončil lépe než jako vyklepaná troska houpající se ze strany na stranu.

Osobní kouzlo se vrátilo v plném rozsahu. Lehce rozpačitý úsměv by Tonyho za normální situace poslal obrazně do kolen, ačkoliv si připustil, že klidně i reálně. S plnými ústy. Teď však cítil tak akorát vztek. Připadal si podvedený a zrazený a měl chuť mu jednu vrazit. A nejen jednu. S obnovenou magií by mu regenerace umožňovala mnohem více zásahů, než by viděl alespoň drobnou modřinu.

S tvrdým pohledem udělal dva kroky k bohu a zapíchl mu ukazováček doprostřed hrudi. „Kde. Jsi. Kurva. Byl?" cedil skrze sevřené zuby, odsekával jednotlivá slova a při každém mu zabodl prst do hrudníku znovu.

„To je na dlouhé vyprávění," odpověděl Loki klidně a pokusil se o úsměv. Moc se mu nepodařil.

Měl od tohoto setkání poněkud jiné očekávání. Ztratil pojem o čase a ani ho nenapadlo, že by ho Anthony přivítal takto. Usoudil, že se mu nepodařilo ho k sobě připoutat dostatečně. A nebylo divu; od jejich polibku uplynulo mnoho dní, po které neměl jak na smrtelníka působit. Jenže on spojence potřeboval. Nemohl a nedokázal by stát sám proti všem. V zajetí se v něm cosi zlomilo a ze sebevědomí, jež by mohlo objímat svět, zůstal jen slabý zbytek hrdosti, který mohl zmizet jedním lusknutím.

Nikdy dřív nevyžadoval podporu. Dokázal se o sebe postarat sám. Až dokud nezjistil, že je v situaci, kdy se sám nedokáže ani napít. Dlouhé měsíce trápení a ponižování v něm zanechaly hluboké šrámy a pocit, že je sotva rohožkou pod Ódinovýma nohama. Jako bůh iluzí mohl předstírat, že je nad věcí a udržovat zdání naprosté soběstačnosti a nadřazenosti, avšak to ho příliš vyčerpávalo a bylo jisté, že by nevydržel dlouho. Musel Anthonyho získat za každou cenu. On jediný k tomu byl vhodný.

„Čas ti běží," řekl Tony tvrdě a založil si ruce na prsou. „Máš asi tak pět minut na vysvětlení. Pak Jarvis zmobilizuje zbytek Avengers a –"

„Ve skutečnosti právě přijel pan Rogers a pan Banner," přerušil ho Jarvis. Loki nervózně zatěkal očima. „Mám je pustit sem za vámi, pane?"

Tony rychle přemýšlel. Riziko, že bůh uteče bez vysvětlení, pokud sem vpadnou, nad nimi viselo až příliš hmatatelně. „Pošli je nahoru a vyřiď jim, že mám nějakou práci," odpověděl nakonec a provrtal boha pohledem. „A ty mluv. Jakmile si nandám oblek, povídat si přestaneme."

Ahoj!

Polovina prázdnin pryč. To je mazec, jak to utíká. U nás sotva roztál sníh a už abych pomalu zase vytahovala zimní bundy. Jak jste si červenec užili? Já pracovně, jak jinak. :D

Každopádně doufám, že vás tahle kapitola aspoň trochu uklidnila. Loki je celej, zvenku nepoškozenej a dokonce může kouzlit. To se počítá. Co se teda asi pokazilo? Proč zdrhnul? Napadá vás něco? A taky mě zajímá, co si myslíte o shippu Bruce/ Steve. Já je tenkrát použila poprvé (a myslím, že asi i naposledy, když nepočítám drabble) a pořád pro mě mají něco do sebe. Ne asi na napsání kapitolovky, ale nějaká vánoční jednohubka... hmm...

Mějte se krásně!

W.