„Podej hlášení," zamumlal Tony ještě v polospánku poté, co ho Jarvis ne příliš jemně vzbudil výběrem z nejtvrdšího metalu, který vybral podle posledních recenzí na internetu. Pomyslel si, že byla klika, že včerejší večer nepil. Tohle buzení by ho s kocovinou nejspíš poslalo do bezvědomí. „A vypni to už, jsem vzhůru!" přikázal s ušima překrytýma dlaněmi a na důkaz svých slov se posadil v posteli. „Příště prosím AC/DC, ne tuhle sračku, která zní jak škrábání ocelovýho kartáče po zrezivělým plechu."

„Na Shoot To Thrill jste nereagoval," bránil se program do náhlého ticha. „Dovolil jsem si použít něco tvrdšího, protože máte být za hodinu a sedm minut na základně. Neodvažuji se odhadovat, jak dlouho bude Lokimu trvat, než bude schopen se připravit na odchod –"

Tony zpozorněl. „Stalo se mu něco?"

„Ne," ujistil ho věcně, „jen neznám jeho návyky a nemohu proto spočítat pravděpodobnost jeho rychlosti a započítat do toho eventuální odchylku běžných parametrů. Jak víte, Loki se pohybuje pouze v tomto patře, když nepočítám jednu návštěvu v dílně, a zde není nutné se převlékat kvůli opouštění mrakodrapu."

„Děkuji za úžasnou přednášku," zavrčel sarkasticky a slezl z postele. Nahý, jak spal, udělal několik kroků směrem k prosklené stěně ložnice a zadíval se ven. Zdálo se, že bude příjemné teplo. Blankytně modrou oblohu narušovalo jen pár bílých chomáčků mraků, jichž si téměř ani nevšiml. Vítr foukal minimální a teplota ideální. Skvělé počasí na létání a zkoušení obleků, pokud by nemusel na tu idiotskou poradu. „A to hlášení?" připomněl se, odstoupil od okna a se zívnutím se vydal skrz dveře do soukromé koupelny.

„Celou noc strávil Loki v sedě, kromě tří procházek. Co vím, tak nespal, pokud náhodou neumí spát s otevřenýma očima," zesílil Jarvis hlasitost, aby ho Tony slyšel i přes šumění sprchy.

„Kam šel?" ptal se, mydlil si tělo a vlasy a mračil se u toho.

Proč nespal? Napadlo ho, že by to mohlo mít spojitost s tím transem, nebo co to bylo, ale jak by to mělo souviset, si nebyl úplně jistý. Možností bylo více. Bůh se mohl obávat, že se mu to stane znovu. Tony netušil, co se mu před očima odehrávalo, ale zaručeně by to sám zažít nechtěl a už vůbec ne několikrát. Další možností mohlo být to, že měl tak pocuchané nervy, že by ani usnout nedokázal i přes podání sedativ. A navíc mu píchl vážně slabou dávku, která pravděpodobně už vyprchala. Možná kombinace obojího? Netušil. Ptát se nechtěl; stejně by se odpovědi nedočkal.

„Vyšel na chodbu. Třikrát. Pokaždé došel k vaší ložnici – zamknuté, samozřejmě – a chvíli hleděl na dveře. Zůstával jsem zticha a čekal, co udělá, ale jednou jen stál, podruhé zvedl ruku, potřetí zase stál, pak si povzdechl, došel se napít a vrátil se do postele, kde zůstal sedět. A to dělá i teď," referoval Jarvis monotónně.

„Pusť mi to," požádal, spláchl ze sebe mýdlo, ledabyle se osušil a při čištění zubů na jednom křídle zrcadla pozoroval záznam z noci. „Zaměř mi jeho obličej a o kousek to vrať." Počkal, až se obraz zvětší a zaostří a zamrkal. Musel by být slepý, kdyby to jasně vepsané zoufalství v Lokiho obličeji přehlédl. „Sakra," řekl si pro sebe, vypláchl si ústa a vrátil se zpět do ložnice. Zamířil ke skříni. „Informuj ho, že jdu."

Trvalo mu sotva pár minut, než na sebe natáhl kalhoty a triko s košilí a do vlasů vetřel gel. O okamžik později už klepal na dveře bohova pokoje a na vyzvání ani nečekal. Přivítal ho unavený skelný pohled plný jakési prosby, kterou sice viděl, ale nedokázal přečíst.

„No ty vypadáš," utrousil s povzdechem, sedl si na postel a s jistou zvědavostí k němu upřel pohled. „Spal jsi vůbec?"

Loki zavrtěl hlavou. „Nešlo to."

„Proč?" zajímal se Tony, přestože to původně neplánoval. Nyní to z něj vyletělo automaticky. Přátelsky.

„Nevím," zalhal Loki s poměrně věrohodným pokrčením ramen. Těžko by mu chtěl vyprávět, proč to ani nezkusil. Koneckonců byl unavený tak, že kdyby si lehl, pravděpodobně by usnul okamžitě. Oči sotva držel otevřené. Poslední noční – vlastně denní – můra v něm ještě stále vzbouzela takovou hrůzu, že hodlal zůstat vzhůru do té doby, dokud to půjde.

Tony se na něj zkoumavě zadíval. Nevěřil mu ani slovo. Možná by mu to sežral i s navijákem, kdyby neviděl výraz, který měl, když mu stál za dveřmi. Dumal nad tím, co se muselo stát, že mu málem zaklepal na dveře. Hledal ochranu? Společnost? Nebo něco jiného? „Jak myslíš," odpověděl tak, aby bylo jasné, že mu na lep neskočil. „Ošetřím tě a půjdeme."

„Vezmeš mě tam v řetězech?" tázal se a bezděky schoval ruce pod deku, kterou měl přikryté nohy až do pasu. Bolavými zády se opřel více do polštáře, snaže se s ním splynout a zneviditelnit se.

„Myslím, že ne. Víc mě rajcujou obojky," zapředl pobaveně a potřásl hlavou, vida že se druhý muž napjal. „Nemám v plánu tě tam vést v žádný formě pout. Jediný místo, kde budeš připoutanej, je moje auto. Samozřejmě za předpokladu, že budeš hodnej kluk, protože pokud ne, tak bych už něco použít musel." Ušklíbl se a cukl rameny. „Proti kladívku tvýho bráchy totiž jaksi nemám úplně navrch. Posledně to bylo celkem vyrovnaný a sice jsem provedl pár vylepšení na svým novým obleku, ale –"

„Dřív bys mě umluvil k smrti," poznamenal Loki unaveně, ale v duchu pocítil úlevu. Pokud by ho chtěl spoutat, tak by ho žádal o okamžitou smrt. Jen by se jeho zápěstí či kotníků dotkl provaz či kov, dostal by panický záchvat, to věděl s neochvějnou jistotou. A znovu by se ocitl tam. Útěk ani nezvažoval, alespoň zatím na něj neměl dost sil. Raději bude tím hodným chlapcem. Nebude to ponížení, jen odložení boje na čas a místo, jež mu bude vyhovovat a poskytne mu šanci na vítězství. Přikývl a neochotně se k němu otočil bokem. Nesnesl by ho za zády. Ne teď. Přestože mu byl vděčný za noční návrat do reality, tušil, že se potácí na hraně a nebylo by vhodné se vystavovat zbytečnému dráždění pocuchaných nervů.

V duchu mu děkoval, že se nijak dál nevyptával a nutné ošetření provedl rychle, přestože to znamenalo, že se odchod blíží. Netušil, co si Thor vymyslel, ale žaludek se mu svíral obavami. Co když zjistil, že natolik nepoužitelný, že ho hodí zpátky? Odmítl na tu možnost jen pomyslet a rázně zabouchl pomyslné dveře nad takovými možnostmi. To by přece nevynakládal úsilí na to, aby ho vytáhl ven, ne?

„Hotovo," řekl Tony a vrátil ho tak do přítomnosti. Odklidil mast na stolek a s podivnou starostlivostí na Lokiho pohlédl. „Nevypadáš dobře, i když se snažíš hrát na hrdinu," začal pomalu a počkal, až se k němu otočí a setká s jeho pohledem. „Hele, já nevim, jak moc ten kamínkovej parchant spěchá, ale – bez urážky – ty takhle nic moc nezmůžeš. Měl by ses léčit. Určitě to potvrdí i Bruce."

Loki se po dlouhé době upřímně usmál. „Zvládnu to, bez obav. Jsem bůh." Postavil se, zavrávoral a málem sebou švihl zpět na postel. „No, dobře, trochu unavený bůh, uznávám," připustil a v duchu sám nad sebou zuřil za svou neschopnost, kterou navíc prokazoval před smrtelníkem. Odvrátil se a sáhl po košili. Začal se opatrně oblékat. „Za pár hodin budeš mít ode mě klid. To sis přál. Všechno se vrátí do starých kolejí."

Tony potřásl hlavou. „Nevadíš mi tu," vyřkl pravdu, jež ho samotného překvapila, ale ne tak moc, jak by čekal. Ale proč by mu měl vadit, když se celou dobu choval slušně? Dokonce se v jeho přítomnosti i občas bavil, když ho mohl provokovat. Ani to ošetřování už nebral jako otravnou činnost. Zvláštní. „Za pět minut odcházíme. Počkám u výtahu," popohnal ho raději a se zamyšleným výrazem opustil místnost. Netrvalo dlouho, než se k němu bůh připojil. Sjeli společně beze slova do přízemí, nasedli do černé Audi a Tony ho ještě jednou zkontroloval pohledem – a ujistil se, že se připoutal –, než za skřípění pneumatik zostra vyrazil do ulic.

Cesta Lokimu uběhla až příliš rychle. Pozoroval ruch velkoměsta, nebo Starkův profil. Odmítal na cokoliv myslet; sbíral síly. Blížili se do centra lidí, kteří by ho s radostí poslali na věčnost. Doufal, že Thor nevyklevetil, že nedokáže kouzlit. Musel se na to, ač nechtěl, spolehnout. Nesměl ukázat strach. To předsevzetí málem vzalo za své ve chvíli, kdy neohrabaně vylezl z auta a do očí mu mířil černý šíp. Zornice se mu rozšířily. Syčivě se nadechl. A pak se usmál. Chladně. Nebezpečně. Neslyšel, co Stark Bartonovi povídá s rukou na rameni. Nepotřeboval ochranu.

„Chyběl jsi mi," zapředl, chytil šíp do ruky a pohlédl mu do očí. V duchu uznával, že ta nepřirozeně modrá mu neseděla tolik jako přírodní. „Tvé místo u mých nohou je stále volné, agente." Mírně zatlačil na šíp, aby ho odsunul z původního směru. Věděl, že by ho neodstrčil, pokud by mu to muž nedovolil. Neměl dost sil.

Barton se zhluboka nadechl a sevřel luk a šíp pevněji. „Ještě slovo a budeš ty ležet zase u mých nohou," zavrčel.

„Clinte, dej si pohov," zarazil ho Tony rázně. „Jestli si s ním chceš hrát, tak to laskavě nech až na potom. Napřed ho musím odevzdat celýho aspoň tak, jak je teď."

Agent se teatrálně zamračil a zakroutil očima. „Zkazíš každou srandu," postěžoval si, vrhl tvrdý pohled na Lokiho a sklonil zbraň. „Mám tě na mušce, tak se chovej slušně."

Bůh rozšířil úsměv a udělal pár kroků k němu blíž. Hypnotizoval jeho pohled, zatímco mu pokládal dlaň na hrudník. Ucítil splašeně bijící srdce. Neušlo mu ucuknutí, přestože téměř okem nepostřehnutelné. „Nápodobně, agente," odvětil medovým hlasem a zlehka zaťal nehty do oblečení. „Pořád by ses mi hodil."

„Hele, kluci, fakt vám nechci rušit domlouvání rande, ale nemáme na to čas." Gestem ruky ukázal na prosklené dveře a propaloval je pohledem, dokud Clint konečně nezačal couvat, než se obrátil a rázně vyrazil s úšklebkem jako první. Loki se mírně zapotácel. Vzájemná interakce, přestože krátká, mu příliš nepomohla. „V pohodě?" zeptal se Tony a pozoroval ho s mírně podmračeným výrazem. Doufal, že se tady nesesype. Už kvůli němu. Jinak by to mazání záznamů bylo úplně zbytečné.

„V pořádku," ujistil ho bůh po hlubokém nádechu. Narovnal se, vysunul bojovně bradu a spustil ruce podél boků. Čekal ho průchod nepřátelským územím. Nesměl dát najevo slabost. „Můžeme?" pobídl ho a následoval Bartona. Po Tonym se ani neohlédl, musel si udržovat svou masku.

„Fajn," zabručel, zavrtěl hlavou a srovnal s ním krok.

Ani jednomu neušlo napětí, jež v budově panovalo. Přestože se každý snažil předstírat, že pouze dělá svou práci, bylo nanejvýš jisté, že by stačil jeden pohyb a okamžitě by se, nejspíš oba, ocitli v obležení všech palebných zbraní v místnosti. Loki se usmíval, přestože v duchu křičel. Tony se tvářil zamyšleně a sem tam odpovídal mávnutím na pozdravy.

Před dveřmi ho ještě zastavil a pohlédl mu do očí. „Zkus zbytečně neprovokovat," poradil mu s pozdviženým obočím a otevřel dveře do kruhové zasedačky s prosklenou stěnou, díky níž mohli vidět ven. Speciální fólie však znemožňovala vidět cokoliv z venku.

Loki si jako první všiml hlavně, jež mu spolu s druhou hleděla do tváře zpoza stolu. Rozšířil svůj úsměv, přestože se mu srdce rozbušilo rychleji. Kupodivu ho však tato hrozba, stejně jako předtím černý šíp, nerozechvěla tak, aby se tím zabýval nějak víc. Toto by mu přineslo rychlé a známé řešení. Ne jako pomsta obrů, která mu postupně kradla duši a příčetnost.

„Začínám se nudit," utrousil směrem k Natashe, jež na něj mířila, a bez zájmu se usadil na první volnou židli. Dostatečně pomalu, než aby si mohli všimnout, že je vyčerpaný natolik, že by na druhý konec oválného stolu nedošel. „Vážně, to nedokážete být trochu kreativnější?"

Tony zabublal smíchy a vydal se po měkkém modrém koberci ke kávovaru na druhé straně místnosti. „Někdo kafe?" zeptal se a přelétl očima všechny přítomné.

„Já si dám," ozval se Banner, povzbudivě mrkl na boha a něco zašeptal vedle sedícímu Steveovi.
Natasha pomalu vložila pistole zpět do pouzder a zavrtěla hlavou. Barton škubl hlavou na souhlas a zhoupl se na židli.

„Fajn, takže Legolas a Zelenáč. A ty?" Zabloudil k bohovi očima a ten pokrčil rameny. Tony chvilku přemýšlel. Nemohl si uvědomit, jestli viděl Lokiho pít kávu. Čaj ano, ale ten tu neměli. S nonšalancí sobě vlastní mu podal sklenici vody, rozdal ostatním hrnky a usadil se vedle Rogerse tak, aby měl na Lokiho dobrý výhled. Mohl si sednout vedle něj, zůstávalo tam jedno místo, ale chtěl vidět i na Thora, jestli se uráčí přijít.

Dveře se otevřely vzápětí. S bohem hromů vešel i jednooký ředitel. Zaujmuli svá místa – Thor vedle bratra a Fury v čele stolu.

„Všichni víte, jaká je situace," začal Thor po úvodních řečech, kdy jim děkoval za to, že dorazili. „Máme nepřítele, který se snaží shromáždit kameny moci. Potřebujeme mága, který bude schopen vypátrat magickou stopu kamenů, nebo nepřítele. A připravit se na nejhorší, pokud by se něco nepovedlo."

Loki se zavrtěl na židli a vyhledal Starkův pohled. Snažil se mu telepaticky sdělit, že to nemůže dopadnout dobře. Doufal, že si to uvědomuje stejně jako on a že něco řekne, neboť jeho budou, na rozdíl od zlomeného boha, poslouchat.

Tony jeho oči vycítil. Vyklenul obočí a napil se, než se pohodlně usadil. „V čem je háček?" zeptal se na oko bez zájmu. „Teď jsem tu pár dní nebyl, tak nemám páru, na čem jste se tu dohadovali, ale mám takovou drobnou poznámečku." Prsty si prohrábl vlasy a zazubil se, načež trhnul hlavou k Lokimu. „Jestli on má bejt ten čáryfuk, kterýho potřebujeme, tak by bylo dobrý, aby někdo poslal mejla tomu zlobivýmu klukovi, že schůzku potřebujeme o pár měsíců posunout."

„Co tím myslíte, Starku?" ozval se Fury.

„Není to zjevný?" opáčil a v obličeji mu hrál rozčarovaný výraz. „Copak Banner tu celou dobu nebyl? Neřekl vám, že do Lokiho stačí cvrnknout a bude na kousky? Vážně chceme spoléhat na tohle?" Všiml si Lokiho podrážděného zablýsknutí v očích a výmluvně se na něj zatvářil. Nemyslel to zle, ačkoliv uznával, že měl možná volit slova trochu jinak.

„Vypadá použitě," souhlasil Clint suše. „Moc se mi na něj spoléhat nechce."

„Bez postavení nějaké větší síly se neobejdeme," přisadil si Rogers. „Bez urážky."

Natasha mlčela, přemýšlela a analyzovala.

„To je zařízeno," oznámil Thor a utnul Bannera dřív, než se mohl přidat k rozhovoru. „O uzdravení Lokiho se postarám."

„Jak?" zeptal se Loki mrazivě. „Nedokážeš namíchat ani čaj."

„Já ne," souhlasil, „ale léčitelé na Ásgardu ano. Jakmile tady skončíme, vracíme se na pár dní domů. S navrácenou magií ti to půjde lépe."

Tony se zamračil. Už chápal, proč byl Loki celou dobu tak krotký. A neušlo mu, že právě zbledl jako stěna a na krku se mu napínají svaly. Jen doufal, že nezačne další záchvat. Pohlédl mu do očí a nepatrně zavrtěl hlavou. Teď nenastala vhodná doba na boj. Usmál se, když ho bůh poslechl a sklopil hlavu, aniž by zareagoval na bratrovo prohlášení.

„Jseš si jistej?" zabručel místo něj miliardář. „Přežije vůbec Bifröst?"

Přikývl. „Z bitvy jsme nesli hůře zraněné. Zvládne to."

„Takže si to shrneme. Thor vezme Lokiho domů se uzdravit. Za tři dny by měli být zpět. My zatím začneme shánět agenty a vojáky, abychom mohli postavit obranu," řekl Fury hlubokým hlasem. Počkal na přikývnutí většiny z přítomných. „Starku, pro vás mám nějaké předměty na prozkoumání. Někdo vám je hodí do auta."

„Fajn," povzdechl si, ale nespouštěl oči z Lokiho. Viděl, jak se třese. Strachem? Bolestí?

Trvalo jen chvilku, než se dohodly další drobnosti a všichni postupně začali opouštět místnost. „Chci ještě mluvit s Anthonym," oznámil Loki Thorovi hlasem, který nepřipouštěl námitky.

Bratr si ho měřil pohledem a přikývl. Utéct mu stejně nemohl. „Počkám venku."

„Budu ti chybět?" zazubil se Tony, jakmile se s bohem ocitli sami. U žaludku ho šimrala zvědavost. Nevěděl o žádném důvodu, proč by s ním chtěl muž zůstat o samotě. Obešel stůl a postavil se k němu.

Loki se namáhavě zdvihl. Přichytil se Tonyho a využil silné paže, jež mu pomohla vstát. Ne, že by to nutně potřeboval. Jen se chtěl dostat blíž. Pohlédl mu do očí. Do těch svých vpustil syrové emoce, jež mu znemožňovaly dýchat. Potřeboval dokončit svůj plán. Věděl, že už se smrtelník chytil na háček, ale bylo třeba si ho pojistit a přitáhnout rybku na břeh. Mírně se naklonil, rychlým pohybem zapletl prsty za jeho šíjí a políbil ho. Hluboce. Naléhavě. Zoufale. V očích se mu zatřpytily upřímné slzy.

„Pomoz mi," zašeptal. A vzápětí byl pryč.

Ahoj!

Omlouvám se za prodlení, záda mě fakt odrovnaly. Ale už je to lepší, tak zase píšu, i když si nejsem jistá, jestli stihnu na příští pondělí ŽJB. Tahle kapitola ale byla aspoň o něco delší, tak snad trochu vykompenzovala ten týden bez ničeho.

Tak co myslíte. Jak to asi na Ásgardu bude probíhat? Dostane Loki svou magii zpět? Nebo je to jen léčka a vrátí se zpět k obrům?

Přeji vám krásné prázdniny.

W.