3 months later

Mel's P.O.V.

„Ahoj... jo, ahoj! Nevím, jak začít, malé představení by mohlo stačit?"

„Ano, představení bude stačit..."

„Ahoj, to už jsem řekla, uhg... Takže, jsem Melissa, ale přátelé mi říkají Mel. Ještě něco potřebujete vědět?"

„Řekni mi něco o sobě, Mel. Proč jsi za mnou přišla?" zeptala se ze svého místa na druhém konci gauče.

„Ani nevím, tuhle schůzku domluvila kamarádka," vysvětlila jsem jí, byla to pravda, skoro.

„Měla k tomu ale dobrý důvod, ne?" zeptala se.

„Možná..."

„Řekni mi něco o svém životě," řekla doktora Geiselhaft, na klíně měla poznámkový blok. Tak jsem udělala, oč mě žádala. Pověděla jsem jí o svém životě, o mých přátelích, rodině, mém... otci a dokonce o Chrisovi.

Nikdy jsem nezmínila jeho skutečné jméno, pro ni je to jen Bob. Není to zrovna moc originální jméno, já vím, ale dejte mi aspoň trochu kreditů. Byla jsem překvapená tím, jak rychle jsem se jí otevřela, není to normální. Ale možná to je kvůli té auře, co kolem ní je, však to znáte ne, takovou tu auru, co mají jedině psycholozi.

Tohle je ono, můj nový život, nové já. Odstěhovala jsem se z LA a momentálně přespávám v prozatímním bytě Jennifer v Německu. Jo, já vím, je to šílené, že? Německo! Evropa! Je to tak nádherná země. Lidi jsou příjemní, architektura je tu nádherná a samozřejmě ten jazyk! Je tak složitý a zvláštní, ale miluju to!

Tak tady jsem, užívám si svůj život v Německu. Odešla jsem z práce a začala jsem od začátku. Taky se mi dostává pomoci. Jennifer mě přemluvila, abych šla k psychologovi, že mi pomůže všechno zpracovat. Naštěstí jsem měla Jennifer. Je tak úžasná kamarádka, se vším mi pomohla.

Pořád jsem v kontaktu s bráchou, odpustila jsem mu. Samozřejmě, je to přece jen můj bratr a ve všem mě podporuje, dokonce i v mém novém životě. Dylan mi chybí, ale často Skypujeme a vždycky se mě ptá, kdy se vrátím domů. Je tak těžké mu odpovědět, protože ještě tu odpověď neznám. Líbí se mi tady, daleko od všeho...

Jason je ale jiný příběh. Byl na mě naštvaný, ne proto, že jsem odjela ze země, ne. Byl naštvaný, protože jsem ho nevzala s sebou! Takže přijel za mnou a teď spolu šťastně žijeme s Jennifer.

A mám nějaké dobré zprávy! Jason má kluka! Jo! Potkal ho na nějaké party a teď spolu chodí už skoro dva měsíce. Jmenuje se Brendan a je z UK. Normálně by tu zůstal jen dva měsíce, ale dostal nabídku práce, tak se rozhodl zůstat, ne jen kvůli práci ale i pro Jasona.

Jason si taky našel práci, není to super? Taky si nějakou hledám, ale Jennifer mi řekla, ať na to nespěchám, měla bych si dát na čas a nestarat se o peníze. Je na mě až moc hodná, začínám se cítit provinile, ale ona to vždy setře ze stolu, jako že se nic neděje. Jednoho dne jí to ale všechno vrátím, slibuju.

Neslyšela jsem nic o Chrisovi, což je dobře. Snažím se na něj nemyslet, ale občas se to stane. Začínám si ale všímat, že je to čím dál míň často, odchází z mého života. Pomalu ale jistě.

Povzdechla jsem si a opřela jsem si hlavu o Jasonovo rameno. Společně s Jen jsme se všichni dívali na televizi jako za starých časů. Cítila jsem se dobře. Žádné další drama, žádné komplikované vztahy, nic...

Ani si nevzpomínám, jak tohle všechno začalo. Jak jsem se dostala do té bouře, která mě málem pohltila.

Jak to začalo?

Nebylo to jenom s jedním pohledem?

• • • •

A je to tady!

Ne úplně šťastný konec, co?

Tuto poslední kapitolu věnuji všem vám úžasným lidem, co jste tento příběh přečetli, moc vám za vše děkuji!! ❤️