Seb's P.O.V.

Sunday morning

„Scarlett, můžeš mi připomenout, proč jsme sem museli přijít tak brzo ráno?" zeptal se Anthony.

„Myslel jsem, že to vysvětlila už včera. Dávej pozor, Anthony!" napomenul jej Aaron.

„Dávám pozor, mozek mi jenom takhle brzo ještě nefunguje pořádně," odpověděl Anthony. Zachechtal jsem se.

„A kdy ti funguje pořádně?" okomentoval jsem.

„Kluci, nezačněte se zase hádat," ozvala se Hayley z kuchyně, společně s Jeremym dělala snídani. Zbytek seděl u Jeremyho stolu, ano, jsme u něj doma, protože Scarlett si myslela, že to bude dobrý nápad. Ne, že bych si stěžoval.

„Palačinky jsou připravené!" zakřičel na nás Jeremy.

„Konečně!" zaradoval se Robert a strčil si telefon do kapsy.

Jakmile byli všichni usazeni a jedli, Scarlett začala mluvit.

„Začneme. Marku, ty první," řekla.

„Dobře. Jak všichni víte, dneska večer odjíždíme, což znamená, že se Chris a Mel neuvidí," začal Mark.

„Nemůžeme ji prostě vzít s sebou? Ke Chrisovi do kufru by se vlezla," konstatoval Anthony. Ignorovali jsme ho a Mark pokračoval.

„Takže teď přichází otázka: Jak udržíme tenhle vztah naživu?"

„Můžu něco říct?" ozval se Aaron.

„Jasně, do toho," odpověděl Jeremy s plnou pusou palačinek.

„Nemůžou si tohle vyřešit sami? Musíme pořád do všeho zasahovat?" zeptal se.

Robert zavrtěl hlavou. „Ne, musíme jim pomoct. Znám Chrise dýl než ty, Aarone, a věř mi, potřebuje naši pomoc."

„Tak jaký je plán?" zeptal jsem se jich a vložil jsem si sousto do úst. Ty palačinky byly vynikající, mimochodem.

„Jednoduché, udržíme jejich vztah naživu," řekla Scarlett.

„Tak teď jsem hodně zmatený. Mark se právě zeptal, jak ho udržíme naživu a tvoje odpověď na to je, že udržíme ten vztah naživu," řekl jsem. „Jak to funguje?" zeptal jsem se jich.

„Uvidíš. Scarlett, Mark a já pracujeme na plánu," vysvětlil Robert.

„A tak proč jsme tady? Jenom kvůli těmhle vynikajícím palačinkám?" otázal se Aaron.

„Díky, Aarone," řekla Hayley.

„Ne, všichni dostanou úkol," řekl Robert s úsměvem. „A ty začínáš dneska, Bucky Beare."

„Co? Začínám dneska?" divil jsem se.

„Jo," řekli Scarlett a Mark zároveň. „Společně s Jeremym," dodal Mark.

Povzdechl jsem si. „Jste neuvěřitelní," zamumlal jsem.

„Jo, neuvěřitelně úžasní!" opravil mě Robert.

„Co mám udělat?" zeptal jsem se.

„Pořádně poslouchejte..."

------------------------

„Nemusíš si taky sbalit?" zeptal se Chris z jeho šatny. Seděl jsem na jeho posteli a hrál jsem si s telefonem.

„Už mám, udělal jsem to během týdne," odpověděl jsem mu. Rychle jsem napsal Jeremymu.

Me:
Chris je v šatně

Jeremy:
Ok
Zdrž ho

„Tys na to měl čas? Myslel jsem, žes měl moc práce s otravováním mě," zavtipkoval.

„Tomu se neříká otravování, Chrisi, ale pomáhání."

„Víš, Sebe, jestli si někdy najdeš holku, udělám to samé."

„Neočekávám nic jiného," sdělil jsem mu a on se zasmál. Jenom ho zdrž, Sebe.

Jeremy's P.O.V.

Proč já vždycky dostanu ty 'zábavné' úkoly? 'Rennere, přelezeš ze svojí zahrady ke Chrisovi a proplížíš se do jeho domu, hračka,' řekl Robert. Povzdechl jsem si, proč s tím vždycky souhlasím? Mohl jsem se válet na gauči, možná se dívat na film, ale ne, já musím dělat tohle.

Vážně přemýšlím, že si pověsím provaz z Chrisovy zahrady ke mně, bylo by to mnohem jednodušší. Nemusí to vědět, a jestli to zjistí, budu dělat, že o ničem nevím.

Proplížil jsem se skrze jeho zahradu a pozorně jsem sledoval jeho okno do ložnice. Je tam se Sebem. Potom, co jsem Sebovi zamával, vydal jsem se do kuchyně. Okno tam je vždycky otevřené. Rozhlédl jsem se po kuchyni, abych se ujistil, že tam nikdo není. Podíval jsem se i do ledničky, jestli nezaznamenám nějakou podezřelou aktivitu, nikdy nevíte...

Nic jsem nenašel, až na zbytky kuřete, které nebyly tak špatné, když jsem je zblízka prozkoumal...s prázdným žaludkem nemůžete pracovat.

Dobře, Jeremy, je načase to dotáhnout do konce...

Seb's P.O.V.

„Co vůbec s Mel jste?" zeptal jsem se ho, byla to první otázka, která mě napadla. Konečně si dobalil a chtěl odsud odejít, ale já jsem ještě nedostal zprávu od Jeremyho, že vzduch je čistý.

Chris si povzdechl. „Upřímně, netuším. Vím jistě, že ji miluju."

„A co je teda za problém?" zeptal jsem se.

„Nevím, jestli to cítí stejně," přiznal. Nevěděl jsem, jak mu na to odpovědět.

„Chrisi..."

Cítil jsem, jak mi telefon zavibroval, byla to zpráva od Jeremyho.

Jeremy:
Mise splněna.
Pokud se bude ptát na nějaké zbytky kuřete
Tak jsem je neviděl

Podíval jsem se zpátky na Chrise, který mě pořád sledoval a čekal na mou odpověď.

„Chrisi, možná Mel moc dobře neznám, ale z toho, co jsem slyšel, k tobě určitě něco cítí." Viděl jsem, jak mu zazářily oči a na obličej se mu vydral úsměv. Po chvilce ale zase povadl a vypadal zmateně.

„Jak to myslíš, 'z toho, co jsem slyšel'?" vyzvídal.

„Uuuuhhhh... Máš hlad? Možná bychom si mohli něco dát?" Chris mě sledoval přísným pohledem.

„Máš štěstí, že mám hlad, protože toho nechám." Otočil se a vyšel z jeho ložnice, nejspíš do kuchyně.

Povzdechl jsem si, Chris už tak ví víc než dost o našem 'businessu', ale nemusí vědět všechno.

Když jsem vešel do kuchyně, Chris měl hlavu v ledničce. „Sebe, bral sis něco z lednice, jak jsi tu byl?" zeptal se.

„Ne, proč?"

„Měl jsem zbytky kuřecího, ale už tu nejsou..." prohlásil.

„Jeremy..." zamumlal jsem si pod vousy.

„Říkals něco?"

„Ne, nic." Asi Jeremyho jednou zabiju.

• • • •

Jeremy je pěkná žíravina xd

Dnešní kapitola je pro TatianaPospisilova. :) Nejsem si jistá, jestli jsem ti už nějakou věnovala, tak pro jistotu. xd