Mel's P.O.V.

Tuesday morning

„Mel. Vzbuď se," zašeptal mi jemný hlas do ucha.

„Mmmmh," zamumlala jsem.

„No tak, Mel. Jdeme na procházku."

„Ne! Nech mě spát!" vyštěkla jsem ospalým hlasem snažící se znít naštvaně.

„Nedáváš mi jinou možnost..." vydechl Jason. Slyšela jsem, jak odešel z mého pokoje, takže jsem si mohla zase začít užívat ticha. Mé myšlenky se odchýlily. Znovu jsem na něj myslela, na jeho úsměv, jeho oči. Povzdechla jsem si. Přestaň na něj myslet, Mel! Je slavný, ty ne. Je nádherný, ty ne. Není možné, aby ses mu líbila.

Najednou zaslechnu zvonek. Kdo to může být tak brzo ráno?

„Mel! Někdo za tebou přišel!" zakřičel Jason od vstupních dveří.

„Ať je to kdokoliv, pošli ho pryč! Chci spát a dneska nemám v plánu vylézt z postele!" zakřičela jsem na něj zpátky.

„Chris s tebou ale chtěl mluvit!" odpověděl.

„Je mi to jedno!" Moment. Chris? Neznám nikoho jiného s takovým jménem až na...

O můj bože! To není možné! Rychle jsem vyskočila z postele, našla jsem nějaké normální oblečení a spěšně jsem si v zrcadle prohrábla vlasy. O makeup jsem se nezajímala a rychle jsem vyběhla z pokoje. To je můj nový rekord!

Když jsem dorazila ke vstupním dveřím, Jason se s úsměvem opíral o zeď.

„Kde je?" zeptala jsem se rychle.

„Kdo?"

„Jasone, ty víš, koho mám na mysli!"

„Nemám zdání," odpověděl sarkasticky.

„Dobře. Kde je Chris?" zeptala jsem se.

„Chris? Jaký Chris? Oh! Ten Chris, který se ti líbí!"

„Jasone! Prostě mi řekni, kde je!"

Jason se začal hystericky smát. „Mělas vidět svůj obličej, Mel!" Jenom jsem na něj zírala. Proč mi prostě nemůže říct, kde pan kouzelný je. „Nebyl tady, Mel! Jenom jsem ho využil, abych tě dostal z postele!"

Teď jsem byla nasraná. Začala jsem jej mlátit do paže.

Jenom se tomu zasmál. „To je poprvé, co jsi vylezla z postele tak rychle. To potvrzuje moji teorii!"

„Jakou teorii?" zajímala jsem se.

„Že se ti Chris líbí!" vysvětlil s úsměvem.

Povzdechla jsem si. Proč jsem byla tak hloupá? Samozřejmě, že by tu Chris nebyl! Proč jsem v to vůbec doufala?

„Ale no tak, Mel! Pojďme do parku na porcházku! Máš park ráda," navrhl Jason. Je to pravda, park miluju, obzvlášť když můžu jen sedět na lavičce a pozorovat lidi. Byla jsem ale pořád nasraná.

„Proč tak brzo?" zeptala jsem se ho.

„Nikdy nevíš, koho tam můžeš takhle zrána potkat," odpověděl. Tohle není normální, vím, že je něco špatně...

Chris' P.O.V.

Západ slunce byl nádherný, to přiznávám, ale nebyl tak nádherný, jako dívka vedle mě. Strávili jsme spolu příjemné odpoledne, přičemž jsme si dali malé jídlo, které pro nás Scarlett nachystala. Musím jí za to poděkovat, je to neskutečné. A tak jsme tam tak seděli a dívali jsme se na západ slunce. Melina hlava odpočívala na mém rameni, paži jsem měl omotanou kolem jejího pasu. Šťastně si povzdechla.

„Mel," začal jsem a podíval jsem se jí do očí. „Mám tě opravdu rád, Mel." Pomalu jsem vzal její ruku do své.

Podívala se na naše spojené ruce a pak na mě vzhlédla vzhůru.

„Chrisi..."

„Ano, Mel?"

„Chrisi..." vydechla. Pomalu se naklonila blíž k mému obličeji.

Napodobil jsem její pohyby a naše čela se dotkla. „Mel..." vydechl jsem.

Pomalu své rty přiblížila k mému uchu. „Chrisi..."

„Ano, Mel..." Pomalu jsem zavřel oči, když mě na uchu ovál její teplý dech.

„Chrisi, je čas..."

„Na co...?"

„Čas vstávat."

Otevřel jsem oči a viděl jsem usmívajícího se Sebastiana.

„Co to sakra! Sebe, co tady děláš!" zakřičel jsem na něj.

„Přišel jsem tě vzít na procházku do parku," řekl nadšeně. „Vytáhni ten svůj línej zadek z postele!"

Zamručel jsem. „Co tady děláš tak brzo?"

„Už jsem ti to řekl! Teď se obleč, musíme jít!" odpověděl Seb.

„Mám na vybranou, že ano?"

„Nope. Jdeš se mnou!" řekl a vyšel z mé ložnice. „Oh a Chrisi, příště, až budeš mít erotický sen o Mel, snaž se zůstat víc potichu."

Cože? Co všechno slyšel? Vždyť to ani nebyl erotický sen! Prostě na ni přestaň myslet, bude to tak lepší. Nikdy už ji neuvidíš. Vstal jsem a hodil jsem na sebe nějaké oblečení.

Když jsem došel do kuchyně, Sebastian byl na svém telefonu.

„Takže... Co přesně jsi slyšel?" vyptával jsem se ho.

„Nic spešl. Jenom jsi vzdychal její jméno," odpověděl, aniž by vzhlédl od svého telefonu.

„Sebe, mohl bys prostě..."

„Neboj, Chrisi, nikomu o tom neřeknu."

„Díky."

„Dobře, tak pojď! Jdeme do parku," řekl Seb a postavil se.

„Proč jdeme do parku takhle brzo ráno?" zeptal jsem se, jakmile jsme vyšli na mou příjezdovou cestu.

„Uhh... Jenom abychom se nadýchali čerstvého vzduchu," vykoktal docela nervózně.

„Sebe, děje se něco?"

„Ne! Vůbec ne! Proč by se pořád mělo něco dít? Nemůžeš si prostě jen užít tohle kamarádské povyražení do parku?"

Povzdechl jsem si. „Fajn."

--------------------------

„Dobře, Chrisi. Proč si tady nesedneš, zatímco já půjdu něco vyřídit támhle," navrhl Sebastian a ukázal na malou fontánku.

„Nech mě si to ujasnit: vzbudíš mě takhle brzo, abys mě dotáhl do parku jen proto, abych tady sám seděl na lavičce, zatímco ty jdeš někam jinam?" zeptal jsem se ho vytočeně.

„Když to řekneš takhle, zní to velmi hrubě. Ale... Prostě tady jenom seď," nabádal mě dál Sebastian.

„Proč?"

Povzdechl si. „Později mi poděkuješ," řekl a odešel k fontáně.

Sám jsem si povzdechl a udělal jsem, jak mi bylo řečeno. Jaký dobrý způsob, jak začít svůj den! Sedím na lavičce v parku, zatímco můj kamarád dělá něco jiného, něco, co chce přede mnou utajit. Naštěstí mám s sebou svůj telefon, tak jsem si začal procházet maily.

Slyšel jsem dvě osoby přiblížit se k lavičce, na které jsem seděl, nevzhlédl jsem, protože jsem se soustředil na své maily. Pak jsem uslyšel promluvit známý hlas.

„Jasone, proč si u všeho všudy musím sedat na lavičku vedle cizince? Bez urážky, pane. Je tu hromada volných laviček!" Ten hlas znám! Když jsem vzhlédl, uviděl jsem ji, Mel.

„Mel," vyslovil jsem její jméno a z nějakého důvodu to znělo správně.

„Chrisi?" zeptala se mě, když se na mě podívala. Stáhl jsem si z hlavy kšiltovku a z obličeje sluneční brýle a viděl jsem, jak se jí oči rozšířily šokem.

„Ahoj," řekl jsem. No tak, Chrisi, máš na víc!

„A-ahoj," odpověděla. „Jasone, co se..." Otočila se, aby mohla promluvit na Jasona, ale vypadalo to, že stihl odejít.

Ztěžka si povzdechla a já jsem se na ni usmál. Věděl jsem, že Sebastian něco naplánoval, za tohle mu opravdu musím poděkovat.

„Jak se máš?" zeptal jsem se ji.

„Mám se dobře. Ty?" odpověděla a sedla si vedle mě.

„Mám se skvěle. Takže..."

Seb's P.O.V.

Měl jsem dokonalý výhled na Chrise a Mel z mého úkrytu, Jason se ke mně brzo přidal.

„Jak se jim vede?" zeptal se.

„Skvěle! Povídají si a smějí se."

„Oh! Podávají si telefony! Vyměnili si čísla!" řekl Jason nadšeně.

„Mise splněna," řekl jsem a plácl jsem si s ním.První krok je splněn, teď musíme doufat, že ji pozve ven...

• • • •

Tak se nám znovu potkali a jenom tak náhodou to určitě nebude, že jo... 👀