Mel's P.O.V.

„Chrisi, já... Já jsem..." Prostě to řekni! Jsi těhotná! Zakřič to, zazpívej to, je mi to jedno, ale řekni mu to!

„Mel, jsi v pořádku?" zeptal se Chris starostlivě. Rychle opustil své místo a došel ke mně, klekl si přede mě a vzal mé ruce do svých. „Nevypadáš tak. Možná by sis měla trošku odpočinout. Vezmu tě ke mně do pokoje," řekl. Než jsem mohla zaprotestovat, zvedl mě do náruče a nesl mě jako nevěstu.

„Tak tady," zamumlal, když vešel do pokoje. Když jsem tady byla naposled, věci nedopadly zrovna nejlíp... Budeme doufat, že tentokrát to bude jiné. Chris mě jemně položil na jeho postel a opatrně mi sundal boty. „Teď si trošku odpočiň," pobídl mě a rychle mě líbl na čelo.

„Chrisi... zůstaň. Je tady něco... o čem si musíme promluvit," řekla jsem malým hláskem.

„Jasně, o co jde?" řekl a sedl si vedle mě.

„Chrisi, já jsem..." Ale Chris mě přerušil, než jsem mohla pokračovat.

„Hej, hej. Proč teď pláčeš?" zeptal se a setřel mi slzy, které mi tekly po tvářích. Sama jsem si toho nevšimla, ale začala jsem brečet. Chris upravil svou pozici, lehl si vedle mě a vzal si mě do náruče. Jenom jsme tam leželi a Chris mě pomalu hladil po vlasech.

„V nemocnici ti něco řekli, že ano?" zeptal se Chris jemně a pokračoval. „Možná nemám právo to vědět nebo možná jenom nechceš, abych to věděl, ale pamatuj si, že jsem tady pro tebe, ať se děje cokoliv," pronesl jemně. Srdce mi bilo jinak s každým slovem, které řekl. Proč musí být tak dokonalý? Tohle to všechno zničí, ale má právo to vědět...

„Jsem těhotná," zamumlala jsem mu do hrudi.

„Cos to řekla?" zeptal se zmateně. Posunula jsem se tak, abych mu mohla vidět do očí.

„Jsem... těhotná," řekla jsem znovu. Teď už jsem věděla jistě, že mě slyšel, protože něco se mu změnilo v očích. Nějakou chvíli jsme tam jen seděli a zírali jsme na sebe. Cítila jsem každou utíkající sekundu a začínala jsem se nervovat. V hlavě jsem začala panikařit, před očima mi probleskl každý možný scénář.

„Jak dlouho?" zeptal se Chris a prolomil tak ticho.

„Asi čtyři týdny..." vykoktala jsem.

„Čtyři týdny? To je, když jsme..." řekl si spíš pro sebe. Znovu svůj zrak zaměří na mě. „Takže... já jsem... otec?" zeptal se, hlas se mu třásl.

„Ano," odpověděla jsem a uhnula jsem pohledem. Najednou jsem ucítila, jak se jeho paže kolem mě obmotaly, když mě pevně objal.

„Proč jsi něco neřekla dříve?" zeptal se.

„Tak moc jsem se bála, že nechceš děti...." začala jsem, ale on mě přerušil.

„To je nesmysl, Mel, udělal bych všechno pro to, abych jednoho dne děti měl. Možná je to moc brzo, to přiznávám, ale udělám všechno pro to, abych se postaral jak o tebe, tak o to dítě," přiznal Chris a vzal mi hlavu do rukou, abych se na něj musela dívat. Nelhal, mohla jsem mu to vidět v očích. Říkal pravdu...

„T-takže... na mě nejsi naštvaný?" zeptala jsem se třesoucím hlasem.

„Samozřejmě, že ne. Proč bych byl? Miluju tě, Mel, ať se děje cokoliv. A budu milovat toho malého človíčka, co v tobě roste, celým mým srdcem," řekl Chris, já jsem se zase rozslzela.

„Miluju tě, miluju tě strašně moc..."

„Taky tě miluju..." řekl, než mě vášnivě políbil.

Harry's P.O.V.

Tak je to venku. Už to nemůžu změnit. Seb to ví a pravděpodobně nebude trvat dlouho, než se to dozví i ostatní. Povzdechl jsem si. Doufám, že to Mel Chrisovi oznámí co nejdřív, bylo by to tak mnohem snazší. Všechen ten stres není pro miminko dobrý, opravdu by měla zůstat v klidu, ale jak svou sestřičku znám...

Podíval jsem se na můj počítač a povzdechl jsem si. Mel má pravdu, měl bych přestat pracovat a začít se soustředit na věci, které jsou v životě opravdu důležité. Můj syn, moje sestra... zaslouží si to. Zavřel jsem můj laptop, odstrčil jsem ho bokem a vstal jsem z židle. Došel jsem do kuchyně, vzal jsem si sklenici vody a na jeden lok jsem ji vypil. Od zítřka začnu nový život! Zítra si udělám čas na mého syna a mou sestru!

Připrav se, světe, protože nový Harry je tady a všechny ohromí!

Usmívám se jako pěti leté dítě, proč je to tak dobrý pocit? Ještě jsem nic neudělal! Odteď budu všechno dělat správně! Rychle jsem vzal klíče a vyšel jsem z domu, Dylan je u kamaráda, takže se o něj nemusím bát. Něco mu koupím, zaslouží si to.

Můj debilní telefon začne zvonit zrovna, když chci přejít přes cestu. To je další věc, co musím udělat, sehnat si nové číslo, aby mě nikdo neotravoval. Podíval jsem se na obrazovku a usmál jsem se, když jsem viděl jméno Mel. Doufejme, že všechno proběhlo v pořádku...

„Čau, ségra!" řekl jsem do telefonu a opatrně jsem se rozhlédl vpravo a vlevo, než jsem přešel ulici.

„Ví to, Harry, a není naštvaný!" vyjekne nadšeně.

„Samozřejmě, že nejsem!" ozve se Chris v pozadí.

„Jsem rád, že všechno dopadlo dobře. A hádej co? Od zítřka měním svůj život! Už nechci pořád jenom pracovat, budu trávit víc času s Dylanem a mou sladkou sestřičkou," oznámil jsem s úsměvem, zatímco jsem dál šel po ulicích.

„Doufám, že ten slib neporušíš!" řekla se zachechtáním, ale poznal jsem, že to myslí vážně.

„Neporuším, slibuju. Uvidíme se zítra."

„Ahoj," řekla, než hovor ukončila. S úšklebkem jsem vrátil telefon do kapsy, než jsem přešel další ulici, ale moje hloupá hlava se zapomněla rozhlédnout, než jsem to udělal.

Poslední věc, kterou jsem viděl, byly dvě velká zářící světla a pak náraz a pak...nic.