Mel's P.O.V.

„Proč je můj polštář tak tvrdý?" zamumlala jsem si pro sebe stále v polospánku a moc unavená na to, abych otevřela oči. „A proč je kolem mě ruka?" dodala jsem. Povzdechla jsem si, to musí zase být Jason. Rád se mi vkrádá do ložnice a tulí se ke mně, nebo měla bych spíš říct vkrádal, protože teď už na to má Brendana... Tak proč je tady?

„Jasone, jdi k sobě do pokoje," řekla jsem a snažila jsem se ho odstrčit, ale ani se nehnul.

„Víš, že jsi opravdu roztomilá, když to děláš?" řekl známý hlas. Cítila jsem, jak se chvěje pod mým polštářem... Moment... Tohle není můj polštář, že? Pomalu jsem otevřela a vzhlédla, přivítal mě úsměv a oslňující modré oči.

„Chrisi!" Zalapala jsem po dechu a snažila jsem se vstát, ale on mě zase stáhl dolů.

„Ne... Víc se mi líbí, když tady ležíš." Vystrčil spodní ret a přitlačil si mě na hrudník. Cítila jsem, jak mi hoří líčka, když jsem pomyslela na to, co se stalo včera večer. Oh bože... Já... S... Oh ne. Tohle je špatné, hodně špatné. Jak se to vůbec mohlo stát? A jak jsem vůbec mohla dovolit, aby se to stalo? Vykrást se už není možnost, když je vzhůru. Přesto ve mně pořád byla část, která s ním chtěla zůstat, cítila jsem se bezpečně, chráněně. Prostě jdi s proudem, Mel! Můj mozek pro jednou souhlasil s mým srdcem.

„Moc nad tím přemýšlíš, že?" řekl Chris a pohladil mě po vlasech.

„Chrisi... Já..." Chtěla jsem něco říct, ale z nějakého důvodu jsem ztratila hlas.

„Mluv se mnou, Mel," řekl a opatrně mě zvedl tak, abych mu seděla na klíně. „Hej..." vydechl a pomalu mi navedl obličej, abych se na něj dívala.

„Všechno, cos řekl, všechno, cos...udělal...myslels to vážně?" zeptala jsem se sotva šeptem.

„Samozřejmě, že ano, opravdu mi na tobě záleží, Mel," řekl a hluboce se mi podíval do očí. „Ty... Však víš, toho lituješ?"

„Ne," odpověděla jsem popravdě. Tohle je ono, rozhodla jsem se. Jemně se díky tomu usmál a najednou jsem cítila potřebu ho znovu políbit, opět jsem chtěla cítit jeho ruce na svém těle, cítit jeho...

„Mel?" zeptal se starostlivě a dal mi ruku na líčko. A v tu chvíli jsem jej znovu políbila. Není to tak, že bych s tím měla spoustu zkušeností, ale dala jsem do toho srdce. A on mě líbal zpátky se stejnou vášní a touhou jako včera večer.

„Takže jsme jako..." zeptala jsem se plaše, když náš polibek skončil, a vyhnula jsem se jeho pohledu.

„Jsme co?" zeptal se s úšklebkem. Hraje si s tebou!

„Ty víš, co myslím!" vyjekla jsem a bouchla jsem ho do jeho tvrdého hrudníku.

Jen se zachechtal, zvuk, ze kterého mi po páteři jezdily jiskry. „Jenom jestli chceš."

„Chtěla bych..." odpověděla jsem s malým úsměvem, než znovu napadl mé rty. Jeho ruce se začaly dotýkat každého palce mého těla, kvůli tomu jsem ho chtěla ještě víc, blíž. Než jsem se nadála, cítila jsem něco tvrdého, jak mě šťouchá do stehna, aniž by ztrácel čas, znovu do mě vklouzl a rozpálil mé tělo rozkoší a touhou po něm...

Seb's P.O.V.

„Ne, Jasone, říkám ti, že jsem Mel neviděl...ani Chrise," řekl jsem do telefonu. Bylo odpoledne a právě jsem dokončil scénu s Tomem a zkontroloval jsem si telefon, kde jsem měl tak 13 zmeškaných hovorů od Jasona. Takže jsem mu, samozřejmě, musel zavolat zpátky.

„Zkontrolovals už Chrisův přívěs?" zeptal se Jason.

„Ne, nemá žádné scény až do večera, takže nejspíš spí nebo..." Přestal jsem mluvit a zamyslel jsem se nad dalšími možnostmi. Možná je tam pořád s Mel? Znamená to, že oni spolu? „Zavolám ti zpátky později, Jasone, musím něco prověřit..."

„Sebe? Počkej! Já..." Zavěsil jsem, než stačil říct něco dalšího. Oh, tohle bude ještě dobré...

Chris' P.O.V.

„Vrátíš se zpátky domů? Myslím do LA?" zeptala jsem se jí, musel jsem se zeptat. Je to jedna z otázek, které mi strašily v hlavě. Už jsme byli plně oblečení a jedli jsme něco, co jsem rychle dal dohromady.

Povzdechla si. „Nevím..." řekla. Cítil jsem, jak mi spadlo srdce.

„Ty... Ty nevíš?"

„Jenn tady má práci a přítele. A Jason má Brendana! Nemůžu je prostě opustit, Chrisi, jsou to mí jediní skuteční kamarádi, jaké jsem kdy měla," řekla se smutným úsměvem. Neunesl jsem to, tak jsem ji vzal, posadil si ji na klín a pevně jsem ji objal.

„Nějak to vyřešíme, neboj." Políbila mě, tohle je pocit, který nechci, aby kdy skončil. Klidně mě může líbat celý den, jestli chce. Nebude mi to vadit. Cítil jsem, jak zase tvrdnu, oh bože... Tahle holka je něco jiného...

Oba jsme byli v šoku, když se dveře rozletěly a odhalily Seba s obřím úsměvem na tváři.

„Ha! Mám vás!" zakřičel.