"Přidej, Rose, tímhle tempem neuletíš ani potlouku!"

Jamesův rázný tón se rozléhal po hřišti a zrzka měla co dělat, aby nepřestala zničehonic dýchat. Dělali rychlostní cvičení už čtyři dny v kuse a s každým dalším kolečkem skoro omdlévala. Bylo pořád výrazné teplo a trénovat každý den v pětadvaceti stupních se zdálo nemožné. Obzvlášť, když oba chlapci tvrdili opak a s úsměvem ji z výšky pozorovali, jak pomalu umírá.

"Ještě jedno, pořádně zaber, máš šanci překonat svůj nejlepší čas!"

Zrzka zaťala zuby, pořádně se zapřela do koštěte a co nejvíc přitiskla hruď k násadě. Periferně počítala tribuny, kolik jich má ještě před sebou, a jakmile proletěla kolem druhé nebelvírské, z posledních sil donutila koště ještě o něco málo zrychlit. Okamžik, kdy James stopnul čas a ona mohla konečně vydechnout, jako by už vůbec nebyla ve vlastním těle. Zpomalila a pomalu se snesla dolů na zem. Scorpius se objevil těsně vedle ní a ustaraně se jí podíval do očí. Nedokázala se skoro udržet na nohou, ale chlapcovu pomoc odmítla. Tohle byl teprve začátek, nemohla už teď vypadat jako totální slabota.

Bratranec se k ní rozešel se širokým úsměvem, koště nechal pár kroků za sebou a přečetl ze stopek nějaká čísla. Radost z něj čišela tak silně, že se na něj Rose nechtěla chvíli ani podívat. Myšlenkami se držela jen u neustálého přísunu vzduchu a byla ráda, že vůbec ví, jak se ještě dýchá, dokud si před ni neklekl a rukou jí nepodržel bradu tak, aby byli ve stejné úrovni.

"Porazila ses, Rose. O celých sedm sekund."

Nevěděla, jestli má ještě energii se radovat, ale vymáčkla ze sebe slabý úsměv. Nechala koště vedle sebe a rozvalila se na zem. Vlasy měla přilepené po stranách obličeje, ale připadala si tak vyčerpaná, že už by do konce života neměla hnout prstem. Sedm sekund bylo hodně. Ještě před dvěma dny to byla teprve půlka jednoho kolečka. Teď už by se mohla Jamesovi skoro rovnat. Ucítila, jak jí po tváři stéká slza štěstí a nechala ji skápnout do trávy. Oba chlapci se nad ní tyčili jako dva sloupy a ona jim mohla věnovat jen jeden ze svých spokojených povzdechů.

Blonďák k ní natáhl ruku, ale James ji lehce odstrčil, čímž si vysloužil dva nechápavé pohledy.

"Trénink ještě neskončil. Odsud tě nikdo tahat nebude. Plus je dneska sobota a košťata se musí nechat namazat. Jestli chceš jít spát, měla bys pohnout," pronesl polohlasem a sám se vydal do šaten. Když byl z dohledu, Rose si překřížila paže přes obličej a silně do nich zařvala.

"To má bejt vtip? Já budu ráda, jestli se vůbec zvednu a on po mně chce, abych mu namazala koště? Nebejt to James, přiletěla by mu taková -"

"Vstávej," skočil jí do projevu Scorpius, popadl ji za obě ruce a vytáhl na nohy. "Pomůžu ti s tím. Chci bejt doma dřív, než padne tma."

Zrzka na něj upírala překvapený pohled, ale nic nenamítla. Tón, který se objevil v blonďákově hlase neznala a připadalo jí, jako by s ní na jednu stranu ztrácel čas, ale zároveň ji litoval. Možná proto by si radši udělal všechno sám. Aniž si to uvědomila, nesl chlapec obě košťata v levé ruce a ona se pevně držela jeho pravé. Okamžitě ho pustila, dala si pozor, aby se zase nesložila, a sebrala si svoje koště zpátky.

"Jsem unavená, ne chromá," pronesla z pozvednutým obočím. "A vsadím se, že to stejně budu mít dřív než ty."

Scorpius ji nechal kousek před sebou a díval se, jak se přes všechno vyčerpání snaží doběhnout do šaten. Nohy se jí motaly, koště jako hůl moc neposloužilo a ona měla co dělat, aby neproletěla látkou stanu přímo po hlavě. Nedokázal potlačit úsměv.

"Soutěživá, jako vždycky."