"Ještě si hodím věci do pokoje a musím za Jamesem. Už je skoro sedm."

Rose s úsměvem vyběhla schody do nebelvírské věže a odhodila brašnu s učebnicemi k nohám postele. Z pečlivě složené hromádky se v rázu stala kupa zmuchlaného oblečení a jen se z ní vyhrabat zabralo zrzce víc času, než by si momentálně přála. S nedopnutými chrániči pak vyběhla zpátky a sprintem zamířila na famfrpálové hřiště.

"Prosím, ať jsem tam včas," prosila v duchu, když už byla od šatny jen pár desítek metrů.

Když doběhla, měla pocit, jako by jí každou chvíli měly vyskočit plíce z těla a James se nad tím obrazem musel pousmát. Přišla pozdě o dvě minuty a za normálních okolností by jí dal jeden ze svých triumfálně vymyšlených trestů, ale s tím, co před ní ještě ten den čekalo, si to rozmyslel.

"Já... Jamesi," začala chraplavě a párkrát si odkašlala. "Dej mi chvilinku."

Rosina hlava jako kdyby odmítala přijmout kyslík. Připadala si chvíli tak malátná, že se málem složila k Jamesovým nohám, ale naštěstí se tak daleko nedostala. Když se mu konečně podívala do očí, zahlédla v nich značné potěšení. Jasně, že chtěl vidět jenom utrpení, až ji z těch jeho tréninků povezou na ošetřovnu, bude doma oslavovat.

Zničehonic se za jeho zády objevilo koště. Když po něm Rose přejela pohledem, myslela že to s ní švihne znova. Tu značku by poznala úplně všude.

"Tys mi vážně přivezl Kulový blesk?! Vždyť ho tvůj táta miluje!"

Kulový blesk byl něco jako Potterovská vzácnost. Strýček Harry ho nechal vystavit a dával pozor na každého, kdo se k němu přiblížil. Celý se leskl a vypadal jako nový, naprosto nepoužitý. Každý vždycky toužil se na něm proletět.

"To je pravda. Ale dokázal jsem ho vyprosit. Sice teda pro sebe, ale dokázal. Takže se k němu chovej s největší úctou, jakou máš, protože jinak to všechno odnesu."

S nadšeným výrazem ho vzala do ruky a opatrně si ho prohlédla. Kéž by ji někdo štípl, aby se ujistila, že to není jen krásný sen. Tohle si vždycky přála. Byla by se nad ním rozplývala celý den, kdyby si bratranec neodkašlal a ona k němu podrážděně nevzhlédla.

"Jsem opravdu rád, že se ti líbí, ale není to všechno. Tohle se ti bude líbit mnohem víc," podotkl s úšklebkem a otočil se směrem k východu.

Rose nevěděla, jestli se smát, nebo Jamesovi jednu ubalit. Prosím, ať ji teď opravdu někdo štípne. Přímo před ní stál kluk, kvůli kterému se kdysi rozhádala s Albusem a kterého nemohla poslední dva roky ani cítit. Jednou rukou se opíral o své vlastní koště a usmíval se ni tak upřímně, že ho z toho musely bolet koutky. Co má tohle zase znamenat?

"Rose, tohle je Scorpius Malfoy, tvůj druhý trenér."

Následovalo ticho. Rose přejížděla pohledem z jednoho na druhého a v duchu přísahala, že bratranci něco udělá. Tak tomuhle on říká geniální plán. Po chvíli udělala krok blíž a nevinně si založila ruce na prsou. Už to vypadalo, že mu s úsměvem poděkuje, ale na poslední chvíli se k němu naklonila a úsměv se ve vteřině změnil na vražedný pohled.

"JAK TO MYSLÍŠ, DRUHÝ TRENÉR? A PROČ SI SEBRAL ZROVNA JEHO? TOMUHLE TY ŘÍKÁŠ GEINÁLNÍ PLÁN? TO TI MUSELO ÚPLNĚ PŘESKOČIT!"

Strach, který chlapce znenadání přemohl, je donutil popadnout košťata a uletět. James opravdu nečekal, že by na něj takhle vyjela. Asi to nebude tak lehké, jak předpokládal. Dneska už s ním určitě nepromluví.

Zrzka mezitím vztekle popadla koště a ráznými kroky opustila stadion. Až ze sebe shodí všechny tyhle věci, okamžitě pošle Jamesovi huláka. Pokud ji chtěl vytočit, tak se mu to povedlo. S malým Malfoyem určitě trénovat nebude. Ani za milion let.

Scorpius po chvíli přiletěl k Jamesovi a společně se schovávali za jednou z tribun. Jak shora sledovali Rosin odchod, tiše prohlásil: "To jsem zvědav, jestli to s ní přežiju." A James jen pobaveně pokývl hlavou.

"Jo, utrpení začíná."