"Pospěš si Rose, Potterovi na nás nebudou zase čekat!"

Poslední červenec. Jediný den, kdy se Rose mohla potkat se všemi členy své obrovské rodiny. Narozeniny strýčka Harryho se během let staly neodmyslitelnou rodinnou tradicí a nikdo si nemohl dovolit je vynechat.

Zrzka si naposledy pročísla své neposlušné vlasy, popadla svetr ležící na posteli a s odrazem na každém třetím schodě seběhla do kuchyně. Pokoj voněl levandulí a čerstvými koláčky, které její matka držela v levé ruce, zatímco se opírala o rám dveří.

"Tak honem, táta s Hugem už čekají v autě. Víš, jak bude babička Molly naštvaná, jestli přijedeme pozdě."

"Ne, mami, ona bude naštvaná, že táta přijel pozdě," odpověděla Rose s úsměvem, když protančila kolem Hermiony a usedla na zadní sedadlo vedle svého bratra. Otcův výraz odrážel neskrývanou rozmrzelost, stejně jako každý rok. Hugo se snažil ukrýt před odpoledním sluncem, ale výrazně selhával. Proč nemohli jako zbytek rodiny použít letax? Ušetřilo by se tolik času a peněz za benzín, že by se oba mohli příští rok promenádovat s novými košťaty.

Možná se zeptá Jamese, jestli by jí nemohl do nové sezóny jedno půjčit. Určitě se v tom jejich famfrpálovém skladu nějaké najde a možná by s ním konečně udělala dostatečný dojem, aby ji vzali do týmu.

Jakmile se zavřely i poslední dveře, Ron nastartoval, pomalu vyjel z příjezdové cesty a vyrazil k domu svého nejlepšího přítele.

Cesta přes Londýn probíhala v tichosti. Rose se s rukou opřenou o rám okýnka kochala poloprázdnými ulicemi a když projížděli kolem Nádraží King's Cross, nemohla si odpustit rozpustilý úsměv. Chvíli si představovala, jak probíhá zdí mezi nástupišti devět a deset a pak v kupé se svými přáteli odjíždí vstříc novému školnímu roku. Už aby to tak bylo.

Na poslední křižovatce odbočili doleva a za chvíli se počet domů, které míjeli, zmenšoval. Dům Potterových byl jeden z těch na samém okraji města, kde se to zelenalo, kamkoli se člověk podíval. Rose ho rozpoznala okamžitě a jakmile zastavili a ona uviděla o kus dál zaparkovanou Hagridovu motorku, málem se rozbrečela.

Hlavní dveře se rozlítly dokořán ještě dřív, než k nim stihli dojít. Malá zrzavá kometa vystartovala proti Ronovi a objala ho tak pevně, že málem oba spadli na zem. Rose se upřímně rozesmála a měla co dělat, aby se při každém pohledu na otcův bezradný obličej nesvalila na zem.

"Necháme je na chvilku o samotě. Myslím, že Lily potřebuje trochu víc času na přivítání."

S matčinou dlaní na rameni a širokým úsměvem se zrzka přemístila dovnitř. Hermiona odnesla koláčky k ostatním dezertům a okamžitě se začala vítat se zbytkem rodiny. Ginny pobíhala po kuchyni v zástěře, zatímco Molly držela v jedné ruce kuchařku, druhou zběsile mávala hůlkou a do toho ještě něco pokřikovala. Hugo hned po příchodu zmizel v patře a Rose tušila, že už ho od Jamesova počítače dneska nedostane.

A i když dům překypoval známými tvářemi, Rose si byla jistá, že ani jednoho z Potterů ještě neviděla.

S povzdechem se rozhlédla kolem sebe a založila si ruce na prsou. Jak zná svoji rodinu, bude tohle odpoledne zase něčím speciální.