🌟- 15 - 🌟
T a n e c

🌟🌟🌟

Ačkoliv Lyra už o tom, že dvojčata změnila čas oslavy, věděla, jenže oficiálně s ní ani jeden ze zrzků nemluvil. Dokonce byla už přesvědčená, že pokud za ní ani jeden do večera nepřijde a osobně jí to nesdělí, sama si je najde a naučí je správnému chování.

Díky Merlinovi, zrovna když myslela na to, jak nejjefektivněji by svým kamarádům vysvětlila, že je slušné oznámit takovou změnu dopředu, doslova narazila na Fabiána Prewetta.

"Lyro, hvězdo moje, zrovna jsem tě hledal!" vyjekl zrzek, jakmile se mu povedlo jakž takž najít ztracenou rovnováhu.

"Přišel jsem ti sdělit, že je čas nachystat dary. Naše velkolepá oslava se totiž koná už dnes večer, místo se dozvíš později. A teď už musím letět, nebo nestihneme zajistit dostatečnou zásobu máslového ležáku!" vysypal ze sebe Fabián rychlostí Zametáku 500 a než se zmijozelská studentka nadála, vlepil jí pusu na tvář a zmizel. Prostě se vypařil jako pára nad kotlíkem.

Ještě, že ho Lyra znala tak dobře. Nemusela se tedy pozastavovat nad jeho chováním, a zkrátka zamířila tam, kam měla původně v úmyslu. Do knihovny. Stejně jako dva dny předtím pozdravila paní Piercovou a posadila se na své obvyklé místo u kulatého stolku, aby se mohla pustit do hromady knih, jež měla nachystané ještě z předchozího dne.

Když listovala zhruba pátou knihu, byla už značně frustrovaná a demotivovaná. Očima zabloudila k pergamenu, na který si průběžně zapisovala poznámky. Nebo si myslela, že si nějaké poznámky zapisovat bude. Zatím tam měla napsaný pouze jediný bod: Lektvar na účinné zbavení se veškerého porostu. A nějaký vnitřní instinkt jí říkal, že zrovna takový problém Lupin nemá. Soudě podle tváře, kterou měl tenhle Nebelvír vždy dokonale oholenou.

Vztekle zaklapla poslední knihu, kterou před několika hodinami vytáhla z police, a zkontrolovala hodiny. Následně překvapeně vykulila oči, neboť hodinová ručička byla někde mezi šestou a sedmou čárkou, což znamenalo, že je pozdě. Proklatě pozdě.

Ačkoliv Fabián nezmínil, v kolik ta jejich sláva začíná, Lyře bylo jasné, že už teď má zpoždění. Nezbylo jí tedy nic jiného než na chvíli zapomenout na chlupatý problém, zvednout se a jít se socializovat. Ještě předtím se však zastavila v ložnici, aby se převlékla a trochu upravila. Takhle by totiž mohla stát mezi dveřmi a fungovat jako nájemné strašidlo; svým vzhledem by odplašila všechny nevítané slídily a práskače.

Jakmile si odbyla povinnou návštěvu koupelny a nejrychlejší změnu vizáže v dějinách lidstva (přičemž Morganě snad tisíckrát poděkovala za kouzlo, které jí během pár vteřin vykouzlilo oční stíny i parádní účes) narazila na další problém. Vlastně na ten problém narazila, sotva téměř bez dechu doběhla ke schodišti. Tam jí totiž došlo, že vlastně neví, kam má jít.

A tak tam stála jako tyčka do rajčat a přemýšlela, co teď. Napadlo ji zajít do sovince a poslat dvojčatům vzkaz, ale Merlin ví, jestli by si ho vůbec přečetli.

Díky Merlinovi se ale nemusela schylovat k jakýmkoliv drastičtějším řešením, neboť se na konci chodby vynořila postava. Sice jí okamžitě blesklo hlavou, zda se náhodou nejedná o profesora nebo nějakého zbloudilého studenta; nicméně hned vzápětí mohla úlevně vydechnout, protože v příchozím poznala svého bratra.

"Co tady postáváš jako svatý za dědinou?" zeptal se Regulus, jakmile vedle Lyry zastavil. Vzápětí však vyjekl, jedna z lahví, které měl v náručí naskládané s uměním profesionála, málem totiž sletěla dolů. A nebýt Lyřiných perfektních reflexů, nejspíš by teď měli o jednu lahev máslového ležáku míň.

"Fabián mi zapomněl dát podrobnější instrukce," zamručela černovláska svým typickým lehce podrážděným tónem, nicméně se dala do kroku stejně jako její společník. A ačkoliv se Regulus jindy ztratil i na kulatém náměstí, tentokrát dokázal Lyru dovést až na místo určení bez jediného špatného odbočení. Brzy tedy nejmladší Blackovi stáli v chodbě v sedmém patře, která se na první pohled zdála, že nikam nevede. Jediná věc, která byla na téhle chodbě zajímavá, byl velký gobelín s tancujícími troly. Lyra se pochybovačně zamračila; první ji napadlo, že za tím téměř ztrouchnivělým kusem látky s podivnými troly bude schovaný vchod do nějaké tajné učebny.

Regulus, který si sestřina zmateného pohledu všiml, vykouzlil úsměv od ucha k uchu. Nejspíš si užíval svou chvíli slávy, neboť se moc času nestávalo, že věděl něco víc, než Lyra. Nicméně své sestře gestem pokynul, aby přišla blíž. Jakmile tak učinila, s ještě větším úšklebkem Lyře předal své břímě. Následně jako voják přešel před gobelínem sem a tam. Teď už byla Lyra v naprostých pochybách a sjela svého bratra tak kritickým pohledem, až černovlásek málem vyprskl smíchy. Jenže udržel si vážnou tvář a jakmile před gobelínem prošel potřetí, vítězně se na svou sestru podíval.

"Račte vstoupit," pokynul jí. Teprve tehdy si Lyra všimla dveří, které dozajista naproti gobelínu před chvílí vůbec nebyly. Jenže neměla čas na otázky, neboť Regulus sáhl po klice a čekal, až ho bude Lyra následovat. Společně vešli dovnitř, a Lyra musela zatajit dech. Sama moc netušila, co vlastně čeká, ale to, co spatřila, rozhodně nečekala. Vešli totiž do místnosti ne o moc větší než byla zmijozelská společenka. Jenže místo zelených zdí a temna, které bylo výsledkem absence oken a nedostatku přirozeného světla, byla místnost prosvětlená a útulná. Možná za to mohlo neskutečné množství svíček, které byly úplně všude, počínaje stropem a malými odkládacími stolky konče, nebo krb, jež místnosti navodil tu správnou atmosféru. Ačkoliv by jindy frflala a znechuceně krčila nos, tentokrát jí ani nevadila početní převaha lvů v místnosti. Ovšem těžko říct, zda to oni cítili stejně.

Nicméně díky Morganě Sirius, jež byl také čestným hostem, zrovna v době jejich příchodu zrovna předváděl jakési kouzlo. Vlastně jediný, kdo si příchodu Blackovic dvojčat všiml, byl Gideon. Okamžitě k nim přiběhl a přebral Lyře z náruče láhve s máslovým ležákem.

"Konečně jsi tady," řekl nadšeně, sotva drahocenný náklad odložil bokem. Nezapomněl svou kamarádku přivítat objetím. "Už jsem se bál, že jsi zabloudila."

"Taky že zabloudila," zalamentovala Lyra, nicméně usmívala se při tom, takže to nemohla myslet úplně špatně. "Fabián mi neřekl, kam mám jít."

"Tak hlavně, že jsi dorazila," okomentoval její prohlášení dotyčný. Lyra sebou cukla, neboť druhý zrzek k ní přišel zezadu, a proto o jeho přítomnosti netušila. Rozhodla se ale využít situace, a když oba Prewettovi byli tak pěkně pohromadě, každému z nich potřásla rukou a popřála jim všechno nejlepší. A jak měli Prewettovi ve zvyku, oba jí vlepili jemný polibek na rty.

"Nemohli jsme se prostě sejít u Tří košťat a oslavit vaše narozeniny jen ve čtyřech?" zeptala se nelibě, když se konečně posadila na volnou pohovku a rozhlédla se kolem. Gideon si sedl vedle ní a Reggieho stáhl sebou. Fabián zase někam zmizel; a po chvilce pozorování Lyra zjistila, že obchází všechny hosty a dolévá jim nápoje.

"Miláčku, tohle jsou sedmnáctý narozeniny. Ty se prostě musí oslavit ve velkém," vysvětlil jí zrzounek. Regulus při tom kýval hlavou, jakože on to naprosto chápe. Lyra jen znechuceně pokrčila nos, a pohledem sjela ke skupince lvů, která se očividně bavila nejvíc. Očima vyhledala chlapce, který jí hlavou běhal posledních několik dní, jen aby zjistila, že i on se na ni dívá. Tak asi Gideon nebyl jediný, kdo si jejich příchodu všiml. Ovšem sotva Lupin zachytil Lyřin pohled, sklopil zrak k zemi. Následně se naklonil k Siriusovi a cosi mu zašeptal, díky čemuž černovlásek vyprskl smíchy. 

Lyřinu pozornost však brzy upoutal jiný student z Nebelvíru, kterého upřímně ve škole snad nikdy neviděla. Chopil se rádia a za několik málo momentů se uprostřed místnosti vytvořil provizorní taneční parket. Vzhledem k množství spotřebovaného ležáku se ani nebylo třeba divit, že byl tenhle parket brzy zaplněný do rytmu se vlnícími studenty.

Lyra se pohodlněji usadila na své židli a s pobaveným výrazem sledovala Reggieho a Gida - nutno podotknout, že oba byli naprosto mizerní, a možná proto vypadala černovláska tak pobaveně. Úsměv jí opadl ve chvíli, kdy se před ní vynořilo druhé zrzavé dvojče s napřeženou rukou. Chvíli dělala, že Fabiána nevidí, jenže ten už Lyru znal a znal ji dobře, proto se nenechal odradit.

"No tak, Blacková. Jsou to moje narozeniny, musíš si se mnou zatančit," naléhal. Černovláska vydržela ještě několik argumentů, nakonec ale přeci jen povolila.

"Ale dělám to jen proto, abys mi pak dal na celý večer pokoj," zavrčela podrážděně, nicméně se vydala doprostřed tanečního parketu. Fabián ji následoval, protože ale šel až za ní, Lyra nemohla vidět potešený úsměv, jež zrzek zkrátka nedokázal skrýt.

A ačkoliv si Lyra slíbila, že s Fabiánem zvládne jeden tanec, nakonec s ním na parketu vydržela o dost déle. Částečně za to mohl fakt, že by si náhodní přihlížející mohli myslet, že má epileptický záchvat nebo něco podobného, částečně taky proto, že se zkrátka bavila. Jenže všechno krásné jednou končí, a Fabián najednou usoudil, že musí znovu obejít všechny hosty. Černovláska tedy byla připravená odejít zpátky na své místo, nicméně Fabián, jež držel Lyru stále ve svém náručí, ji jednoduše předal dál.

"Pohlídej mi ji na chvíli, díky, kámo," řekl jen a zmizel jako pára nad kotlíkem. Lyra se překvapeně otočila a zmateně zamrkala, neboť ten cizinec, v jeho náručí se díky Fabiánovi ocitla, nebyl nikdo jiný než James Potter.

Ačkoliv i Potter byl zmatený stejně jako lesní včela na podzim, pořád ji držel kolem pasu, za který ji instinktivně chytil okamžitě, co mu Lyru Fabián přímo hodil do náručí. A aby to náhodou nebylo málo divné, oba na sebe civěli jako kdyby se viděli poprvé. Nakonec se po téměř minutě trapného ticha ještě trapněji pozdravili.

"Hádám, že už tě nemusím prosit o tanec, když stojíme uprostřed parketu v objetí?" pronesl najednou Potter a znovu zněl jako ten sebevědomý chlapec, kterým jistě byl. Lyra nakrčila obočí a okamžitě o krok poodstoupila, čímž způsobila, že Potterovy ruce sklouzly z jejích boků dolů.

"Já netančím," řekla rázně první výmluvu, která ji napadla.

"Právě jsi tancovala s Fabiánem," podotkl Potter očividné. Lyra si založila ruce na prsou a bojovně zvedla bradu: "To byl Fabián, ale ty nejsi Fabián, ty jsi Potter."

"Skvělý, že víš, kdo je kdo, a teď buďte té lásky a buď začněte tančit, nebo se pakujte z parketu, blokujete místo," zabrblal Gideon, který se vedle nich zjevil jako přízrak. Za ruku při tom držel Reggieho, který vypadal, že by tam radši nebyl.

Potter Gideonovi zasalutoval, a v další vteřině už držel Lyru zpátky v náručí. A jelikož má Merlin očividně zvrácený smysl pro humor, z rádia začala hrát pomalá písnička. Držel si ji pevně a zároveň tak blízko u těla, že Lyra neměla šanci se z jeho sevření vykroutit. Tedy, nejspíš by šanci měla, pokud by kopla do správného místa a správnou silou, jenže nejspíš nechtěla pokoušet štěstěnu. Zkrátka a dobře bylo jednodušší - a taky příjemnější - omotat ruce kolem Potterova těla a začít se vlnit do rytmu hudby.

Člověk by řekl, že pokud je taneční parket narvaný k prasknutí, taková nesourodá dvojice jako je James Potter a Lyra Blacková, skvěle zapadne. Jenže opak byl pravdou; tihle dva byli najednou středem pozornosti. Dokonce i Sirius, který doposud posedával na svém místě a každému, kdo byl náhodou okolo, ukazoval jakási kouzla, je sledoval zpoza přimhouřených víček.

„Doufám, že máš připravenou hůlku, protože Sirius vypadá, že brzo začne metat jednu kletbu za druhou," zabručela tiše Lyra. James se uchechtl. Naklonil se tak, až se rty skoro dotýkal jejího ucha.

"Řeknu ti tajemství, chceš? Vůbec mě to nezajímá," zašeptal. Lyra se pod jeho náhlou blízkostí maličko zatřásla, nicméně se musela zamračit, neboť se jí jeho slova vůbec nelíbila.

"On ani netuší, že se známe osobně, a najednou spolu tančíme? Merline, ten musí zuřit. Divím se, že mu nejde pára od—" začala Lyra brebentit jedno přes druhé, jenže Potter ji ani nenechal dokončit větu. Prostě jí neslušně skočil do řeči.

„Je jako můj bratr, ale to neznamená, že má právo mluvit mi do toho, s kým se chci bavit a s kým ne," řekl tiše, přičemž se o kousek poodtáhl, aby se mohl své taneční partnerce podívat do očí.

Lyra najednou ztratila schopnost mluvit. Dlouho nemohla najít ta správná slova, aby mohla zareagovat, jenže než vlastně stihla cokoliv vymyslet, ten zmetek rozcuchaný ji otočil dokola. Než se však nadála, znovu přistála v jeho náručí, tentokrát ještě o kousíček blíž, než předtím.

„Pottere, říká ti něco pojem osobní prostor?" zabrbrala Lyra, neboť nevěděla, jak se má z jeho náhlé blízkosti cítit. O to víc, když jeho pravá ruka sjela po jejích zádech níž, než bylo na dva téměř cizí spolužáky přípustné.

„Leda tak to, že je ho mezi námi zbytečně mnoho," prohodil James rádoby ledabyle a navíc na Lyru mrkl, když k němu překvapeně zvedla hlavu. Černovlásce nezbylo nic jiného než toho drzouna praštit po paži.

"Měl by sis jít zatančit i s někým jiným," řekla pak. Když jí Potter věnoval nesouhlasný pohled, dodala: "tobě možná nevadí, co si Sirius myslí, mně ale trochu ano. Navíc, brzy budou Vánoce, a já bych se nerada zítra probudila znovu s blonďatými vlasy. Nebo plešatá."

Její taneční partner se sice zatvářil jako malé dítě, kterému seberete oblíbenou hračku, nicméně pokýval hlavou. "Nejspíš máš pravdu," přitakal. Vzápětí Lyru prudce zaklonil a znovu postavil, až černovláska vyděšeně vyjekla. Ještěže rádio hrálo tak nahlas, že to nikdo neslyšel.

"Bylo mi potěšením s vámi tancovat, mylady," vysekl jí Potter poklonu jako nějaký rytíř ze středověku. Jindy by nad takovým chováním Lyra nejspíš ohrnula nos, nicméně tentokrát se usmála a sama předvedla dokonalé pukrle.

"Já děkuji vám, můj pane," řekla stejným tónem, a vzápětí se už procpávala mezi všemi tancujícími zpátky na své místo. Ještě ani nestihla dosednout na židli, a už vedle ní seděl Fabián.

"Zdálo se mi to, nebo jsi na něj dělala oči?!" zeptal se okamžitě. Nezapomněl si při tom podepřít hlavu rukou a nasadit takový výraz, že vypadal jako stará paní Smithová, mudlovská sousedka Blackových, která u nich v ulici fungovala jako bezpečnostní systém. Cokoliv se tam stalo, ona to tom věděla jako první.

"Nedělala jsem oči!" namítla Lyra pobouřeně. A když se Fabián vědoucně pousmál, otráveně protočila očima. Protože už dávno poznala, že s idioty to nikdy není lehké, prostě to vzdala. Otočila se na podpatku a odkráčela ke stolu s nápoji, aby si nalila sklenici čisté vody. 

Když se vrátila zpátky, už u stolu seděli i Gid s Reggiem, což jí krásně hrálo do karet. Fabián totiž zapomněl na svoje popichování ohledně očí a neočí a místo toho se snažil z těch dvou vymámit, kde byli tak dlouho, popřípadě co tam dělali. Brzy ho to však přestalo bavit; nejspíš zjistil, že mu ti dva nic nepoví. Místo toho zavedl debatu na o mnoho nebezpečnější téma - začali společně rozebírat, kdo je na tom ve famrfpálu lépe. A jak tam tak seděli, popíjeli a snažili se jeden druhého překřičet, Lyra si uvědomila, že vlastně ten večer není taková katastrofa, jak původně myslela. 

🌟🌟🌟