🌟- 11 -🌟
N e r a n d e

"Lyro!" zahlaholil Potter zvesela, sotva v sobotu ráno doběhl ještě v polorozeputé košili do školní knihovny. Černovláska na něj už samozřejmě čekala na jejich pravidelném místě a počastovala ho udiveným pohledem, neboť ten trouba zakopl o vlastní boty a málem se před ní rozmázl.

Tenhle nebelvírský chytač nenesl změnu jejich pravidelných lektvarových sezení zrovna nejlíp - přeci jenom sobota ráno není zrovna tím nejlepším časem, ve kterém by se chtěl normální šestnáctiletý kluk učit, že ano. Jenže nic nezmohl, pokud chtěl v setkáních s Lyrou pokračovat, musel se přizpůsobit. Profesoři se totiž před Vánoci asi pomátli a začali všem - ale pátým a sedmým ročníkům obzvlášť - zadávat asi třikrát tolik úkolů, než obvykle. A Lyra není žádný superhrdina, jen obyčejná kouzelnická holka, takže musela přiznat, že zkrátka nezvládá několik věcí najednou.

Když Potter vybalancoval náhlou ztrátu rovnováhy, s co nejdůstojnějším výrazem v obličeji se posadil naproti černovlasé slečně. Vzápětí však na tváři vyloudil ten nejkouzelnější úsměv, který uměl, a o kterém věděl, že dostane každého do kolen. Tedy skoro každého, McGonagallovou ani Lily Evansovou se mu s ním ještě do kolen dostat nepovedlo.

"Dneska je tak krásně, viď?" zašveholil zvesela, ačkoliv jeho velké kruhy pod očima nebo snad rozcuchané vlasy napovídaly, že se tenhle kluk v noci asi moc nevyspal. A jelikož se Lyra s Potterem už nějaký ten pátek scházela, věděla velmi dobře, že nevyspaný Potter je automaticky i protivný Potter a vůbec je lepší se mu celý den vyhýbat, pokud v noci naspal méně než sedm hodin.

Jenže neměla čas zabývat se jeho nevyspalým vzhledem, protože ji poněkud vyvedla z omylu jeho poznámka o počasí. "Krásně?" zopakovala překvapeně. "Vždyť od rána chumelí, jako by se tomu nahoře protrhly peřiny."

Potter našpulil rty. "Ale přesně v tom je ta krása, Hvězdičko."

Lyra protočila očima a mimoděk se zatřásla zimou. Ne, ona rozhodně nebyla fanouškem zimního počasí jako tady James.

"Víš co, raději mi pověz, proč si nemůžeš jen tak doma namíchat Veritasérum."

"Za prvé, je zakázané vyrábět takové lektvary doma, veškerou výrobu Veritaséra kontroluje ministerstvo. A za druhé," řekl a tvářil se při tom, jako by snad zrovna složil OVCE s naprosto vynikajícími výsledky. "Za druhé, hlavní přísadou je plášť Mozkomora, což určitě není věc, která se nám běžně válí po obýváku."

"Překonal jsi mé očekávání, Pottere," řekla Lyra obdivně. Usmívala se a hrála si s bílým brkem, jež převracela mezi prsty, zatímco mluvila. "Vypadá to, že tě už nic nového nenaučím. Nejspíš musíme naše lektvarové sedánky ukončit."

"Ne!" vyhrkl Potter až příliš rychle, takže k němu černovláska zvedla překvapený pohled. "Teda chci říct... S tím pláštěm Mozkomora jsem to jen tipoval. Pořád se mám co učit, třeba nevím... Nevím, jak se vyrábí Kostirost! Musíš mě to naučit, víš, jak je pro mě, kapitána famfrpálového družstva, důležité umět namíchat takový lektvar?!"

"Merline," zabrblala Lyra, když James konečně přestal blábolit. "Netušila jsem, že ti na lektvarech tak záleží," podivila se, nicméně sáhla po učebnici, jež měla samozřejmě přichystanou na stole, aby se mohla podívat, jaké lektvary by s ním mohla ještě projít.

Nakonec strávili ti dva v poloprázdné knihovně téměř celé dopoledne. Někdy kolem půl jedenácté však už Lyře kručelo v břiše takovým způsobem, že byla nucená jejich sedánek rozpustit. Jenže než stihla odběhnout do kuchyně, kam měla zamířeno pro něco malého k snědku, Potter ji zastavil.

"Dneska je další výlet do Prasinek, víš to?" zeptal se, zatímco černovláska balila učebnici i pergameny do tašky, kterou sebou nosila snad pořád.

Lyra se na něj podívala, jako by snad byl idiot. Samozřejmě, že o výletu do Prasinek věděla. Nejen, že její spolubydlící už snad týden v kuse nemluvily o ničem jiném, Prewettovi a její bratr ji přemluvili, že musí jít s nimi ke Třem košťatům na dýňovou šťávu, protože prý spolu takhle dohromady už dlouho nikde nebyli.

"Samozřejmě že víš," odpověděl si James sám, když Lyra ani nehlesla, zato se na něj ale dívala tím všeříkajícím a malinko odsuzujícím pohledem. "No a říkal jsem si, že bys byla určitě ráda, kdybych tě dneska doprovodil! Však víš, jako kámoši, amígos. Můžeme zajít do čajovny nebo třeba do knihovny, když máš tak ráda knížky. K ničemu tě samozřejmě nenutím, jen jsem si říkal, že bys možná ocenila mou společnost," dokončil svůj poněkud zmatený monolog a zarazil dlaně hluboko do kapes.

Černovláska na něj nepřestávala zírat, tentokrát ale ještě vyprskla smíchy. "Víš, Pottere, jestli chudáka Evansovou zveš pokaždé na rande takovým příšerným způsobem, nedivím se, že jsi pořád sám," řekla pobaveně. Zvedla se z křesílka, takže James musel zaklonit hlavu, aby jí viděl do obličeje.

"Já jsem.. To nebylo... Nezval jsem tě na rande!" vykoktal očividně v rozpacích, neboť mu líčka zrůžověly. Což ovšem vůbec nevypadalo trapně, jak si ponejprv Lyra myslela, ale vlastně docela roztomile. Pottera totiž jen tak něco nepřivedlo do rozpaků, že ano. A Lyra si docela užívala, že ona to zvládala téměř regulérně.

"V tom případě ti musím oznámit, že s tebou na nerande do Prasinek jít nemůžu, protože jsem to slíbila dvěma zrzkům a jednomu Blackovi. Promiň," věnovala mu poslední omluvný úsměv, než se zase z knihovny vypařila jako pára nad hrncem, opouštěje Pottera zmateného, tak, jak už u ní bylo zkrátka zvykem.

🌟🌟🌟

Prewettovi rozhodli, že do Prasinek půjdou až po obědě. Prý je třeba posilnit se před takovou štrekou - ačkoliv cesta tam trvala asi tak patnáct minut chůze - a prostě bez pořádného jídla nikam nepůjdou. Nicméně prosadit si následný poobědový odpočinek se jim už nepodařilo, neboť Lyra, která byla už z jejich neustálých hloupých pravidel na pokraji zbláznění, řekla, že jde do Prasinek buď hned po obědě, nebo vůbec.

A tak se po obědě sešli dva lvi a dva hadi ve vstupní síni, všichni čtyři oděni do kabátů, čepic, šál a rukavic, připraveni vkročit do toho Merlinova nadělení, jež venku panovalo. Jenže Lyra netušila, že se jejich čtveřice má rozrůst o jednoho člověka navíc. Sotva totiž udělali dva kroky, ozval se za nimi šílený řev.

Někdo v Nebelvírské šále, jež za ním vlála, zatímco se řítil chodbou, křičel, jako by ho na nože brali: "Počkejte! Počkejte na mě, přece! Gideone, ŘÍKAL JSI, ŽE MŮŽU JÍT S VÁMI!"

Dotyčný zrzek se okamžitě plácl do čela, nicméně zastavil a počkal, až k nim Nebelvír doběhne. Až když od nich byl jen na několik kroků, Lyra konečně poznala, o koho se jedná.

"Co tu děláš?" zabručela otráveně, zatímco Potter se zubil od ucha k uchu.

"Kluci šli hned dopoledne, a mě se nechtělo jít shánět vánoční dárky sám, tak jsem poprosil tady Giddyho, jestli se nemůžu přidat," řekl a naprosto nevinně pokrčil rameny.

A tak se tahle prapodivná sebranka dala do pohybu, ačkoliv jim sníh nepříjemně padal do očí i za krk. Ovšem nebyli by to Prewettovi, kdyby tuhle padající nádheru nevyužili ke sněhovým radovánkám. První Gideon nenápadně hodil po nejmladším Blackovi sněhovou koulí. Netrefil se ovšem, takže si toho Reggie vůbec nevšiml. Tak použil poněkud drastičtější prostředky - zkrátka se rozběhl a Zmijozela svalil do závěje vedle vyšlapané cestičky, po které doposud spořádaně šli. Regulus vyjekl, nicméně Fabiana strhl do závěje sebou.

Není se čemu divit, že brzy v závěji skončili všichni. Fabian se totiž nehodlal držet zpátky, začal proto po Lyře i Jamesovi, jež doposud beze slova - což bylo docela podivuhodné - kráčel po jejím boku, házet sněhové koule. James mu palbu samozřejmě opětoval, a při snaze vyhnout se Fabianově střelivu, skočil do závěje. Zachytil se při tom Lyřiny paže, takže ona tam skončila taky. A Fabian za nimi zkrátka skočil sám, neboť nechtěl zůstat pozadu, nebo co.

Ke Třem košťatům vtrhli v rozverné náladě - a taky mokří od hlavy až po paty. Okamžitě se usadili u jediného volného stolu; k jejich smůle to byl stůl ne daleko od trojice Nebelvírských chlapců, kteří však byli příliš zaujatí rozhovorem, aby si nově příchozích všimli.

Lyra si jich však všimla okamžitě, proto od Pottera o krok odstoupila a u stolu si sedla až na opačný konec. James se po jejím činu nepatrně zakabonil, nicméně se oba plynule zapojili do konverzace, kterou Prewettovi okamžitě zahájili. Někde uprostřed vášnivého rozhovoru o famfrpálu se Fabian odmlčel. Místo mluvení totiž přejížděl svého bratra i Reggieho zkoumavým pohledem.

"Takže," řekl znenadání. "Co mezi vámi je?"

Regulus okamžitě zrudl rozpaky, zatímco Gideon se zvesela zazubil, nicméně vrhl po svém bratrovi varovný pohled. "Teď? Asi dvaceticentimetrová mezera," řekl ledabyle a usrkl si džusu, který před něj před nějakou chvílí postavila madame Rosmerta.

Lyra protočila očima nad jeho jízlivostí, nicméně musela usoudit, že postřeh ten chlapec opravdu má. Fabian nestihl nijak zareagovat, protože se slova ujal Reggie, který se nejspíš uklidnil dostatečně na to, aby byl schopný jakéhokoliv slova. "My... ještě nevíme. A ocenili bychom, kdyby se v tom nikdo z vás zbytečně nerýpal," řekl a přejel při tom pohledem všechny přítomné.

Gideon se po jeho slovech rozzářil jako sluníčko a naklonil se, aby Blackovi vlepil jemnou pusu na tvář. I Lyra byla nenadálým zjištěním značně potěšená. Viděla, že se mezi těma dvěma něco klube už dávno, jenže mluvit s Regulusem o romantických věcech bylo stejné jako přemluvit třeba testrála, aby se naučil abecedu, takže jí nezbývalo nic jiného, než to nechat být. A zdálo se, že si osud jednou poradil i bez jejího přičinění.

"No a co vy dva?" vyslovil Fabian další otázku, při které byla tentokrát v rozpacích Lyra.

"Cože?" vyjekla překvapeně, neboť si vůbec nebyla vědoma, že by Prewettovi či její bratr tušili o nějakém přátelství, či jak nazývat to spojení, jež s Potterem mezi sebou měli.

"No očividně se znáte líp, než jsem myslel," ujasnil Fabian. Potter, ten zmetek, se zasmál a přikývl.

"Jistěže se dobře známe," potvrdil, načež si pořádně lokl ze sklenice, jež stála před ním. Lyra ho v duchu asi pětadvacetkrát rituálně zavraždila, rozkuchala a pohřbila. Samozřejmě jeho směrem poslala pár opravdu nazlobených pohledů, nicméně na Fabiana se mile usmála.

"Proč si to myslíš?"

"No zbytek toho trestu od Minnie jste přece byli spolu ve dvojici, ne? Potom, co jsi šla do jejího kabinetu říct, že se Siriusem prostě nebudeš?" řekl, jako by snad Lyra byla úplně hloupá.

Černovláska se imaginárně plácla do čela. Samozřejmě, úplně zapomněla na ten proklatý týden, po jehož dobu musela čistit ty pitomý obrazy. Po nepěkné hádce se Siriusem, a už poněkud milejším rozhovorem s Potterem, totiž opravdu zamířila k McGonagallové. Diplomaticky jí vysvětlila, že být ve dvojici se Siriusem není zrovna nejlepší nápad, a proprosila ji, jestli nemůže být přeřazena. Profesorka zřejmě usoudila, že to zní jako dobrý nápad, nicméně k Lyřině neštěstí ji strčila k Potterovi. Ale vlastně to zase taková katastrofa nebyla; Potter uměl být docela milý člověk, když teda celý večer nemluvil o tom, jak vlasy Evansové voní po melounu.

Fabian, zdálo se, ztratil zájem o rozhovor stejně rychle, jako ho nalezl, neboť mávl rukou a najednou začal mluvit o něčem jiném. Lyra, ještě mírně vykolejená Fabovými otázkami, po Jamesovi šlehla rychlým pohledem. Ten však očividně na její pohled čekal, neboť na ni hleděl s povytaženým obočím a se rty roztáhlými do jemného úsměvu.

"Zabiju tě," naznačila Lyra rty, jenže Potterův úšklebek se jen rozšířil.

"Taky tě mám rád," zamumlal stejně neslyšně. Pak už se zapojil do rozhovoru o tom, jaká příchuť Bertíkových fazolek je ta nejlepší. Lyra si krátce povzdechla, než namítla, že ne, špenátová příchuť rozhodně není ta nejlepší, Reggie.