Zavřela jsem na chvíli oči a užívala si prsty ve vlasech. Hladily mě v nich, pak i po tváři a do toho foukal jemný vánek, který nás oba trochu ochladil. Horko bylo příšerné. Už nebylo, kam se v městě schovat. Byla jsem proto ráda, že jsme se sešli dál od centra v jednom z největších parků.

„Už sis vybrala téma pro svou závěrečnou práci?" zeptal se a já zavrtěla hlavou.

„Nevím, jsem nějak... ztracená v tom všem." Přiznala jsem.

„Chceš, abych ti s tím pomohl?" otevřela jsem oči a uviděla jeho jemný úsměv. Koukal na mě ze shora a jeho prsty pořád neopouštěly mé vlasy.

„Obětuješ se?" odvětila jsem otázkou a uchichtla se.

„Pro tebe? Kdykoli." Řekl sladce, a pak se sklonil, aby mě mohl políbit. Rty se zapřel do mých a já v nich cítila další úsměv.

„Nechci tě takhle využívat, Tae. Už tak jsi mi během zkouškového pomohl dost." Stiskla jsem jeho bradu a dala mu ještě jednu malou pusu předtím, než se trochu odtáhl.

„Nenabízel bych ti to, kdybych nechtěl. A jsi moje holka, jasně, že ti chci pomáhat, blázínku." Stiskl můj nos, na což jsem se zakabonila.

„Dobře, můžeme k tomu některý večer sednou." Je fakt, že už bych měla nad takovými věcmi přemýšlet. Je tu začátek srpna a pokud nechci, aby mi v září všichni vyfoukli dobrá témata a profesory, měla bych se zamyslet, co vlastně chci.

„Co dneska?" navrhl.

„Dnes nemůžu, slíbila jsem Kookiemu, že přijdu." Zatvářila jsem se omluvně.

„Bylas tam včera večer." Namítl slabě. Je kvůli tomu naštvaný, vím to. Nedá to ale moc najevo, protože se nechce hádat. Za ty necelé dva měsíce, co jsme spolu, jsem stihla vypozorovat, že se v tomhle opravdu hodně umí ovládat. Vím, že se mu kolikrát vůbec věci nelíbí, no respektuje moje rozhodnutí a nehádá se kvůli tomu. Je to perfektní vlastnost, ale po druhé straně... vážně bych se někdy ráda pohádala. Chybí mi nějaké vzrušení v tomhle směru, akce. S JungKookem se hádáme pořád. Vždy se pak ale udobříme.

„Jeho máma má noční." Vysvětlila jsem. On je nerad doma sám v noci a já to docela chápu. Navíc, předtím, než jsem začala chodit s Taehyungem, byla jsem tam pořád. Skoro každou noc a každý den.

„Řeklas mu už aspoň o nás?" opřel se zády zpět o kmen stromu.

„Ještě ne." Zamumlala jsem.

„A kdy řekneš?" nedíval se na mě, když se ptal.

„Brzo." Nevím! Pokaždé, co chci tohle téma začít, stočí se to někam jinak, a já pak nemám odvahu se k tomu zase vrátit. Nevím, co na to řekne, a bojím se.

Na to už nic neodpověděl a místo toho si znovu začal hrát s mými vlasy. Mlčeli jsme dlouho, ale jeho to jako vždy pak přešlo a rozmluvili jsme se pro změnu o jiném tématu. Ráda si s ním povídám, není to úplně to stejné, jako s JungKookem, protože toho znám už hrozně dlouho a nebojím se s ním mluvit o všem, ale rychle se to tomu vyrovnává. Tae si mě získal jako kamarádku hodně rychle a jako přítelkyni – nejsem si ještě úplně jistá, jestli to, co k němu cítím, je nějaká láska. Jsem s ním hrozně ráda. Když mě líbá, cítím příjemné škubání v žaludku.

No to je všechno. Pořád čekám na něco víc.

„Tak co kdybych dnes taky přišel? Vadilo by to?" zastavili jsme před Kookieho domem.

„Já nevím, ty bys chtěl?" zamrkala jsem překvapeně.

„Jasně, mohl bych tak být s tebou." Objal mě kolem pasu a přitiskl k sobě. U toho měl ten rozkošný výraz, kterému se nedá říct ne.

„Dobře, tak přijď kolem osmi, může být?" ruce jsem mu dala kolem krku a trochu se vyhoupla na špičky. Pochopil moc dobře, co jsem se chystala udělat, a sklonil se, abych ho mohla naposledy políbit.

„Jeď domů opatrně, jo?" odstoupila jsem, držíc jeho ruku.

„Jasně, uvidíme se v osm." Ještě ji stiskl, a pak už se vydal ke svému autu, které bylo zaparkované na druhé straně ulice.

Sledovala jsem, jak odjíždí a jakmile zmizel na hlavním tahu, vydala jsem se do domu. Odemkla jsem branku, a pak i hlavní vchodové dveře.

„To jsem já!" zakřičela jsem, aby věděl, že se tu nikdo nevloupal. Překvapilo mě, že mi nepřišla žádná odpověď a, že ani nepřišel. Jen jsem pokrčila rameny, skopla body, a pak se vydala k jeho pokoji.

Jemně jsem zaklepala, a pak je otevřela. Nad tím, co se mi naskytlo před očima, jsem se musela pousmát.

JungKook ležel v posteli a tulil se k Sendy. Ta klidně ležela vedle něj a ani se nehnula. Byli oba roztomilí. Bude to asi týden, co Sendy dokončila výcvik, a tak ji centrum pro nevidomé konečně uvolnilo. Ti dva bez sebe od té doby nedali ani ránu. Nebyl to jen jeho slepecký pes, byla to jeho druhá nejlepší kamarádka.

Přešla jsem k posteli a opatrně se na ni posadila. Pohladila jsem fenku a ta mi očichala ruky, vyplazujíc jazyk.

„No jsem to já." Šeptla jsem, utvrzujíc ji v tom, že se nemusí ničeho bát. Někdy mi přišla jako pes ochranář, jakoby vycítila, kdy mu lidi chtějí ublížit. Nikoho k němu pak nepustila.

„Kookie." Pohladila jsem ho po ramenu a on se promrvil.

„Hm?" zabručel do jejího kožichu.

„Už jsem tady, mám udělat něco k večeři?" využila jsem toho, že pořád leží a začala si hrát s jeho vlasy.

„Kde jsi byla tak dlouho?" protáhnul se a už se od Sendy odtáhl, ukazujíc mi tak svoje oči.

„S Taem." Řekla jsem popravdě. Myslí si, že jsme kamarádi, takže na tom snad není nic divného.

„Celý den?" posadil se a promnul si oči.

„Pomáhá mi si vybrat téma na bakalářku." Řekla jsem to první, co mě napadlo.

„Tak to pak jo." Pokýval hlavou.

„Udělám na večeři špagety, dáš si?" postavila jsem se.

„Jo, to je fajn." Natáhl ke mně ruku a já mu automaticky pomohla na nohy. Šel se mnou do kuchyně a Sendy nám byla celou tu dobu v patách.

Vytáhla jsem všechny ingredience, které na to byly potřeba a pustila se do přípravy. Udělala jsem to do velkého hrnce, protože je mi jasné, že on toho málo nesní, a pak taky přijde Taehyung.

„Víš... co kdyby tu Tae dneska byl s námi?" navrhla jsem opatrně. Nenapadla mě žádná lepší varianta, jak tohle nadhodit.

„Jakože by tu taky spal?" vyhoupnul se na linku, skládajíc ruce do klína.

„No... jo? Dlouho jste spolu vy dva nebyli, nechtěl bys to?"

Na to nic neodpověděl, což mě docela znervóznilo. Přestala jsem proto umývat maso a otočila se zpět k němu.

„Proč mám pocit, že jsi to ty, kdo ho tu chce?" zeptal se.

„Chci, ale kvůli tobě. Je to i tvůj kamarád." Dotkla jsem se jeho nohy, aby věděl, že u něj stojím. Zvedl ke mně hlavu a docela slušně odhadl, kde se nachází ta má. Nebýt jeho prázdných očí, myslela bych si, že mě právě teď opravdu vidí.

„Něco se děje, jsi s ním víc a víc... je tvůj nejlepší kámoš?"

„Není, jak tě to napadlo." Vyhrkla jsem.

„Bývalas se mnou víc." Namítl slabě.

A byla bych dál, jen kdyby se semnou nedělo to, co by nemělo...

Ustoupila jsem a on měl alespoň prostor, aby seskočil z linky.

„Já vím, že vždycky jsme tu byli jen my dva, ale nemusíš se bát." Řekla jsem konejšivě, když mě vzal za ruku.

„Bere mi tě."

„To není pravda. Tae je fajn, ale ty budeš vždycky na prvním místě." Pohladila jsem ho po tváři a hned na to se celá zatřásla, protože mě pevně objal.

„Slibuješ?" špitl.

„Slibuju." Prsty jsem přejela po jeho zátylku, a pak vjela i do jeho vlasů.

Po tomhle jsem se cítila ještě hůř. Co by asi řekl na to, kdybych mu oznámila, že spolu vlastně už dva měsíce chodíme? Zranilo by ho to. Tohle nemůžu udělat. Prostě teď ne.

Připravila jsem jídlo a bylo za pět minut osm, když se ozval vchodový zvonek. Sendy jako vždy začala plnit svou funkci a vedla JungKooka ke dveřím, aby je mohl otevřít.

Uslyšela jsem jeho hlas, a pak taky hrubší hlas Taehyunga. Za chvíli se oba objevili v kuchyni.

„Ahoj." Úsměv i pozdrav jsem mu opětovala a stejně tak jemné objetí.

„Udělala jsem jen špagety, dáš si s námi?" nemusela jsem se ptát dvakrát. Za chvíli v hrnci nezbylo vůbec nic, jen pár ulomených špaget, které byly moc malé na to, abychom jel tam lovili.

„Bože, tak stupidní jídlo, ale perfektní." Odfouknul si Tae a já se uchichtla. Je to opravdu stupidní, to je fakt, ale snad nikdy neurazí.

Sedli jsme si pak do obýváku a povídali si o různých věcech, u toho nám hrála televize, kterou jsem já po očku sledovala, protože někdy mě řeči o fotbale, a tak podobně, fakt nebavily. Kolem půlnoci jsme se rozhodli jít spát.

Já připravila gauč, kde bude spát Taehyung, a pak se sama převlékla do svého pyžama, které mám u JungKooka ve skříni.

„Ty spíš u jeho mámy?" zeptal se Tae, když jsem šla ještě do kuchyně, abych se napila vody.

„Ne, u něj." Odvětila jsem automaticky. Až pak mi došlo, že on to vlastně neví.

„Ty s ním přespáváš v jedný posteli?" zamračil se.

„D-děláme to tak celou dobu, co má pokoj tady dole. Nevlezl se tam jeho gauč." Zakoktala jsem a sklenku s vodou položila zpátky na kuchyňský pult.

„Dobře, ale předtím jsme spolu, pokud vím, nechodili." Namítl, značně nespokojený z toho zjištění.

„Tae..." nakousla jsem, ale hned na to kolem mě někdo obmotal ruce.

„Jdeme spát? Jsem unavený." JungKook položil svou hlavu na mé rameno a jemně mě stiskl.

„Dobrou." Bylo jediné, co Taehyung řekl, a pak se vydal do obýváku.

„Stalo se něco?" nemusel vidět jeho výraz, aby ucítil napjatou atmosféru, která tu byla.

„Ne, nech to být. Pojď, jdeme spát." Vyprostila jsem se z jeho sevření a vydala se do pokoje. V pěstech sevřel ze zadu moje tričko a nechal se vést se Sendy po boku.

Ona ho nikdy neopouštěla. Vždycky byla tam.

Tak proč já mám pocit, že to dělám? Opouštím ho. Nejradši bych zastavila tohle všechno, ale nejde to. Musím utíkat, protože, když neuteču, skončí to pro mě špatně. Ublíží mi a ani o tom nebude vědět.

Jak se říká, můj bias byl vždy Kookie a to platí. No tady jsem se do Taehyunga neskutečně zamilovala. Dle mého názoru je naprosto sladký :3.

Jak se vám líbil díl? A co ste dnes celý den dělali? :)

Jinak, nevíte odkud je tenhle gif? :D