„Neboj se, nepustím tě." Ujistila jsem ho, když jsme šli z metra ven a kolem nás byla strašná spousta lidí. Všichni mířili na jedno místo – do zábavního parku. Vzhledem k tomu, že dnes na to bylo ideální počasí, dalo se to předpokládat.

„To bych ti radil, když tu není ani Sendy." Druhou rukou se do mě pro změnu zaháknul a nechal se pomalu vláčet až k východu.

Bylo to dost složité, protože je teď na mě vlastně odkázaný. Jenže jak bychom si mohli užít nějaké atrakce, kdybychom tu měli jeho psa. Proto jsem chtěla, aby tu Tae byl. Mohli bychom se vystřídat a někdo by ho vždy pohlídal. No ten se na nás dneska pěkně vykašlal.

„Ty mi snad nevěříš, nebo co?" popíchla jsem ho. Když toho psa předtím neměl, taky jsme to tak praktikovali, když jsme chtěli jít ven. Zvykl si na moc velké pohodlí, zdá se.

„Ne, jen je to trochu nezvyk." Ošil se nervózně.

„Neboj se, já nikam nezmizím." Jeho ruku, za kterou mě držel, jsem stiskla.

Když jsme vystáli opravdu dlouho frontu na lístky, zamířili jsme si ihned koupit nějaké pití, protože začínalo být vedro.

„Kam vyrazíme jako první?" sledovala jsem mapku, kterou jsme dostali. Byl na ní plán atrakcí, stánků a jiných obchůdků. Ten areál byl fakt velký, nejdřív mi přišlo směšné, že mi tu mapu dávají, ale jak vidno, tak můžu být vlastně ráda, jinak bychom tu s mým orientačním smyslem pěkně bloudili.

„Slyším křik..." komentoval to JungKook a já se zaposlouchala. A fakt že jo, to znamená, že někde poblíž musí být horská dráha či něco tomu podobné.

„Taky ho slyším, myslíš na totéž?" otočila jsem se k němu.

„Že váháš, jdeme?" div na místě neposkočil.

Uchichtla jsem se a odsouhlasila to. Na mapě jsem našla, jak se tam dostaneme, a pak ho začala táhnout tím směrem. To bude jízda.

Oba tyhle věci milujeme, takže jsme nejprve sjeli téměř všechny adrenalinové atrakce. Pak byl čas obědu, takže jsme se nacpali nezdravými hot dogy a jelikož jich JungKook snědl asi pět, zvolili jsme pak kolotoč, na kterém není šance, že to vyklopí zpět – vídeňské kolo.

„Škoda, že nevidíš ten výhled, je to fakt moc pěkné." Houpala jsem nohama, protože ta sedačka byla vysoko a já nedosáhla na podestu, která byla dole na nohy. Přišlo mi to trochu vtipné.

„Jde odsud vidět město?" zeptal se, a pak složil svou hlavu na mé rameno.

„Ne, je to vytočené směrem pryč, takže vidíš pole a lesy. Je to možná i pěknější, protože v městě jsme pořád." Nacpala jsem si do pusy čokoládovou tyčinku s burisony.

Polkla jsem to a on se zasmál.

„Co je?" stočila jsem k němu nechápavě pohled.

„Nic, bylo vtipné, jak jsi to chroustala, cítil jsem, jak to brní." Zasmál se znovu a já nad tím protočila očima. Bože, ten má ale problémy.

„Co chceš dělat pak? Je tu ještě pár atrakcí, co můžeme sjet, no a pak nevím..." otevřela jsem mapku a začala ji zkoumat. Příjemně tady nahoře pofukoval větřík a taky tu nebylo tak moc přelidněno, jako dole. Měla jsem šanci vidět kus areálu a jen se to tam hemžilo lidmi. Odsud z výšky byli hrozně malincí, skoro jako v té hře Roller Coaster Tycoon, kde stavíte kolotoče a chodí vám tam návštěvníci. Vypadali tak prťavě.

„Pojďme jíst cukrovou vatu, pak můžeme jít ještě na nějaký kolotoč, který vybereš... no a pak už bych šel domů." Navrhl.

„Jasně, souhlasím." Sice jsem měla jednu dobrotu právě teď, no další nepohrdnu.

Jakmile jízda skončila, začala jsem nás vést ke stánku s cukrovými vatami. A jo, fakt je to množné číslo, protože tam nabízeli neskutečné množství barev a příchutí.

„Co chceš za příchuť?" zeptala jsem se ho, když jsme se konečně dostali na řadu. Naštěstí tu bylo takových stánků opravdu hodně, takže jsme nemuseli čekat nějak extra dlouho.

„Já nevím, co je na výběr?" zatvářil se zaujatě. U toho vykulil ty své velké oči a našpulil rty. Přistihla jsem se, že na něj zírám docela dlouho a slečna, která nás obsluhovala, začala příchutě vyjmenovávat místo mě.

„Jahoda, prosím, Em, jahodovou!" začal lomcovat s mou rukou jako malé dítě. Bože, on a jahody. Pokud někde existuje něco jahodového, musí to mít.

„Ale jo... prosím tě." Převrátila jsem očima a řekla jí, že teda bereme velkou jahodovou. Moje oblíbená příchuť to sice není, ale u cukrové vaty je mi to docela jedno, takže se přizpůsobím.

„Bože, to je... nejradši bych to do sebe narval všechno najednou." Div se neolizoval až za ušima. Nejdřív si to do pusy strkal hlava nehlava, ale pak byl všude ulepený, takže jsem mu to zabavila a strkala do pusy jen určité příděly.

„Aby ti nebylo blbě, když to tak hltáš." Zasmála jsem se.

„Víš, že můžu sníst cokoli, jídlo je moje vášeň." Odporoval.

Chtěla jsem ho setřít poznámkou o tom, jak posledně snědl tolik grilovaného masa, až mu fakt bylo blbě a zvracel celou noc, ale zarazila mě postava, která stála přímo přede mnou.

Což o to, lidí tu bylo moc, no můj pohled upoutala velmi známá tvář.

Nebyla bych ani tak udivená, kdyby se prostě rozhodl sem přijít a udělat nám překvapení, no soudě podle toho, kdo byl s ním, tu rozhodně za tímhle účelem nepřišel.

Nerozuměla jsem tomu, ale nechtěla jsem dělat urychlené závěry. Zvedala jsem ruku, že na něj mávnu a pozdravím ho, vždyť koukal naším směrem, musel nás vidět. No moje oči pak sjely níž, kde měl svou ruku propletenou s tou její a než jsem se stihla vzpamatovat, dvojice, asi dva metry vzdálená od nás, se začala líbat.

Zalapala jsem po dechu.

„Em?" vyrušil mě JungKook. Čekal, že mu zase dám kus cukrové vaty, ale ta mi tím šokem spadla na zem a někdo, kdo prošel kolem nás, na ní šlápnul.

Stála jsem jak solný sloup a jen sledovala ty dva, kteří měli očividně velmi intimní chvilku, nehledě na dav, který chodil kolem.

Já si v ten moment taky připadala, že nevnímám nic, co se děje kolem mě. Slunce přestalo pálit, vítr přestal foukat a lidi kolem byli ticho. Bylo to jako film bez zvuku.

A pak, když to skončilo, jeho oči znovu vyhledaly moje. Nevím, co to bylo za pohled, ale nebyla jsem ani schopná ho identifikovat, protože se mi oči začaly zahalovat mlhou.

„Emily, co se děje?" JungKook už očividně ztratil nervy a zatřásl s mou rukou. Probudil mě tak z transu, ve kterém jsem do teď nejspíš byla.

„Musíme jít pryč." Odkašlala jsem si, ale můj hlas i tak zněl divně. Chtěla jsem se rozbulet jak malá holka, ale na to teď není prostor. Nejdřív se musím postarat o něj, a pak se schovat s pláčem pod peřinu.

Začala jsem ho táhnout k východu. Razila jsem nám cestu mezi lidmi a neobtěžovala se s nějakými omluvami. Potřebuju odsud vypadnout, teď hned.

Snažil se mi odporovat, ale bál se moc na to, aby mě pustil a jinak se hádat nemohl. Když jsme vylezli ven na parkoviště, které bylo naprosto přeplněné auty, strčila jsem mu do ruky jeho telefon, který jsem měla u sebe v kabelce.

„Zavolej taxi, prosím." Vzlykla jsem.

„Em... co je? Ty brečíš?"

„Prostě zavolej taxi, Kookie." Požádala jsem ho znovu a asi i o dost zoufaleji, protože pak odemknul svůj telefon a nechal vytočit taxi službu, kterou má uloženou v mobilu. Neposlouchala jsem, co jim říká, měla jsem dost co dělat sama se sebou, abych se trochu uklidnila.

„Emily?" otočil se, protože nevěděl, kde jsem.

„Tady jsem." Ujistila jsem ho slabě, a pak znovu popotáhla.

„Tak co se stalo? Řekni něco." Zněl rozrušeně.

„N-nic." Jakmile byl kapesník venku z kabelky, utřela jsem si do něj celou mokrou tvář, a pak se i vysmrkala. No nebylo to nic platné, pláč pokračoval a pomalu mě zcela přemáhal.

Jak mi tohle mohl udělat? A proč to vůbec udělal? Jestli se chtěl se mnou rozejít, měl mi to říct. Normálně a důstojně. Bolelo by to a plakala bych nejspíš tak, jako tak, ale tohle bylo tak ponižující. Líbat se přede mnou s nějakou jinou holkou.

Myslela jsem si, že je všechno tak, jak má být. Prošli jsme si krizí, ale kdo dneska ne? Plánovali jsme společnou budoucnost a teď je to všechno pryč.

„Panebože... Emily, já nic nevidím, nevím, co se děje. Proč mi tohle děláš? Řekni mi to!" křikl naštvaně JungKook a vzal mě kolem ramen.

„To Tae..." znovu jsem si utřela obličej.

„Cos viděla?"

„Taehyung se líbal s jinou holkou." Nechala jsem průchod svým emocím a rozplakala se naplno.

Někdo to tu už tušil, ale měla jsem tak trochu v plánu, aby se to projevilo už díl předtím.

Co myslíte, podváděl ji Tae nebo to mělo jiný význam? Kdyby se s ní chtěl rozejít, vzdala by to Emily tak snadno? Možná je to jeho strategie, no možná je to fakt takový bezpáteřák, aby si užíval za jejími zády s někým dalším.