Někde po cestě...
Neumím to vysvětlit, ale ztratila jsem své jméno.

A při pohledu do zrcadla jsem pak zbaběle uhýbala pohledem.
Začala jsem vnímat...

Jak moc vlastně krvácím.

Začala jsem se vracet.
Vracet na stará místa, na kterých jsem nechala i kousek sebe.

Nebyla jsem dost, vím to.

Protože se za mnou nikdo neohlížel.
Nikdy...

Křídla, která mi vzali a tak teď zbloudile hledám místo, kde by se mi stihly zhojit rány.

Snažím se přijít na to, co si s sebou nosím.
Uvnitř, jo, zlomila jsem se, není to fér.

Někde po cestě...
Neumím to vysvětlit, ale ztratila jsem své jméno.

A při pohledu do zrcadla jsem pak zbaběle uhýbala pohledem.
Začala jsem vnímat...

Jak moc vlastně krvácím.

Tisíce směrů...
Stačí vybrat si ten správný...

Perfektně jsem zkazila.

Potřeba té trošky, zlato nemáš ani ponětí...

Potřeba lásky...

Nechala jsem se svázat. Rozhodnutí, která nebyla má, pevná lana...

A pak jen tiše vzpomínám, jak v létě kvetly...

Žlutý šátek, louka plná kvítí.

Pampelišky...

Voněly po dešti, moc dobře to vím.

Připomíná mi to tebe.

Světlo, co se vkrádá dovnitř.

Lásku, kterou bych si přála cítit navěky.

A pak zase...

Věčné pády a vzlety.

Naděje, kterou přinášíš, toužím ji mít.

Ale řekni jak.

Jak zahojit rány, které zasáhly...

Hlas se mi láme.
Vyslovuji tvoje jméno.

Znám každou jeho slabiku, každičké zákoutí téhle hloupé hry.

A vím, že i když hledám způsoby...

Nechala jsem se svázat. Rozhodnutí, která nebyla má, pevná lana...

A pak jen tiše vzpomínám, jak v létě kvetly...

Žlutý šátek, louka plná kvítí.

Pampelišky...

Vzal si můj obličej do dlaní.
Vzpomínám si...

Jak sladká útěcha to byla.

A jak se postupně vytrácí...

Nebyla jsem dost, vím to.

Protože se za mnou nikdo neohlížel.
Nikdy...

Ale řekni jak.

Jak zahojit rány, které zasáhly...

Hlas se mi láme.
Vyslovuji tvoje jméno.

Znám každou jeho slabiku, každičké zákoutí téhle hloupé hry.