Bylo pozdě v noci, když jsi mi zavolal a tvrdil, že to pro tebe znamenalo možná něco víc.

Doufala jsem, že je to jen další z tvých her, ale slyšela jsem tu bolest v tvém hlase.

Svázaná vší tou nejistotou...

Když jsi se zeptal, jestli cítím to samé.

Začala jsem tiše prosit...

Vezmi mě pryč.
Uteš mou bolavou duši dřív, než jí dojde dech.

Našla jsem tě, když tvé srdce tápalo.

Svázaný vší tou ztrátou...

Začal jsi tiše prosit...

Vezmi mě pryč.
Uteš mou bolavou duši dřív, než jí dojde dech.

Probouzím se sama, zatímco se tam venku ztrácíš stejně opuštěný jako jsem já.

Zlato, je to ta jediná útěcha kterou mám.

Předstírala jsem lhostejnost, poslala pár krátkých vzkazů a doufala, že zmizí...

Bál si se nechat mě samotnou, zatímco jsem tomu propadla úplně.

Bylo pozdě v noci, když jsi mi zavolal a tvrdil, že to pro tebe znamenalo možná něco víc.

Přála bych si...

Nenávidět to, co mě nutíš, abych cítila, když píšeš, že ti chybím.

Křičet, abys chápal...

Pamatuješ?

Jak jsi se mi vysmál?

Tehdy jsi byl ten někdo.
Král nikdy nekončících večírků, myslel sis, že můžeš...

A já se vysmála tobě.

Pamatuješ?

Probouzím se sama, zatímco se tam venku ztrácíš stejně opuštěný jako jsem já.

Zlato, je to ta jediná útěcha kterou mám.

Přála bych si...

Nenávidět to, co mě nutíš, abych cítila, když píšeš, že ti chybím.

Křičet, abys chápal...

Ale když se pak najdu v tvých očích, mám pocit, že jsem našla kousek sebe.

A že nemusím nic předstírat, protože ten způsob, jakým krvácím...

Znáš až moc dobře.

Zlato, je to ta jediná útěcha kterou mám.

Předstírala jsem lhostejnost, poslala pár krátkých vzkazů a doufala, že zmizí...

Bál si se nechat mě samotnou, zatímco jsem tomu propadla úplně.