Přijít na oslavu Aaronových osmadvacátých narozenin, určenou výhradně pro jeho nejbližší přátele, v doprovodu Patricka Gardnera nepovažovala Marlene za jedno ze svých nejmoudřejších rozhodnutí. Na svou obranu se v duchu snažila uklidnit tím, že to vůbec nebyl její úmysl, protože Patrick se do jejích plánů vyloženě vetřel. Věděla, že nikomu to příliš vadit nebude, ale Aaronovy narozeniny byly přeci jen událostí pouze pro pozvané, čili chtěné. Oslavenec by, podobně jako ostatní, nikdy nahlas nepřiznal, že je mu Patrickova přítomnost proti srsti, a o to víc byla zřejmě Marlene nervózní.

Ještě ten večer odjel Patrick do svého bytu vyzvednout si nějaké oblečení a elektroniku – Marlene tvrdila, že v koupelně u ní má svůj kartáček a ve skříni několik triček i spodní prádlo, Patrick ale trval na svém a vrátil se k ní s malým cestovním kufrem, který nechal otevřený v její ložnici na své straně postele. Do zásuvky v obývacím pokoji hned zastrčil nabíječku a svůj pracovní notebook, do ložnice potom telefon. Na poličku nad umyvadlem v koupelně postavil svůj elektrický holicí strojek a kolínskou, mezi Marleniny okopané tenisky v předsíni umístil své vyleštěné kožené boty do práce a na háček pověsil ramínko s vyžehleným sakem. Než se Marlene stihla vzpamatovat, nebyl to její byt, ale jejich.

Večer společně sledovali v obýváku Snídani u Tiffanyho na jeho počítači; Marlene byla donucena vzpomenout si, že poprvé hvězdný film viděla na univerzitní koleji s Leanne. Dveře na balkon byly otevřené a dovnitř proudil teplý noční vánek, Patrick zároveň navrhl rozsvítit žárovičky na Marlenině fotografické nástěnce. Kdyby Marlene ještě stále nebyla rozhozená z jeho náhlého zabydlení se, troufla by si tvrdit, že to bylo romantické. Hlavu měla položenou na Patrickově rameni, přes holé nohy měla přehozenou lehkou pletenou deku a oči se jí klížily. Od spánku ji však neustále zdržoval hlas Audrey Hepburnové a chuť na cigaretu. Netrpělivě čekala na titulky a pak se zvedla.

„Jdeš spát?" zeptal se jí Patrick a zaklapl laptop. V místnosti se náhle udělala tma.

„Ještě si dám jednu, chceš jít se mnou?" navrhla mu – k jejímu poměrně milému překvapení přikývl.

Z balkonu měli výhled na pláž a oceán – v baru bylo stále ještě živo a ozývala se odtud hudba. Na zvlněné vodní hladině se odrážel obrovský zářící měsíc a vzduch byl horký. Marlene sebrala z parapetu zapalovač a do pusy si strčila tolik vytouženou cigaretu. Opřela se o zábradlí a zahleděla se na oceán před sebou. Patrick se postavil vedle ní.

„Mám ten film docela rád," řekl. „V obličeji mi ji trochu připomínáš."

„Hepburnovou?" zasmála se Marlene a jemně jej praštila do ramene. „Hloupost."

Patrick pokrčil rameny: „Ale jo. Příště vybíráš film ty."

Marlene povytáhla obočí: „Tak jo. Ale připrav se na pořádnou jízdu."

„Už se nemůžu dočkat."

Přikývla a vyfoukla dým před sebe. Cigaretu pečlivě udusila o hranu kovového zábradlí a hodila ji z balkonu dolů do křoví.

„Jsi nepřítel státu," prohodil Patrick, když později sledoval, jak si rozčesává v koupelně vlasy.

„Kvůli tomu nedopalku? Ale no tak, kdo mi to dneska říkal, že hodil nedokouřenou cigaretu do kontejneru?" popichovala ho a nechala se políbit na čelo.

Společně si vyčistili zuby (Marlene při tom Patricka pocákala vodou) a pak se přesunuli do ložnice. Marlene rozsvítila lampičku na svém nočnímu stolku, svlékla se a začala ve skříni hledat nějaké z Aaronových triček místo pyžama.

„Provokuješ mě?" zaslechla Patricka, který seděl na kraji své strany postele a zapojoval svůj mobil do nabíječky.

„Proč?"

Patrick povytáhl obočí a pečlivě si ji prohlédl.

„To je vidět, jak dlouho jsi u mě nebyl," Marlene si přes hlavu přetáhla Aaronovo tričko s vybledlým logem Chicago Cubs a lehla si do postele.

„Tak to abych se naučil ovládat se," zamumlal Patrick a nechal se od ní políbit. „A tímhle mi to zrovna neusnadňuješ."

„Ale nekecej," protočila oči Marlene a zhasla.

Slyšela, jak se Patrick zavrtěl a vzápětí uslyšela jeho hlas vedle svého ucha: „Máš na zítra nějaké plány?"

„Aaron má narozeniny," řekla. „Budeme oslavovat na pláži."

„Tak to budeš mít aspoň doprovod," zamumlal Patrick, naposledy ji políbil na spánek, položil jí ruku kolem pasu a vzápětí slyšela, jak začíná chrápat.

A tak to bylo. Ani nestačila zaprotestovat, že by šla raději sama a že on si určitě bude ještě něco muset zařídit doma, když se u ní chystá pár dní zůstat, a druhý den dopoledne už společně opouštěli její byt. Patrick měl tentokrát khaki kraťasy a volnou bílou košili s krátkými rukávy. Marlene měla možnost zjistit, že součástí jeho botníku nejsou jen drahé polobotky z kůže, ale i naprosto obyčejné žabky, které si vzal – s nejnovějším modelem Ray Ban na očích a drahým červeným vínem v ruce tak pro jednou nepřipomínal učitele dějepisu.

Bylo poměrně zvláštní vstát z postele, zakopnout o Patrickův rozevřený kufr a najít jej stát v kostkovaných teplácích u kuchyňské linky. Právě vyťukával nějakou SMS do mobilu a nevšiml si své přítelkyně, která se nervózně zatahala za lem svého bílého trika na spaní. V levém palci jí ještě stále bolestivě tepalo a nedokázala myslet na nic jiného než na krabičku cigaret a zapalovač.

„Ahoj," pozdravil ji Patrick a natáhl se k ní pro ranní polibek. „Nemáš tu kafe."

Marlene zívla a promnula si oči: „Já vím. Nepiju ho."

„Samozřejmě. A nemáš žádné pečivo."

„Ráno nesnídám," vysvětlila Marlene, do varné konvice napustila vodu a z horní poličky vyndala poslední čistý hrnek.

„Máš prázdnou ledničku. A prosím, neříkej, že nejíš." Patrick zkřížil ruce na hrudi a posadil se na vyviklanou barovou židličku. „Pojedeme nakupovat."

„Ne, jen to ne," Marlene si prohrábla vlasy a zalila si zelený čaj.

„Jak jako ne? Zlato, není tu vůbec nic k jídlu. A tím nic myslím naprosto vyluxovanou ledničku."

„A zatím docela úspěšně přežívám. Navíc dneska nebudu doma, najím se venku."

„A co zítřek, hm? Navíc jsem tu nenašel ani lahev, co můžeme vzít Aaronovi."

Marlene se zamračila: „Aaron nepije. A zítra... to je jedno, teď řešíme dnešek."

„Jedeme nakoupit," řekl Patrick a změřil ji vážným pohledem. „Běž se obléct."

Během cesty vzdala veškeré pokusy přesvědčit jej, že jeho účast opravdu není nutná, zvlášť potom víno jako dárek, protože kromě všeho dohoda zněla jasně: žádné dárky. Patrick se ale nenechal odradit se slovy, že když už není pozvaný, hodí se něco přinést.

Bylo téměř poledne a Marlene zamykala dveře. Mezi rty křečovitě svírala cigaretu a v hlavě se upínala k zapalovači schovanému v náprsní kapse její volné zelené blůzy s véčkovým výstřihem. Ještě neměla svou ranní cigaretu a během zpáteční cestě z obchodu si stihla okousat všechny nehty na levé ruce. Patrickovy poznámky, že zamkne dveře sám, přes hučení v uších téměř neslyšela. Chodbou se konečně rozeznělo zaklapnutí zámku a Marlene v rychlosti hodila klíče do plátěné tašky. Schody brala po dvou a cigaretu si zapálila ještě při průchodu halou v přízemí. Protočila oči při pohledu na červenou nálepku na vchodových dvoukřídlých dveřích a úlevně vydechla kouř.

„Jsi v pořádku?" zeptal se Patrick, když kráčeli ulicí směrem k pláži. „Jsi úplně bledá."

„Potřebovala jsem na vzduch," zamumlala, zahodila dokouřenou cigaretu do koše na kraji silnice a z krabičky vytáhla druhou. Neušlo jí, jak Patrick povytáhl obočí.

„Dáme si něco k jídlu."

„Je mi dobře."

„Není, viděl jsem, jak se ti třesou ruce."

Marlene přivřela oči a potom se k němu otočila. Hleděli si navzájem do očí, dokud si Marlene nevrazila cigaretu zpátky do pusy a neodvrátila se.

Pláž byla poloprázdná, třetí den po Vánocích lidé zřejmě ještě stále jezdili po návštěvách, nebo si návštěvu pláže šetřili až na oblíbenou událost roku – každý Silvestr byla pláž nasvícená, bar doslova praskal ve švech a hudba v reproduktorech téměř přehlušila i odpalované dělbuchy.

Patrick ji chytil za ruku a táhl ji právě tam; Marlene neušlo, že si pobrukuje do rytmu populární písničky, kterou znala z rádia a která momentálně vyhrávala z reproduktorů přimontovaných pod bambusovou střechou. Lehce odtažitě si prohlédl denní nabídku a potom se nechal obsloužit od samotného šéfa. Marlene se spokojila s kuřecími nudličkami a zeleninovou přílohou, Patrick si přes její varování objednal hamburger a hranolky. Když je přes pult přebíral v promaštěném papíru, nemohla se ubránit posměšnému uchechtnutí.

Kolem ohniště seděli v písku všichni Marlenini přátelé, kromě oslavence. Chris, jakmile je uviděl, se zvedl a přiběhl obejmout Marlene na přivítanou. S Patrickem si vyměnili pohledy a potom na sebe kývli.

„Jdete akorát," řekl a posadil se na své původní místo. Z písku vytáhl lahev piva a napil se. „Doufám, že jsi nezapomněla."

Marlene se ušklíbla: „To bych si v rámci zachování vlastního zdraví nedovolila – psal jsi mi asi desetkrát!"

Mluvil o banánech, které Aaron pětadvacátého tetoval. Marlene je měla v úschově a dnes měli být odhaleni výherci sázky.

Přestože bylo vedle Chrise místo, Patrick vzal Marlene za ruku, posadil se s ní vedle Prajanty a natáhl nohy před sebe.

„To je pro Rona?" ozval se Aiden a kývl směrem k lahvi vína, kterou Patrick položil vedle sebe do písku. Černé afro měl podvázané oranžovým šátkem a na sobě neměl nic než světlé plátěné kalhoty. „Nebude vadit, když ji dám ke zbytku věcí?"

„Vůbec ne, děkuju... eh-"

„Aiden," pokýval hlavou a víno opatrně uložil do kartonové krabice nadepsané Aaronovým jménem. Marlene se při pohledu na ni napřímila.

„Myslela jsem, že jsme se jasně shodli, že jsme bez dárků?"

Černoch pokrčil rameny: „Hele, já jsem pro Aarona něco měl už dřív."

„Jasně," Marlene se pousmála a potom sklouzla pohledem k Erin. To ony dvě oslavu naplánovaly a všem řekly, že v plánu je pouze dort, který modrovlasá metalistka chtěla péct s Prajantou. Při nakouknutí do krabice plné drobných cetek Marlene pochopila, že se toho nakázání nikdo nedržel. Erin na její zvídavý pohled zareagovala pouhým pokrčením ramen.

„Patricku, dáš si taky pivo?" zeptal se Dominic, který seděl vedle mobilní ledničky plné lahví.

„Rád, díky."

„Takže kdy má dorazit?" zajímalo Marlene.

Chris zvedl hlavu: „Volal jsem mu asi před půl hodinou. Samozřejmě o všem ví. Teda já fakt nevím, kdo z vás to vykecal, ale ať si mě ten dotyčný hajzl nepřeje."

„Víš, jelikož jsou to jeho narozeniny, myslím, že na to prostě přišel," řekla Erin.

„No jo, ty abys toho magora neobhajovala. Nebyla jsi to jen tak náhodou ty?"

Erin našpulila rty: „Nechápu, proč bych měla vyzrazovat vlastní oslavu."

Nejnovější hit od Katy Perry byl náhle přehlušen vrčením motoru starého Volkswagenu a písničkou z alba Badmotorfinger. Aaron zaparkoval do písku tak, aby odstínil zvědavé pohledy lidí z pláže a hlavně hluk z baru a potom vystoupil z auta. Vlasy měl rozpuštěné, přes ramena měl přehozenou červenou vestu s mandalou na zádech, kolem krku mu viselo několik náhrdelníků z dřevěných korálků a na nohách měl své vysoké kožené boty, jejichž tkaničky měl obvázané kolem lýtek.

„No nazdar," pozdravil a jako na povel se všichni zvedli a rozběhli se k němu, aby jej mohli obejmout. Patrick zůstal stát rozpačitě opodál.

„Kdo ti to sakra řekl?" zeptal se Chris, když ho poplácal po zádech.

Aaron protočil oči: „Chrisi, výmluva, že se Jules topí, není zrovna nejvěrohodnější."

Erin vyprskla smíchy: „A on nás bude obviňovat, to se mi snad zdá." Mishri jí dal ruku kolem pasu a nechal ji, aby si opřela hlavu o jeho rameno.

Marlene jej políbila na obě tváře, objala jej a do ucha mu tiše pošeptala své blahopřání k narozeninám. Aaronovi zasvítily oči, usmál se a políbil ji na čelo.

„Přivedla jsi Patricka," řekl polohlasem, aby jej slyšela jen ona.

„Přivedl se sám."

Nepatrně kývl a potom se otočil právě k jejímu příteli. Marlene neslyšela, co si říkají, ale Patrick mu potřásl rukou a potom se oba zasmáli. Aaron se poté s každým zvlášť ještě jednou přivítal a posadil se na volné místo vedle Chrise.

„Moje přání neslavit jste jako praví přátelé porušili, tak snad aspoň ty dárky nejsou," povzdechl si, z ledničky ležící v písku vytáhl chlazenou vanilkovou kolu, sundal si boty a zahrabal si nohy do písku.

Aiden se pousmál. Do ruky vzal kartonovou krabici plnou dárků a položil ji před Aarona. „Něco trochu by se tu pro tebe našlo."

„Vidím dort, mockrát děkuju za přihlédnutí k mé prosbě nezveřejňovat můj věk," poukázal Aaron s úšklebkem na svíčky ve tvaru číslic dvě a osm.

Opatrně dort vyndal z krabice a položil jej do písku. Z kapsy vyndal zapalovač a potom zapálil svíčku-osmičku. Chvíli sledoval, jak hoří a jakmile se do poloviny rozpustila, zapálil i knot dvojky. „Teď je to lepší," zamumlal pro sebe a oba plamínky sfouknul.

„Co sis přál?" zeptal se Chris.

„Aby mě mí přátelé konečně poslouchali."

„Milý."

„To jsem si při příjezdu sem říkal taky," Aaron zamyšleně pokýval hlavou a potom svou pozornost znovu obrátil ke krabici. „Banány? Moc děkuju."

Chris se komicky poklonil: „Přemýšlel jsem a vážně bych ten banán na styl Warhola chtěl."

„Myslel jsem si to," Aaronovi zacukaly koutky a z krabice vytáhl klubíčko zašmodrchaných náhrdelníků a náramků. „Nemám rád hlavolamy."

„Říkal jsem Aidenovi, aby s tou krabicí tolik neházel," ozval se Dom. „Ale když se ti to někdy povede rozmotat, tak je tam jeden docela hezkej přívěsek."

„Pak ti dám vědět." Postupně z krabice vytahoval další podobné hlouposti, včetně hracího přáníčka, kartonu cigaret a kovového zapalovače, a skládal je do řady před sebe. Neodpustil si několik sarkastických poznámek, ale Marlene viděla, že je šťastný. „Má někdo chuť na víno?"

Chris se pro lahev natáhl a otevřel ji pomocí otvíráku připnutého na svazku klíčů. „Sklenice asi nemáme, co?" zeptal se a potom se napil přímo z hrdla a poslal ji dál. „Dobrý výběr, Patricku."

Patrick si zkousl ret a na tváři se mu podařilo vytvořit křečovitý úsměv. Když lahev doputovala k němu, odmítl.

Aaron se mezitím dostal až na dno krabice, odkud vytáhl bílou obálku. Prohlédl si ji, zkoumavě přejel pohledem po všech svých přátelích a poté ji roztrhl. V očích se mu zračilo překvapení, následně zrudl a začal se smát.

„Hej, hej, co tam má?" ozval se Dominic a zmateně se rozhlédl po ostatních.

Chris Aaronovi vyškubl obálku z ruky a podíval se dovnitř. Povytáhl obočí. „Lístky na koncert. V Americe."

„Hezky!" zatleskala Erin. „A kolik jich je? Chci jet taky!"

„Dva, smůla."

„Třeba mě Aaron vezme," pokrčila Erin rameny.

Chris vyprskl smíchy: „Tebe? Vezme mě."

Aaron se na něj otočil: „Vážně? Jsou od tebe?"

„Ne, ale to neznamená, že mě nemůžeš vzít, ne?"

Prajanta si podepřela bradu koleny: „Myslím, že tě nevezme, Chrisi."

„Tak koho teda?"

Všichni upřeli svůj zrak na Aarona, který se podrbal na zátylku a potom se usmál. Natáhl ruku před sebe a kývl na Aidena, který seděl přesně naproti němu. Ten se zvedl a uchopil jeho nataženou ruku do své dlaně. Potom se sklonil a Aarona políbil.

„Počkat, počkat, kdy se to stalo?!" Chris začal vyšilovat a podíval se na Marlene, která se culila. „Hej, Blackburneová, neříkej, že jsi o tý růžový mlze věděla!"

„Věděla," odpověděla nevinně. „Stačilo se dívat, víš?"

Dom se zmateně rozhlédl: „Kdo všechno o nich věděl?"

„Skoro nikdo," zakroutil hlavou Aaron, kterému stále nemizel úsměv z tváře. Aiden teď seděl po jeho boku a v klíně měl položené jejich propletené ruce.

„Já to věděla!" spráskla ruce Erin. „Totiž, nevěděla, jenom tušila. Moc vám to přeju, jste roztomilí."

Aaron zrudl a sklonil se k dortu před sebou: „Ehm, dáme si dort, než se rozpustí ta čokoládová poleva?"

„Už se rozpouští."

„Někde by tu měl být... nůž, tady," Mish vytáhl z piknikového koše za svými zády dlouhý nůž, který podal Aaronovi, a sadu papírových tácků a nechal je kolovat.

Aaron vytáhl svíčky a olízl jejich hroty. Potom dort zakrojil a začal rozdávat porce.

„Vážně se vám povedl," kývla Marlene na Pra a Erin, když k ní doputoval její kousek. Patrick se k její chvále přidal přikývnutím a potom se naklonil ke své přítelkyni.

„Myslel jsem, že jsi říkala, že je Aaron bisexuální," zašeptal jí do ucha a ona se zmateně odtáhla.

„Ano."

„Ale chodí s Aidenem?"

Marlene se zamračila: „Nechápu tvou otázku."

„To přece znamená, že je gay."

„Aaron není gay."

„Ale chodí s Aidenem," zopakoval Patrick nechápavě.

„Správně. Ale stejně tak by mohl chodit třeba se mnou nebo tady s Erin," řekla Marlene a neušlo jí, jak se při zmínce toho, že by nemusela být jen jeho, Patrickovi stáhlo obočí.