Marlene si nevzpomínala, že by se kdy cítila o Vánocích šťastnější. Kromě toho, že její bolest hlavy i nevolnost se dočista vytratily a v koupelně si všimla, že oči už nemá zarudlé a do obličeje se jí vrátila barva, jí neustále hrál úsměv na tváři a myšlenkami setrvávala v přítomnosti. Nenapadlo ji myslet na včerejší večer nebo na Vánoce z předchozích let, konečně pochopila, že v takových chvílích je nesmysl vracet se ve vzpomínkách na horší chvíle. Chtěla a měla žít okamžikem a poprvé po dlouhých měsících se jí to dařilo.

Všichni seděli na barových stoličkách nebo na ostrůvku v Chrisově kuchyni a sledovali Aarona, jak si stahuje vlasy gumičkou a natahuje si gumové rukavice. Na starém dřevěném prkýnku před ním ležely čtyři banány. Prajanta mu ukazovala, jak se správně drží tetovací strojek a potom se smála, když mu na první pokus jehla sklouzla po slupce banánu a zanechala po sobě nepravidelnou černou čáru.

„Vytetuj mě na banán!" řekl Chris, zářivě se na Aarona usmál a ignoroval, že odpovědí mu byl zvednutý prostředníček. „Chápeš, jako recesi na Andyho Warhola. Taková směs mezi jeho Marilyn Monroe a tím banánem."

„A tvůj ksicht by měl být Marilynin, chápu to dobře?" zeptala se Erin s pozvednutým obočím a na prst si namotávala své modré vlasy.

„Naprosto správně."

„Kromě toho, že nemám zájem kopírovat tě na papír – natož pak na banán – je to spíš zneuctění Warhola. Nemluvě o Monroe," ozval se Aaron a zvedl banán blíž ke světlu, aby si jej mohl pořádně prohlédnout. „Takhle by to asi vypadat nemělo, co?"

Pra si banán vzala do ruky: „Začátek jsi dělal moc křečovitě. Ale tahle čára je fakt dobrá. Toho se drž."

„Ukaž! Chci to taky vidět!" zvolal Chris nadšeně, ale vzápětí jeho úsměv vystřídal úsklebek. „Hm... když o tom tak přemýšlím, vlastně by mě byla na ten banán škoda."

„Tohle," ukázala na něj Marlene, „je důvod, proč nikoho nemáš."

Přimhouřil oči a spiklenecky se usmál: „No tak, lásko, nemusíme to před ostatníma skrývat. Všichni vidí, že jsi mi podlehla."

„Vám dvěma by měl někdo zakázat být v jedný místnosti s inteligentníma lidma," řekl Dominic a nakoukl do lednice. „Hezky, pivo."

„Jako bys nevěděl, co by se stalo, kdyby tu s nima nikdo nebyl," prohodila otráveně Erin.

„Jsem rád, že tě můžu řadit mezi inteligentní lidi," mrkl na ni Chris.

„Kéž bych to samý mohla říct o tobě."

Aaron protočil oči: „Jako hlavní tatér a taky ten, co má v ruce potenciální zbraň, vás vyhodím, jestli toho nenecháte."

Chvíli bylo ticho přerušované otevíráním dalších lahví piva a vibrováním tetovacího strojku. Pak Aaron zvedl do vzduchu další banán, jeho žlutá slupka byla plná květinových vzorů a Marlene si ji zaujatě prohlédla.

„Páni – chci říct, že jsi vážně skvělej."

„Je to lehčí než jsem si myslel."

„Myslíte, že ta barva pronikne do dužiny?" zeptal se Dominic.

Chris se otočil: „Jakože když ten banán za den dva oloupu, budou ty kytičky vevnitř?"

„To bych neřekl," řekl Mish.

„Tak se vsadíme," Chris si promnul ruce. „Deset babek, že až ho za dva dny vezmu, bude barva vevnitř."

„Fajn," přikývl Mishri a plácnul si s ním. Erin kroutila očima.

„Kdo dál?" vykřikl Chris „Aidene?"

„Podle mě shnije."

Chris pokýval hlavou: „Chytrý. Zavedu to jako další možnost. Pra?"

„Stavím se k Aidenovi."

Marlene se smála a kroutila hlavou. Měla pocit, že ví docela jasně, co se stane, ale nechtěla kazit pointu sázení. Navíc se těšila na výraz v Chrisově tváři, až zjistí, že prohrál deset dolarů. Náhle jí v kapse šortek zavibroval telefon. Na obrazovce svítila zpráva od Patricka, jestli si užila odpoledne. Její bezstarostná veselá nálada se vytratila a ona byla donucena připomenout si události včerejška. V rychlosti vyťukala jednu ze svých typických výmluv – Bylo to fajn, jen jsem hrozně unavená. Když za pár minut ucítila, že jí přišla další SMS, už se nepodívala, co odepsal.

„Co ty, Mar?"

Zatímco psala Patrickovi, Chrisovi se podařilo od všech vybrat peníze. Nuceně se usmála a z kapsy vytáhla papírovou bankovku.

„Počkat, počkat. Marlene nás všechny převeze," upozornil Dominic.

„Proč?" zarazili se najednou Chris i Marlene.

Dom rozhodil ruce: „Studovala medinu!"

Marlene se rozesmála: „Studovala jsem farmaceutickou fakultu, Dominicu. Tam jsme banánový slupky neřešili."

„Studovala jsi medicínu, je jedno, jakou oblast. Všechno souvisí se vším, nebo ne?"

„Hele, jsem schopná ti vyjmenovat všechny léky kombinovatelný s aspirinem a potom ty, co mají vážný vedlejší účinky," řekla Marlene, „ale vážně ti nedokážu udělat vyšetření."

„A umíš luštit doktorský písmo?" zeptal se zvědavě Aiden, který naslouchal jejich dohadování.

„No jasně, na to jsme brali speciální hodiny."

„Důkaz, že nemůžeš sázet, protože víš, co se stane," trval na svém Dominic a Marlene své snažení vzdala.

„Chrisi, máš ještě nějaký banány?" zvolala Pra. Na prkýnku ležely čtyři hustě potetované banány a podle výrazu Aaronovy tváře Marlene usuzovala, že ještě nehodlal skončit.

„Podívám se, ale silně pochybuju."

„Jsou tu mandarinky," ukázal Aiden na dřevěnou mísu ležící na jídelním stole.

Aaron se usmál: „No, za pokus to stojí."

„Meloun!" vykřikl Chris a otočil se k ostatním. „Mám tady ještě jeden meloun."

„Dej ho sem, ten by mohl jít."

„Rozhodně líp než tohle," poznamenal Aaron a ukázal na mandarinky před sebou. Jejich povrch byl příliš hrubý a hrbolkatý a barva v sytě oranžové slupce zanikala. Když se pokusil zabodnout jehlu do melounu, téměř ji zlomil. „Asi jsme skončili."

„Co takhle dražba banánů?" navrhl Mishri. „Třeba tenhle se mi fakt líbí."

„To víš, originál Walters," pokýval hlavou Aiden.

Chris rázně zakroutil hlavou: „Ani náhodou. Něco s nima provedete a pak přijdete, že jste vyhráli sázku."

„A proto zůstanou u tebe?" zeptala se Erin pochybovačně.

„Zůstanou u mě," prohlásila Marlene, „nenechali jste mě sázet, takže jsou moje."

Dominic se chystal něco namítnout, ale nakonec pokýval hlavou. „Fajn. To zní fér."

„A teď navrhuju flašku," řekl Aiden, když se všichni přesunuli zpět do obýváku a posedali si na pohovku nebo na zem.

„Tu už máš v ruce," kývla hlavou Erin.

„Zahrát si flašku," vysvětlil Aiden.

Erin se zablýsklo v očích: „No jasně. Jsem pro."

„Čtete mi myšlenky," přidal se Chris.

Dominic se zašklebil: „Moje teda ne."

Spor o flašku vyvrcholil v otevřenou hádku. Marlene si lehla na podlahu a s přihouřenýma očima pozorovala plakáty na bílých zdech. Bylo jí jedno, co se mělo dít dál, ale nechtěla se zapojovat do sporu a prodlužovat ho. Aaron se zvedl a přešel ke Chrisovu stereu. Měl poměrně velké a kvalitní reproduktory, které mu Aaron přátelsky záviděl a nikdy si nenechal ujít příležitost je zapnout.

„Samý Red Hot, jako vážně?" Aaron přejel prstem po cédéčkách vyskládaných ve stojánku zavěšeném na zdi. „Chrisi, to tu nic jinýho nemáš?"

„Dole v zásuvce jsou další," řekl Chris. „Mimochodem, na čí straně jsi?"

Aaron zvedl hlavu: „Moc rád od tebe dostanu pusinku. Je mi to jedno, ale tobě by měli zakázat se takových her účastnit."

„Fakt dík."

Aaron otevřel skříňku pod televizí, odkud na něj vykoukly další desítky cédéček. Trpělivě se jimi probíral a občas si Chrise změřil nedůvěřivým pohledem. Nakonec jedno z nich vybral a strčil je do přehrávače. Posadil se vedle Marlene a pozoroval svého přítele, jak znuděně přihlíží hádce, která se změnila v sourozenecké pošťuchování.

„Vážně má Chris Soundgarden?" podivila se Marlene, když poznala, co poslouchají.

„Vždycky dokáže překvapit," ušklíbl se Aaron a ukázal za sebe, „schovává tam Twister, věděla jsi o tom?"

Marlene se napřímila: „Cože? Chris má Twister?"

Neuvědomila si, že o vykřikla tak nahlas. Všichni se k jí otočili a Chris našpulil rty. Představa těl proplétajících se na bílé podložce s barvenými kruhy se náhle zdála lákavější než líbání podle kola štěstí a poslední z těch, co doufali právě ve flašku, byli okamžitě přehlasováni a uprostřed obýváku vznikl hrací prostor pro Twister. Pra si myslela, že by byl dobrý nápad rozdělit se na skupiny, protože tolik se jich na podložku nemohlo vejít, ale ani její názor nebyl vyslyšen.

Jelikož byla z celé skupiny nejmenší, téměř okamžitě skončila a společně s dalšími pak ještě hodinu točila kombinace Marlene, Aaronovi a Mishrimu. Ti dva byli nejvyšší a Marlene byla v nejlepší fyzické kondici, takže dokázala celé kolo vydržet v krkolomných pozicích, aniž by se jí jedinkrát podlomily ruce.

„Pravá ruka na zelenou, Mishi," zatočila Pra a na tváři jí hrál pobavený úsměv, když si stejně jako ostatní všimla, že jediná možnost, jak se k tomu poli dostat, bylo skrčit se a protáhnout pod Aaronem.

„Marlene, levá noha na žlutou."

Marlene se rozhlédla – nejbližší volné žluté pole bylo na druhé straně podložky. „Platí provaz, nebo se bere jako konec?"

„Zaprvé, ty umíš provaz?!" vyjekl Chris. „A zadruhé, chci to vidět, takže hlasuju, že platí."

„Mám tady pravidla," ozval se Dominic a Erin mu nahlížela přes rameno. „Jakmile se podložky dotkneš jinou částí těla, než jsou dlaně a chodidla, vypadáváš ze hry."

„A není tam nějaká kolonka o nadlidských schopnostech účastníků?"

„Není, Chrisi."

Marlene odfoukla neposlušný pramen vlasů z čela a posunula svou levou nohu na žluté pole. Přesunula váhu na ruce, aby nedosedla na zem a zasmála se, když se z pohovky ozval potlesk.

„Nemysli si, že nevidím, že mi koukáš na zadek," řekla.

„Tak to nejspíš vidíš i to, že máš hovor," ozval se Chris a Marlene sklonila hlavu. Vzhůru nohama viděla Chrise, jak jí ukazuje rozsvícený display s příchozím hovorem od Patricka.

„Sakra," zvedla jednu ruku a natáhla se pro mobil. „Jenom na chvíli. Pořád hraju, nic nevzdávám."

Chris se zazubil: „To ale musíš zůstat na podložce."

„Jsi blázen."

„Aspoň bude nějaká akce," pokrčil rameny Dominic.

Marlene protočila očima a zaklínila si telefon mezi ucho a rameno. „Ahoj, Patricku."

„Ahoj, doufám, že ještě nespíš," ozvalo se na druhé straně. „Neodpovídala jsi mi na zprávy."

„Ne, relaxuju," odpověděla a všechny propíchla pohledem, když se ozval smích.

„S hudbou?"

„Jo, pomáhá mi to na nic nemyslet."

„Dobře, nebudu tě rušit. Jen jsem ti chtě- Slyšel jsem hlasy, ty máš někoho doma?"

Marlene polkla a vyhrkla první lež, se kterou přišla: „Ne, sousedi něco slaví."

„Aha. Chtěl jsem ti popřát dobrou noc."

„Dobrou noc," vyhrkla a než stačil doříct, že ji miluje, zavěsila. Z pohovky se neozval smích ani potlesk. Všichni včetně ní mlčeli a ona nevěděla, jestli se cítí víc trapně proto, že lhala Patrickovi, nebo proto, že mu lhala před nimi. Vzala svůj mobil a položila ho vedle hrací plochy.

„Jsem na řadě," ozval se Aaron a Prajanta sebou trhla. Roztočila šipku na kartonové desce a zahlásila, že má dát levou ruku na modrou.

Hra pokračovala ještě dlouho a napjaté ticho se pomalu vytratilo. Pak Marlene uklouzla ruka a Aaron s Mishem se dohodli, že výhra patří jim oběma. Chris složil podložku zpět do krabice a chtěl ji uklidit zpět do skříňky, když k němu Marlene přiběhla a zeptala se, jak moc by bylo nebezpečné otevřít na balkon a zakouřit si tam.

„Ten had už může být dávno pryč."

„Super, díky."

„Nebo čeká na příležitost, vklouzne dovnitř a všechny nás zabije," dodal, ale Marlene se nezmohla ani na to, aby mu ukázala prostředníček. Protáhla se francouzským oknem na dřevěnou terasu osvětlenou elektrickými světýlky přidělanými ke střešnímu převisu a třesoucími prsty si zapálila cigaretu.

Snažila se nepřemýšlet o tom, proč udělala to, co udělala, a ignorovala fakt, že už druhý večer v řadě stojí rozklepaná na něčím balkoně a kouří jednu cigaretu za druhou. Právě brala do ruky čtvrtou, když se zastavila a vrátila ji zpět do krabičky. Několikrát se zhluboka nadechla a potom se vrátila do obýváku k ostatním.

Zábava byla v plném proudu, Chrisovo stereo teď bylo hlasitější, než když odcházela, a Erin, Pra, Dominic, Chris a Mishri tančili uprostřed obýváku na písně Red Hot Chili Peppers. Aaron s Aidenem seděli na pohovce a upíjeli ze společné lahve piva. Marlene je nechtěla rušit, proto se nechala vzít Chrisem za ruku a vtáhnout do objetí, když se melodie zklidnila. Opřela se bradou o jeho rameno a zavřela si oči.

„Jsi v pořádku?" po těle jí naskákala husí kůže, když jí začal šeptat do ucha. Téměř nepostřehnutelně přikývla.

Chris pochopil, že o tom nechce mluvit, proto dál tančili a on ji rozesmával svými hloupými poznámkami a tanečními kreacemi, a až když stereo přestalo hrát, uvědomili si, že jsou jako jediní na nohách. Aiden seděl v rohu pohovky s hlavou položenou na Aaronově rameni a zdálo se, že spal. Erin a Mishri spolu sídleli křeslo a Dominic s Prajantou dojídali zbytky ovoce z táců na stole.

„Tady je veselo jak v márnici," prohodil Chris, sebral spícímu Aidenovi poloprázdnou lahev piva a vypil ji.

„Jsou tři ráno, Chrisi," řekla Pra a kývla na Mishriho, „asi pojedeme domů."

Chris ji zarazil: „Nesmysl. Všichni máte upito a já vás na silnici nepustím. Je tady místa dost a kromě toho – Aidena už nikdo neprobudí."

„Myslím, že lehká kocovina by mohla. Přineseme mu shora deku a já tu s ním zůstanu přes noc. Aby ti tu nenechal poblitou pohovku jako dárek," řekl Aaron co nejledabylejším tónem a Chris přikývl.

„Dobře, takže vy dva budete tady," otočil se k ostatním a přejel je pohledem, jako by zvažoval, koho může dát s kým do pokoje. „Erin a Mish by mohli přespat spolu, já si lehnu s Dominicem a Marlene s Pra. Námitky?"

„Zapomněl jsi na můj starý pokoj," řekl Dom, „nic proti, ale s tebou už nikdy v životě v jednom pokoji spát nechci."

„Budu předstírat, že si to neberu osobně."

Až na Aarona, který zůstal se spícím Aidenem, vyšli všichni schody nahoru a Chris je roztřídil do jednotlivých pokojů, které dříve patřily jeho rodičům, tetičkám a dalším příbuzným. Prajanta zavřela dveře jejich pokoje a posadila se na vyřezávanou postel s nebesy.

„Páni, tohle je asi největší postel, jakou jsem kdy viděla," zvolala.

Marlene se nejistě pousmála a svou košili si přitáhla blíž k tělu: „Pra, mohla bych na tebe mít prosbu? Nechci, aby to vyznělo nepřátelsky nebo tak, že tě nemám ráda."

„Mar, vím, že mě máš ráda a taky vím, že se tolik neznáme. Jsi rozrušená, všimla jsem si, jak se ti klepaly ruce," řekla Prajanta a povzbudivě se usmála, „chtít být přes noc s někým blízkým je naprosto pochopitelný, takže se mnou a s mými city si nedělej hlavu, dobře?"

„Já... jak víš, o co jsem tě chtěla požádat?"

„Mar, všimla jsem si, že dneska nejsi ve své kůži," přiznala Prajanta a Marlene se nervózně ošila, „a hned po Aaronovi je ti nejbližší Chris a předpokládám, že ten ví, proč. Takže jelikož Aaron chce strávit noc po boku svého přítele, je jasný, že budeš chtít být s Chrisem."

„Počkej, ty víš o Aaronovi a Aidenovi?" vyhrkla Marlene.

Indka se zasmála: „Zdá se, že jenom my dvě jsme si všimly, jak se na sebe dívají."

„Nevím, jak bych ti měla poděkovat."

„A za co? Chci pro tebe jen to nejlepší, a i když si myslím, že Chris je trochu úlet, chápu tě."

„Úlet? Je to jenom kamarád."

Prajanta pokrčila rameny: „Má tě rád a záleží mu na tobě. Tak za ním běž, než usne."

Marlene přikývla, smířlivě se usmála a zvedla ruku na pozdrav. Zavřela za sebou dveře a s hlavou plnou myšlenek se vydala na druhý konec chodby. Neměla ani ponětí, kolik toho Prajanta ví a tuší, zvlášť potom o jejím psychickém stavu. S posttraumatickým syndromem se vyrovnávala už dlouhou dobu, a když si myslela, že už je pryč, s příchodem na univerzitu ji znovu srazil na kolena, stejně jako s příjezdem do Austrálie. Všimla si, že se vrací s každým návalem stresu a emocí. Přestože věděla, že příliš vysoký příjem nikotinu jejímu stavu nepomáhá, cigarety bývaly ve většině případů jedinou pomocí proti stresu, tedy společně s Aaronovou přítomností. Nevěděla, jestli i Chris její potřebu mít vedle sebe někoho blízkého pochopí, ale jak říkala Prajanta, byl jediným člověkem, který o jejích problémech aspoň trochu věděl a ona to musela zkusit.

Na chodbě už se nesvítilo a ona si ukopla palec u nohy, když zavadila o skříňku u zdi. Tiše zaklela a s divoce bijícím srdcem se zastavila před zavřenými dřevěnými dveřmi, na kterých visela kovová cedulka Nerušit. Zaklepala a čekala na odpověď. S každou další vteřinou jí srdce bilo rychleji a rychleji, a když bylo její nutkání otočit se a vrátit se do pokoje k Prajantě největší, vzala za kliku a vklouzla do ztemnělého pokoje.

V Chrisově doupěti byla už několikrát, proto s jistotou nahmatala psací stůl po své pravé straně a i lampičku. Rozsvítila, ale Chris v pokoji nebyl. Rozpustila si vlasy, gumičku si natáhla kolem zápěstí a posadila se na kraj rozhrabané postele. Po obou stranách stály kovové noční stolky, oba zavalené v obalech od sušenek a prázdných plechovkách. Napravo byla tři veliká okna zatažená těžkými černými závěsy a nalevo stála u stěny polepené filmovými plakáty plechová šatní skříň. Dřevěná podlaha mizela pod různými koberci naskládanými přes sebe a v rohu vedle psacího stolu zavaleného papíry bylo opřené Chrisovo první surfařské prkno s ulomeným kýlem.

Z chodby se ozvalo broukání a vzápětí se dveře otevřely dokořán. Chris si jí zprvu nevšiml a dál si broukal, ale když si svlékl tričko a hodil ho na postel, kde ho Marlene obratně chytla, než stačilo dopadnout na hromadu pomačkaného oblečení, ztuhl a obočí se mu stáhlo.

„Mar? Co tu děláš?"

„Promiň, stačí říct a já odejdu," začala, a když si všimla, jak zaraženě se tváří, ušklíbla se. „Nepřišla jsem se s tebou vyspat."

„To jsem si nemyslel," řekl Chris a odkašlal si a Marlene si byla jistá, že v lepším světle by viděla, jak zrudnul.

„Chtěla jsem, vlastně potřebuju, s někým být. Přes noc," vykoktala tiše a překvapilo ji, když se nezasmál ani nic neřekl. Pouze kývl, zhasl lampičku a lehl si na druhou stranu postele. Marlene si svlékla košili a džínové kraťasy a nervózně vklouzla pod peřinu. Ucítila, jak nahmatal její stále se třesoucí ruku a povzbudivě ji stiskl.

Naposledy se zhluboka nadechla a potom zavřela oči. S rukou v Chrisově dlani se jí podařilo uklidnit sebe i své splašené srdce a zavřít oči. Usnula téměř okamžitě.