"-ová vydala knihu," říkal zrovna Draco.

"Skutečně?" odpověděl Lucius znuděně.

"Ano. Ginny... není zrovna nadšená. Závěry Grangerové jsou... znepokojivé."

"Jaké závěry?"

"Napsala knihu Harry Potter, můj nejlepší přítel. A je tam, že -"

"Cože napsala?!"

Draco se překvapeně podíval na Luciuse, který najednou stál. "Jo, napsala knihu o Harrym. Je tam, že se Harry zabil, protože neunesl, že se s ním Ginny rozešla a že si vzala jeho školního nepřítele."

Lucius na Draca jen zíral.

Harry na Draca zíral.

Cožeto řekl.

Cožeto to udělala.

Harry se zabil, protože mu Ginny zlomila srdce.

Broušená váza z jemného skla praskla.

Draco i Lucius se na ni podívali.

Harry měl chuť... Uaaaaaa. To si snad z něj dělá ta prdel, ne? Vždyť ona moc dobře věděla, o co šlo! Kuuurva! Proč do toho tahá Ginny do prdele práce?

Lucius si odkašlal. "Jsem si jist, že ta kniha má úspěch."

"Přinesl jsem ti ji."

"Ten brak číst nebudu," řekl s odporem.

"Neříkal jsi mi, že Malfoy musí vědět, co se o něm píše i v tom nejhorším plátku? A nepíše se tam jen o Ginny Malfoyové. Píše se tam i o tobě."

Lucius ztuhl. "O mně?"

Draco přikývl a nalistoval stranu. Odkašlal si. "Dlouho jsem pátrala po Harrym. Strachy jsem byla celá bez sebe. Nevěděla jsem, co se mu stalo, jestli vůbec žije. Až jednoho dne mě kontaktoval Lucius Malfoy a řekl mi, že se Harry zdržuje v mudlovském tanečním baru pro homosexuály. Nikdy mi neodpověděl na otázku, kde tuto informaci získal, ale muži v baru ho znali. Můžu jen hádat, jak je to možné, ale nemyslím si, že by to bylo ode mě správné. Jediné, co vím, je, že Harryho v baru znali pod jménem Paul a že tam Luciuse Malfoye neměli rádi. Natolik, že se mnou odmítli mluvit, protože mě přivedl on. O Harrym mi řekli, až když viděli naši společnou fotografii. Přesto byli všichni muži velmi tajnůstkářští a stejně jako Lucius Malfoy mi i oni odmítli říct, jak dobře a jak blízko se s Harrym znají. Z toho, co jsem pochytila, byl ale Harry mezi nimi velmi oblíbený. Nevím, jestli mezi nimi nalezl svou lásku, ale ukázala jsem jim vzkaz, který bla bla bla, bla bla bla bla, dál pokračuje asi na tři strany ve stejném duchu, kde řeší, pro koho ten vzkaz je a důvody, proč si myslí, že je zvláštní, že Ginny odmítla teorii, že by byl pro ni a proč nejspíš je."

"Jaký vzkaz?" zeptal se Lucius.

"Je tu na fotce."

Draco mu podal knihu. "Měl bys vidět Týdeník čarodějek. Všichni se snaží přijít, pro koho je. A Ginny dostává jeden hulák za druhým."

Narcissa vešla do salónu. "Omluvte mi to, musela jsem se uklidnit."

Draco se rozhlédl po místnosti. "Jistě." Odkašlal si. "Přišlo mi to zajímavé," řekl Luciusovi. "Mohli bychom se teď vrátit k debatě o Starostolci?"

Lucius dál zíral na fotku v knize.

"Myslím, že byste měli jít."

"Otče?"

"To křeslo na tebe přepíšu, pošli mi potřebné dokumenty ještě dnes. Jsem unavený. Měli byste jít."

Draco chtěl něco říct, ale Narcissa mu položila ruku na předloktí. "Jistě," řekla významně. "Půjdeme. Měj se pěkně, drahý."

Lucius na ně kývl a dál zíral na knihu. Když se za nimi zavřeli dveře, zeptal se: "Jsi tu?"

Harry vystoupil z knihovny. "To víš, že jo."

"Napsal jsi tenhle vzkaz?"

Harry si ho prohlédl. Jo, bylo to jeho písmo. Přikývl.

"Pro koho byl?"

Pousmál se a položil mu ruku na rameno. Vypočítal to perfektně, aby se nepropadla ani se nevznášela nad ním. "Pro tebe. Pro koho jiného?"

"Proč jsi mi ho nedal?"

Pokrčil rameny. "Přišlo mi to zbytečné. Kruté. Plánoval jsem zabít Harryho Pottera a zmizet z povrchu zemského. K čemu by to bylo?"

"Nebyl by tady a stovky lidí by nepřemýšleli, pro koho byl."

Harry si povzdechl. "Pravda. Tohle jsem nemohl tušit. Myslíš, že někomu dojde, že je pro tebe?"

Lucius se pousmál, otočil se a obtočil ruce kolem Harryho. Harry ho necítil, aly měl rád to gesto.

Pohladil Luciuse po hlavě a usmál se, když viděl, jak přivřel oči.

"Jestli to někoho napadne? Možná. Jestli tomu uvěří? Nemyslím si. Starý kozel jako já a taková partie? Ani omylem."

Harry si odfrkl. "Nejsi starý kozel."

"Stárnu."

Pousmál se.

"Přemýšlel jsem..." řekl Lucius.

"O čem?"

"Převedu křeslo na Draca. I všechno ostatní."

"Dobře. A co dál? Chceš cestovat? Můžu se stočit do lahve a můžeš mít svého osobního džina."

"To byl dobrý výlet, že?"

"Dokud ses mě nepokusil vypít?" zeptal se ho Harry. To si opravdu užili. Snažit se zůstat uvnitř Luciuse byl zvláštní pocit. Skoro teplý. Lucius se pak ale pár hodin třásl a nebyl schopný se zahřát.

"Měl jsem na mysli něco permanentnějšího, než výlet nebo cestování."

"Ale?"

"Už jsem napsal Severusovi. Udělá mi lektvar."

Harryho zamrazilo. To musel být ten skoro-pocit, který teď má.

"Lektvar?"

Lucius se usmál a přitakal. Natáhl se a políbil vzduch tam, kde měl Harry rty. "Lektvar. A pak budeme spolu pořádně."

☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆

Podařilo se mu ho přesvědčit, aby počkal, než budou všechny záležitosti řádně vyřízené. Naštěstí poslední roky na všechno dost kašlal, takže bylo potřeba toho dát do pořádku spoustu.

A Draco a Narcissa dělali všechno proto, aby každičký proces a papír zpomalili.

Harry potřeboval jejich pomoc.

Museli Luciuse zachránit.

Došlo mu, že může udělat jen jednu jedinou věc.

Trhalo mu to srdce.

Ničilo ho to.

Ale musel to udělat.

Začal se s Luciusem hádat.

Byl protivný.

Nadával mu.

"Nevím, jak s tebou mám vydržet celou věčnost."

"Nesahej na mě."

"Bože, můžeš aspoň chvíli mlčet?"

"Ne, fakt teď nechci hrát. Nech mě laskavě aspoň chvíli na pokoji!"

"Já prostě nemůžu mít klid ani po smrti, že ne?"

"Seš nadrženej jak puberťák. Udělej si to pro jednou sám."

"Vypadni. Nebo ne, já půjdu."

"Už je mi zle z toho, jak za mnou pořád dolejzáš."

"Můžeš mě nechat? Chci aspoň chvíli hrát."

"Nevidíš, že si čtu? Bože, sežeň si štěně nebo někoho, koho to bude zajímat."

Bylo mu zle.

Ale bylo potřeba

Lektvar stál na poličce v pracovně a Lucius se po něm díval čím dál méně.

"Už jsem unavený. Už mě to tady nebaví. Myslím, že je čas, abych šel dál."

"Ne, nechápeš to. Potřebuju klid. Od tebe. Aspoň pár let potřebuju klid. Bez tebe. Dovolenou. Pauzu. Potřebuju pauzu."

"Ne, nechci, abys šel se mnou. Možná spolu budeme celou věčnost. Možná ne. Ale předtím potřebuju nějaký čas pro sebe. Poznat, kdo jsem. Není to tebou, je to mnou. Prostě nejsem na tohle stavěný."

"Je mi to líto, ale nadešel můj čas."

"Sbohem, Luciusi."